A mother and son's photographic journey through dementia | Tony Luciani

Překladatel: Vladimír Harašta Korektor: Eliška Petrová

When my 91-year-old mother, Elia, moved in with me,

Když se ke mně má 91letá máma Elia nastěhovala,

I thought I was doing her a service.

myslel jsem si, že jí tím prokazuji službu.

In fact, it was the other way around.

Ve skutečnosti tomu bylo naopak.

You see, Mom was having issues with memory loss and accepting her age.

Víte, moje máma měla problémy s pamětí a přijetím svého věku.

She looked defeated.

Působila rezignovaně.

I tried to make her as comfortable as possible,

Snažil jsem se ji podporovat jak jen to šlo,

but when I was at my easel, painting,

ale když jsem stál u stojanu a maloval,

I would peek over and see her just ... there.

nakoukl jsem přes něj a prostě ji tam... uviděl.

She'd be staring at nothing in particular.

Dívala se jen tak do prázdna.

I'd watch her slowly climb the stairs,

Viděl jsem ji pomalu šplhat do schodů

and she wasn't the mom I grew up with.

a nebyla to ta máma, se kterou jsem vyrůstal.

I saw, instead, a frail,

Místo toho jsem viděl křehkou,

tiny, old woman.

drobnou, starou ženu.

A few weeks went by, and I needed a break from my painting.

Uplynulo pár týdnů a já jsem si potřeboval od malování odpočinout.

I wanted to play with the new camera I had just bought.

Chtěl jsem vyzkoušet foťák, který jsem zrovna koupil.

I was excited -- it had all sorts of dials,

Byl jsem z něho nadšený – měl plno všelijakých ovladačů,

buttons and settings I wanted to learn,

tlačítek a nastavení, které jsem chtěl nastudovat,

so I set up my tripod facing this large mirror,

takže jsem postavil stativ před velké zrcadlo

blocking the doorway to the only bathroom in the house.

a zablokoval tím cestu do jediné koupelny v domě.

(Laughter)

After a while, I hear,

Za chvilku slyším:

(Imitating Italian accent) "I need to use the washroom."

(napodobuje italský přízvuk) „Potřebovala bych do koupelny.“

(Laughter)

"Five minutes, Mom. I need to do this."

„Pět minut, mami. Potřebuji to udělat.“

15 minutes later, and I hear, again,

O 15 minut později opět slyším:

"I need to use the washroom."

„Potřebovala bych se umýt.“

"Five more minutes."

„Dej mi ještě 5 minut.“

Then this happened.

Pak se to stalo tohle.

(Laughter)

(smích)

(Applause)

(potlesk)

(potlesk končí)

And this.

A tohle.

(Laughter)

(smích)

And then, this.

A pak, tohle.

(Laughter)

(smích)

I had my "aha!" moment.

To byl můj moment prozření.

We connected.

Navázali jsme spojení.

We had something tangible we could do together.

Našli jsme konkrétní věc, kterou jsme mohli dělat spolu.

My mom was born in a small mountain village in central Italy,

Moje máma se narodila v horské vesničce ve střední Itálii,

where her parents had land and sheep.

kde měli její rodiče půdu a ovce.

At a young age, her father died of pneumonia,

Když byla malá, její otec zemřel na zápal plic

leaving his wife and two daughters alone with all the heavy chores.

a všechnu tu těžkou práci zanechal své ženě a dvěma dcerám.

They found that they couldn't cope.

Zjistily, že to nezvládnou.

So a very hard decision was made.

Musely učinit těžké rozhodnutí.

Mom, the oldest, at 13,

Máma byla nejstarší a ve 13

was married off to a complete stranger twice her age.

se provdala za neznámého cizince, který byl 2 krát starší.

She went from being just a kid and was pushed into adulthood.

Byla ještě dítětem a byla nucena dospět.

Mom had her first child when she was only 16.

První dítě měla, když jí bylo teprve 16.

Years later, and now living in Toronto,

Po letech, tehdy už žila v Torontu,

Mom got work in a clothing factory

získala práci v továrně na oděvy

and soon became manager of a very large sewing department.

a brzy se stala vedoucí velmi velkého šicího oddělení.

And because it was full of immigrant workers,

A protože tam pracovalo plno imigrantek,

Mom taught herself words from translation books.

učila se slovíčka z dvojjazyčných knih.

She then practiced them in French, Greek, Spanish, Portuguese, Danish,

Pak procvičovala francouzštinu, řečtinu, španělštinu, portugalštinu, dánštinu,

Polish, Russian, Romanian, Hungarian, all around the house.

polštinu, ruštinu, rumunštinu, maďarštinu, všude, kde se doma dalo.

I was in awe of her focus and determination to succeed

S úžasem jsem obdivoval její soustředěnost

a odhodlání uspět v čemkoliv, co milovala.

at whatever she loved to do.

After that bathroom "aha!" moment,

Po onom momentu prozření u koupelny

I practiced my newfound camera skills with Mom as portrait model.

jsem si procvičoval nově nabyté znalosti s mámou jako modelkou.

Through all of this, she talked, and I listened.

Přitom u toho mluvila a já jsem poslouchal.

She'd tell me about her early childhood and how she was feeling now.

Vyprávěla mi o tom, jaké to bylo, když byla malá a jak se cítí dnes.

We had each other's attention.

Vzájemně jsme si naslouchali.

Mom was losing her short-term memory,

Ztrácela krátkodobou paměť,

but was better recalling her younger years.

ale na svoje mladá léta si ještě vzpomínala.

I'd ask, and she would tell me stories.

Já jsem se ptal a ona vyprávěla historky.

I listened, and I was her audience.

Poslouchal jsem, to já jsem byl publikem.

I got ideas.

Napadaly mě nápady.

I wrote them down, and I sketched them out.

Zapisoval jsem si je a dělal si náčrtky.

I showed her what to do by acting out the scenarios myself.

Ukazoval jsem jí, co má dělat a přehrával jsem jí svoje scénáře.

We would then stage them.

Stavěli jsme pro ně scény.

So she posed, and I learned more about photography.

Takže mi pózovala a já jsem se učil fotografovat.

Mom loved the process, the acting.

Máma měla ráda ten proces, to hraní.

She felt worthy again, she felt wanted and needed.

Cítila, že zase našla uplatnění, že ji někdo chce a potřebuje.

And she certainly wasn't camera-shy.

A před objektivem se rozhodně nestyděla.

(Laughter)

(smích)

(Applause)

(potlesk)

(potlesk končí)

Mom laughed hysterically at this one.

Této fotce se hystericky smála.

(Laughter)

(smích)

The idea for this image came from an old German film I'd seen,

Nápad na tomto snímku pochází ze starého německého filmu

about a submarine, called "Das Boot."

o ponorce, který se jmenoval „Das Boot“.

As you can see, what I got instead looked more like "E.T."

Jak vidíte, místo toho vypadá spíš jako E.T. mimozemšťan.

(Laughter)

(smích)

So I put this image aside, thinking it was a total failure,

Takže jsem ten snímek odložil, myslel jsem, že se totálně nepovedl,

because it didn't reach my particular vision.

protože nesplňoval moji konkrétní představu.

But Mom laughed so hard,

Ale moje máma se jí tak šíleně smála,

I eventually, for fun, decided to post it online anyway.

že jsem se ho rozhodl, jen tak pro zábavu, publikovat online.

It got an incredible amount of attention.

Vyvolal neuvěřitelné množství reakcí.

Now, with any Alzheimer's, dementia,

Kterákoliv forma Alzheimera, demence,

there's a certain amount of frustration and sadness

vyvolává jistou frustraci a smutek u každého, koho se týká.

for everyone involved.

This is Mom's silent scream.

Tohle je mámin tichý nářek.

Her words to me one day were,

Jednoho dne mi říkala:

"Why is my head so full of things to say,

„Proč se mi hlavou honí tolik věcí, které bych chtěla říct,

but before they reach my mouth, I forget what they are?"

ale než stačí doputovat k ústům, zapomenu, co to bylo.“

"Why is my head so full of things to say,

„Proč se mi hlavou honí tolik věcí, které bych chtěla říct,

but before they reach my mouth, I forget what they are?"

ale než stačí doputovat k ústům, zapomenu, co to bylo.“

(Applause)

(potlesk)

(potlesk končí)

Now, as full-time care partner and full-time painter,

Když jsem byl opatrovníkem i malířem na plný úvazek,

I had my frustrations too.

měl jsem také pocity marnosti.

(Laughter)

(smích)

But to balance off all the difficulties, we played.

Abychom se vyrovnali se všemi těmi těžkostmi, hráli jsme si.

That was Mom's happy place.

Tady bývala máma šťastná.

And I needed her to be there, too.

A i já jsem potřeboval, aby tam byla.

(Laughter)

(smích)

(Laughter)

(smích)

(Laughter)

(smích)

Now, Mom was also preoccupied with aging.

Máma se hodně zabývala tím, jak stárne.

She would say, "How did I get so old, so fast?"

Říkala: „Jak je možné, že jsem tak rychle zestárla?“

(Audience sighs)

(povzdech publika)

"So old."

„Tak stará.“

"So fast."

„Tak rychle.“

I also got Mom to model for my oil paintings.

Máma také bývala modelkou pro moje olejomalby.

This painting is called "The Dressmaker."

Tento obraz se jmenuje „Švadlena“.

I remember, as a kid,

Vzpomínám si, jak jsem jako dítě vídal mámu,

Mom sewing clothes for the whole family

jak pro celou rodinu šije oblečení

on this massive, heavy sewing machine

na tomto masivním, těžkém stroji,

that was bolted to the floor in the basement.

který byl ve sklepě přišroubovaný k zemi.

Many nights, I would go downstairs and bring my schoolwork with me.

V noci jsem za ní často chodíval dolů po schodech s domácími úkoly.

I would sit behind her in this overstuffed chair.

Sedával jsem za ní v tomhle bohatě polstrovaném křesle.

The low hum of the huge motor and the repetitive stitching sounds

Tiché předení obrovského motoru

a rytmické pohyby jehly mě uklidňovaly.

were comforting to me.

When Mom moved into my house,

Když se máma přistěhovala,

I saved this machine and stored it in my studio for safekeeping.

zachránil jsem ten stroj a uložil ho ve studiu, kde jsem ho opatroval.

This painting brought me back to my childhood.

Tento obraz mi připomíná dětství.

The interesting part

Je zajímavé, že tentokrát se naše role obrátily, máma sedí za mnou

was that it was now Mom, sitting behind me,

watching me paint her

a pozoruje mě, jak ji maluji

working on that very same machine she sewed at

za tím samým šicím strojem, na kterém šila,

when I sat behind her, watching her sew,

když jsem já před padesáti lety

50 years earlier.

zase pozoroval ji.

I also gave Mom a project to do, to keep her busy and thinking.

Také jsem mámě zadával projekty, aby stále něco dělala a přemýšlela.

I provided her with a small camera

Dal jsem jí malý foťák

and asked her to take at least 10 pictures a day of anything she wanted.

a chtěl jsem, aby podle libosti vyfotila aspoň 10 snímků denně.

These are Mom's photographs.

Tohle jsou její fotografie.

She's never held a camera in her life before this.

Předtím nikdy nedržela foťák v ruce.

She was 93.

Bylo jí 93.

We would sit down together and talk about our work.

Vždycky jsme si společně sedli a povídali si o své práci.

I would try to explain

Zkoušel jsem jí vysvětlit,

(Laughter)

(smích)

how and why I did them,

jak a proč jsem snímky fotil,

the meaning, the feeling, why they were relevant.

co vyjadřují, co ve mně vyvolávají, proč jsou důležité.

Mom, on the other hand, would just bluntly say,

A máma zase bez obalu prostě řekla

"sì,"

„sì“,

"no,"

„no“,

"bella" or "bruta."

„bella“ nebo „bruta“.

(Laughter)

(smích)

I watched her facial expressions.

Pozoroval jsem, jak se u toho tváří.

She always had the last say, with words or without.

Vždycky musela mít poslední slovo, ať už ho vyřkla nebo ne.

This voyage of discovery hasn't ended with Mom.

Tahle objevná pouť s mámou neskončila.

She is now in an assisted living residence,

Je teď v domově asistovaného stáří,

a 10-minute walk away from my home.

10 minut chůze od mého domu.

I visit her every other day.

Obden ji tam navštěvuji.

Her dementia had gotten to the point

Demence u ní pokročila natolik,

where it was unsafe for her to be in my house.

že není bezpečné, aby byla u mě doma.

It has a lot of stairs.

V domě je spousta schodů.

She doesn't know my name anymore.

Už si nepamatuje, jak se jmenuji.

(Voice breaking) But you know what? That's OK.

(zlomeným hlasem) Ale víte co? To je v pohodě.

She still recognizes my face

Ještě stále mě poznává

and always has a big smile when she sees me.

a vždycky, když mě vidí, se její tvář rozzáří úsměvem.

(Applause)

(potlesk)

(potlesk končí)

(Applause ends)

I don't take pictures of her anymore.

Už ji nefotím.

That wouldn't be fair or ethical on my part.

Nebylo by to ode mě zdvořilé ani morální.

And she wouldn't understand the reasons for doing them.

A ona by nechápala, proč ji fotím.

My father,

Můj otec,

my brother,

můj bratr,

(Voice breaking) my nephew,

můj synovec,

my partner and my best friend,

moje partnerka i můj nejlepší kamarád, všichni náhle odešli.

all passed away suddenly.

And I didn't have the chance

A já jsem jim nestihl říct,

to tell them how much I appreciated and loved them.

jak moc si jich vážím a jak moc je miluji.

With Mom, I need to be there

Teď tam pro mámu potřebuji být

and make it a very long goodbye.

a hodně dlouze se loučit.

(Applause)

(potlesk)

(Applause ends)

(potlesk končí)

For me, it's about being present and really listening.

Pro mě to znamená pobýt s ní a doopravdy naslouchat.

Dependents want to feel a part of something, anything.

Závislý člověk chce být něčeho součástí, čehokoliv.

It doesn't need to be something exceptionally profound that's shared --

Nemusíte spolu sdílet nic výjimečně hlubokomyslného –

it could be as simple as walks together.

stačí, když jdete jen tak na procházku.

Give them a voice

Prokažte mu pocit

of interaction, participation,

vzájemného spojení, spoluúčasti,

and a feeling of belonging.

a pocit sounáležitosti.

Make the time meaningful.

Ať tráví čas smysluplně.

Life, it's about wanting to live

Život přece chceme žít,

and not waiting to die.

a ne jen čekat na smrt.

(Applause)

(potlesk)

(potlesk končí)

(Applause ends)

Can I get a wave and a smile from everyone, please?

Můžete se teď prosím všichni usmát a zamávat mi?

(Laughter)

(smích)

This is for you, Mom.

Ta je pro tebe, mami.

(Camera clicks)

(zvuk spouště)

(Applause)

(potlesk)