Rory Stewart: Why democracy matters

Translator: Joseph Geni Reviewer: Morton Bast

Překladatel: Jan Zasadil Korektor: Jan Kadlec

So little Billy goes to school,

Malý Billy přijde do školy,

and he sits down and the teacher says,

posadí se a učitel se ho ptá:

"What does your father do?"

„Co dělá tvůj tatínek?“

And little Billy says, "My father plays the piano

A malý Billy odpoví: „Můj tatínek hraje na klavír

in an opium den."

v opiovém doupěti.“

So the teacher rings up the parents, and says,

A tak učitel zavolá rodičům a spustí:

"Very shocking story from little Billy today.

„Billy nám dneska vyzradil jeden skandál.

Just heard that he claimed that you play the piano

Právě jsem se dozvěděl, že rád hrajete na klavír

in an opium den."

v opiovém doupěti.“

And the father says, "I'm very sorry. Yes, it's true, I lied.

A tatínek povídá: „Já se vám omlouvám, ano, lhal jsem.

But how can I tell an eight-year-old boy

Ale jak mám svému osmiletému chlapečkovi říct,

that his father is a politician?" (Laughter)

že jeho otec je politik?“ (Smích)

Now, as a politician myself, standing in front of you,

Jako politik teď tady před vámi

or indeed, meeting any stranger anywhere in the world,

nebo při setkání s kýmkoliv po celém světě,

when I eventually reveal the nature of my profession,

nakonec lidem odhalím skutečnou povahu svého povolání

they look at me as though I'm somewhere between

a oni na mě hledí, jako na něco mezi

a snake, a monkey and an iguana,

hadem, opicí a leguánem.

and through all of this, I feel, strongly,

A já celou dobu silně pociťuji,

that something is going wrong.

že něco není v pořádku.

Four hundred years of maturing democracy,

Čtyři sta let dospívání demokracie,

colleagues in Parliament who seem to me, as individuals,

kolegové z parlamentu, kteří mi přijdou jako osobnosti

reasonably impressive, an increasingly educated,

značně obdivuhodní, čím dál vzdělanější,

energetic, informed population, and yet

energičtí, vědoucí lidé, a přesto obklopeni

a deep, deep sense of disappointment.

pocitem hlubokého, hlubokého zklamání.

My colleagues in Parliament include, in my new intake,

Mezi mými kolegy v parlamentu, včetně těch nových,

family doctors, businesspeople, professors,

jsou rodinní doktoři, podnikatelé, profesoři,

distinguished economists, historians, writers,

významní ekonomové, historici, spisovatelé,

army officers ranging from colonels down to regimental sergeant majors.

armádní důstojníci od plukovníků až po rotmistry.

All of them, however, including myself, as we walk underneath

Ale všichni, včetně mě, když procházíme pod těmi

those strange stone gargoyles just down the road,

podivnými kamennými chrliči (u britského Parlamentu) kousek odsud,

feel that we've become less than the sum of our parts,

cítíme, že jsme se stali méně než součtem našich částí,

feel as though we have become profoundly diminished.

cítíme, že jsme ztratili společenské postavení.

And this isn't just a problem in Britain.

A to není jen problém Británie.

It's a problem across the developing world,

Je to problém v celém rozvojovém světě

and in middle income countries too. In Jamaica,

a také v zemích se středními příjmy. Na Jamajce,

for example -- look at Jamaican members of Parliament,

například. Vezměte si jamajské poslance:

you meet them, and they're often people who are

potkáte je a jsou to často lidé, kteří studovali

Rhodes Scholars, who've studied at Harvard or at Princeton,

v Oxfordu, studovali na Harvardu nebo na Princetonu,

and yet, you go down to downtown Kingston,

a přesto, když dojdete do centra hlavního města Kingstonu,

and you are looking at one of the most depressing sites

uvidíte jedno z nejdepresivnějších míst,

that you can see in any middle-income country in the world:

jaké se dá v zemích se středními příjmy najít:

a dismal, depressing landscape

tristní, depresivní krajinu

of burnt and half-abandoned buildings.

spálených a napůl opuštěných budov.

And this has been true for 30 years, and the handover

Takto to vypadá už 30 let a při předání moci

in 1979, 1980, between one Jamaican leader who was

v letech 1979 a1980, od jednoho jamajského vůdce, který byl

the son of a Rhodes Scholar and a Q.C. to another

synem absolventa Oxfordu a poradcem královny, na dalšího,

who'd done an economics doctorate at Harvard,

který měl doktorát z ekonomie na Harvardu,

over 800 people were killed in the streets

bylo přes 800 lidí bylo zabito v ulicích

in drug-related violence.

v drogové válce.

Ten years ago, however, the promise of democracy

Před deseti lety se však zdál příslib demokracie

seemed to be extraordinary. George W. Bush stood up

mimořádným. George W. Bush vystoupil

in his State of the Union address in 2003

ve své řeči o stavu Unie v roce 2003

and said that democracy was the force that would beat

a řekl, že demokracie je síla, která vymýtí

most of the ills of the world. He said,

většinu neduhů světa. Řekl:

because democratic governments respect their own people

„Protože demokratické vlády ctí svůj lid

and respect their neighbors, freedom will bring peace.

a respektují své sousedy, svoboda přinese mír.“

Distinguished academics at the same time argued that

Významní akademici také zastávali názor,

democracies had this incredible range of side benefits.

že demokracie má nezměrně příznivé vedlejší účinky,

They would bring prosperity, security,

které přinesou bezpečnost, prosperitu

overcome sectarian violence,

a překonání sektářského násilí;

ensure that states would never again harbor terrorists.

zajistí, že státy už nebudou přístavištěm teroristů.

Since then, what's happened?

Ale co se od té doby stalo?

Well, what we've seen is the creation, in places like Iraq

Co jsme viděli v místech, jako je Irák a Afghánistán,

and Afghanistan, of democratic systems of government

je vytvoření demokratických systémů vlády,

which haven't had any of those side benefits.

které žádné z těchto výhod neměly.

In Afghanistan, for example, we haven't just had one election

V Afghánistánu jsme například neměli jen jedny

or two elections. We've gone through three elections,

nebo dvoje volby – prošli jsme třemi volbami,

presidential and parliamentary. And what do we find?

jak prezidentskými, tak parlamentními. A co zjišťujeme?

Do we find a flourishing civil society, a vigorous rule of law

Najdeme tu vzkvétající občanskou společnost, energický právní řád,

and good security? No. What we find in Afghanistan

dobré zabezpečení? Ne. V Afghánistánu najdeme

is a judiciary that is weak and corrupt,

soudní moc, která je je slabá a zkorumpovaná,

a very limited civil society which is largely ineffective,

velmi omezenou občanskou společnost, která je do značné míry neúčinná,

a media which is beginning to get onto its feet

média, která se začínají dostávat na své nohy,

but a government that's deeply unpopular,

ale také vládu, která je hluboce nepopulární

perceived as being deeply corrupt, and security

a považovaná za veskrze zkorumpovanou,

that is shocking, security that's terrible.

a bezpečnost, která je šokující, až příšerná.

In Pakistan, in lots of sub-Saharan Africa,

V Pákistánu, ve většině subsaharské Afriky,

again you can see democracy and elections are compatible

znovu vidíme, že demokratické volby jsou kompatibilní

with corrupt governments, with states that are unstable

se zkorumpovanými vládami – se státy,

and dangerous.

které jsou nestabilní a nebezpečné.

And when I have conversations with people, I remember

A když vedu rozhovory s lidmi, vzpomínám

having a conversation, for example, in Iraq,

si na rozhovor například v Iráku s tamní komunitou,

with a community that asked me

kde se mě ptali,

whether the riot we were seeing in front of us,

zda ty nepokoje, kterých jsme byli svědky –

this was a huge mob ransacking a provincial council building,

byl tam obrovský dav rabující budovu Provinciální rady –

was a sign of the new democracy.

zda jsou známkou oné nové demokracie.

The same, I felt, was true in almost every single one

Myslím, že to samé platí v téměř všech středně rozvinutých

of the middle and developing countries that I went to,

a rozvojových zemích, které jsem navštívil,

and to some extent the same is true of us.

a do jisté míry totéž platí o nás.

Well, what is the answer to this? Is the answer to just

Takže jak to vyřešit? Je správnou odpovědí prostě

give up on the idea of democracy?

tu myšlenku demokracie vzdát?

Well, obviously not. It would be absurd

No, samozřejmě ne. Bylo by absurdní,

if we were to engage again in the kind of operations

kdybychom se měli znovu zapojit do takových operací,

we were engaged in, in Iraq and Afghanistan

do jakých jsme se zapojili v Iráku a Afghánistánu,

if we were to suddenly find ourselves in a situation

kdybychom se najednou ocitli v situaci,

in which we were imposing

kdy se snažíme zavést cokoliv jiného

anything other than a democratic system.

než demokratický systém.

Anything else would run contrary to our values,

Cokoliv jiného by bylo v rozporu s našimi hodnotami,

it would run contrary to the wishes of the people

bylo by to v rozporu s vůli lidí v těch místech,

on the ground, it would run contrary to our interests.

a bylo by to v rozporu s našimi zájmy.

I remember in Iraq, for example, that we went through

Vzpomínám si, že v Iráku jsme například měli nějakou dobu

a period of feeling that we should delay democracy.

pocit, že bychom měli demokracii zbrzdit.

We went through a period of feeling that the lesson learned

Měli jsme pocit, že ponaučení z Bosny je,

from Bosnia was that elections held too early

že příliš brzké konání voleb skončí

enshrined sectarian violence, enshrined extremist parties,

sektářským násilím a vzestupem extremistických stran.

so in Iraq in 2003 the decision was made,

Takže v Iráku v roce 2003 bylo rozhodnuto,

let's not have elections for two years. Let's invest in

že volby ještě dva roky nebudou. Pojďme investovat do

voter education. Let's invest in democratization.

voličského vzdělání, pojďme investovat do demokratizace.

The result was that I found stuck outside my office

Výsledkem bylo, že budovu mé kanceláře oblehl

a huge crowd of people, this is actually a photograph

obrovský dav lidí – toto je ve skutečnosti fotografie

taken in Libya but I saw the same scene in Iraq

pořízená v Libyi, ale stejnou scénu jsem zažil v Iráku:

of people standing outside screaming for the elections,

dav lidí, kteří stáli venku a žádali volby.

and when I went out and said, "What is wrong

A když jsem vyšel ven a zeptal se: „Co je špatného

with the interim provincial council?

na prozatímní Provinciální radě?

What is wrong with the people that we have chosen?

Co je špatného na lidech, které jsme vybrali?

There is a Sunni sheikh, there's a Shiite sheikh,

Je mezi nimi jeden sunnitský Šejk, jeden šíitský Šejk,

there's the seven -- leaders of the seven major tribes,

je tu všech Sedm – představitelé sedmi hlavních kmenů,

there's a Christian, there's a Sabian,

jeden křesťan a jeden sabián,

there are female representatives, there's every political party in this council,

zástupkyně z řad žen, v Radě je každá politická strana…

what's wrong with the people that we chose?"

Co je špatného na lidech, které jsme vybrali?

The answer came, "The problem isn't the people

A odpověď zněla: „Problém nejsou ti lidé,

that you chose. The problem is that you chose them."

které jste vybrali, problém je, že jste je vybrali vy.“

I have not met, in Afghanistan, in even the most

Ještě jsem se nesetkal s nikým, ani v té nejvzdálenější

remote community, anybody who does not want

afghánské obci, nikoho, kdo by nechtěl mít

a say in who governs them.

vliv na to, kdo mu vládne.

Most remote community, I have never met a villager

Ani v těch nejzapadlejších vsích jsem nepotkal

who does not want a vote.

ani jednoho vesničana, který by nechtěl právo volit.

So we need to acknowledge

Takže musíme uznat,

that despite the dubious statistics, despite the fact that

že navzdory pochybné statistice, navzdory tomu, že

84 percent of people in Britain feel politics is broken,

84 procent lidí v Británii má pocit, že politika je zkažená,

despite the fact that when I was in Iraq, we did an opinion poll

navzdory tomu, že když jsem byl v Iráku a udělali jsme anketu

in 2003 and asked people what political systems they preferred,

v roce 2003 a zeptali se lidí, jaké politické systémy preferují,

and the answer came back that

a odpověď byla, že

seven percent wanted the United States,

sedm procent chce Spojené státy,

five percent wanted France,

pět procent Francii,

three percent wanted Britain,

tři procenta Británii

and nearly 40 percent wanted Dubai, which is, after all,

a téměř 40 procent Dubaj, která konec konců není

not a democratic state at all but a relatively prosperous

žádný demokratický stát, ale relativně prosperující

minor monarchy, democracy is a thing of value

menší monarchie, demokracie je věcí hodnot,

for which we should be fighting. But in order to do so

za které bychom měli bojovat. Ale k tomu

we need to get away from instrumental arguments.

musíme přestat používat instrumentální argumenty.

We need to get away from saying democracy matters

Musíme přestat říkat, že demokracie je důležitá

because of the other things it brings.

kvůli těm dalším věcem, které přináší.

We need to get away from feeling, in the same way,

Stejně tak se musíme vymanit z tohoto pocitu i jinde:

human rights matters because of the other things it brings,

že na lidských právech záleží kvůli dalším výhodám, které přináší,

or women's rights matters for the other things it brings.

nebo že práva žen jsou důležitá kvůli tomu, co přináší.

Why should we get away from those arguments?

Proč bychom se měli těchto argumentů zbavit?

Because they're very dangerous. If we set about saying,

Protože jsou velmi nebezpečné. Pokud si zvykneme říkat,

for example, torture is wrong because it doesn't extract

že například mučení je špatně, protože nezískává

good information, or we say, you need women's rights

dobré informace, nebo že potřebujeme práva žen,

because it stimulates economic growth by doubling the size of the work force,

protože to stimuluje hospodářský růst tím, že se zdvojnásobí pracovní síla,

you leave yourself open to the position where

stavíme se do situace, kdy se může

the government of North Korea can turn around and say,

vláda Severní Koreje otočit a namítnout:

"Well actually, we're having a lot of success extracting

„No, my teď ale slavíme úspěch v získávání

good information with our torture at the moment,"

dobrých informací našimi metodami mučení,“

or the government of Saudi Arabia to say, "Well,

nebo vláda Saúdské Arábie může říct: „No,

our economic growth's okay, thank you very much,

náš hospodářský růst je v pořádku, dík za optání,

considerably better than yours,

podstatně lepší než váš,

so maybe we don't need to go ahead with this program on women's rights."

takže asi ani nebudeme podporovat programy v oblasti práv žen.“

The point about democracy is not instrumental.

Smysl demokracie není instrumentální.

It's not about the things that it brings.

Nejde o věci, které přináší.

The point about democracy is not that it delivers

Smysl demokracie není v tom, že zajistí

legitimate, effective, prosperous rule of law.

legitimní, efektivní, prosperující právní řád.

It's not that it guarantees peace with itself or with its neighbors.

Není ani v tom, že zaručí mír v zemi nebo s jejími soudy.

The point about democracy is intrinsic.

Smysl demokracie je vnitřní.

Democracy matters because it reflects an idea of equality

Na demokracii záleží, protože odráží myšlenku rovnosti

and an idea of liberty. It reflects an idea of dignity,

a svobody. Odráží myšlenku důstojnosti,

the dignity of the individual, the idea that each individual

důstojnost jedince, myšlenku, že každý jednotlivec

should have an equal vote, an equal say,

by měl mít rovnoprávný hlas a vliv

in the formation of their government.

na tvorbu své vlády.

But if we're really to make democracy vigorous again,

Ale pokud chceme demokracii opravdu znovu vzbudit,

if we're ready to revivify it, we need to get involved

jsme-li připraveni ji oživit, musíme se zapojit

in a new project of the citizens and the politicians.

do nového projektu občanů a politiků.

Democracy is not simply a question of structures.

Demokracie není jen otázkou struktur.

It is a state of mind. It is an activity.

To je stav mysli. Je to činnost.

And part of that activity is honesty.

A součástí této činnosti je upřímnost.

After I speak to you today, I'm going on a radio program

Až skončím svou řeč, půjdu do rozhlasového pořadu

called "Any Questions," and the thing you will have noticed

jménem „Jakékoliv otázky“ a jistě jste si všimli,

about politicians on these kinds of radio programs

že politici v takových programech v rádiu

is that they never, ever say that they don't know the answer

za žádných okolností neřeknou, že neznají odpověď

to a question. It doesn't matter what it is.

na otázku, ať už je jakákoliv.

If you ask about child tax credits, the future of the penguins

Zeptejte se na daňové úlevy na děti, na budoucnost tučňáků

in the south Antarctic, asked to hold forth on whether or not

v jižní Antarktidě, zeptejte se na vyjádření, zda

the developments in Chongqing contribute

vývoj v Chongqing přispívá

to sustainable development in carbon capture,

k udržitelnému rozvoji zachycování uhlíku,

and we will have an answer for you.

a my pro vás budeme mít odpověď.

We need to stop that, to stop pretending to be

Musíme s tím přestat – přestat předstírat,

omniscient beings.

že jsme vševědoucí.

Politicians also need to learn, occasionally, to say that

Politici se také musí naučit občas přiznat,

certain things that voters want, certain things that voters

že některé věci, které voliči chtějí, určité věci,

have been promised, may be things

které byly voličům slíbeny, mohou být věcmi,

that we cannot deliver

které neumíme splnit,

or perhaps that we feel we should not deliver.

nebo třeba máme pocit, že bychom je plnit neměli.

And the second thing we should do is understand

A druhá věc, kterou bychom měli udělat, je pochopit

the genius of our societies.

génia našich společností.

Our societies have never been so educated, have never

Naše společnosti nikdy nebyly tak vzdělané,

been so energized, have never been so healthy,

nikdy nebyly tak energické, nebyly nikdy tak zdravé,

have never known so much, cared so much,

nikdy toho tolik nepoznaly, nikdy se tolik nezajímaly,

or wanted to do so much, and it is a genius of the local.

nikdy tolik nechtěly dělat, a to je genius loci.

One of the reasons why we're moving away

Jedním z důvodů, proč se stěhujeme

from banqueting halls such as the one in which we stand,

ze slavnostních sálů, jako je ten, kde dnes stojíme,

banqueting halls with extraordinary images on the ceiling

sálů s pozoruhodnými malbami na stropech

of kings enthroned,

s králi na trůnech,

the entire drama played out here on this space,

od celého dramatu, které se odehrálo v těchto prostorách,

where the King of England had his head lopped off,

kde byla anglickému králi sťata hlava –

why we've moved from spaces like this, thrones like that,

důvod, proč se stěhujeme z těchto míst, těchto trůnů,

towards the town hall, is we're moving more and more

na radnici, je, že se čím dál více přibližujeme

towards the energies of our people, and we need to tap that.

energii svého lidu, ze které musíme čerpat.

That can mean different things in different countries.

To může v různých zemích znamenat různé věci.

In Britain, it could mean looking to the French,

V Británii to by mohlo znamenat podívat se na Francouze,

learning from the French,

učit se od nich:

getting directly elected mayors in place

dostat do funkcí přímo volené starosty

in a French commune system.

podle francouzského komunálního systému.

In Afghanistan, it could have meant instead of concentrating

V Afghánistánu by to mohlo znamenat, že namísto soustředění

on the big presidential and parliamentary elections,

se na velké prezidentské a parlamentní volby

we should have done what was in the Afghan constitution

jsme měli udělat to, co bylo v afghánské ústavě

from the very beginning, which is to get direct local elections going

od samého počátku, tedy přistoupit k lokálním volbám

at a district level and elect people's provincial governors.

na okresní úrovni a nechat lidi zvolit si své guvernéry.

But for any of these things to work,

Ovšem aby cokoliv z toho mohlo fungovat,

the honesty in language, the local democracy,

upřímnost v jazyce, místní demokracie,

it's not just a question of what politicians do.

nemůžeme se ptát jen po tom, co dělají politici.

It's a question of what the citizens do.

Je to otázka toho, co dělají občané.

For politicians to be honest, the public needs to allow them to be honest,

Aby mohli politici být upřímní, musí jim to veřejnost dovolit,

and the media, which mediates between the politicians

a stejně tak média, která zprostředkovávají komunikaci

and the public, needs to allow those politicians to be honest.

mezi politiky a veřejností, musí politikům dovolit upřímnost.

If local democracy is to flourish, it is about the active

Jestli má místní demokracie růst, bude záviset na aktivním

and informed engagement of every citizen.

a informovaném zapojení každého občana.

In other words, if democracy is to be rebuilt,

Jinými slovy, máme-li demokracii zrekonstruovat,

is to become again vigorous and vibrant,

má-li být znovu energická a živá,

it is necessary not just for the public

je nezbytné nejen, aby se veřejnost

to learn to trust their politicians,

naučila důvěřovat svým politikům,

but for the politicians to learn to trust the public.

ale také, aby se politici naučili důvěřovat veřejnosti.

Thank you very much indeed. (Applause)

Opravdu velice vám děkuji. (Potlesk)