What role does luck play in your life? | Barry Schwartz

Překladatel: Sabina Phanova Korektor: Lenka Slámová

Hello, everybody.

Zdravím vás.

I'm honored to be here to talk to you,

Jsem poctěn, že tu mohu být a promluvit k vám.

and what I'm going to talk about today is luck and justice

Dnes budu mluvit o štěstí a spravedlnosti

and the relation between them.

a o tom, jak spolu souvisejí.

Some years ago,

Před několika lety mi volal můj bývalý student

a former student of mine called me

to talk about his daughter.

a chtěl si popovídat o své dceři.

It turns out his daughter was a high school senior,

Jeho dcera byla v maturitním ročníku střední školy

was seriously interested in applying to Swarthmore,

a zcela vážně uvažovala, že se přihlásí na Swarthmore,

where I taught,

kde jsem vyučoval,

and he wanted to get my sense of whether she would get in.

a on chtěl vědět, jestli si myslím, že by se tam mohla dostat.

Swarthmore is an extremely hard school to get into.

Dostat se na Swarthmore je nesmírně obtížné.

So I said, "Well, tell me about her."

Tak jsem mu řekl: „No, něco mi o ní pověz.“

And he told me about her,

A on mi o ní vyprávěl,

what her grades were like, her board scores,

o jejích známkách, o výsledcích ze zkoušek,

her extracurricular activities.

o jejích mimoškolních aktivitách.

And she just sounded like a superstar,

Znělo to, jako by byla úplná hvězda,

wonderful, wonderful kid.

vskutku úžasné dítě.

So I said, "She sounds fabulous.

Tak jsem mu řekl: „Zní to vážně báječně.

She sounds like just the kind of student

Přesně takovou studentku

that Swarthmore would love to have."

by Swarthmore chtěl mít.“

And so he said, "Well, does that mean that she'll get in?"

A on se zeptal: „A znamená to, že se tam dostane?“

And I said, "No.

A já řekl: „Ne.

There just aren't enough spots in the Swarthmore class

V jednom ročníku na Swarthmoru prostě není dost míst

for everybody who's good.

pro všechny, kteří jsou dobří.

There aren't enough spots at Harvard or Yale or Princeton or Stanford.

Není dost míst na Harvardu nebo Yalu, Princetonu nebo Standfordu.

There aren't enough spots at Google or Amazon or Apple.

Není ani dost míst v Googlu, Amazonu nebo Applu.

There aren't enough spots at the TED Conference.

Není dost míst na TED konferencích.

There are an awful lot of good people,

Je obrovské množství dobrých lidí,

and some of them are not going to make it."

ale ne všichni z nich uspějí.“

So he said, "Well, what are we supposed to do?"

Tak se mě zeptal: „A co máme tedy dělat?“

And I said, "That's a very good question."

A já mu odpověděl: „To je dobrá otázka.“

What are we supposed to do?

Co bychom měli dělat?

And I know what colleges and universities have done.

A já vím, co udělaly vysoké školy.

In the interest of fairness,

V zájmu spravedlnosti

what they've done is they've kept ratcheting up the standards

neustále zvyšovaly své standardy,

because it doesn't seem fair to admit less qualified people

protože se nezdá být fér přijímat méně způsobilé lidi

and reject better qualified people,

a odmítat více způsobilé,

so you just keep raising the standards higher and higher

proto pořád a pořád zvyšují své standardy,

until they're high enough that you can admit

až nakonec mohou přijmout tolik studentů, pro kolik mají místo.

only the number of students that you can fit.

And this violates a lot of people's sense of what justice and fairness is.

Mnoho lidí to považuje za nespravedlivé a nefér.

People in American society have different opinions

Americká společnost má různé názory na to,

about what it means to say that some sort of process is just,

co to znamená, když se řekne, že je nějaký proces spravedlivý,

but I think there's one thing that pretty much everyone agrees on,

ale podle mě existuje něco, s čím souhlasí víceméně všichni,

that in a just system, a fair system,

a to je, že ve spravedlivém a férovém systému

people get what they deserve.

lidé dostávají to, co si zaslouží.

And what I was telling my former student

A svému bývalému žáku jsem řekl,

is that when it comes to college admissions,

že u přijetí na univerzitu

it just isn't true that people get what they deserve.

zkrátka neplatí, že lidé dostanou, co si zaslouží.

Some people get what they deserve, and some people don't,

Někteří lidé dostanou, co si zaslouží, a někteří ne,

and that's just the way it is.

tak to prostě je.

When you ratchet up requirements as colleges have done,

Zvýšením standardů, jak to dělaly i vysoké školy,

what you do is you create a crazy competition

se vytváří šílená konkurence

among high school kids,

mezi středoškoláky,

because it's not adequate to be good,

protože nestačí být dobrý,

it's not adequate to be good enough,

nestačí být dost dobrý,

you have to be better than everybody else who is also applying.

musíte být lepší než všichni ostatní, kteří se také hlásí.

And what this has done,

A tohle způsobilo

or what this has contributed to,

nebo to přispělo

is a kind of epidemic of anxiety and depression

k jisté epidemii úzkosti a deprese,

that is just crushing our teenagers.

která ničí naše mladistvé.

We are wrecking a generation with this kind of competition.

Touto konkurencí ničíme celou generaci.

As I was thinking about this,

Když jsem o tom přemýšlel,

it occurred to me there's a way to fix this problem.

uvědomil jsem si, že existuje způsob, jak tento problém napravit.

And here's what we could do:

Můžeme tedy udělat toto:

when people apply to college,

když se lidé přihlásí na vysokou školu,

we distinguish between the applicants who are good enough to be successful

odlišíme uchazeče, kteří jsou dost dobří, aby byli úspěšní,

and the ones who aren't,

od těch, kteří takoví nejsou,

and we reject the ones who aren't good enough to be successful,

a odmítneme právě ty, kteří nejsou dost dobří, aby byli úspěšní,

and then we take all of the others, and we put their names in a hat,

a pak dáme jména všech ostatních do klobouku

and we just pick them out at random

a začneme prostě losovat

and admit them.

a ty vylosované pak přijmeme.

In other words, we do college admissions by lottery,

Jinak řečeno, přijímání na univerzitu bude jakousi loterií

and maybe we do job offers at tech companies by lottery,

a možná i přijímání lidí na práci v technologických firmách bude loterie.

and -- perish the thought --

A – nedej Bože –

maybe we even make decisions about who gets invited to talk at TED

možná budeme losem vybírat i ty, kteří budou pozvaní,

aby mluvili na TED.

by lottery.

Now, don't misunderstand me,

Nechápejte mě špatně,

a lottery like this is not going to eliminate the injustice.

taková loterie samozřejmě neodstraní nespravedlnost.

There will still be plenty of people who don't get what they deserve.

Stále tu bude spousta lidí, kteří nedostanou to, co si zaslouží.

But at least it's honest.

Ale aspoň to bude čestné.

It reveals the injustice for what it is instead of pretending otherwise,

Odhalí to, jaká je to nespravedlnost,

namísto předstírání opaku,

and it punctures the incredible pressure balloon

a také to zmírní neuvěřitelný tlak,

that our high school kids are now living under.

pod kterým žijí naši středoškoláci.

So why is it that this perfectly reasonable proposal,

Tak proč o tomhle naprosto rozumném návrhu,

if I do say so myself,

pokud to tak mohu říct,

doesn't get any serious discussion?

nikde ani trochu vážně neuvažují?

I think I know why.

Myslím, že vím proč.

I think it's that we hate the idea

Myslím si, že nesneseme tu myšlenku,

that really important things in life might happen by luck or by chance,

že k velice důležitým věcem našeho života

by mohlo dojít jen díky štěstí či náhodě,

that really important things in our lives are not under our control.

že bychom v životě tak důležité věci neměli pod kontrolou.

I hate that idea.

Ani já to pomyšlení nesnesu.

It's not surprising that people hate that idea,

Nedivím se, že lidé tu představu nesnáší,

but it simply is the way things are.

ale tak to jednoduše je.

First of all, college admissions already is a lottery.

Zaprvé: přijímání na univerzity už loterie je.

It's just that the admissions officers pretend that it isn't.

Přijímací úředníci jen předstírají, že tomu tak není.

So let's be honest about it.

Buďme tedy upřímní.

And second,

A za druhé:

I think if we appreciated that it was a lottery,

myslím si, že kdybychom si uvědomili, že je to loterie,

it would also get us to acknowledge the importance of good fortune

uznali bychom,

jak důležitou roli v životě skoro každého z nás hraje štěstí.

in almost every one of our lives.

Take me.

Tak například já.

Almost all the most significant events in my life have occurred,

Skoro všechny významné události v mém životě

byly do velké míry výsledkem šťastné náhody.

to a large degree,

as a result of good luck.

When I was in seventh grade, my family left New York

Když jsem byl v sedmé třídě, přestěhovali jsme se z New Yorku

and went to Westchester County.

do Westchester County.

Right at the beginning of school,

Hned na začátku školy

I met a lovely young girl who became my friend,

jsem potkal okouzlující mladou dívku, se kterou jsem se spřátelil,

then she became my best friend,

pak se z nás stali nejlepší kamarádi,

then she became my girlfriend

posléze se stala mojí přítelkyní

and then she became my wife.

a nakonec i mojí manželkou.

Happily, she's been my wife now

Mou ženou už je šťastných 52 let.

for 52 years.

I had very little to do with this. This was a lucky accident.

Nijak zvlášť jsem se o to nezasloužil. Byla to všechno šťastná náhoda.

I went off to college,

Pak jsem odešel na vysokou

and in my first semester, I signed up for a class in introduction to psychology.

a v prvním semestru jsem si zapsal úvod do psychologie.

I didn't even know what psychology was,

Ani jsem nevěděl, co psychologie je,

but it fit into my schedule and it met requirements,

ale pasovalo mi to do rozvrhu a vyhovovalo to požadavkům,

so I took it.

tak jsem se zapsal.

And by luck, the class was taught

A naštěstí to vyučoval

by a superstar introductory psychology teacher, a legend.

doopravdy věhlasný profesor psychologie, vskutku legenda.

Because of that, I became a psychology major.

Proto jsem si zvolil psychologii za hlavní předmět studia.

Pokračoval jsem na postgraduálním studiu.

Went off to graduate school.

I was finishing up.

A když jsem ho dokončoval,

A friend of mine who taught at Swarthmore decided

můj přítel, který vyučoval na Swarthmoru,

he didn't want to be a professor anymore,

se rozhodl, že už tam nechce být profesorem,

and so he quit to go to medical school.

a tak dal výpověď a odešel na lékařskou fakultu.

The job that he occupied opened up,

Na Swarthmoru se tak uvolnilo místo,

I applied for it, I got it,

o které jsem se ucházel a nakonec jsem ho dostal,

the only job I've ever applied for.

jediná práce, o kterou jsem se kdy ucházel.

I spent 45 years teaching at Swarthmore,

Na Swarthmoru jsem vyučoval 45 let

an institution that had an enormous impact on the shape that my career took.

a tento institut měl ohromný vliv na mou kariéru.

And to just give one last example,

A dám vám ještě poslední příklad:

I was giving a talk about some of my work in New York,

v New Yorku jsem přednášel o své práci

and there was somebody in the audience who came up to me after my talk.

a poté za mnou přišel někdo z publika.

He introduced himself.

Představil se.

He said, "My name is Chris.

Řekl: „Jmenuji se Chris.

Would you like to give a talk at TED?"

Nechtěl byste promluvit na TED?“

And my response was, "What's TED?"

A já se ho zeptal: „Co je TED?“

Well, I mean, he told me,

No, řekl mi to

and TED then wasn't what it is now.

a tehdy TED nebyl to, čím je teď.

But in the intervening years,

Ale v uplynulých letech

the talks I've given at TED have been watched

zhlédlo mé přednášky na TED

by more than 20 million people.

více než 20 milionů lidí.

So the conclusion is, I'm a lucky man.

A tak jsem došel k závěru, že jsem měl štěstí.

I'm lucky about my marriage.

Měl jsem štěstí v manželství.

I'm lucky about my education.

Měl jsem štěstí ve vzdělání.

I'm lucky about my career.

Měl jsem štěstí v kariéře.

And I'm lucky to have had a platform and a voice at something like TED.

A mám štěstí, že tady mám teď prostor

a mohu mluvit na místě, jako je TED.

Did I deserve the success I've had?

Zasloužil jsem si všechen ten úspěch?

Sure I deserve that success,

Jasně že jsem si ho zasloužil,

just as you probably deserve your success.

tak jako vy jste si pravděpodobně zasloužili ten svůj.

But lots of people also deserve successes like ours

Ale hodně dalších lidí si také zaslouží mít takový úspěch,

who haven't had it.

ale nedosáhli ho.

So do people get what they deserve?

Tak dostávají lidé to, co si zaslouží?

Is society just?

Je společnost spravedlivá?

Of course not.

Samozřejmě není.

Working hard and playing by the rules is just no guarantee of anything.

Tvrdá práce a hraní podle pravidel nejsou zárukou ničeho.

If we appreciate the inevitability of this kind of injustice

Pokud bychom uznali nevyhnutelnost tototo typu nespravedlnosti

and the centrality of good fortune,

a stěžejní roli štěstí,

we might ask ourselves

mohli bychom se sami sebe zeptat,

what responsibilities do we have

jakou máme zodpovědnost vůči těm,

to the people we are now celebrating as heroes in this time of the pandemic

které teď během pandemie oslavujeme jako hrdiny,

when a serious illness befalls their family

když vážná nemoc postihne jejich rodinu,

to make sure that they remain whole and their lives aren't ruined

abychom zajistili, že budou v pohodě a že se jim nezhroutí život,

by the cost of dealing with the illness?

zatímco se s nemocí budou potýkat?

What do we owe people who struggle,

Co dlužíme lidem, kteří bojují,

work hard and are less lucky than we are?

kteří tvrdě pracují, ale nemají takové štěstí jako my?

About a half century ago,

Asi před půl stoletím

the philosopher John Rawls wrote a book called "A Theory of Justice,"

napsal filozof John Rawls knihu nazvanou „Teorie spravedlnosti“

and in that book, he introduced a concept that he called "the veil of ignorance."

a v ní přišel s konceptem, který nazval „závoj nevědomosti“.

The question he posed was:

Položil otázku:

If you didn't know what your position in society was going to be,

Kdybyste nevěděli, jakou pozici budete v budoucnu ve společnosti mít,

what kind of a society would you want to create?

jakou společnost byste chtěli vytvořit?

And what he suggested

A tvrdil,

is that when we don't know whether we're going to enter society

že když netušíme,

jestli budeme ve společnosti nahoře nebo dole,

at the top or at the bottom,

what we want is a society that is pretty damn equal,

chceme společnost, která je docela dost rovnoprávná,

so that even the unlucky

takže i ti, kteří nemají štěstí,

will be able to live decent, meaningful and satisfying lives.

by žili slušné, smysluplné a uspokojivé životy.

So bring this back, all of you lucky, successful people, to your communities,

Takže to vy, šťastní a úspěšní lidé, připomínejte své komunitě

and do what you can to make sure that we honor and take care of

a dělejte vše pro to, abyste zajistili,

že budeme ctít a starat se o lidi,

people who are just as deserving of success as we are,

kteří si stejně jako my zaslouží úspěch,

but just not as lucky.

ale nemají takové štěstí.

Thank you.

Děkuji.