Barbara Natterson-Horowitz: What veterinarians know that doctors don't

Překladatel: Zdeněk Stránský Korektor: Magdalena Schneiderová

Ten years ago,

Před deseti lety,

I got a phone call that changed my life.

mi jeden telefonát změnil život.

At the time, I was cardiologist at UCLA,

V té době jsem byla kardioložkou na UCLA,

specializing in cardiac imaging techniques.

specializovala jsem se na zobrazovací techniky srdce.

The call came from a veterinarian at the Los Angeles Zoo.

Volal mi veterinář z Los Angelské Zoo.

An elderly female chimpanzee

Starší šimpanzice

had woken up with a facial droop

se probudila s povislou tváří

and the veterinarians were worried that she'd had a stroke.

a veterináři se obávali, že měla mrtvici.

They asked if I'd come to the zoo

Požádali mě, zda bych přišla do zoo

and image the animal's heart

a udělala snímek jejího srdce

to look for a possible cardiac cause.

kvůli možné srdeční příčině.

Now, to be clear, North American zoos are staffed

Pro jasnost, severoamerická zoo mají velmi

by highly qualified, board-certified veterinarians

kvalifikované certifikované veterináře,

who take outstanding care of their animal patients.

kteří poskytují zvířecím pacientům skvělou péči.

But occasionally, they do reach into the human medical community,

Občas ale kontaktují odborníky na lidskou medicínu,

particularly for some speciality consultation,

zvláště v případech potřeby specializované konzultace.

and I was one of the lucky physicians who was invited in to help.

Já byla jednou ze šťastných lékařů, kteří byli přizváni pomoct.

I had a chance to rule out a stroke in this chimpanzee

Měla jsem příležitost vyloučit mrtvici u této šimpanzice,

and make sure that this gorilla didn't have a torn aorta,

zjistit, že tato gorila neměla natrženou aortu,

evaluate this macaw for a heart murmur,

vyhodnotit srdeční šelest tohoto papouška,

make sure that this California sea lion's paricardium wasn't inflamed,

přesvědčit se, že perikard tohoto kalifornského lachtana není zanícený

and in this picture, I'm listening to the heart of a lion

a na tomto obrázku poslouchám srdce lva

after a lifesaving, collaborative procedure

po život zachraňující proceduře,

with veterinarians and physicians

na níž jsme pracovali veterináři i lékaři společně.

where we drained 700 cc's of fluid from the sac

Vypustili jsme při ní 700 cm3 tekutiny

in which this lion's heart was contained.

z vaku, který utlačoval srdce toho lva.

And this procedure, which I have done on many human patients,

A tento výkon, jež jsem prováděla na mnoha lidských pacientech,

was identical, with the exception of that paw and that tail.

byl úplně identický, až na TU tlapu a TEN ocas.

Now most of the time, I was working at UCLA Medical Center with physicians,

Většinu času jsem pracovala v UCLA Medical Center s lékaři,

discussing symptoms and diagnoses and treatments

diskutovali jsme o symptomech,

for my human patients,

diagnózách a léčbě mých lidských pacientů.

but some of the time, I was working at the Los Angeles Zoo

Ale část času jsem pracovala v Los Angelské Zoo s veterináři,

with veterinarians, discussing symptoms and diagnoses and treatments

probírajíce symptomy, diagnózy a léčbu

for their animal patients.

jejich zvířecích pacientů.

And occasionally, on the very same day,

A občas jsem ve stejný den měla kolečko

I went on rounds at UCLA Medical Center

v UCLA Medical Center

and at the Los Angeles Zoo.

i v Los Angelské Zoo.

And here's what started coming into very clear focus for me.

A tady jsem stále jasněji začínala vidět,

Physicians and veterinarians were essentially taking care

že lékaři i veterináři léčí stejné neduhy

of the same disorders in their animal and human patients:

u svých zvířecích i lidských pacientů:

congestive heart failure, brain tumors,

městnavé selhání srdce, tumory na mozku,

leukemia, diabetes, arthritis, ALS, breast cancer,

leukémie, cukrovka, artritida, ALS, rakovina prsu,

even psychiatric syndromes like depression, anxiety,

dokonce i psychiatrická onemocnění jako deprese, úzkosti,

compulsions, eating disorders and self-injury.

nutkání, poruchy příjmu potravy a sebepoškozování.

Now, I've got a confession to make.

Musím Vám něco přiznat.

Even though I studied comparative physiology and evolutionary biology

I když jsem na bakaláře studovala

as an undergrad --

srovnávací fyziologii a evoluční biologii --

I had even written my senior thesis on Darwinian theory --

dokonce jsem napsala závěrečnou práci o Darwinově teorii --

learning about the significant overlap

o značném přesahu

between the disorders of animals and humans,

mezi lidskými a zvířecími nemocemi,

it came as a much needed wake-up call for me.

přimělo mě to k velmi potřebnému prohlédnutí.

So I started wondering, with all of these overlaps,

Takže jsem začala přemýšlet, se všemi přesahy,

how was it that I had never thought to ask a veterinarian,

jak je možné, že mě nikdy nenapadlo zeptat se veterináře,

or consult the veterinary literature,

nebo se podívat do veterinární literatury,

for insights into one of my human patients?

na nové náhledy na mé lidské pacienty?

Why had I never, nor had any of my physician friends and colleagues

Proč jsem nikdy a ani nikdo z mých kolegů a přátel lékařů,

whom I asked, ever attended a veterinary conference?

kterých jsem se ptala, nenavštívili konferenci veterinářů?

For that matter, why was any of this a surprise?

Ale když na to přijde, proč mě to vůbec překvapilo?

I mean, look, every single physician accepts some biological connection

Každý lékař uznává nějaké biologické propojení

between animals and humans.

mezi zvířaty a lidmi.

Every medication that we prescribe or that we've taken ourselves

Každý lék, který předepisujeme nebo sami užíváme

or we've given to our families

či ho dáváme svým rodinám

has first been tested on an animal.

byl nejdřív testován na zvířatech.

But there's something very different

Ale je velký rozdíl,

about giving an animal a medication or a human disease

když dáváme zvířeti léky nebo lidskou nemoc

and the animal developing congestive heart failure

a když zvíře má městnavé selhání srdce

or diabetes or breast cancer on their own.

nebo cukrovku či rakovinu prsu samo od sebe.

Now, maybe some of the surprise

Možná část tohoto překvapení

comes from the increasing separation in our world

vyplývá z rostoucího oddělení měst a

between the urban and the nonurban.

venkova v našem světě.

You know, we hear about these city kids

Znáte to. Slýcháme o městských dětech,

who think that wool grows on trees

které si myslí, že vlna roste na stromech

or that cheese comes from a plant.

nebo že sýr je z rostliny.

Well, today's human hospitals,

Dnešní nemocnice pro lidi se čím dál více

increasingly, are turning into these gleaming cathedrals of technology.

stávájí zářícími katedrálami technologie.

And this creates a psychological distance between the human patients

A to psychologicky vzdaluje

who are being treated there

lidské pacienty, kteří tam jsou léčeni

and animal patients who are living in oceans

a zvířecí pacienty žijící v oceánech,

and farms and jungles.

na farmách a v džunglích.

But I think there's an even deeper reason.

Ale já si myslím, že existuje ještě hlubší příčina.

Physicians and scientists, we accept intellectually that our species,

My lékaři a vědci intelektuálně přijímáme,

Homo sapiens, is merely one species,

že náš druh, Homo sapiens, je pouhým jedním druhem,

no more unique or special than any other.

stejně jedinečný jako všechny ostatní druhy.

But in our hearts, we don't completely believe that.

Ale v srdcích tomu tak úplně nevěříme.

I feel it myself when I'm listening to Mozart

Sama to cítím, když poslouchám Mozarta

or looking at pictures of the Mars Rover on my MacBook.

nebo se dívám na obrázky marsovských vozítek na svém MacBooku.

I feel that tug of human exceptionalism,

Cítím sílu lidské vyjímečnosti i přesto,

even as I recognize the scientifically isolating cost

že uznávám, jak nás naše vnímání

of seeing ourselves as a superior species, apart.

sebe samých jako nadřazených izoluje a ztěžuje vědecké poznání.

Well, I'm trying these days.

Nyní se snažím.

When I see a human patient now, I always ask,

Když dnes vidím lidského pacienta,

what do the animal doctors know about this problem that I don't know?

tak se vždycky ptám, co veterináři o tomto problému vědí a já ne?

And, might I be taking better care of my human patient

A postarala bych se o svého lidského pacienta lépe,

if I saw them as a human animal patient?

kdybych ho vnímala jako zvířecího pacienta druhu člověk?

Here are a few examples of the kind of exciting connections

Teď zmíním několik příkladů těchto vzrušujících propojení,

that this kind of thinking has led me to.

ke kterým mě toto myšlení přivedlo.

Fear-induced heart failure.

Selhání srdce vyvolané strachem.

Around the year 2000,

Kolem roku 2000,

human cardiologists "discovered" emotionally induced heart failure.

lidští kardiologové "objevili", že může selhat srdce v důsledku silné emoce.

It was described in a gambling father who had lost his life's savings

Popsáno to bylo u otce, gamblera,

with a roll of the dice,

který prohrál životní úspory hodem kostky,

in a bride who'd been left at the alter.

u nevěsty, která zůstala sama u oltáře.

But it turns out, this "new" human diagnosis

Ale ukazuje se, že tato "nová" lidská diagnóza,

was neither new, nor was it uniquely human.

není nová ani se neomezuje jen na lidi.

Veterinarians had been diagnosing, treating and even preventing

Veterináři diagnostikovali, léčili a předcházeli

emotionally induced symptoms in animals

emocionálně vyvolaným symptomům u zvířat,

ranging from monkeys to flamingos, from to deer to rabbits,

od opic k plameňákům, od jelenů ke králíkům,

since the 1970s.

od 70. let 20. století.

How many human lives might have been saved

Kolik lidských životů mohlo být zachráněno,

if this veterinary knowledge had been put into the hands

kdyby tyto veterinární znalosti byly k dispozici

of E.R. docs and cardiologists?

lékařům na pohotovosti a kardiologům?

Self-injury.

Sebepoškozování.

Some human patients harm themselves.

Někteří lidští pacienti si ubližují.

Some pluck out patches of hair,

Vytrhávají si vlasy,

others actually cut themselves.

jiní se dokonce řežou.

Some animal patients also harm themselves.

Někteří zvířecí pacienti si též ubližují.

There are birds that pluck out feathers.

Jsou ptáci, co si vytrhávají peří.

There are stallions that repetitively bite their flanks until they bleed.

Jsou hřebci, kteří se opakovaně koušou do boků až krvácejí.

But veterinarians have very specific and very effective ways

Ale veterináři mají určité velmi efektivní metody, jak léčit

of treating and even preventing self-injury

a dokonce předcházet sebepoškozování

in their self-injuring animals.

u svých zvířat.

Shouldn't this veterinary knowledge be put into the hands

Neměly by tyto vědomosti být k ruce

of psychotherapists and parents and patients

psychoterapeutům, rodičům a pacientům

struggling with self-injury?

potýkajícím se se sebepoškozováním?

Postpartum depression and postpartum psychosis.

Poporodní deprese a poporodní psychóza.

Sometimes, soon after giving birth,

Občas se některé ženy krátce po porodu

some women become depressed,

dostanou do deprese,

and sometimes they become seriously depressed and even psychotic.

někdy je to opravdu vážná deprese nebo dokonce psychóza.

They may neglect their newborn,

Můžou pak zanedbávat své novorozeně,

and in some extreme cases,

a v extrémních případech,

even harm the child.

dítě dokonce zranit.

Equine veterinarians also know that occasionally,

Koňští veterináři také ví,

a mare, soon after giving birth,

že klisna občas krátce po porodu,

will neglect the foal, refusing to nurse,

zanedbává hříbě, odmítá ho kojit,

and in some instances, kick the foal, even to death.

stane se, že hříbě i nakopne, někdy až tak, že zemře.

But veterinarians have devised

Ale veterináří přišli se zásahem

an intervention to deal with this foal rejection syndrome

řešícím tento syndrom odmítnutí hříběte,

that involves increasing oxytocin in the mare.

který zahrnuje zvýšení hladiny oxytocinu u klisny.

Oxytocin is the bonding hormone,

Oxytocin je hormon podporující vznik vazeb,

and this leads to renewed interest,

který vede k obonovení zájmu

on the part of the mare, in her foal.

klisny o její hříbě.

Shouldn't this information

Neměla by být tato informace po ruce

be put into the hands of ob/gyn's

porodníkům a gynekologům,

and family doctors and patients

rodinným lékařům a pacientům

who are struggling with postpartum depression and psychosis?

bojujícím s poporodními depresemi a psychózami?

Well, despite all of this promise,

Navzdory tomuto příslibu,

unfortunately the gulf between our fields remains large.

je naneštěstí propast mezi našimi obory stále veliká.

To explain it, I'm afraid I'm going to have to air some dirty laundry.

Abych to vysvětlila, obávám se, že budu muset proprat špinavé prádlo.

Some physicians can be real snobs

Někteří lékaři dokážou být pěkní snobové

about doctors who are not M.D.'s.

vůči doktorům, kteří nemají titul MUDr.

I'm talking about dentists and optometrists and psychologists,

Mluvím o zubařích, opticích a psycholozích,

but maybe especially animal doctors.

ale nejvíce možná asi o veterinářích.

Of course, most physicians don't realize that it is harder

Ovšemže si většina lékařů neuvědomuje,

to get into vet school these days than medical school,

že je dnes těžší dostat se na veterinární školu než na medicínu,

and that when we go to medical school,

a že když chodíme na medicínu,

we learn everything there is to know

tak se naučíme vše, co jde

about one species, Homo sapiens,

o jednom druhu, Homo sapiens,

but veterinarians need to learn about health and disease

ale veterináři se potřebují naučit o zdraví a nemoci

in mammals, amphibians, reptiles, fish and birds.

savců, obojživelníků, plazů, ryb a ptáků.

So I don't blame the vets for feeling annoyed

Takže neviním veterináře, že jsou otrávení

by my profession's condescension and ignorance.

blahosklonností a nevědomostí mé profese.

But here's one from the vets:

Tady je jeden vtip od veterinářů:

What do you call a veterinarian

Jak nazýváš veterináře,

who can only take care of one species?

který umí léčit jen jeden druh?

A physician. (Laughter)

Lékař. (Smích)

Closing the gap has become a passion for me,

Zmenšování mezery mezi veterináři a lékaři se mi stalo vášní.

and I'm doing this through programs

Dělám to s pomocí programů,

like Darwin on Rounds at UCLA,

jako je Darwin on Rounds na UCLA,

where we're bringing animal experts and evolutionary biologists

kam přivádíme experty na zvířata a evoluční biology

and embedding them on our medical teams

a zapojujeme je do našich medicínských týmů

with our interns and our residents.

spolu s lékaři po ukončení školy i zkušenějšími.

And through Zoobiquity conferences,

A skrze konference Zoobiquity

where we bring medical schools together with veterinary schools

propojujeme medicínské školy

for collabortive discussions

s veterinárními ve společných diskusích

of the shared diseases and disorders

o sdílených nemocech a poruchách

of animal and human patients.

zvířecích a lidských pacientů.

At Zoobiquity conferences,

Na konferencích Zoobiquity,

participants learn how treating breast cancer in a tiger

se účastníci učí, jak nám léčba rakoviny prsu u tygřice

can help us better treat breast cancer

může pomoci s léčbou rakovinu prsu

in a kindergarten teacher;

učitelky ve školce;

how understanding polycystic overies in a Holstein cow

jak porozumění polycystickým vaječníkům u holštýnské krávy nám může pomoct

can help us better take care

lépe se postarat o taneční instruktorku

of a dance instructor with painful periods;

s bolestivými měsíčky;

and how better understanding the treatment of separation anxiety

a jak nám může lepší pochopení léčby

in a high-strung Sheltie

separační úzkosti u nervózní šeltie

can help an anxious young child struggling with his first days of school.

pomoci malému úzkostnému dítěti zápasícímu s prvními dny ve škole.

In the United States and now internationally, at Zoobiquity conferences

Ve Spojených státech, nyní i mezinárodně, na konferencích Zoobiquity,

physicians and veterinarians check their attitudes and their preconceptions

lékaři a veterináři odkládají své dosavadní přístupy

at the door and come together as colleagues,

a předsudky a vstupují jako kolegové,

as peers, as doctors.

sobě rovní, jako lékaři.

After all, we humans are animals, too,

Konec konců my lidé jsme také zvířata,

and it's time for us physicians to embrace

a je na čase, abychom my lékaři přijali a

our patients' and our own animal natures

využili zvířecí stránku v nás i v našich pacientech

and join veterinarians

a připojili se k veterinářům

in a species-spanning approach to health.

v přístupu ke zdraví, který zahrnuje všechny druhy.

Because it turns out,

Protože se ukazuje, že

some of the best and most humanistic medicine

někdy nejhumánnější a nejlepší medicína

is being practiced by doctors whose patients aren't human.

je prováděna lékaři, jejichž pacienti nejsou lidé.

And one of the best ways we can take care

A jedna z nejlepších cest, jak se nejlépe postarat

of the human patient is by paying close attention

o lidské pacienty, je bedlivě sledovat,

to how all the other patients on the planet

jak všichni ostatní pacienti na této planetě

live, grow, get sick and heal.

žijí, rostou, stonají a uzdravují se.

Thank you.

Děkuji Vám.

(Applause).

(Potlesk)