If trees could speak | Elif Shafak

Transcriber: TED Translators Admin Reviewer: Mirjana Čutura

Překladatel: TED Translators Admin Korektor: Martin Kabát

Lidé stromy nevidí.

Denně kolem nás chodí.

Sedí a spí, kouří a mají pikniky

Humans do not see trees.

a tajně se líbají v našem stínu.

They walk by us every day.

Trhají naše listy a sytí se našimi plody.

They sit and sleep, smoke and picnic

Lámou naše větve

nebo svými břity vyřezávají do našich kmenů jména svých milých

and secretly kiss in our shade.

They pluck our leaves and gorge on our fruits.

a slibují věčnou lásku.

They break our branches

Tkají náhrdelníky z našich jehlic

or carve their lover's name on our trunks with their blades

a umělecky ztvárňují naše květy.

Štípou nás na polínka, abychom vytápěli jejich domovy,

and vow eternal love.

They weave necklaces out of our needles

a někdy nás rozsekají jen proto,

and paint our flowers into art.

že si myslí, že jim bráníme ve výhledu.

They split us into logs to heat their homes,

Vyrábějí z nás kolébky, zátky na víno, žvýkačky, rustikální nábytek

and sometimes they chop us down

a vyluzují z nás tu nejkrásnější hudbu.

just because they think we obstruct their view.

They make cradles, wine corks, chewing gum, rustic furniture

A mění nás v knihy,

do nichž se noří během chladných zimních nocí.

and produce the most beautiful music out of us.

Používají naše dřevo k výrobě rakví, ve kterých končí jejich životy.

And they turn us into books

in which they bury themselves on cold winter nights.

A dokonce pro nás skládají ty nejromantičtější básně

They use our wood to manufacture coffins in which they end their lives.

a tvrdí, že jsme spojnicí mezi zemí a nebem.

And they even compose the most romantic poems for us,

A přesto nás nevidí.

claiming we're the link between earth and sky.

A tak jednou z mnoha krás vypravěčského umění

And yet, they do not see us.

je představit si sebe sama uvnitř hlasu někoho jiného.

So one of the many beauties of the art of storytelling

Ale jako spisovatelé, i přesto, jak moc milujeme příběhy a slova,

is to imagine yourself inside someone else's voice.

věřím, že se musíme zajímat i o ticho:

But as writers, as much as we love stories and words,

o věci, o nichž se v našich společenstvích nedá snadno mluvit,

I believe we must also be interested in silences:

o marginalizovaných, o bezmocných.

V tomto smyslu může literatura, a snad tak i činí,

the things we cannot talk about easily in our societies,

přivést periferii do centra,

the marginalized, the disempowered.

více zviditelnit neviditelné,

In that sense, literature can, and hopefully does,

dát trochu hlasu neslyšenému

a nechat empatii a porozumění promluvit hlasitěji, než mluví demagogie a apatie.

bring the periphery to the center,

make the invisible a bit more visible,

make the unheard a bit more heard,

Příběhy nás spojují.

and empathy and understanding speak louder than demagoguery and apathy.

Nevyřčené příběhy a zakořeněná ticha nás oddělují.

Stories bring us together.

Jak vyprávět příběhy lidstva a přírody

Untold stories and entrenched silences keep us apart.

v době, kdy naše planeta hoří

a kdy nemáme zkušenost s tím,

But how to tell the stories of humanity and nature

co se chystáme společně zažít,

at a time when our planet is burning

ať už politickou, sociální nebo ekologickou?

and there is no precedent

for what we're about to experience collectively

Ale vyprávět musíme,

protože jestli existuje něco,

whether it's political, social or ecological?

co ničí náš svět víc než cokoli jiného,

​​pak je to otupělost.

To když lidé ztratí spojení, když znecitliví a stanou se lhostejnými,

But tell we must

because if there's one thing

that is destroying our world more than anything,

když přestanou naslouchat, když se přestanou se učit

it is numbness.

When people become disconnected, desensitized, indifferent,

a přestanou se starat o to,

co se děje zde, tam a kdekoli jinde.

when they stop listening, when they stop learning

and when they stop caring

Měříme čas odlišně, my stromy a lidé.

about what's happening here, there and everywhere.

Lidský čas je lineární –

úhledné kontinuum,

jež se táhne od minulosti, která se bere za skončenou a dokončenou,

We measure time differently, trees and humans.

směrem k budoucnosti, která má být neposkvrněná, nedotčená.

Human time is linear --

a neat continuum

stretching from a past that is deemed to be over and done with

Čas stromů je cyklický.

Minulost i budoucnost dýchají v přítomném okamžiku.

towards the future that is supposed to be pristine, untouched.

A přítomnost neplyne jen jedním směrem.

Tree time is circular.

Both the past and the future breathe within the present moment.

Místo toho kreslí kruhy v kruzích,

tak jak je tomu s kruhy, které najdete, když nás pokácíte.

And the present does not move in one direction.

Instead it draws circles within circles,

Až příště půjdete kolem stromu, zkuste zpomalit a naslouchat,

like the rings you would find when you cut us down.

protože každý z nás šeptá ve větru.

Next time you walk by a tree, try to slow down and listen

Pohleďte na nás.

Jsme starší než vy a vás druh.

Naslouchejte tomu, co musíme vyprávět,

because each of us whispers in the wind.

protože v našem příběhu se skrývá minulost i budoucnost lidstva.

Look at us.

We're older than you and your kind.

Listen to what we have to tell,

because hidden inside our story is the past and the future of humanity.