How do blood transfusions work? - Bill Schutt

Překladatel: Lukáš Melecký Korektor: Vladimír Harašta

In 1881, doctor William Halsted rushed to help his sister Minnie,

V roce 1881 běžel doktor Wiiiam Halsted pomoct své sestře Minnie,

who was hemorrhaging after childbirth.

která krvácela po porodu.

He quickly inserted a needle into his arm,

Rychle vsunul jehlu do své paže,

withdrew his own blood, and transferred it to her.

odebral krev a vpravil ji do její.

After a few uncertain minutes, she began to recover.

Po několika nejistých minutách se začala zotavovat.

Halsted didn’t know how lucky they’d gotten.

Halsted netušil, jaké štěstí měli.

His transfusion only worked because he and his sister

Jeho transfuze fungovala jedině díky tomu, že on a jeho sestra

happened to have the same blood type—

měli stejnou krevní skupinu ‒

something that isn’t guaranteed, even among close relatives.

což není garantováno dokonce ani mezi příbuznými.

Blood types hadn’t been discovered by Halsted’s time,

Krevní skupiny nebyly za Halstada objeveny,

though people had been experimenting with transfusions for centuries—

přestože lidé s transfuzí po staletí experimentovali ‒

mostly unsuccessfully.

většinou neúspěšně.

In 1667, a French physician named Jean-Baptiste Denis

V roce 1667 se francouzský fyzik Jean-Baptise Denis

became the first to try the technique on a human.

stal prvním, kdo zkusil tuto techniku na člověkovi.

Denis transfused sheep’s blood into Antoine Mauroy,

Denis přenesl ovčí krev do Antoina Mauroye,

a man likely suffering from psychosis,

muže pravděpodobně trpící psychózou,

in the hopes that it would reduce his symptoms.

doufaje, že zmírní jeho symptomy.

Afterward, Mauroy was in good spirits.

Mauroy byl poté v dobré náladě.

But after a second transfusion, he developed a fever,

Ale druhá transfuze vyvolala horečku,

severe pain in his lower back, intense burning in his arm,

vážnou bolest v dolní části zad, intenzivní pálení ruky

and he urinated a thick, black liquid.

a močil hustou, černou tekutinu.

Though nobody knew it at the time,

Přestože to tehdy nikdo nevěděl,

these were the signs of a dangerous immune response unfolding inside his body.

toto byly příznaky nebezpečné imunitní reakce probíhající v jeho těle.

This immune response starts  with the production of proteins

Tato imunitní reakce začala produkcí proteinů zvaných protilátky,

called antibodies,

which distinguish the body’s own cells from intruders.

které rozlišují vlastní tělní buňky od narušitelských.

They do so by recognizing the foreign proteins, or antigens,

A to tím, že rozpoznávají cizí proteiny nebo antigeny

embedded in an intruder’s cell membrane.

vestavěné do narušitelovy buněčné stěny.

Antibodies latch onto the antigens,

Protilátky zapadnou do antigenu

signaling other immune cells to attack and destroy the foreign cells.

a signalizují ostatním imunitním buňkám, aby zaútočily a zničily cizí buňky.

The destroyed cells are flushed from the body in urine.

Zničené buňky jsou odplaveny z těla močí.

In extreme cases, the massive break down of cells

V extrémních případech způsobuje masivní rozklad buněk

causes clots in the bloodstream that disrupt the flow of blood to vital organs,

sraženiny v krevním řečišti, což brání toku krve do důležitých orgánů,

overload the kidneys, and cause organ failure.

přetěžuje ledviny a vede k jejich selhání.

Fortunately, Denis’s patient survived the transfusion.

Denisův pacient naštěstí transfuzi přežil.

But, after other cross-species transfusions proved fatal,

Ale když se po dalších mezidruhových transfuzích prokázala

smrtelnost této procedury, byla v celé Evropě zakázána

the procedure was outlawed across Europe,

falling out of favor for several centuries.

a na několik století upadla v nemilost.

It wasn’t until 1901 that Austrian physician Karl Landsteiner

Až dokud roku 1901 rakouský fyzik Karl Landsteiner

discovered blood types,

neobjevil krevní skupiny,

the crucial step in the success of human to human blood transfusions.

stěžejní krok k úspěchu krevní transfuze mezi lidmi.

He noticed that when different types were mixed together, they formed clots.

Všiml si, že když spolu byli smíseny rozdílné typy, vytvářely sraženiny.

This happens when antibodies latch on to cells with foreign antigens,

To nastalo, když se protilátky přichytily na buňky s cizími antigeny,

causing blood cells to clump together.

což způsobilo, že se krevní buňky shlukovaly k sobě.

But if the donor cells are the same blood type as the recipient’s cells,

Ale když jsou dárcovy buňky stejné krevní skupiny jako příjemcovy buňky,

the donor cells won’t be flagged for destruction, and won’t form clumps.

dárcovy buňky nebudou označeny k destrukci a nebudou se shlukovat.

By 1907,

Do roku 1907

doctors were mixing together small amounts of blood before transfusing it.

míchali doktoři dohromady malé vzorky krve před transfuzí.

If there were no clumps, the types were a match.

Když se neobjevily žádné shluky, typově si odpovídaly.

This enabled them to save thousands of lives,

To jim umožnilo zachránit tisíce životů

laying the foundation for modern transfusions.

a položili základy moderní transfuze.

Up to this point, all transfusions had occurred in real time,

Do té doby probíhaly všechny transfuze ihned,

directly between two individuals.

přímo mezi dvěma jedinci.

That’s because blood begins to clot almost immediately

To proto, že se krev po kontaktu se vzduchem

after coming into contact with air—

začala téměř okamžitě srážet ‒

a defense mechanism to prevent excessive blood loss after injury.

obranný mechanismus předcházející ztrátě krve po zranění.

In 1914, researchers discovered that the chemical sodium citrate

V roce 1914 výzkumníci objevili, že chemický citrát sodíku

stopped blood coagulating by removing the calcium necessary for clot formation.

zastavil koagulaci krve odstraněním kalcia nezbytného pro formování sraženin.

Citrated blood could be stored for later use—

Citrátovaná krev mohla být uchována pro pozdější využití ‒

the first step in making large scale blood transfusions possible.

první krok ke krevním transfuzím ve velkém.

In 1916, a pair of American scientists found an even more effective anticoagulant

V roce 1916 objevila dvojice amerických vědců

ještě efektivnější antikoagulant zvaný heparin,

called heparin, which works by deactivating enzymes that enable clotting.

který fungoval na bázi deaktivace enzymů, což umožňovalo srážení.

We still use heparin today.

Heparin využíváme dodnes.

At the same time,

V té samé době vyvinuli američtí a britští výzkumníci přenosný přístroj,

American and British researchers developed portable machines

that could transport donor blood onto the battlefields of World War I.

který mohl transportovat dárcovu krev na bojiště první světové války.

Combined with the newly-discovered heparin,

Kombinací s nově objeveným heparinem

medics safely stored and preserved liters of blood,

doktoři bezpečně ukládali a uchovávali litry krve

wheeling it directly onto the battlefield to transfuse wounded soldiers.

a dopravovali je přímo na bojiště, aby je poskytli zraněným vojákům.

After the war, this crude portable box would become the inspiration

Po válce se tato neopracovaná přenosná krabice stala inspirací

for the modern-day blood bank, a fixture of hospitals around the world.

pro dnešní krevní banky, inventář nemocnic po celém světě.