Peter Saul: Let's talk about dying

Translator: Joseph Geni Reviewer: Morton Bast

Překladatel: Daniela Chalupnikova Korektor: Nikol Kvasnickova

Look, I had second thoughts, really,

Podívejte, opravdu jsem byl na pochybách,

about whether I could talk about this

jestli mohu o tomhle mluvit

to such a vital and alive audience as you guys.

před publikem tak energickým a plným života, jako jste vy.

Then I remembered the quote from Gloria Steinem,

Pak jsem si vzpomněl na citát od Glorie Steinemové,

which goes,

který zní:

"The truth will set you free,

"Pravda vás osvobodí,

but first it will piss you off." (Laughter)

ale předtím vás pěkně naštve." (smích)

So -- (Laughter)

Takže... (smích)

So with that in mind, I'm going to set about

Takže maje toto na paměti,

trying to do those things here,

pokusím se tu tohoto dosáhnout

and talk about dying in the 21st century.

a mluvit o umírání ve 21. století.

Now the first thing that will piss you off, undoubtedly,

První věc, která vás nepochybně naštve,

is that all of us are, in fact, going to die

je, že všichni opravdu umřeme v jednadvacátém století.

in the 21st century.

je, že všichni opravdu umřeme v jednadvacátém století.

There will be no exceptions to that.

Bez výjimky.

There are, apparently, about one in eight of you

Asi tak každý osmý z vás si dle průzkumů zjevně myslí, že je nesmrtelný, ale --

who think you're immortal, on surveys, but --

Asi tak každý osmý z vás si dle průzkumů zjevně myslí, že je nesmrtelný, ale --

(Laughter)

(smích)

Unfortunately, that isn't going to happen.

tak to naneštěstí není.

While I give this talk, in the next 10 minutes,

Zatímco tady mluvím,

a hundred million of my cells will die,

v následujících deseti minutách odumře sto milionů mých buněk

and over the course of today, 2,000 of my brain cells

a během dneška 2 tisíce mých mozkových buněk

will die and never come back,

odumře a nikdy se nevrátí,

so you could argue that the dying process

takže by se dalo říci, že umírání začíná dosti brzy.

starts pretty early in the piece.

takže by se dalo říci, že umírání začíná dosti brzy.

Anyway, the second thing I want to say about dying in the

Druhá věc, kterou chci říci o umírání ve 21. století,

21st century, apart from it's going to happen to everybody,

kromě toho, že se to stane každému,

is it's shaping up to be a bit of a train wreck

je, že umírání tak nějak spěje ke karambolu

for most of us,

pro většinu z nás,

unless we do something to try and reclaim this process

pokud něco neuděláme a nepokusíme se ten proces odklonit

from the rather inexorable trajectory that it's currently on.

z dosti neúprosné trajektorie, na které nyní je.

So there you go. That's the truth.

Takže tady to máte. Tohle je pravda.

No doubt that will piss you off, and now let's see

Tohle vás nepochybně naštve

whether we can set you free. I don't promise anything.

a teď se podívejme, jestli vás můžeme osvobodit. Nic neslibuji.

Now, as you heard in the intro, I work in intensive care,

Jak jste slyšeli v úvodu, pracuji v oblasti intenzivní péče

and I think I've kind of lived through the heyday

a myslím, že jsem tak nějak zažil rozkvět intenzivní péče.

of intensive care. It's been a ride, man.

Teda, to bylo něco.

This has been fantastic.

Bylo to úžasné.

We have machines that go ping.

Máme pípací přístroje.

There's many of them up there.

Spoustu z nich vidíte tady.

And we have some wizard technology which I think

A máme geniální technologie, které myslím

has worked really well, and over the course of the time

opravdu dobře fungují, a během té doby,

I've worked in intensive care, the death rate

co jsem pracoval v intenzivní péči, se úmrtnost

for males in Australia has halved,

australských mužů snížila na polovinu

and intensive care has had something to do with that.

a intenzivní péče s tím měla něco do činění.

Certainly, a lot of the technologies that we use

Mnoho z těch technologií, které používáme,

have got something to do with that.

s tím určitě má něco do činění.

So we have had tremendous success, and we kind of

Takže jsme měli obrovský úspěch

got caught up in our own success quite a bit,

a poněkud jsme se jím nechali unést

and we started using expressions like "lifesaving."

a začali jsme používat výrazy jako "zachraňování životů."

I really apologize to everybody for doing that,

Za tohle se všem opravdu omlouvám,

because obviously, we don't.

protože tohle evidentně neděláme.

What we do is prolong people's lives,

Spíš životy lidí prodlužujeme

and delay death,

a smrt oddalujeme

and redirect death, but we can't, strictly speaking,

a odkláníme, ale neumíme, přísně vzato,

save lives on any sort of permanent basis.

zachraňovat životy nijak trvale.

And what's really happened over the period of time

A co se opravdu událo za tu dobu,

that I've been working in intensive care is that

co pracuji v intenzivní péči, je,

the people whose lives we started saving back in the '70s,

že lidé, jejichž životy jsme zachraňovali v sedmdesátých,

'80s, and '90s, are now coming to die in the 21st century

osmdesátých a devadesátých letech, nyní začínají umírat ve 21. století

of diseases that we no longer have the answers to

na nemoci, na které neumíme reagovat

in quite the way we did then.

stejným způsobem jako tehdy.

So what's happening now is there's been a big shift

Takže nyní dochází k velkému posunu

in the way that people die,

ve způsobu, jakým lidé umírají

and most of what they're dying of now isn't as amenable

a většina toho, na co teď umírají, není tak ovlivnitelná tím,

to what we can do as what it used to be like

co můžeme udělat, jako tomu bylo,

when I was doing this in the '80s and '90s.

když jsem tohle dělal v 80. a v 90. letech.

So we kind of got a bit caught up with this,

Takže na tomhle jsme trochu ustrnuli

and we haven't really squared with you guys about

a ještě jsme tak úplně nevyložili karty ohledně toho,

what's really happening now, and it's about time we did.

co se teď vlastně děje, a už je načase, abychom to udělali.

I kind of woke up to this bit in the late '90s

Tahle věc mě trkla ke konci 90. let,

when I met this guy.

když jsem se setkal s tímhle člověkem.

This guy is called Jim, Jim Smith, and he looked like this.

Jmenoval se Jim Smith a takhle vypadal.

I was called down to the ward to see him.

Byl jsem k němu zavolán na oddělení.

His is the little hand.

Jeho ruka je ta malá.

I was called down to the ward to see him

Zavolal mě k němu na oddělení plicní lékař.

by a respiratory physician.

Zavolal mě k němu na oddělení plicní lékař.

He said, "Look, there's a guy down here.

Řekl mi: "Hele, máme tady chlapíka,

He's got pneumonia,

který má zápal plic

and he looks like he needs intensive care.

a je zralý na intenzivní péči.

His daughter's here and she wants everything possible

Je tu jeho dcera a chce, abychom udělali všechno, co můžeme."

to be done."

Je tu jeho dcera a chce, abychom udělali všechno, co můžeme."

Which is a familiar phrase to us.

Což je věta, kterou dobře známe.

So I go down to the ward and see Jim,

Takže se jdu na oddělení na něho podívat

and his skin his translucent like this.

a jeho kůže je takhle průsvitná.

You can see his bones through the skin.

Pod kůží mu prosvítají kosti.

He's very, very thin,

Je velmi, velmi hubený

and he is, indeed, very sick with pneumonia,

a opravdu velmi nemocný zápalem plic.

and he's too sick to talk to me,

Je příliš nemocný, než aby se mnou mluvil,

so I talk to his daughter Kathleen, and I say to her,

takže si jdu promluvit s jeho dcerou Kathleen a říkám jí:

"Did you and Jim ever talk about

"Mluvili jste někdy s Jimem o tom,

what you would want done

co byste chtěli udělat,

if he ended up in this kind of situation?"

kdyby se ocitl v takovéto situaci?"

And she looked at me and said, "No, of course not!"

A ona se na mě podívala a řekla: "Samozřejmě, že ne!"

I thought, "Okay. Take this steady."

Pomyslel jsem si: "Dobře. Vezmeme to pomalu."

And I got talking to her, and after a while, she said to me,

A povídal jsem si s ní a ona mi po chvíli řekla:

"You know, we always thought there'd be time."

"Víte, vždycky jsme si mysleli, že na to bude dost času."

Jim was 94. (Laughter)

Jimovi bylo 94 let. (Smích)

And I realized that something wasn't happening here.

A já si uvědomil, že tu něco neprobíhá.

There wasn't this dialogue going on

Nekonal se tu rozhovor,

that I imagined was happening.

o kterém jsem si myslel, že probíhá.

So a group of us started doing survey work,

Takže několik z nás začalo s průzkumem.

and we looked at four and a half thousand nursing home

Zkoumali jsme 4,5 tisíce obyvatel pečovatelských domů

residents in Newcastle, in the Newcastle area,

v Newcastlu, v oblasti Newcastlu

and discovered that only one in a hundred of them

a zjistili jsme, že pouze jeden ze sta z nich

had a plan about what to do when their hearts stopped beating.

měl plán, co se má udělat, kdyby mu přestalo bít srdce.

One in a hundred.

Jeden ze stovky.

And only one in 500 of them had plan about what to do

A jen 1 z 500 z nich měl plán,

if they became seriously ill.

co dělat, když vážně onemocní.

And I realized, of course, this dialogue

A já si uvědomil, samozřejmě, že tento rozhovor

is definitely not occurring in the public at large.

rozhodně neprobíhá ani mezi širokou veřejností.

Now, I work in acute care.

Já pracuji v akutní péči.

This is John Hunter Hospital.

Toto je nemocnice Johna Huntera.

And I thought, surely, we do better than that.

Pomyslel jsem si, že tam jsme na tom určitě lépe.

So a colleague of mine from nursing called Lisa Shaw and I

A tak jsme s kolegyní ošetřovatelkou Lisou Shaw

went through hundreds and hundreds of sets of notes

procházeli stovkami a stovkami zápisů v lékařských záznamech

in the medical records department

procházeli stovkami a stovkami zápisů v lékařských záznamech

looking at whether there was any sign at all

hledajíce vůbec nějakou zmínku,

that anybody had had any conversation about

že někdo měl nějakou rozmluvu o tom,

what might happen to them if the treatment they were

co se může přihodit, pokud léčba,

receiving was unsuccessful to the point that they would die.

kterou podstupují, bude neúspěšná natolik, že nakonec umřou.

And we didn't find a single record of any preference

A nenašli jsme ani jediný záznam nějakých přání o cílech,

about goals, treatments or outcomes from any

typech léčby ani výsledcích v žádném

of the sets of notes initiated by a doctor or by a patient.

ze zápisů poznámek iniciovaných lékařem nebo pacientem.

So we started to realize

A tak jsme si začali uvědomovat,

that we had a problem,

že máme problém

and the problem is more serious because of this.

a ten problém je ještě vážnější z tohoto důvodu.

What we know is that obviously we are all going to die,

My víme, že samozřejmě všichni umřeme,

but how we die is actually really important,

ale způsob, jakým umřeme, je ve skutečnosti velmi důležitý,

obviously not just to us, but also to how that

a to zjevně nejen pro nás, ale také

features in the lives of all the people who live on afterwards.

kvůli tomu, jakou roli sehraje v životech lidí, kteří po nás zůstanou.

How we die lives on in the minds of everybody

Způsob, jakým umřeme, žije dál v myslích všech,

who survives us, and

kteří nás přežijí

the stress created in families by dying is enormous,

a stres v rodinách způsobený umíráním je obrovský.

and in fact you get seven times as much stress by dying

Ve skutečnosti je ten stres sedmkrát větší, když k umírání dojde

in intensive care as by dying just about anywhere else,

na jednotce intenzivní péče než kdekoli jinde,

so dying in intensive care is not your top option

takže umřít na jednotce intenzivní péče byste si zrovna nepřáli,

if you've got a choice.

kdybyste si mohli vybrat.

And, if that wasn't bad enough, of course,

A jakoby tohle samo o sobě nebylo už dost zlé,

all of this is rapidly progressing towards the fact that

tohle všechno je na nejlepší cestě ke skutečnosti,

many of you, in fact, about one in 10 of you at this point,

že vlastně mnoho z vás, v této fázi asi tak 1 z 10,

will die in intensive care.

umře na jednotce intenzivní péče.

In the U.S., it's one in five.

V USA je to jeden z pěti.

In Miami, it's three out of five people die in intensive care.

V Miami umírají na jednotce intenzivní péče tři lidé z pěti.

So this is the sort of momentum

Takže tohle je ta tendence,

that we've got at the moment.

kterou tu teď máme.

The reason why this is all happening is due to this,

Důvodem, proč se tohle děje, je toto,

and I do have to take you through what this is about.

a musím vám vysvětlit, co to vyjadřuje.

These are the four ways to go.

Tohle jsou čtyři způsoby umírání.

So one of these will happen to all of us.

Jeden z nich postihne každého z nás.

The ones you may know most about are the ones

Způsoby, o kterých toho možná víte nejvíce, jsou ty,

that are becoming increasingly of historical interest:

které jsou zajímavé víc a víc spíš jen historicky:

sudden death.

náhlá smrt.

It's quite likely in an audience this size

Je dost pravděpodobné,

this won't happen to anybody here.

že z takhle velkého publika tady se to nestane nikomu.

Sudden death has become very rare.

Náhlá smrt se stala velmi vzácnou.

The death of Little Nell and Cordelia and all that sort of stuff

Smrt malé Nell (Dickens) a Kordélie (Král Lear) a tyhlety věci

just doesn't happen anymore.

se prostě už nedějí.

The dying process of those with terminal illness

Umírání nevyléčitelně nemocných,

that we've just seen

o kterém jsme zrovna mluvili,

occurs to younger people.

postihuje mladší lidi.

By the time you've reached 80, this is unlikely to happen to you.

Jakmile dosáhnete osmdesátky, bude nepravděpodobné, že se vám to stane.

Only one in 10 people who are over 80 will die of cancer.

Pouze jeden z deseti lidí nad 80 umře na rakovinu.

The big growth industry are these.

Oblast s největším rozvojem je tato.

What you die of is increasing organ failure,

To, na co umřete, je zhoršující se selhávání orgánů,

with your respiratory, cardiac, renal,

vaše plíce, srdce, ledviny,

whatever organs packing up. Each of these

nebo jiné orgány to zabalí. Každé takové selhávání

would be an admission to an acute care hospital,

je vstupenka na jednotku intenzivní péče,

at the end of which, or at some point during which,

a na konci nebo v nějaké fázi uprostřed

somebody says, enough is enough, and we stop.

někdo řekne, že už je to příliš a přestane se s tím.

And this one's the biggest growth industry of all,

A tohle je vůbec nejrychleji rostoucí oblast ze všech

and at least six out of 10 of the people in this room

a aspoň 6 z 10 lidí v tomto sále

will die in this form, which is

umře tímto způsobem, to jest

the dwindling of capacity

na ubývající schopnosti

with increasing frailty,

a zvyšující se chatrnost.

and frailty's an inevitable part of aging,

Chátrání je nevyhnutelná součást stárnutí

and increasing frailty is in fact the main thing

a prohlubující se chátrání je v podstatě ta hlavní příčina,

that people die of now,

proč lidé nyní umírají

and the last few years, or the last year of your life

a několik posledních let nebo poslední rok

is spent with a great deal of disability, unfortunately.

vašeho života je naneštěstí prožit velkou měrou v nemohoucnosti.

Enjoying it so far? (Laughs)

Zatím se bavíte? (smích)

(Laughter)

(smích)

Sorry, I just feel such a, I feel such a Cassandra here.

Promiňte, teď se tu cítím jako věštkyně Kasandra.

(Laughter)

(smích)

What can I say that's positive? What's positive is

Co bych mohl říct pozitivního?

that this is happening at very great age, now.

Pozitivní na tom je, že tohle se teď děje až ve velmi vysokém věku.

We are all, most of us, living to reach this point.

My všichni, většina z nás, tohoto bodu v životě dosáhne.

You know, historically, we didn't do that.

V minulosti tomu tak nebylo.

This is what happens to you

Tohle se vám děje,

when you live to be a great age,

když se dožijete vysokého věku

and unfortunately, increasing longevity does mean

a naneštěstí zvyšující se dlouhověkost znamená

more old age, not more youth.

více stáří, nikoli více mládí.

I'm sorry to say that. (Laughter)

Mrzí mě, že to musím říct. (smích)

What we did, anyway, look, what we did,

Co jsme udělali, podívejte, co jsme udělali,

we didn't just take this lying down

my jsme to jen tak nepřijali s nohama na stole,

at John Hunter Hospital and elsewhere.

v nemocnici Johna Huntera a jinde.

We've started a whole series of projects

Spustili jsme celou sérii projektů,

to try and look about whether we could, in fact, involve

abychom se pokusili a propátrali, zda bychom vlastně mohli

people much more in the way that things happen to them.

lidi mnohem víc zapojit do způsobu, jakým se jim věci dějí.

But we realized, of course, that we are dealing

Ale samozřejmě jsme si uvědomili, že tu narážíme na kulturní otázky

with cultural issues,

Ale samozřejmě jsme si uvědomili, že tu narážíme na kulturní otázky

and this is, I love this Klimt painting,

a tohle je, mám rád tenhle Klimtův obraz,

because the more you look at it, the more you kind of get

protože čím déle se na něj díváte, tím více vám jaksi dochází

the whole issue that's going on here,

celý ten problém, o který tu jde,

which is clearly the separation of death from the living,

což je zjevně oddělení smrti od živých

and the fear — Like, if you actually look,

a ten strach - když se pozorně podíváte,

there's one woman there

je tam jedna žena,

who has her eyes open.

která má otevřené oči.

She's the one he's looking at,

Ona je ta, na kterou (smrt) hledí

and [she's] the one he's coming for. Can you see that?

a (ona je) ta, pro kterou si přišla. Vidíte to?

She looks terrified.

Vypadá zděšeně.

It's an amazing picture.

Je to úžasný obraz.

Anyway, we had a major cultural issue.

Každopádně, měli jsme velký kulturní problém.

Clearly, people didn't want us to talk about death,

Lidé evidentně nechtěli, abychom mluvili o smrti,

or, we thought that.

nebo jsme si to aspoň mysleli.

So with loads of funding from the Federal Government

Takže s velkými dotacemi od federální vlády

and the local Health Service, we introduced a thing

a místní zdravotní služby jsme

at John Hunter called Respecting Patient Choices.

v nemocnici Johna Huntera spustili program nazvaný Respektování přání pacienta.

We trained hundreds of people to go to the wards

Vyškolili jsme stovky lidí, aby chodili na oddělení

and talk to people about the fact that they would die,

a mluvili s lidmi o tom, že umřou

and what would they prefer under those circumstances.

a co by si přáli za daných okolností.

They loved it. The families and the patients, they loved it.

Moc se jim to líbilo. Rodinám i pacientům.

Ninety-eight percent of people really thought

98 procent lidí si opravdu myslelo,

this just should have been normal practice,

že tohle by prostě měla být normální praxe

and that this is how things should work.

a že takhle by to mělo fungovat.

And when they expressed wishes,

A když vyjádřili nějaká přání,

all of those wishes came true, as it were.

všechna se jim splnila, dalo by se říct.

We were able to make that happen for them.

Měli jsme možnost jim to tak zařídit.

But then, when the funding ran out,

Ale pak, když dotace došly,

we went back to look six months later,

zašli jsme se tam podívat znovu po šesti měsících

and everybody had stopped again,

a všichni s tím zase přestali

and nobody was having these conversations anymore.

a nikdo už tyto rozhovory nevedl.

So that was really kind of heartbreaking for us,

Z toho nás opravdu zabolelo u srdce,

because we thought this was going to really take off.

protože jsme si mysleli, že jsme odstartovali něco, co se ujme.

The cultural issue had reasserted itself.

Ten kulturní problém se znovu potvrdil.

So here's the pitch:

Takže tvrdím tohle:

I think it's important that we don't just get on this freeway

Myslím, že je důležité, abychom se prostě nedostali na tuhle dálnici

to ICU without thinking hard about whether or not

vedoucí na JIP, aniž bychom si pořádně promysleli,

that's where we all want to end up,

jestli tohle je to místo, kde chceme všichni skončit,

particularly as we become older and increasingly frail

zejména jak budeme stárnout a chátrat

and ICU has less and less and less to offer us.

a JIP už bude mít méně a méně co nám nabídnout.

There has to be a little side road

Musí tam někde být nějaká boční silnička z toho ven

off there for people who don't want to go on that track.

pro lidi, kteří se něchtějí dostat na tuhle cestu.

And I have one small idea,

A mám jeden malý nápad

and one big idea about what could happen.

a jeden velký nápad, co by se s tím dalo dělat.

And this is the small idea.

Tohle je ten malý nápad.

The small idea is, let's all of us

Pojďme se do toho všichni víc zapojit

engage more with this in the way that Jason has illustrated.

tak, jak to ukázal Jason.

Why can't we have these kinds of conversations

Proč bychom nemohli vést takový rozhovor

with our own elders

s našimi vlastními seniory

and people who might be approaching this?

a s lidmi, kteří se k tomuhle možná blíží?

There are a couple of things you can do.

Je tu pár věcí, které můžete udělat.

One of them is, you can,

Jedna z nich je, že můžete

just ask this simple question. This question never fails.

položit tuto jednoduchou otázku. Tahle otázka nikdy nezklame.

"In the event that you became too sick to speak for yourself,

"V případě, že bys byl tak nemocný, že bys nemohl sám za sebe mluvit,

who would you like to speak for you?"

kdo bys chtěl, aby za tebe mluvil?"

That's a really important question to ask people,

To je opravdu důležitá otázka, která by se měla klást,

because giving people the control over who that is

protože dát lidem kontrolu nad tím, kdo by to měl být,

produces an amazing outcome.

vede k úžasným výsledkům.

The second thing you can say is,

Druhá věc, kterou můžete říct, je:

"Have you spoken to that person

"Mluvil jsi s tím člověkem o tom,

about the things that are important to you

co je pro tebe důležité,

so that we've got a better idea of what it is we can do?"

abychom měli jasnější představu, co bychom měli udělat?"

So that's the little idea.

Tak to je ten malý nápad.

The big idea, I think, is more political.

Ten velký nápad je, myslím, političtější.

I think we have to get onto this.

Myslím, že bychom se měli zabývat tímhle.

I suggested we should have Occupy Death.

Navrhl jsem, že bychom měli uspořádat Occupy Death (Okupovat Smrt).

(Laughter)

(smích)

My wife said, "Yeah, right, sit-ins in the mortuary.

Moje žena řekla: "Jo, jasně, obsadíme márnici. Jo, jo. To určitě." (smích)

Yeah, yeah. Sure." (Laughter)

Moje žena řekla: "Jo, jasně, obsadíme márnici. Jo, jo. To určitě." (smích)

So that one didn't really run,

Tak tohle mi neprošlo,

but I was very struck by this.

ale tohle mě opravdu zarazilo.

Now, I'm an aging hippie.

Vždyť jsem přece stárnoucí hippie.

I don't know, I don't think I look like that anymore, but

Nevím, myslím, že už na to nevypadám,

I had, two of my kids were born at home in the '80s

ale měl jsem, dvě z mých dětí se narodily v 80. letech doma,

when home birth was a big thing, and we baby boomers

kdy domácí porody byla velká věc a my, součást populační exploze,

are used to taking charge of the situation,

jsme zvyklí brát věci do vlastních rukou,

so if you just replace all these words of birth,

takže když prostě nahradíte všechna ta slova o rození,

I like "Peace, Love, Natural Death" as an option.

já mám rád verzi "Mír, láska a přirozená smrt."

I do think we have to get political

Opravdu si myslím, že musíme tento problém přenést

and start to reclaim this process from

do politické roviny a začít tento proces osvobozovat

the medicalized model in which it's going.

od té přehnané medikalizace, do které se dostává.

Now, listen, that sounds like a pitch for euthanasia.

Ale pozor, tohle zní jako argument pro eutanazii.

I want to make it absolutely crystal clear to you all,

Chci vám všem dát absolutně jasně najevo,

I hate euthanasia. I think it's a sideshow.

že eutanazii nenávidím. Myslím si, že je to vedlejší záležitost.

I don't think euthanasia matters.

Nemyslím, že eutanazie má význam.

I actually think that,

Ve skutečnosti si myslím,

in places like Oregon,

že v místech, jako je Oregon,

where you can have physician-assisted suicide,

kde můžete podstoupit lékařem asistovanou sebevraždu,

you take a poisonous dose of stuff,

požít smrtelnou dávku něčeho,

only half a percent of people ever do that.

tohle kdy udělá jenom půl procenta lidí.

I'm more interested in what happens to the 99.5 percent

Spíš mě zajímá, co se stane s těmi 99,5 procenty lidí,

of people who don't want to do that.

kteří tohle udělat nechtějí.

I think most people don't want to be dead,

Myslím, že většina lidí nechce být mrtvá,

but I do think most people want to have some control

ale také myslím, že většina lidí chce mít nějakou kontrolu nad tím,

over how their dying process proceeds.

jak jejich umírání bude probíhat.

So I'm an opponent of euthanasia,

Takže jsem odpůrce eutanazie,

but I do think we have to give people back some control.

ale jsem přesvědčen, že musíme lidem vrátit kontrolu.

It deprives euthanasia of its oxygen supply.

To eutanazii ubírá kyslík.

I think we should be looking at stopping

Myslím, že bychom se měli snažit přestat

the want for euthanasia,

požadovat eutanazii,

not for making it illegal or legal or worrying about it at all.

nezabývat se její legalizací či zákazem či vůbec se jí zabývat.

This is a quote from Dame Cicely Saunders,

Tohle je výrok Dame Cicely Saundersové,

whom I met when I was a medical student.

se kterou jsem se setkal jako student medicíny.

She founded the hospice movement.

To ona založila hospicové hnutí.

And she said, "You matter because you are,

Řekla: "Jste důležití, protože jste,

and you matter to the last moment of your life."

a jste důležití do posledního okamžiku svého života."

And I firmly believe that

A já pevně věřím,

that's the message that we have to carry forward.

že to je to poselství, které máme předávat dál.

Thank you. (Applause)

Děkuji vám. (potlesk)