Latif Nasser: The amazing story of the man who gave us modern pain relief

Překladatel: Honza Prokes Korektor: Nicole AguilaAurum

A few years ago,

Před několika lety

my mom developed rheumatoid arthritis.

se u mojí maminky projevila revmatoidní artróza.

Her wrists, knees and toes swelled up, causing crippling, chronic pain.

Opuchly jí zápěstí, kolena i prsty a ochromily ji chronickou bolestí.

She had to file for disability.

Musela zažádat o invalidní důchod.

She stopped attending our local mosque.

Přestala chodit do naší mešity.

Some mornings it was too painful for her to brush her teeth.

Pro samou bolest si po ránu někdy ani nevyčistila zuby.

I wanted to help.

Chtěl jsem jí pomoct.

But I didn't know how.

Ale nevěděl jsem jak.

I'm not a doctor.

Nejsem lékař.

So, what I am is a historian of medicine.

Zato jsem historik dějin medicíny.

So I started to research the history of chronic pain.

A tak jsem začal studovat dějiny chronických bolestí.

Turns out, UCLA has an entire history of pain collection

V archivech Kalifornské univerzity je na tohle téma

in their archives.

celá sbírka.

And I found a story -- a fantastic story --

Našel jsem tam fantastický příběh

of a man who saved -- rescued -- millions of people from pain;

o muži, který od bolesti zachránil, ba přímo vysvobodil, milióny lidí.

people like my mom.

Lidí jako moje máma.

Yet, I had never heard of him.

A přesto jsem ho neznal.

There were no biographies of him, no Hollywood movies.

Nebyly o něm žádné knihy ani hollywoodské filmy.

His name was John J. Bonica.

Jmenoval se John J. Bonica.

But when our story begins,

Ale na začátku našeho příběhu

he was better known as Johnny "Bull" Walker.

byl známější jako Johnny "Bull" Walker.

It was a summer day in 1941.

Bylo to v létě roku 1941.

The circus had just arrived in the tiny town of Brookfield, New York.

Do městečka Brookfieldu v New Yorku právě zavítal cirkus.

Spectators flocked to see the wire-walkers, the tramp clowns --

Přihrnuly se davy natěšené na provazochodce a klauny,

if they were lucky, the human cannonball.

a kdoví, možná uvidí i lidskou dělovou kouli.

They also came to see the strongman, Johnny "Bull" Walker,

Přišli se podívat i na siláka Johnnyho "Bulla" Walkera,

a brawny bully who'd pin you for a dollar.

svalnatého surovce, co vás složí za dolar.

You know, on that particular day, a voice rang out

Onoho dne však z cirkusových tlampačů

over the circus P.A. system.

zaznělo hlášení.

They needed a doctor urgently, in the live animal tent.

U klece divokých zvířat je naléhavě třeba doktor.

Something had gone wrong with the lion tamer.

Krotiteli lvů se něco stalo.

The climax of his act had gone wrong,

Vrcholné číslo se nepovedlo

and his head was stuck inside the lion's mouth.

a krotitelova hlava uvízla ve lví tlamě.

He was running out of air;

Nemohl dýchat.

the crowd watched in horror

Publikum zděšeně přihlíželo,

as he struggled and then passed out.

jak bojuje a padá do mdlob.

When the lion finally did relax its jaws,

Když lev konečně povolil čelisti,

the lion tamer just slumped to the ground, motionless.

krotitel se sesul na zem, jako mrtvola.

When he came to a few minutes later,

Za několik minut však přišel k sobě

he saw a familiar figure hunched over him.

a viděl nad sebou známou postavu.

It was Bull Walker.

Byl to "Bull" Walker.

The strongman had given the lion tamer mouth-to-mouth, and saved his life.

Silák dal krotiteli umělé dýchání a zachránil mu život.

Now, the strongman hadn't told anyone,

Nikdo to nevěděl,

but he was actually a third-year medical student.

ale silák studoval třetím rokem medicínu.

He toured with the circus during summers to pay tuition,

Přes léto si u cirkusu vydělával na školu,

but kept it a secret to protect his persona.

ale držel to v tajnosti.

He was supposed to be a brute, a villain --

Měl být surovcem, padouchem,

not a nerdy do-gooder.

ne dobrotivým študákem.

His medical colleagues didn't know his secret, either.

Jeho tajemství neznali ani spolužáci z medicíny.

As he put it, "If you were an athlete, you were a dumb dodo."

Jak sám věděl: "Sportovec je automaticky natvrdlej trouba."

So he didn't tell them about the circus,

A tak jim o cirkusu neřekl.

or about how he wrestled professionally on evenings and weekends.

Ani o tom, že po večerech a o víkendech profesionálně zápasí.

He used a pseudonym like Bull Walker,

Používal pseudonymy jako "Bull" (Býk) Walker

or later, the Masked Marvel.

nebo "Masked Marvel" (Zázrak v masce).

He even kept it a secret that same year,

Držel to v tajnosti dokonce i poté,

when he was crowned the Light Heavyweight Champion

co vyhrál titul mistra světa

of the world.

ve středně těžké váze.

Over the years, John J. Bonica lived these parallel lives.

A tak vedl John J. Bonica po léta dva souběžné životy.

He was a wrestler;

Byl zápasník;

he was a doctor.

a byl lékař.

He was a heel;

Hrál zlého;

he was a hero.

ale byl hrdina.

He inflicted pain,

Způsoboval bolest,

and he treated it.

a také ji léčil.

And he didn’t know it at the time, but over the next five decades,

Během následujících padesáti let

he'd draw on these dueling identities

zásluhou oněch neslučitelných identit

to forge a whole new way to think about pain.

vytvořil nový způsob, jak přistupovat k bolesti.

It'd change modern medicine so much so, that decades later,

Změnil moderní medicínu tak zásadně,

Time magazine would call him pain relief's founding father.

že jej časopis "Time" prohlásil za "otce zakladatele" v oboru léčby bolesti.

But that all happened later.

Ale to přišlo až později.

In 1942, Bonica graduated medical school and married Emma,

V roce 1942 Bonica graduoval a oženil se s Emmou,

his sweetheart, whom he had met at one of his matches years before.

s dívkou, s níž se před lety seznámil na jednom ze svých zápasů.

He still wrestled in secret -- he had to.

S tajnými zápasy neskončil. Nemohl.

His internship at New York's St. Vincent's Hospital paid nothing.

Za praxi v nemocnici sv. Vincence nic neměl.

With his championship belt, he wrestled in big-ticket venues,

Jako mistr světa se účastnil velkých zápasů,

like Madison Square Garden,

třeba i v Madison Square Garden,

against big-time opponents,

proti zvučným soupeřům,

like Everett "The Blonde Bear" Marshall,

jako byl Everett "Blonde Bear" Marshall

or three-time world champion, Angelo Savoldi.

či trojnásobný mistr světa Angelo Savoldi.

The matches took a toll on his body;

Zápasy se na něm podepisovaly.

he tore hip joints, fractured ribs.

Vykloubil si kyčle; měl zlomená žebra.

One night, The Terrible Turk's big toe scratched a scar like Capone's

Jednou mu soupeř poškrábal tvář,

až měl jizvu jako Al Capone.

down the side of his face.

The next morning at work, he had to wear a surgical mask to hide it.

V práci to poté zakrýval chirurgickou rouškou.

Twice Bonica showed up to the O.R. with one eye so bruised,

Dvakrát se Bonica ocitl na operačním sále s okem tak podlitým,

he couldn't see out of it.

že na něj neviděl.

But worst of all were his mangled cauliflower ears.

Ale nejhůř dostaly zabrat jeho květákové uši.

He said they felt like two baseballs on the sides of his head.

Připadalo mu, že má na hlavě dva tenisáky.

Pain just kept accumulating in his life.

Bolesti v jeho životě stále přibývalo.

Next, he watched his wife go into labor at his hospital.

Jednoho dne byl ve své nemocnici svědkem porodu své ženy.

She heaved and pushed, clearly in anguish.

Lapala po dechu a zjevně trpěla hroznou bolestí.

Her obstetrician called out to the intern on duty

Porodník přivolal asistenta,

to give her a few drops of ether to ease her pain.

aby jí podal proti bolesti éter.

But the intern was a young guy, just three weeks on the job --

Asistent byl však nezkušený mladík,

he was jittery, and in applying the ether,

byl nervózní, a podávaným éterem

irritated Emma's throat.

podráždil Emmě hrdlo.

She vomited and choked, and started to turn blue.

Ta začala zvracet, dusit se a modrat.

Bonica, who was watching all this, pushed the intern out of the way,

Přihlížející Bonica asistenta odstrčil

cleared her airway,

a vyčištěním dýchacích cest

and saved his wife and his unborn daughter.

zachránil život své ženě i nenarozené dceři.

At that moment, he decided to devote his life to anesthesiology.

Od toho okamžiku se rozhodl zasvětit svůj život anesteziologii.

Later, he'd even go on to help develop the epidural, for delivering mothers.

Pro ženy při porodu později vyvinul epidurální anestezii.

But before he could focus on obstetrics,

Ale než se mohl věnovat porodnictví,

Bonica had to report for basic training.

musel nastoupit vojenskou službu.

Right around D-Day,

V době vylodění v Normandii

Bonica showed up to Madigan Army Medical Center,

se Bonica ocitl ve vojenské nemocnici

near Tacoma.

poblíž Tacomy.

At 7,700 beds, it was one of the largest army hospitals in America.

Se 7.700 lůžky šlo o jednu z největších vojenských nemocnic v Americe.

Bonica was in charge of all pain control there.

Bonica měl na starosti veškeré léky na bolest.

He was only 27.

Bylo mu teprve 27.

Treating so many patients, Bonica started noticing cases

Měl spoustu pacientů a mezi nimi i případy,

that contradicted everything he had learned.

jež odporovaly všemu, co se učil.

Pain was supposed to be a kind of alarm bell -- in a good way --

Bolest měla být, v pozitivním smyslu, varovným signálem,

a body's way of signaling an injury, like a broken arm.

jímž tělo avizuje své poškození, například zlomeninu.

But in some cases,

Jenže v některých případech,

like after a patient had a leg amputated,

třeba u pacientů s amputovanou nohou,

that patient might still complain of pain in that nonexistent leg.

bolest přetrvávala, i když tu bolavá noha již nebyla.

But if the injury had been treated, why would the alarm bell keep ringing?

Proč varovný signál neustal, když byl zdroj bolesti odstraněn?

There were other cases in which there was no evidence of an injury whatsoever,

V některých případech ani nebylo patrné poškození tkáně,

and yet, still the patient hurt.

a přesto pacienta trápila bolest.

Bonica tracked down all the specialists at his hospital -- surgeons,

Bonica oslovil všechny nemocniční odborníky: chirurgy,

neurologists, psychiatrists, others.

neurology, psychiatry a mnoho dalších.

And he tried to get their opinions on his patients.

Chtěl znát jejich názor.

It took too long, so he started organizing group meetings over lunch.

Během oběda začal pořádat skupinová setkání.

It would be like a tag team of specialists going up against the patient's pain.

Jako by vytvářel tým odborníků na boj s bolestí.

No one had ever focused on pain this way before.

Takhle se bolesti dosud nikdo nevěnoval.

After that, he hit the books.

Pak se pustil do knih.

He read every medical textbook he could get his hands on,

Prošel si všechny lékařské příručky

carefully noting every mention of the word "pain."

a pečlivě prošel veškeré zmínky o bolesti.

Out of the 14,000 pages he read,

Ze 14.000 stran, jež přečetl,

the word "pain" was on 17 and a half of them.

obsahovalo slovo 'bolest' sedmnáct a půl z nich.

Seventeen and a half.

Sedmnáct a půl.

For the most basic, most common, most frustrating part of being a patient.

O tom, co každého nejvíc trápí a frustruje na tom, že je pacient.

Bonica was shocked -- I'm quoting him,

Bonica byl v šoku. Cituji jeho slova:

he said, "What the hell kind of conclusion can you come to there?

"Co si z tohohle mám sakra vzít?

The most important thing from the patient's perspective,

O tom, co je z pohledu pacienta nejdůležitější,

they don't talk about."

se vůbec nemluví."

So over the next eight years, Bonica would talk about it.

A tak o tom dalších osm let mluvil Bonica.

He'd write about it; he'd write those missing pages.

Psal o tom, aby doplnil chybějící stránky.

He wrote what would later be known as the Bible of Pain.

Napsal knihu později označovanou jako "Bible bolesti".

In it he proposed new strategies,

Představil v ní nové strategie,

new treatments using nerve-block injections.

nové léčebné postupy s pomocí obstřiků.

He proposed a new institution, the Pain Clinic,

Navrhl novou instituci, centrum pro léčbu bolesti,

based on those lunchtime meetings.

k níž ho inspirovaly odborné debaty u obědů.

But the most important thing about his book

Jeho kniha však byla především

was that it was kind of an emotional alarm bell for medicine.

emotivním apelem na medicínu.

A desperate plea to doctors to take pain seriously

Zoufalou výzvou, aby lékaři brali v životech pacientů

in patients' lives.

bolest vážně.

He recast the very purpose of medicine.

Redefinoval poslání medicíny.

The goal wasn't to make patients better;

Cílem už nebylo postarat se o pacienta,

it was to make patients feel better.

ale postarat se o jeho pohodlí.

He pushed his pain agenda for decades,

Svou vizi prosazoval desítky let,

before it finally took hold in the mid-'70s.

než se v polovině 70. let konečně ujala.

Hundreds of pain clinics sprung up all over the world.

Po celém světě se vyrojily stovky center pro léčbu bolesti.

But as they did -- a tragic twist.

V tom okamžiku však došlo k tragickému zlomu.

Bonica's years of wrestling caught up to him.

Zápasnická kariéra Bonicu dostihla.

He had been out of the ring for over 20 years,

Už přes 20 let nebyl v ringu,

but those 1,500 professional bouts had left a mark on his body.

ale 1.500 zápasů z dřívějška mu zhuntovalo tělo.

Still in his mid-50s, he suffered severe osteoarthritis.

Ještě jako padesátník začal trpět těžkou osteoartrózou.

Over the next 20 years he'd have 22 surgeries,

Během následujících 20 let podstoupil 22 chirurgických zákroků,

including four spine operations,

včetně čtyř operací páteře

and hip replacement after hip replacement.

a celé série výměn kyčelního kloubu.

He could barely raise his arm, turn his neck.

Měl potíže zvednou paži, otáčet krkem.

He needed aluminum crutches to walk.

Nedokázal chodit bez hliníkových berlí.

His friends and former students became his doctors.

Z jeho přátel a bývalých studentů se stali jeho lékaři.

One recalled that he probably had more nerve-block injections

Jeden z nich poznamenal, že tolik obstřiků

than anyone else on the planet.

nedostal nikdo na celé planetě.

Already a workaholic, he worked even more --

Ještě více vystupňoval svůj workoholismus,

15- to 18-hour days.

pracoval 15-18 hodin denně.

Healing others became more than just his job,

Tím, že od bolesti pomáhal ostatním, ulevoval i sám sobě.

it was his own most effective form of relief.

"If I wasn't as busy as I am," he told a reporter at the time,

"Kdybych neměl tolik práce," řekl jednomu novináři,

"I would be a completely disabled guy."

"byl bych už nejspíš na vozíčku."

On a business trip to Florida in the early 1980s,

Během služební cesty na Floridu začátkem 80. let

Bonica got a former student to drive him to the Hyde Park area in Tampa.

se Bonica nechal svým bývalým studentem zavést do Tampy.

They drove past palm trees and pulled up to an old mansion,

Projeli okolo palem a zastavili u starého domu,

with giant silver howitzer cannons hidden in the garage.

v jehož garáži se skrývaly obří stříbřité kanóny.

The house belonged to the Zacchini family,

Dům patřil rodině Zacchiniových,

who were something like American circus royalty.

smetánce americké cirkusové scény.

Decades earlier, Bonica had watched them,

Před desítkami let je Bonica sledoval,

clad in silver jumpsuits and goggles,

jak se s brýlemi a ve stříbrných oděvech

doing the act they pioneered -- the Human Cannonball.

průkopnicky nechali vystřelit z kanónu.

But now they were like him: retired.

Teď už byli, stejně jako on, v penzi.

That generation is all dead now, including Bonica,

Nikdo z té generace už nežije, ani Bonica.

so there's no way to know exactly what they said that day.

A tak nevíme, o čem si ten den povídali.

But still, I love imagining it.

Rád si to ale představuji.

The strongman and the human cannonballs reunited,

Silák se po letech setkává s kolegy; předvádějí si staré i nové šrámy.

showing off old scars, and new ones.

Maybe Bonica gave them medical advice.

Možná jim Bonica dal pár lékařských rad.

Maybe he told them what he later said in an oral history,

Možná jim řekl to, co později uvedl i ve svých memoárech,

which is that his time in the circus and wrestling deeply molded his life.

totiž že cirkus i zápasení hluboce formovaly jeho život.

Bonica saw pain close up.

Bonica poznal bolest zblízka.

He felt it. He lived it.

Pociťoval ji. Prožíval ji.

And it made it impossible for him to ignore in others.

A proto si nemohl nevšímat bolesti u ostatních.

Out of that empathy, he spun a whole new field,

Díky své empatii vymyslel celý nový obor.

played a major role in getting medicine to acknowledge pain

Hlavně jeho zásluhou začala medicína brát bolest

in and of itself.

jako specifický problém.

In that same oral history,

Ve svých memoárech

Bonica claimed that pain

Bonica uvedl, že bolest

is the most complex human experience.

je nejsložitější lidský prožitek.

That it involves your past life, your current life,

Že se týká vaší minulosti i přítomnosti,

your interactions, your family.

vašeho společenského života, vaší rodiny...

That was definitely true for Bonica.

O Bonicovi to určitě platilo.

But it was also true for my mom.

Ale platí to i o mojí mamince.

It's easy for doctors to see my mom

Lékaři mají tendenci brát moji mámu

as a kind of professional patient,

jako pacientku na plný úvazek.

a woman who just spends her days in waiting rooms.

Jako ženu, která zkrátka tráví dny v čekárnách.

Sometimes I get stuck seeing her that same way.

Někdy do toho zabřednu a vidím ji tak také.

But as I saw Bonica's pain --

Ale díky Bonicově bolesti, v níž se zračila plnost jeho života,

a testament to his fully lived life --

I started to remember all the things that my mom's pain holds.

jsem si začal vybavovat, co se zračí v bolesti mé matky.

Before they got swollen and arthritic,

Než jí opuchly prsty,

my mom's fingers clacked away

psala jimi na psacím stroji,

in the hospital H.R. department where she worked.

protože pracovala jako personalistka.

They folded samosas for our entire mosque.

Připravovala jimi samosu pro celou mešitu.

When I was a kid, they cut my hair,

Když jsem byl malý, stříhala mi jimi vlasy,

wiped my nose,

utírala nos,

tied my shoes.

zavazovala tkaničky.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(potlesk)