Two Nameless Bodies Washed Up on the Beach. Here Are Their Stories | Anders Fjellberg | TED Talks

Překladatel: Kateřina Jabůrková Korektor: Magdalena Schneiderová

So this right here

Tady vidíte vesničku Elle, poblíž Listy.

is the tiny village of Elle, close to Lista.

It's right at the southernmost tip of Norway.

Je to nejjižnější výběžek Norska.

And on January 2 this year,

Druhého ledna tohoto roku

an elderly guy who lives in the village,

se šel postarší pán z této vesnice podívat na to,

he went out to see what was cast ashore

co bouře vyvrhla z moře na pláž.

during a recent storm.

And on a patch of grass right next to the water's edge,

Na kousku trávy u vody narazil na neopren.

he found a wetsuit.

It was grey and black, and he thought it looked cheap.

Byl šedočerný a vypadal lacině.

Out of each leg of the wetsuit

Z nohavic neoprenu vyčuhovaly dvě bílé kosti.

there were sticking two white bones.

It was clearly the remains of a human being.

Zjevně lidské ostatky.

And usually, in Norway, dead people are identified quickly.

V Norsku jsou mrtví lidé identifikováni většinou rychle.

So the police started searching

Policie prošla seznam pohřešovaných v oblasti,

through missing reports from the local area,

národní seznam a přehled možných souvisejících nehod.

national missing reports,

and looked for accidents with a possible connection.

They found nothing.

Nic nenašli.

So they ran a DNA profile,

Provedli DNA testy a zahájili mezinárodní pátrání pomocí Interpolu.

and they started searching internationally through Interpol.

Nothing.

Nic.

This was a person that nobody seemed to be missing.

Člověk, kterého nikdo nehledal.

It was an invisible life heading for a nameless grave.

Neviditelný život vedoucí k bezejmennému hrobu.

But then, after a month,

Po měsíci ale obdržela norská policie zprávu od nizozemské policie.

the police in Norway got a message from the police in the Netherlands.

A couple of months earlier, they had found a body,

Před pár měsíci nalezli tělo ve stejném neoprenu

in an identical wetsuit, and they had no idea who this person was.

a netušili, o koho jde.

But the police in the Netherlands managed to trace the wetsuit

Nizozemská policie vysledovala neopren pomocí RFID čipu, který byl do něj všitý.

by an RFID chip that was sewn in the suit.

So they were then able to tell

Takže byli schopni zjistit,

that both wetsuits were bought by the same customer at the same time,

že oba neopreny zakoupil tentýž člověk ve stejný čas 7. října 2014

October 7, 2014,

in the French city of Calais by the English Channel.

ve francouzském městě Calais u Lamanšského průlivu.

But this was all they were able to figure out.

To bylo ale jediné, co byli schopni zjistit.

The customer paid cash.

Zákazník zaplatil hotově.

There was no surveillance footage from the shop.

Z obchodu nebyl žádný kamerový záznam.

So it became a cold case.

Takže byl případ odložen.

We heard this story,

Slyšeli jsme tento příběh

and it triggered me and my colleague, photographer Tomm Christiansen,

a mě a kolegu fotografa Tomma Christiansena zaujal.

Samozřejmě jsme měli otázku, kdo byli ti lidé?

and we of course had the obvious question: who were these people?

At the time, I'd barely heard about Calais,

Tehdy jsem stěží slyšel o Calais,

but it took about two or three seconds to figure out

ale po 2 až 3 sekundách jsem zjistil, že Calais je známé dvěma věcmi.

Calais is basically known for two things.

It's the spot in continental Europe closest to Britain,

Je to na kontinentu nejbližší místo k Británii

and a lot of migrants and refugees are staying in this camp

a mnoho migrantů a uprchlíků zůstává ve zdejším kempu

and are trying desperately to cross over to Britain.

a zoufale se snaží dostat do Británie.

And right there was a plausible theory about the identity of the two people,

A vznikla možná teorie o identitě těchto dvou lidí, kterou sdílela i policie.

and the police made this theory as well.

Because if you or I or anybody else with a firm connection to Europe

Protože pokud vy nebo já nebo kdokoli s provázaností k Evropě zmizí

goes missing off the coast of France, people would just know.

na pobřeží Francie, lidé o tom budou prostě vědět.

Your friends or family would report you missing,

Přátelé nebo rodina oznámí pohřešovanou osobu,

policie vyhlásí pátrání, média to budou vědět,

the police would come search for you, the media would know,

and there would be pictures of you on lampposts.

a všude budou viset plakáty.

Je obtížné zmizet beze stopy.

It's difficult to disappear without a trace.

But if you just fled the war in Syria,

Pokud jste uprchli z válečné Sýrie,

and your family, if you have any family left,

vaše rodina, pokud vám nějaká zůstala,

don't necessarily know where you are,

nemusí vědět, kde jste.

and you're staying here illegally

Zůstáváte zde ilegálně

amongst thousands of others who come and go every day.

s tisíci dalších, kteří každý den přicházejí a odcházejí.

Well, if you disappear one day, nobody will notice.

Pokud jednoho dne zmizíte, nikdo si toho nevšimne.

The police won't come search for you because nobody knows you're gone.

Policie vás nezačne hledat, protože nikdo neví, že jste zmizeli.

And this is what happened to Shadi Omar Kataf

A toto se přihodilo Shadi Omar Katafovi

and Mouaz Al Balkhi from Syria.

a Mouaz Al Balkhimu ze Sýrie.

Me and Tomm went to Calais for the first time in April this year,

Já a Tomm jsme poprvé jeli do Calais letos v dubnu

and after three months of investigation, we were able to tell the story

a po třech měsících vyšetřování jsme zjistili příběh

about how these two young men fled the war in Syria,

o těchto dvou mladých mužích, kteří uprchli před válkou v Sýrii

ended up stuck in Calais,

a uvízli v Calais, koupili si neopreny

bought wetsuits and drowned in what seems to have been an attempt

a utopili se při pokusu přeplavat Lamanšský průliv do Anglie.

to swim across the English Channel in order to reach England.

It is a story about the fact that everybody has a name,

Je to příběh o tom, že každý má jméno,

everybody has a story, everybody is someone.

svůj příběh, každý je někdo.

But it is also a story about what it's like to be a refugee in Europe today.

Je to ale také příběh o tom, jaké to je být dnes uprchlíkem v Evropě.

So this is where we started our search.

Takže zde jsme začali naše pátrání.

This is in Calais.

Toto je Calais.

Right now, between 3,500 and 5,000 people are living here

V současnosti zde žije 3,5 až 5 tisíc lidí za hrozných podmínek.

under horrible conditions.

It has been dubbed the worst refugee camp in Europe.

Byl označen za nejhorší uprchlický tábor v Evropě.

Limited access to food, limited access to water,

Omezený přístup k jídlu a vodě, zdravotní péči.

limited access to health care.

Disease and infections are widespread.

Šířící se nemoci a infekce.

And they're all stuck here because they're trying to get to England

Uvízli zde, protože se snažili dostat do Anglie a získat azyl.

in order to claim asylum.

And they do that by hiding in the back of trucks headed for the ferry,

Schovávají se na korbách kamionů směřujících na trajekt,

or the Eurotunnel,

nebo do Eurotunelu,

or they sneak inside the tunnel terminal at night

nebo se v noci protáhnou na nádraží tunelu a snaží se schovat ve vlacích.

to try to hide on the trains.

Most want to go to Britain because they know the language,

Většina chce do Británie, protože zná jazyk

and so they figure it would be easier to restart their lives from there.

a předpokládá snazší nový začátek.

They want to work, they want to study,

Chtějí pracovat, studovat, pokračovat ve svých životech.

they want to be able to continue their lives.

Mnozí jsou vysoce vzdělání a schopní pracovníci.

A lot of these people are highly educated and skilled workers.

If you go to Calais and talk to refugees, you'll meet lawyers, politicians,

Pokud přijedete do Calais a hovoříte s uprchlíky, potkáte právníky, politiky,

engineers, graphic designers, farmers, soldiers.

inženýry, grafické designéry, farmáře, vojáky.

You've got the whole spectrum.

Celé spektrum.

But who all of these people are

Ale osobnosti těchto lidí se ztratí,

usually gets lost in the way we talk about refugees and migrants,

když hovoříme o uprchlících a migrantech,

because we usually do that in statistics.

protože to děláme pomocí statistik.

So you have 60 million refugees globally.

Globálně máme 60 milionů uprchlíků.

About half a million have made the crossing

Okolo půl milionu letos překročilo Středozemní moře a dostalo se do Evropy

over the Mediterranean into Europe so far this year,

a okolo 4 tisíc zůstává v Calais.

and roughly 4,000 are staying in Calais.

But these are numbers,

Toto jsou čísla a čísla nám nic neřeknou o tom, kdo tito lidé jsou,

and the numbers don't say anything about who these people are,

where they came from, or why they're here.

odkud pocházejí a proč jsou zde.

And first, I want to tell you about one of them.

Chci vám povědět o jednom z nich.

This is 22-year-old Mouaz Al Balkhi from Syria.

O 22 letém Mouzaz Al Balkhim ze Sýrie.

We first heard about him after being in Calais the first time

Poprvé jsme o něm slyšeli při první návštěvě Calais,

looking for answers to the theory of the two dead bodies.

při ověřování teorie o těch dvou mrtvých tělech.

And after a while, we heard this story

Po čase jsme zaslechli příběh o Syřanovi žijícím v anglickém Bradfordu,

about a Syrian man who was living in Bradford in England,

and had been desperately searching for his nephew Mouaz for months.

který již měsíce zoufale hledá synovce Mouaze.

And it turned out the last time anybody had heard anything from Mouaz

Naposledy o Mouazovi slyšel 7. října 2014.

was October 7, 2014.

That was the same date the wetsuits were bought.

V den, kdy byly zakoupeny neopreny.

So we flew over there and we met the uncle

Letěli jsme za jeho strýcem a získali vzorky DNA

and we did DNA samples of him,

and later on got additional DNA samples from Mouaz's closest relative

a později i další vzorek od příbuzného žijícího v Jordánsku.

who now lives in Jordan.

The analysis concluded

Analýza prokázala, že tělo nalezené v Holandsku

the body who was found in a wetsuit on a beach in the Netherlands

was actually Mouaz Al Balkhi.

je skutečně Mouaz Al Balkhi.

And while we were doing all this investigation,

V průběhu tohoto vyšetřování jsme poznali Mouazův příběh.

we got to know Mouaz's story.

He was born in the Syrian capital of Damascus in 1991.

Narodil se v Damašku, hlavním městě Sýrie, v roce 1991.

He was raised in a middle class family,

Vyrostl ve středostavovské rodině

and his father in the middle there is a chemical engineer

a jeho otec, ten uprostřed, je chemický inženýr,

who spent 11 years in prison for belonging to the political opposition in Syria.

který strávil 11 let ve vězení za působení v syrské opozici.

While his father was in prison,

Zatímco byl jeho otec ve vězení, Mouaz se staral o své tři sestry.

Mouaz took responsibility and he cared for his three sisters.

They said he was that kind of guy.

Říkají, že byl prostě takový.

Mouaz studied to become an electrical engineer

Mouaz studoval elektrotechniku na Damašské univerzitě.

at the University of Damascus.

So a couple of years into the Syrian war,

Po pár letech války v Sýrii

the family fled Damascus and went to the neighboring country, Jordan.

rodina uprchla do sousední země, Jordánska.

Their father had problems finding work in Jordan,

Otec měl problém najít v Jordánsku práci a Mouaz nemohl pokračovat ve studiích,

and Mouaz could not continue his studies,

so he figured, "OK, the best thing I can do to help my family

takže si řekl: "OK, nejlépe rodině pomůžu,

would be to go somewhere where I can finish my studies

když půjdu někam, kde dokončím studia a najdu práci."

and find work."

So he goes to Turkey.

Takže odchází do Turecka.

In Turkey, he's not accepted at a university,

V Turecku není přijat na univerzitu,

and once he had left Jordan as a refugee, he was not allowed to reenter.

a jakmile opustil Jordánsko jako uprchlík, nemohl se vrátit.

So then he decides to head for the UK,

Rozhodl se tedy dostat do Anglie, kde žije jeho strýc.

where his uncle lives.

He makes it into Algeria, walks into Libya,

Dostává se do Alžírska, přechází do Libye,

pays a people smuggler to help him with the crossing into Italy by boat,

zaplatí převaděčům, aby ho dostali na lodi do Itálie

and from there on he heads to Dunkirk,

a odtud míří do Dunkirku, městu poblíž Calais u Lamanšského průlivu.

the city right next to Calais by the English Channel.

We know he made at least 12 failed attempts to cross the English Channel

Víme, že se minimálně 12 krát neúspěšně pokusil překročit průliv ukrytý v kamionu.

by hiding in a truck.

But at some point, he must have given up all hope.

V určitém okamžiku musel ztratit naději.

The last night we know he was alive,

Poslední noc, kdy víme, že byl naživu,

he spent at a cheap hotel close to the train station in Dunkirk.

strávil v levném hotelu u vlakové stanice v Dunkirku.

We found his name in the records, and he seems to have stayed there alone.

Nalezli jsme jeho jméno v záznamech a zdá se, že byl sám.

The day after, he went into Calais, entered a sports shop

Den poté šel do sportu v Calais, několik minut před osmou večer,

a couple of minutes before 8 o'clock in the evening,

along with Shadi Kataf.

společně s Shadi Katafem.

They both bought wetsuits,

Koupili si neopreny a žena v obchodě byla poslední, kdo je viděl naživu.

and the woman in the shop

was the last person we know of to have seen them alive.

We have tried to figure out where Shadi met Mouaz,

Pokoušeli jsme se zjistit, kde Shadi potkal Mouaze,

but we weren't able to do that.

ale neúspěšně.

But they do have a similar story.

Ale mají podobný příběh.

We first heard about Shadi after a cousin of his, living in Germany,

Poprvé jsme o Shadim slyšeli od jeho bratrance žijícího v Německu,

had read an Arabic translation of the story made of Mouaz on Facebook.

který si přečetl arabský překlad Mouazova příběhu na Facebooku.

So we got in touch with him.

Tak jsme ho kontaktovali.

Shadi, a couple of years older than Mouaz,

Shadi, o pár let starší než Mouaz, také vyrůstal v Damašku.

was also raised in Damascus.

He was a working kind of guy.

Byl to pracant.

He ran a tire repair shop and later worked in a printing company.

Měl opravnu pneumatik a později pracoval v tiskárně.

He lived with his extended family,

Žil se svou širší rodinou,

but their house got bombed early in the war.

ale jejich dům byl bombardován na počátku války.

So the family fled to an area of Damascus known as Camp Yarmouk.

Rodina utekla do části Damašku známé Kemp Yarmouk.

Yarmouk is being described as the worst place to live

Yarmouk je popisován jako nejhorší místo pro život na Zemi.

on planet Earth.

They've been bombed by the military, they've been besieged,

Byli bombardování armádou, obléhání,

they've been stormed by ISIS

útočila na ně ISIS a byli po několik let odříznuti od zásob.

and they've been cut off from supplies for years.

There was a UN official who visited last year,

Zástupce OSN na návštěvě minulý rok

and he said, "They ate all the grass so there was no grass left."

uvedl: "Snědli všechnu trávu, žádná tam nezůstala."

Out of a population of 150,000,

Ze 150 tisíc obyvatel zůstalo v Yarmouku 18 tisíc.

only 18,000 are believed to still be left in Yarmouk.

Shadi and his sisters got out.

Shadi a jeho sestry se dostali pryč.

The parents are still stuck inside.

Rodiče tam stále jsou.

So Shadi and one of his sisters, they fled to Libya.

Shadi a jedna ze sester utekli do Libye.

This was after the fall of Gaddafi,

Již po pádu Kadáfího, ale ještě před občanskou válkou v Libyi.

but before Libya turned into full-blown civil war.

And in this last remaining sort of stability in Libya,

A za této chvilkové stability v Libyi

Shadi took up scuba diving, and he seemed to spend most of his time underwater.

se Shadi začal potápět a strávil většinu času pod vodou.

He fell completely in love with the ocean,

Zamiloval si oceán,

so when he finally decided that he could no longer be in Libya,

a když se rozhodl, že už nemůže dále zůstat v Libyi, na konci srpna 2014,

late August 2014,

he hoped to find work as a diver when he reached Italy.

doufal v práci potápěče v Itálii.

Reality was not that easy.

Realita ale nebyla tak snadná.

We don't know much about his travels

Nevíme moc o jeho cestách,

because he had a hard time communicating with his family,

protože měl obtíže při komunikaci s rodinou, ale víme, že bojoval.

but we do know that he struggled.

And by the end of September,

Na konci září žil na ulici někde ve Francii.

he was living on the streets somewhere in France.

On October 7, he calls his cousin in Belgium,

7. října volal bratranci v Belgii a vysvětlil svou situaci.

and explains his situation.

He said, "I'm in Calais. I need you to come get my backpack and my laptop.

Řekl: "Jsem v Calais. Potřebuji, abys přijel pro můj batoh a notebook.

I can't afford to pay the people smugglers to help me with the crossing to Britain,

Nemohu si dovolit zaplatit převaděčům, aby mne převedli do Británie,

but I will go buy a wetsuit and I will swim."

ale půjdu si koupit neopren a přeplavu."

His cousin, of course, tried to warn him not to,

Jeho bratranec se ho snažil odradit,

but Shadi's battery on the phone went flat,

ale Shadiho baterie se vybila a jeho telefon se už nezapnul.

and his phone was never switched on again.

What was left of Shadi was found nearly three months later,

Co zůstalo z Shadiho jsme našli o 3 měsíce později

800 kilometers away

o 800 kilometrů jinde v neoprenu na pláži v Norsku.

in a wetsuit on a beach in Norway.

He's still waiting for his funeral in Norway,

Stále čeká na svůj pohřeb v Norsku,

and none of his family will be able to attend.

nikdo z rodiny se nebude moci zúčastnit.

Many may think that the story about Shadi and Mouaz

Možná si myslíte, že příběh Shadiho a Mouaze

is a story about death,

je příběh o smrti, ale nesouhlasím.

but I don't agree.

To me, this is a story about two questions that I think we all share:

Pro mě je to příběh o dvou otázkách, které podle mě sdílíme všichni:

what is a better life,

co je lepší život,

and what am I willing to do to achieve it?

a co jsem ochotný udělat, abych ho dosáhl?

And to me, and probably a lot of you,

Pro mě, a možná pro mnohé z vás, lepší život znamená

a better life would mean

being able to do more of what we think of as meaningful,

dělat smysluplné věci, ať už je to více času stráveného s rodinou a přáteli,

whether that be spending more time with your family and friends,

travel to an exotic place,

cestování na exotická místa

or just getting money to buy that cool new device

nebo si vydělávat na super nové zařízení nebo pár nových tenisek.

or a pair of new sneakers.

And this is all within our reach pretty easily.

A toto všechno je celkem snadno v našem dosahu.

But if you are fleeing a war zone,

Ale pokud prcháte z válečné zóny,

the answers to those two questions are dramatically different.

odpovědi na tyto otázky jsou zcela jiné.

A better life is a life in safety.

Lepší život je život v bezpečí.

It's a life in dignity.

Důstojný život.

A better life means not having your house bombed,

Aby váš dům nebyl bombardován, nebáli jste se únosu.

not fearing being kidnapped.

It means being able to send your children to school,

Znamená to být schopný poslat děti do školy, na univerzitu

go to university,

or just find work to be able to provide for yourself and the ones you love.

nebo jen najít práci a postarat se o sebe a své milované.

A better life would be a future of some possibilities

Lepší život je budoucnost možností ve srovnání s žádnými,

compared to nearly none,

and that's a strong motivation.

a to je silná motivace.

And I have no trouble imagining

Nemám problém si představit,

that after spending weeks or even months

že po pár týdnech či měsících jako druhořadý občan,

as a second-grade citizen,

living on the streets or in a horrible makeshift camp

života na ulici nebo v příšerném kempu,

with a stupid, racist name like "The Jungle,"

se stupidním, rasistickým názvem "Džungle"

most of us would be willing to do just about anything.

by byla většina z nás ochotna zkusit skoro cokoli.

If I could ask Shadi and Mouaz

Kdybych se mohl zeptat Shadiho a Mouaze,

the second they stepped into the freezing waters of the English Channel,

v momentě, kdy vstoupili do ledové vody průlivu,

they would probably say, "This is worth the risk,"

pravděpodobně by řekli: "stojí to za to riziko",

because they could no longer see any other option.

protože již neviděli jinou možnost.

And that's desperation,

To je zoufalství,

but that's the reality of living as a refugee in Western Europe in 2015.

ale je to realita života uprchlíka v západní Evropě roku 2015.

Thank you.

Děkuji vám.

(Applause)

(Potlesk)

Bruno Giussani: Thank you, Anders.

Bruno Giussani: Děkuji, Andresi.

This is Tomm Christiansen,

Toto je Tomm Christiansen,

who took most of the pictures you have seen and they've done reporting together.

který nafotil většinu obrázků, které jste viděli, dělali spolu reportáže.

Tomm, you two have been back to Calais recently.

Tomme, ty jsi byl také nedávno v Calais.

This was the third trip.

To byla třetí návštěva.

It was after the publication of the article.

Bylo to po publikování tohoto článku.

What has changed? What have you seen there?

Co se změnilo? Co jsi tam viděl?

Tomm Christiansen: The first time we were in Calais,

Tomm Christiansen: Když jsme byli v Calais poprvé,

it was about 1,500 refugees there.

bylo tam tak 1,5 tisíce uprchlíků.

They had a difficult time, but they were positive, they had hope.

Bylo to těžké, ale byli positivní a měli naděli.

The last time, the camp has grown, maybe four or five thousand people.

Naposledy se kemp rozrostl na možná 4 nebo 5 tisíc lidí.

It seemed more permanent, NGOs have arrived,

Vypadal trvaleji, dorazily neziskovky, otevřela se malá škola.

a small school has opened.

But the thing is that the refugees have stayed for a longer time,

Ale uprchlíci zůstávali déle

and the French government has managed to seal off the borders better,

a francouzská vláda dokázala lépe uzavřít hranice,

so now The Jungle is growing,

takže Džungle roste,

along with the despair and hopelessness among the refugees.

společně se zoufalstvím a beznadějí mezi uprchlíky.

BG: Are you planning to go back? And continue the reporting?

BG: Chcete se vrátit? Pokračovat ve zprávách?

TC: Yes.

TC: Ano.

BG: Anders, I'm a former journalist,

BG: Andersi, jsem bývalý novinář,

and to me, it's amazing that in the current climate

a je pro mě překvapivé, že při současné náladě

of slashing budgets and publishers in crisis,

krácení rozpočtů a krizí vydavatelství

Dagbladet has consented so many resources for this story,

souhlasil Dagbladet s takovými výdaji na tento příběh,

which tells a lot about newspapers taking the responsibility,

což vypovídá o chopení se zodpovědnosti novinami.

but how did you sell it to your editors?

Jak to ale prodat redaktorům?

Anders Fjellberg: It wasn't easy at first,

Anders Fjellberg: Zpočátku to nebylo snadné,

because we weren't able to know what we actually could figure out.

protože jsme nevěděli, co zjistíme.

As soon as it became clear

Jakmile začalo být jasnější,

that we actually could be able to identify who the first one was,

že skutečně identifikujeme, toho prvního, Mouaze

we basically got the message that we could do whatever we wanted,

dostali jsme zelenou pro téměř cokoli.

just travel wherever you need to go, do whatever you need to do,

Jeďte, kam potřebujete, udělejte, co je potřeba,

just get this done.

jen to dodělejte.

BG: That's an editor taking responsibility.

BG: Redaktor převzal zodpovědnost.

The story, by the way, has been translated and published

Příběh byl přeložen a publikován

across several European countries, and certainly will continue to do.

v několika evropských zemích a určitě bude i v dalších.

And we want to read the updates from you. Thank you Anders. Thank you Tomm.

A taky se těšíme na další updaty. Díky Andresi, díky Tomme.

(Applause)

(Potlesk)