An Ode to Envy | Parul Sehgal | TED Talks

Překladatel: Lenka Miller Korektor: Marta Gysel

So when I was eight years old,

Když mi bylo osm,

a new girl came to join the class,

do třídy přišla nová holka.

and she was so impressive,

Byla naprosto úžasná,

as the new girl always seems to be.

jak už tak nové holky bývají.

She had vast quantities of very shiny hair

Měla hustou hřívu velmi lesklých vlasů

and a cute little pencil case,

a malé rozkošné pouzdro.

super strong on state capitals,

Byla machr na hlavní města

just a great speller.

a na pravopis.

And I just curdled with jealousy that year,

A já jsem se ten rok dusila závistí.

until I hatched my devious plan.

Ovšem pak mě napadl vychytralý plán.

So one day I stayed a little late after school,

Jednou jsem po vyučování zůstala ve škole.

a little too late, and I lurked in the girls' bathroom.

Bylo celkem pozdě a já se schovala na dívčích záchodech.

When the coast was clear, I emerged,

Jakmile byl vzduch čistý, vynořila jsem se,

crept into the classroom,

vplížila se do třídy

and took from my teacher's desk the grade book.

a vzala z katedry třídní knihu.

And then I did it.

A pak jsem to provedla.

I fiddled with my rival's grades,

Pohrála jsem si se známkami své sokyně.

just a little, just demoted some of those A's.

Jen trošku, jen jsem smazala některé ty jedničky.

All of those A's. (Laughter)

Všechny jedničky. (Smích)

And I got ready to return the book to the drawer,

Už jsem se chystala třídnici do zásuvky vrátit,

when hang on, some of my other classmates

ale počkat, pár dalších spolužáků

had appallingly good grades too.

mělo taky nechutně dobré známky.

So, in a frenzy,

V tom nenadálém vzrušení

I corrected everybody's marks,

jsem opravila známky všem.

not imaginatively.

Bez valné představivosti

I gave everybody a row of D's

jsem všem dala čtyřky

and I gave myself a row of A's,

a sobě jedničky.

just because I was there, you know, might as well.

To víte, když už jsem tu třídnici držela.

And I am still baffled by my behavior.

Pořád si nemůžu své počínání vysvětlit.

I don't understand where the idea came from.

Nechápu, kde se to ve mě vzalo.

I don't understand why I felt so great doing it.

Nechápu, proč jsem se při tom cítila tak skvěle.

I felt great.

Cítila jsem se vážně skvěle.

I don't understand why I was never caught.

Taky nechápu, že mě nikdy nechytli.

I mean, it should have been so blatantly obvious.

Člověk by řekl, že to bylo do očí bijící.

I was never caught.

Nikdy mě nechytili.

But most of all, I am baffled by,

Ale především se nestačím divit,

why did it bother me so much

že mě tak štvalo,

that this little girl, this tiny little girl,

že tahle holka, tahle mrňavá holka,

was so good at spelling?

byla tak dobrá na pravopis.

Jealousy baffles me.

Žárlivost mě nepřestává překvapovat.

It's so mysterious, and it's so pervasive.

Je v ní tolik záhad, je tak úpěnlivá.

We know babies suffer from jealousy.

Jak známo, žárlivostí trpí miminka.

We know primates do. Bluebirds are actually very prone.

Stejně tak primáti. Pták salašník je taktéž velmi náchylný.

We know that jealousy is the number one cause

Je známo, že žárlivost je hlavní příčinou

of spousal murder in the United States.

vražd manželů v USA.

And yet, I have never read a study

Ale zatím jsem nenarazila na žádnou studii,

that can parse to me its loneliness

která by rozebírala spojení žárlivosti se samotou,

or its longevity or its grim thrill.

její dlouhé trvání nebo její chmurné opojení.

For that, we have to go to fiction,

Na to máme romány,

because the novel is the lab

jelikož román je jako laboratoř,

that has studied jealousy

studující žárlivost

in every possible configuration.

ve všech možných podobách.

In fact, I don't know if it's an exaggeration to say

Vlastně ani nepřeháním, když se zeptám

that if we didn't have jealousy,

zda kdyby nebylo žárlivosti,

would we even have literature?

existovala by vůbec literatura?

Well no faithless Helen, no "Odyssey."

Nebyla by nevěrná Helena ani „Odyssea“,

No jealous king, no "Arabian Nights."

ani žárlivý král a „Tisíc a jedna noc“.

No Shakespeare.

Nebyl by ani Shakespeare.

There goes high school reading lists,

Byl by konec školních čtenářských deníků,

because we're losing "Sound and the Fury,"

jelikož bychom přišli o „Hluk a vřavu“,

we're losing "Gatsby," "Sun Also Rises,"

„Velkého Gatsbyho“, „Fiestu“,

we're losing "Madame Bovary," "Anna K."

přišli bychom o „Madame Bovaryovou“ a „Annu Kareninu“.

No jealousy, no Proust. And now, I mean,

Bez žárlivosti by nebylo Prousta.

I know it's fashionable to say that Proust

Je teď v módě tvrdit, že Proust

has the answers to everything,

má na všechno odpověď,

but in the case of jealousy,

ale v případě žárlivosti

he kind of does.

to tak fakt je.

This year is the centennial of his masterpiece, "In Search of Lost Time,"

Jeho veledílo „Hledání ztraceného času“ tento rok slaví sté jubileum.

and it's the most exhaustive study of sexual jealousy

Je to nejrozsáhlejší studie sexuální žárlivosti

and just regular competitiveness, my brand,

a taky obyčejné soutěživosti, jakou mám já,

that we can hope to have. (Laughter)

kterou bychom měli mít v sobě. (Smích)

And we think about Proust, we think

Když se bavíme o Proustovi,

about the sentimental bits, right?

myslíme na ty sentimentální pasáže, je to tak?

We think about a little boy trying to get to sleep.

Myslíme na malého chlapečka, co se snaží usnout.

We think about a madeleine moistened in lavender tea.

Myslíme na koláčky namáčené v levandulovém čaji.

We forget how harsh his vision was.

Zapomínáme na to, jak byla jeho vize krutá.

We forget how pitiless he is.

Jak je nelítostný.

I mean, these are books that Virginia Woolf said

Virginia Woolfová o jeho knihách řekla,

were tough as cat gut.

že jsou drsné jako střívka.

I don't know what cat gut is,

Přesně nevím, co střívka jsou,

but let's assume it's formidable.

ale předpokládejme, že něco nahánějící hrůzu.

Let's look at why they go so well together,

Čím to tedy je, že se tak dobře doplňují?

the novel and jealousy, jealousy and Proust.

Román a žárlivost, žárlivost a Proust?

Is it something as obvious as that jealousy,

Je tak zjevným faktem, že žárlivost,

which boils down into person, desire, impediment,

která se prožere do lidského nitra, tužeb a nedokonalostí,

is such a solid narrative foundation?

je silným základem vyprávění?

I don't know. I think it cuts very close to the bone,

No nevím. Věřím, že se dostáváme k jádru věci.

because let's think about what happens

Zamysleme se nad tím, co se děje,

when we feel jealous.

když žárlíme.

When we feel jealous, we tell ourselves a story.

Když žárlíme, v hlavě si vytváříme příběh.

We tell ourselves a story about other people's lives,

Namlouváme si příběh o životech ostatních lidí

and these stories make us feel terrible

a díky těmto příběhům se cítíme mizerně,

because they're designed to make us feel terrible.

protože jejich účelem je, abychom se cítili mizerně.

As the teller of the tale and the audience,

Jelikož jsme zároveň vypravěčem i publikem,

we know just what details to include,

víme přesně, jaké detaily zahrnout,

to dig that knife in. Right?

abychom zasadili ránu. Není to tak?

Jealousy makes us all amateur novelists,

Žárlivost z nás dělá amatérské romanopisce,

and this is something Proust understood.

což Proust dobře věděl.

In the first volume, Swann's Way,

V prvním díle „Swannovy lásky“,

the series of books,

což je několik knih,

Swann, one of the main characters,

si jeden z hlavních hrdinů, Swann,

is thinking very fondly of his mistress

nemůže vynachválit svoji milenku

and how great she is in bed,

a jak je v posteli skvělá.

and suddenly, in the course of a few sentences,

Náhle, během několika vět,

and these are Proustian sentences,

a bavíme se tu o klasických proustovských větách

so they're long as rivers,

nekonečných jako vesmír,

but in the course of a few sentences,

tedy během několika vět

he suddenly recoils and he realizes,

se Swann náhle zarazí a uvědomí si:

"Hang on, everything I love about this woman,

„Počkat, vše, co na téhle ženě miluji,

somebody else would love about this woman.

může milovat také kdokoliv jiný.

Everything that she does that gives me pleasure

Stejně jako obdařuje rozkoší mě,

could be giving somebody else pleasure,

může také obdařovat kohokoliv jiného,

maybe right about now."

Například zrovna teď.“

And this is the story he starts to tell himself,

Začne sám sobě vyprávět tenhle příběh

and from then on, Proust writes that

a od té chvíle Proust popisuje,

every fresh charm Swann detects in his mistress,

že veškeré okouzlení, které Swann ve své milence nachází,

he adds to his "collection of instruments

přidává do „sbírky nástrojů

in his private torture chamber."

ve své soukromé mučírně“.

Now Swann and Proust, we have to admit,

Je nutno uznat, že Swann a Proust

were notoriously jealous.

byli nechvalně známí žárlivci.

You know, Proust's boyfriends would have to leave

Tak třeba Proustovi partneři se museli odstěhovat

the country if they wanted to break up with him.

do zahraničí, když se s ním chtěli rozejít.

But you don't have to be that jealous

Ale ani není třeba být tak žárlivý,

to concede that it's hard work. Right?

aby člověk uznal, že žárlivost je dřina.

Jealousy is exhausting.

Žárlivost je vyčerpávající.

It's a hungry emotion. It must be fed.

Je to hladová emoce. Potřebuje krmit.

And what does jealousy like?

Co žárlivosti chutná?

Jealousy likes information.

Žárlivosti chutnají informace.

Jealousy likes details.

Libuje si v detailech.

Jealousy likes the vast quantities of shiny hair,

Chutnají jí husté hřívy lesklých vlasů

the cute little pencil case.

a malá rozkošná pouzdra.

Jealousy likes photos.

Žárlivost zbožňuje fotky.

That's why Instagram is such a hit. (Laughter)

Proto je Instagram takový trhák. (Smích)

Proust actually links the language of scholarship and jealousy.

Proust vlastně spojuje jazyk školství se žárlivostí.

When Swann is in his jealous throes,

Když má Swann jeden ze svých záchvatů žárlivosti,

and suddenly he's listening at doorways

kdy náhle poslouchá za dveřmi

and bribing his mistress' servants,

a podplácí služebné své milenky,

he defends these behaviors.

obhajuje tento způsob chování.

He says, "You know, look, I know you think this is repugnant,

Říká: „Podívejte se, já vím, že si myslíte, jak je to odpudivé,

but it is no different

ale ničím se to neliší

from interpreting an ancient text

od studia starověkých textů

or looking at a monument."

nebo obdivování památek.“

He says, "They are scientific investigations

Proust říká, že toto jsou „průzkumy vědeckého rázu

with real intellectual value."

s plnou intelektuální hodnotou“.

Proust is trying to show us that jealousy

Proust se pokouší demonstrovat, že žárlivost

feels intolerable and makes us look absurd,

je neodpustitelná a díky ní působíme absurdně,

but it is, at its crux, a quest for knowledge,

ale ve své podstatě je to honba za poznáním,

a quest for truth, painful truth,

honba za pravdou, i když bolestivou.

and actually, where Proust is concerned,

A dokonce, Proust je přesvědčen,

the more painful the truth, the better.

že čím víc pravda bolí, tím líp.

Grief, humiliation, loss:

Smutek, potupa, ztráta,

These were the avenues to wisdom for Proust.

to jsou pro Prousta studny vědomosti.

He says, "A woman whom we need,

Říká: „Žena, po které toužíme,

who makes us suffer, elicits from us

která nás nechá trpět, v nás vyvolá

a gamut of feelings far more profound and vital

škálu emocí, které budou mnohem silnější,

than a man of genius who interests us."

než jaké v nás umí vyvolat génius, který nás zajímá.“

Is he telling us to just go and find cruel women?

Snaží se nám tímto říct, abychom si hledali kruté ženy?

No. I think he's trying to say

Ne. Snaží se vysvětlit,

that jealousy reveals us to ourselves.

že žárlivost nám pomáhá v odhalení sama sebe.

And does any other emotion crack us open

Umí nás nějaká jiná emoce takto rozlousknout,

in this particular way?

jako oříšek?

Does any other emotion reveal to us

Umí v nás nějaká jiná emoce odhalit

our aggression and our hideous ambition

agresi, skryté ambice

and our entitlement?

a naše sklony vlastnit?

Does any other emotion teach us to look

Naučí nás nějaká jiná emoce dívat se na věci

with such peculiar intensity?

tak neskutečně intenzivně?

Freud would write about this later.

Později o tom psal Freud.

One day, Freud was visited

Jednoho dne Freuda navštívil

by this very anxious young man who was consumed

velmi rozrušený mladý muž, kterého sžírala

with the thought of his wife cheating on him.

myšlenka na to, že ho jeho žena podvádí.

And Freud says, it's something strange about this guy,

Freud se divil, co to s tím chlápkem je,

because he's not looking at what his wife is doing.

že ho nezajímá, co jeho žena ve skutečnosti dělá.

Because she's blameless; everybody knows it.

Protože je nevinná, jak je všem jasné.

The poor creature is just

Ten chudák má

under suspicion for no cause.

jenom zcela bezdůvodné podezření.

But he's looking for things that his wife is doing

Pátrá po tom, co jeho žena dělá,

without noticing, unintentional behaviors.

aniž by si to uvědomila, podvědomě.

Is she smiling too brightly here,

Neusmívá se nějak moc mile?

or did she accidentally brush up against a man there?

Neotřela se náhodou o tamtoho muže?

[Freud] says that the man is becoming

[Freud] tvrdí, že z muže se stává

the custodian of his wife's unconscious.

strážce ženina podvědomí.

The novel is very good on this point.

V tomhle je román velmi dobrý.

The novel is very good at describing how jealousy

Dobře popisuje, jak nás žárlivost

trains us to look with intensity but not accuracy.

učí pozorovat věci intenzivně, ale ne s přesností.

In fact, the more intensely jealous we are,

Vlastně čím silnější je naše žárlivost,

the more we become residents of fantasy.

tím více se stáváme obětmi představivosti.

And this is why, I think, jealousy doesn't

Proto si myslím, že žárlivost v nás

just provoke us to do violent things

nevyvolává pouze potřebu násilí

or illegal things.

nebo zločinu.

Jealousy prompts us to behave in ways

Žárlivost v nás vyvolává chování,

that are wildly inventive.

které je nepolapitelně vynalézavé.

Now I'm thinking of myself at eight, I concede,

Když si vzpomenu na sebe, když mi bylo osm, musím to uznat.

but I'm also thinking of this story I heard on the news.

Ale také si vzpomínám na příběh, který jsem slyšela ve zprávách.

A 52-year-old Michigan woman was caught

Dvaapadesátiletá žena z Michiganu byla přistižena,

creating a fake Facebook account

jak vytvořila falešný profil na Facebooku,

from which she sent vile, hideous messages

odkud posílala vulgární, odporné zprávy

to herself for a year.

sama sobě po celý rok.

For a year. A year.

Jeden rok. Celý rok.

And she was trying to frame

Snažila se to navlíknout

her ex-boyfriend's new girlfriend,

na novou přítelkyni svého bývalého.

and I have to confess when I heard this,

Musím se přiznat, že když jsem o tomhle slyšela,

I just reacted with admiration.

mou reakcí byl obdiv.

(Laughter)

(Smích)

Because, I mean, let's be real.

Jen si to přiznejme,

What immense, if misplaced, creativity. Right?

jak neuvěřitelná kreativita, i když špatně použitá. No ne?

This is something from a novel.

Je to jako z románu.

This is something from a Patricia Highsmith novel.

Je to jako z románu Patricie Higsmithové.

Now Highsmith is a particular favorite of mine.

Higsmithová patří mezi mé nejoblíbenější.

She is the very brilliant and bizarre woman of American letters.

Je to skvělá a trochu zvláštní ženská představitelka americké psané tvorby.

She's the author of "Strangers on a Train"

To ona napsala „Cizince ve vlaku“

and "The Talented Mr. Ripley,"

a „Talentovaného pana Ripleyho“.

books that are all about how jealousy,

Tyto knihy jsou celé o tom, jak nám závist

it muddles our minds,

zaslepuje mysl.

and once we're in the sphere, in that realm of jealousy,

Jakmile nás žárlivost ovládne,

the membrane between what is and what could be

membrána mezi tím, co je a co by mohlo být

can be pierced in an instant.

se dá propíchnout v mžiku.

Take Tom Ripley, her most famous character.

Tak se podívejme na Toma Ripleyho, jejího nejznámějšího hrdinu.

Now, Tom Ripley goes from wanting you

Tom Ripley touží nejdříve po vás

or wanting what you have

nebo po tom, co máte,

to being you and having what you once had,

až se vámi nakonec stane a má to, co jste jednou měli.

and you're under the floorboards,

A vy jste pod zemí.

he's answering to your name,

A on reaguje na vaše jméno,

he's wearing your rings,

nosí vaše prstýnky,

emptying your bank account.

plení váš bankovní účet.

That's one way to go.

To je jedna z možností.

But what do we do? We can't go the Tom Ripley route.

Ale co s tím? Všichni to nemůžeme řešit jako Tom Ripley.

I can't give the world D's,

Nemohu dát celému světu čtyřky,

as much as I would really like to, some days.

I když bych někdy opravdu chtěla.

And it's a pity, because we live in envious times.

Což je škoda, protože žijeme ve velice závistivé době.

We live in jealous times.

Žijeme v žárlivé době.

I mean, we're all good citizens of social media,

Jsme přece poslušné ovce sociálních médií,

aren't we, where the currency is envy?

kde je závist hlavní měnou.

Does the novel show us a way out? I'm not sure.

Poradí nám román, jak z toho ven? Nejsem si jistá.

So let's do what characters always do when they're not sure,

Udělejme tedy to, co hrdinové, když si nejsou něčím jistí,

when they are in possession of a mystery.

když se zabývají nějakou záhadou.

Let's go to 221B Baker Street

Zkusme navštívit dům č. 221B na Baker Street

and ask for Sherlock Holmes.

a zeptat se Sherlocka Holmese.

When people think of Holmes,

Když se řekne Sherlock Holmes,

they think of his nemesis being Professor Moriarty,

všichni si myslí, že jeho nemesis byl profesor Moriarty,

right, this criminal mastermind.

ten umělec zločinu.

But I've always preferred [Inspector] Lestrade,

Ale já jsem vždy preferovala [inspektora] Lestrada,

who is the rat-faced head of Scotland Yard

toho velitele Scotland Yardu s obličejem jako krysa,

who needs Holmes desperately,

který Sherlocka zoufale potřebuje,

needs Holmes' genius, but resents him.

neobejde se bez Sherlockova génia, ale zároveň ho nesnáší.

Oh, it's so familiar to me.

To je mi nějak povědomé.

So Lestrade needs his help, resents him,

Lestrade potřebuje jeho pomoc, ale nesnáší ho

and sort of seethes with bitterness over the course of the mysteries.

a překypuje hořkostí po celý průběh detektivky.

But as they work together, something starts to change,

Ale čím déle spolu pracují, věci se začnou měnit

and finally in "The Adventure of the Six Napoleons,"

a nakonec, v „Šesti Napoleonech“,

once Holmes comes in, dazzles everybody with his solution,

kdy Sherlock přijde a všechny překvapí svým řešením,

Lestrade turns to Holmes and he says,

Lestrade se k němu otočí a řekne:

"We're not jealous of you, Mr. Holmes.

„My vám nezávidíme, pane Holmesi.

We're proud of you."

My jsme na vás pyšní.“

And he says that there's not a man at Scotland Yard

A také prohlásí, že ve Scotland Yardu není nikdo,

who wouldn't want to shake Sherlock Holmes' hand.

kdo by si nechtěl potřást rukou s Sherlockem Holmesem.

It's one of the few times we see Holmes moved

Je to jeden z mála momentů, kdy vidíme Sherlocka dojatého

in the mysteries, and I find it very moving,

a mně tato scéna to připadá velmi dojemná.

this little scene, but it's also mysterious, right?

Ale je zároveň tak trochu záhadná.

It seems to treat jealousy

Zdá se, že závist se tu řeší

as a problem of geometry, not emotion.

spíše jako hříčka geometrie než emocí.

You know, one minute Holmes is on the other side from Lestrade.

V jednu chvíli se Sherlock nachází na opačné straně, než Lestrade.

The next minute they're on the same side.

A za chvíli jsou na stejné straně.

Suddenly, Lestrade is letting himself

Zničehonic si Lestrade dovolí

admire this mind that he's resented.

obdivovat génia, kterého nemohl předtím vystát.

Could it be so simple though?

Je možné, že je to takhle jednoduché?

What if jealousy really is a matter of geometry,

Co když je žárlivost opravdu jen otázkou geometrie,

just a matter of where we allow ourselves to stand

otázkou toho, kde sami sobě dovolíme stát

in relation to another?

ve vztahu k ostatním?

Well, maybe then we wouldn't have to resent

V tom případě bychom snad nemuseli nesnášet

somebody's excellence.

dokonalost ostatních.

We could align ourselves with it.

Jenom bychom se tomu přizpůsobili.

But I like contingency plans.

Ale já má ráda záložní plány.

So while we wait for that to happen,

Takže, zatímco budeme čekat, až k tomu dojde,

let us remember that we have fiction for consolation.

připomeňme si, že se vždy můžeme obrátit k románu pro útěchu.

Fiction alone demystifies jealousy.

Román odstraní ze žárlivosti tajemno.

Fiction alone domesticates it,

Román ji ochočí

invites it to the table.

a pozve ji k jídelnímu stolu.

And look who it gathers:

A hle, kdo se nám u stolu sejde:

sweet Lestrade, terrifying Tom Ripley,

sladký Lestrade, děsivý Tom Ripley,

crazy Swann, Marcel Proust himself.

bláznivý Swann i samotný Marcel Proust.

We are in excellent company.

Jsme ve skvělé společnosti.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)