How to tame your wandering mind | Amishi Jha

Překladatel: Magdalena Schneiderová Korektor: Vladimír Harašta

Consider the following statement:

Uvažujte o následujícím výroku:

human beings only use 10 percent of their brain capacity.

lidé využívají jen 10 % své mozkové kapacity.

Well, as a neuroscientist, I can tell you

Jako neurovědec vám mohu říct,

that while Morgan Freeman delivered this line

že přestože Morgan Freeman pronesl tuto větu s přednesem,

with the gravitas that makes him a great actor,

který z něj dělá skvělého herce,

this statement is entirely false.

je tento výrok úplně mylný.

(Laughter)

(smích)

The truth is, human beings use 100 percent of their brain capacity.

Pravda je taková, že lidé využívají 100 % své mozkové kapacity.

The brain is a highly efficient, energy-demanding organ

Mozek je vysoce efektivní orgán, náročný na energii,

that gets fully utilized

který je plně využíván,

and even though it is at full capacity being used,

a třebaže se využívá celá jeho kapacita,

it suffers from a problem of information overload.

trpí přetížením informacemi.

There's far too much in the environment than it can fully process.

V prostředí je toho příliš mnoho, než aby to mohl zpracovat.

So to solve this problem of overload,

Aby vyřešila tento problém s přetížením,

evolution devised a solution,

vynalezla evoluce řešení, kterým je systém pozornosti.

which is the brain's attention system.

Attention allows us

Pozornost nám umožňuje

to notice, select and direct the brain's computational resources

všímat si, vybírat a směřovat výpočetní zdroje mozku

to a subset of all that's available.

jen na část toho, co je nám k dispozici.

We can think of attention as the leader of the brain.

Můžeme o pozornosti přemýšlet jako o vůdci mozku.

Wherever attention goes, the rest of the brain follows.

Kam jde pozornost, tam následuje i zbytek mozku.

In some sense, it's your brain's boss.

V jistém smyslu je to šéf mozku.

And over the last 15 years,

Během posledních 15 let

I've been studying the human brain's attention system.

jsem studovala systém pozornosti lidského mozku.

In all of our studies, I've been very interested in one question.

Ve všech našich studiích mě velmi zajímala jedna otázka.

If it is indeed the case that our attention is the brain's boss,

Pokud je tomu skutečně tak, že je pozornost šéfem mozku,

is it a good boss?

je dobrým šéfem?

Does it actually guide us well?

Vede nás vlastně dobře?

And to dig in on this big question, I wanted to know three things.

Abych rozkryla tuhle velkou otázku, chtěla jsem vědět tři věci.

First, how does attention control our perception?

Zaprvé, jak ovládá pozornost naše vnímání?

Second, why does it fail us,

Zadruhé, proč nás zklamává

often leaving us feeling foggy and distracted?

a často se kvůli tomu cítíme popletení a roztržití?

And third, can we do anything about this fogginess,

A zatřetí, můžeme udělat něco s tou nespolehlivostí,

can we train our brain to pay better attention?

můžeme vycvičit náš mozek, aby lépe dával pozor?

To have more strong and stable attention in the work that we do in our lives.

Abychom udrželi soustředěnější a stálejší pozornost na práci v našem životě.

So I wanted to give you a brief glimpse

Chtěla jsem vás nechat letmo nahlédnout do toho, jak se na věc budeme dívat.

into how we're going to look at this.

A very poignant example

Uvedu velmi silný příklad toho, jak je naše pozornost využita.

of how our attention ends up getting utilized.

And I want to do it using the example of somebody that I know quite well.

A chci to udělat na příkladu někoho, koho znám velmi dobře.

He ends up being part of a very large group of people that we work with,

Je součástí velké skupiny lidí, se kterými pracujeme,

for whom attention is a matter of life and death.

pro které je pozornost otázkou života a smrti.

Think of medical professionals

Vezměte si zdravotníky nebo hasiče

or firefighters

or soldiers or marines.

nebo vojáky či námořníky.

This is the story of a marine captain, Captain Jeff Davis.

Tohle je příběh námořního kapitána Jeffa Davise.

And the scene that I'm going to share with you, as you can see,

A situace, o kterou se s vámi podělím, jak vidíte, není z jeho časů na bojišti.

is not about his time in the battlefield.

He was actually on a bridge, in Florida.

Ve skutečnosti byl na mostě na Floridě.

But instead of looking at the scenery around him,

Místo toho, aby se díval na okolní krajinu a kochal se nádhernými výhledy

seeing the beautiful vistas

and noticing the cool ocean breezes,

a všímal si lehkého mořského vánku,

he was driving fast and contemplating driving off that bridge.

jel rychle a uvažoval, že sjede z mostu.

And he would later tell me that it took all of everything he had not to do so.

Později mi řekl, že ho to stálo všechnu sílu, co měl, aby to neudělal.

You see, he'd just returned from Iraq.

Vrátil se právě z Iráku.

And while his body was on that bridge,

A zatímco jeho tělo bylo na tom mostě,

his mind, his attention, was thousands of miles away.

jeho mysl, jeho pozornost byly tisíce mil daleko.

He was gripped with suffering.

Svírala ho bolest.

His mind was worried and preoccupied

Byl ustaraný a nepřítomný duchem,

and had stressful memories and, really, dread for his future.

měl stresující vzpomínky a hrůzu ze své budoucnosti.

And I'm really glad that he didn't take his life.

A jsem velmi ráda, že si tenkrát nevzal život.

Because he, as a leader, knew that he wasn't the only one

Protože jako velitel věděl, že asi není jediný, kdo trpí,

that was probably suffering;

many of his fellow marines probably were, too.

mnozí z jeho námořníků pravděpodobně také trpěli.

And in the year 2008, he partnered with me in the first-of-its-kind project

A v roce 2008 se se mnou spojil ve svého druhu ojedinělém projektu,

that actually allowed us to test and offer something called mindfulness training

který nám umožnil testovat a nabízet vojenskému personálu v aktivní službě

to active-duty military personnel.

věc zvanou trénink mindfulness.

But before I tell you about what mindfulness training is,

Než vám ale řeknu, co je trénink mindfulness

or the results of that study,

nebo o výsledcích této studie,

I think it's important to understand how attention works in the brain.

myslím, že je důležité vědět, jak v mozku funguje pozornost.

So what we do in the laboratory

Takže v naší laboratoři

is that many of our studies of attention involve brain-wave recordings.

se hodně studií pozornosti zabývá nahrávkami mozkových vln.

In these brain wave recordings, people wear funny-looking caps

Při nahrávání mozkových vln si lidé oblékají směšné čapky,

that are sort of like swimming caps, that have electrodes embedded in them.

které vypadají jako plavecké čepice se zabudovanými elektrodami.

These electrodes pick up the ongoing brain electrical activity.

Tyto elektrody zachycují probíhající mozkovou elektrickou aktivitu.

And they do it with millisecond temporal precision.

A dělají to s přesností na milisekundy.

So we can see these small yet detectable voltage fluctuations over time.

Takže vidíme malá, ale zachytitelná kolísání napětí v čase.

And doing this, we can very precisely plot the timing of the brain's activity.

A tím dokážeme velmi přesně pozorovat aktivitu mozku.

About 170 milliseconds

Asi po 170 milisekundách,

after we show our research participants a face on the screen,

kdy ukážeme účastníkům výzkumu na obrazovce obličej,

we see a very reliable, detectable brain signature.

vidíme velmi spolehlivý, zachytitelný vzor aktivity.

It happens right at the back of the scalp,

Odehraje se úplně v zadní části hlavy,

above the regions of the brain that are involved in face processing.

nad oblastmi mozku, které se podílí na rozeznávání obličejů.

Now, this happens so reliably and so on cue,

Tohle se odehrává tak spolehlivě a jakoby na povel,

as the brain's face detector,

jako takový mozkový detektor obličejů,

that we've even given this brain-wave component a name.

že jsme tuto složku mozkových vln pojmenovali.

We call it the N170 component.

Říkáme jí složka N170.

And we use this component in many of our studies.

A používáme ji ve spoustě našich studií.

It allows us to see the impact that attention may have on our perception.

Umožňuje nám vidět dopady, které může mít pozornost na naše vnímání.

I'm going to give you a sense of the kind of experiments

Uvedu vám příklady experimentů, které v laboratoři provádíme.

that we actually do in the lab.

We would show participants images like this one.

Ukazujeme účastníkům obrázky jako je tento.

You should see a face and a scene overlaid on each other.

Měli byste vidět překrývající se obličej a scénu.

And what we do is we ask our participants

A po našich účastnících chceme,

as they're viewing a series of these types of overlaid images,

během toho, co se dívají na sérii těchto překrývajících se snímků,

to do something with their attention.

aby různě zaměřovali svoji pozornost.

On some trials, we'll ask them to pay attention to the face.

V některých pokusech chceme, aby věnovali pozornost obličeji.

And to make sure they're doing that,

A abychom si byli jistí, že to dělají,

we ask them to tell us, by pressing a button,

chceme, aby mačkali tlačítko podle toho,

if the face appeared to be male or female.

jestli je tvář mužská nebo ženská.

On other trials,

V jiných pokusech chceme,

we ask them to tell what the scene was -- was it indoor or outdoor?

aby říkali, co je to za scénu ‒ jestli je vnitřní nebo venkovní?

And in this way, we can manipulate attention

A tímto způsobem můžeme manipulovat s pozorností

and confirm that the participants were actually doing what we said.

a potvrdit, že účastníci skutečně dělali, co jsme jim řekli.

Our hypotheses about attention were as follows:

Naše hypotézy o pozornosti byly následující:

if attention is indeed doing its job and affecting perception,

pokud pozornost funguje a ovlivňuje vnímání,

maybe it works like an amplifier.

možná funguje jako zesilovač.

And what I mean by this

A tím myslím to, že když nasměrujeme pozornost na obličeje,

is that when we direct attention to the face,

it becomes clearer and more salient,

jsou jasnější, výraznější, snáze viditelné.

it's easier to see.

But when we direct it to the scene, the face becomes barely perceptible

Když ji ale během zpracování informací nasměrujeme na scénu,

as we process the scene information.

tvář se téměř nedá rozeznat.

So what we wanted to do

Takže jsme se chtěli podívat

is look at this brain-wave component of face detection, the N170,

na složku mozkových vln N170 při rozeznávání tváří

and see if it changed at all

a zjistit, jestli se měnila v závislosti na tom,

as a function of where our participants were paying attention --

kam účastnící směřovali pozornost ‒

to the scene or the face.

na scénu nebo na obličej.

And here's what we found.

A zjistili jsme tohle.

We found that when they paid attention to the face,

Zjistili jsme, že když věnovali pozornost tváři,

the N170 was larger.

složka N170 byla větší.

And when they paid attention to the scene, as you can see in red, it was smaller.

A když věnovali pozornost scéně, jak vidíte červeně, byla menší.

And that gap you see between the blue and red lines

A ta mezera mezi modrou a červenou čárou má velký vliv.

is pretty powerful.

What it tells us is that attention,

Říká nám, že pozornost,

which is really the only thing that changed,

což je jediná věc, která se změnila,

since the images they viewed were identical in both cases --

protože se v obou případech dívali na stejné předlohy ‒

attention changes perception.

že pozornost mění vnímání.

And it does so very fast.

A dělá to velmi rychle.

Within 170 milliseconds of actually seeing a face.

Do 170 milisekund od zahlédnutí obličeje.

In our follow-up studies, we wanted to see what would happen,

V našich navazujících studiích jsme chtěli vědět, co by se stalo,

how could we perturb or diminish this effect.

jak bychom mohli narušit nebo zeslabit tento efekt.

And our hunch was that if you put people in a very stressful environment,

Tušili jsme, že pokud dostaneme lidi do stresujícího prostředí,

if you distract them with disturbing, negative images,

když je rozptýlíme znepokojujícími, negativními obrázky,

images of suffering and violence --

obrázky utrpení a násilí ‒

sort of like what you might see on the news, unfortunately --

jaké bohužel můžete vidět ve zprávách ‒

that doing this might actually affect their attention.

že by to mohlo ovlivňovat jejich pozornost.

And that's indeed what we found.

A to se nám skutečně potvrdilo.

If we present stressful images while they're doing this experiment,

Pokud jim během experimentu ukazujeme stresující obrázky,

this gap of attention shrinks, its power diminishes.

tato mezera v pozornosti se zmenší, její vliv se zeslabí.

So in some of our other studies,

V některých našich jiných studiích jsme chtěli vidět, fajn, dobře ‒

we wanted to see, OK, great --

not great, actually, bad news that stress does this to the brain --

ne, vlastně je to špatná zpráva, že tohle dělá stres s mozkem ‒

but if it is the case that stress has this powerful influence on attention

ale pokud je pravda, že stres má takto silný vliv na pozornost

through external distraction,

prostřednictvím vnějšího rozptýlení,

what if we don't need external distraction,

co kdyby vnější rozptýlení nebylo třeba a rozptylovali bychom sami sebe?

what if we distract ourselves?

And to do this,

A k tomu jsme museli vymyslet experiment,

we had to basically come up with an experiment

in which we could have people generate their own mind-wandering.

ve kterém by lidé sami začali přemítat o něčem jiném.

This is having off-task thoughts

Aby se zabývali myšlenkami nesouvisejícími s úkolem, který mezitím plnili.

while we're engaged in an ongoing task of some sort.

And the trick to mind-wandering is that essentially, you bore people.

A na to, aby mysleli na něco jiného, je nejlepší, když se lidé nudí.

So hopefully there's not a lot of mind-wandering happening right now.

Doufejme, že zrovna teď nemyslíte na něco jiného.

When we bore people,

Když lidi nudíme,

people happily generate all kinds of internal content to occupy themselves.

rádi si vytvářejí různé druhy vnitřního obsahu, aby se zabavili.

So we devised what might be considered

Vymysleli jsme jeden z nejnudnějších experimentů na světě.

one of the world's most boring experiments.

All the participants saw were a series of faces on the screen,

Účastníci viděli na obrazovce jen sérii tváří, jednu za druhou.

one after another.

They pressed the button every time they saw the face.

Zmáčkli tlačítko pokaždé, když viděli tvář.

That was pretty much it.

To bylo zhruba všechno.

Well, one trick was that sometimes, the face would be upside down,

No, někdy byla tvář vzhůru nohama, ale to se stávalo velmi zřídka.

and it would happen very infrequently.

On those trials they were told just to withhold the response.

V těchto případech neměli reagovat.

Pretty soon, we could tell that they were successfully mind-wandering,

Brzy jsme dokázali určit, kdy začali myslet na něco jiného,

protože zmáčkli tlačítko, i když byla tvář vzhůru nohama.

because they pressed the button when that face was upside down.

Přestože je jednoduché rozeznat, že je vzhůru nohama.

Even though it's quite plain to see that it was upside down.

So we wanted to know what happens when people have mind-wandering.

Takže jsme chtěli zjistit, co se s lidmi děje, když jsou zamyšlení.

And what we found was that,

A zjistili jsme, že podobně jako u vnějšího stresu

very similar to external stress

and external distraction in the environment,

a rozptylování okolním prostředím,

internal distraction, our own mind wandering,

vnitřní rozptylování, nesoustředěnost naší vlastní mysli,

also shrinks the gap of attention.

rovněž zmenšuje mezeru v pozornosti.

It diminishes attention's power.

Snižuje to vliv pozornosti.

So what do all of these studies tell us?

Takže, co všechno nám tyto studie říkají?

They tell us that attention is very powerful

Říkají nám, že pozornost je velmi vlivná ve smyslu ovlivňování našeho vnímání.

in terms of affecting our perception.

Even though it's so powerful, it's also fragile and vulnerable.

Přestože je tak mocná, je také křehká a zranitelná.

And things like stress and mind-wandering diminish its power.

Věci jako stres nebo nesoustředěné myšlenky zmenšují její vliv.

But that's all in the context of these very controlled laboratory settings.

Tohle všechno se ale děje v kontextu přísně řízených laboratorních podmínek.

What about in the real world?

Jak je to v reálném světě? Jak je to v našem každodenním životě?

What about in our actual day-to-day life?

What about now?

Jak je tomu teď?

Where is your attention right now?

Kde je vaše pozornost teď?

To kind of bring it back,

Abych se trochu vrátila,

I'd like to make a prediction about your attention

chtěla bych předpovědět, jak pozorní budete po zbytek mé přednášky.

for the remainder of my talk.

Chcete to vědět?

Are you up for it?

Here's the prediction.

Tohle je má předpověď.

You will be unaware of what I'm saying for four out of the next eight minutes.

Nebudete vnímat nic z toho, co říkám, po dobu čtyř z následujících osmi minut.

(Laughter)

(smích)

It's a challenge, so pay attention, please.

Je to výzva, tak prosím, dávejte pozor.

Now, why am I saying this?

Proč to říkám?

I'm surely going to assume that you're going to remain seated

Předpokládám, že zůstanete sedět

and, you know, graciously keep your eyes on me as I speak.

a budete zdvořile pozorovat, jak hovořím.

But a growing body of literature suggests that we mind-wander,

Ale rostoucí množství literatury naznačuje, že se naše mysl nesoustředí,

we take our mind away from the task at hand,

nevěnuje pozornost probíhajícímu úkolu, asi v 50 % našeho bdělého stavu.

about 50 percent of our waking moments.

These might be small, little trips that we take away,

Mohou to být malé výlety, které podnikáme, soukromé myšlenky, které máme.

private thoughts that we have.

And when this mind-wandering happens,

A když jsme nesoustředění, může to přinášet problémy.

it can be problematic.

Now I don't think there will be any dire consequences

Nemyslím, že zrovna u vás dojde k nějakým strašlivým následkům,

with you all sitting here today,

but imagine a military leader missing four minutes of a military briefing,

ale představte si armádního velitele, který přijde o čtyři minuty na poradě,

or a judge missing four minutes of testimony.

nebo soudce, který promešká čtyři minuty výpovědi.

Or a surgeon or firefighter missing any time.

Nebo chirurg či hasič, který je chvíli mimo.

The consequences in those cases could be dire.

V těchto případech by následky mohly být závažné.

So we might ask why do we do this?

Takže se můžeme ptát, proč to děláme. Proč se tak často nesoustředíme?

Why do we mind-wander so much?

Well, part of the answer is that our mind is an exquisite time-traveling master.

Část odpovědi je, že naše mysl je vynikajícím cestovatelem časem.

It can actually time travel very easily.

Velmi snadno může cestovat časem.

If we think of the mind as the metaphor of the music player, we see this.

Pokud budeme o mysli přemýšlet jako o metafoře k přehrávači, uvidíme toto.

We can rewind the mind to the past

Můžeme se vrátit do minulosti,

to reflect on events that have already happened, right?

a zabývat se událostmi, které se už staly, že?

Or we can go and fast-future, to plan for the next thing that we want to do.

Nebo můžeme jít do budoucnosti a plánovat další činnost, kterou chceme dělat.

And we land in this mental time-travel mode of the past or the future

A v tomto cestovatelském módu

do minulosti nebo přítomnosti skončíme velmi často.

very frequently.

And we land there often without our awareness,

A často tam skončíme bez našeho uvědomění,

most times without our awareness,

většinou bez našeho uvědomění,

even if we want to be paying attention.

i když chceme dávat pozor.

Think of just the last time you were trying to read a book,

Vezměte si třeba svůj poslední pokus číst knihu,

got to the bottom of the page with no idea what the words were saying.

kdy jste dočetli na konec stránky a netušili jste, o čem je řeč.

This happens to us.

To se nám stává.

And when this happens, when we mind-wander without an awareness that we're doing it,

A když se to stane, když se naše mysl zatoulá,

aniž bychom si toho byli vědomi, nese to s sebou následky.

there are consequences.

We make errors.

Děláme chyby.

We miss critical information, sometimes.

Někdy přijdeme o zásadní informace.

And we have difficulty making decisions.

A těžko se rozhodujeme.

What's worse is when we experience stress.

Ještě horší to je, když zažíváme stres.

When we're in a moment of overwhelm.

Když jsme v daném okamžiku přehlceni.

We don't just reflect on the past when we rewind,

Když jdeme do minulosti, tak o ní jen nepřemýšlíme,

we end up being in the past ruminating, reliving or regretting

ale zvažujeme, znovu prožíváme

a litujeme událostí, které se již staly.

events that have already happened.

Or under stress, we fast-forward the mind.

Nebo při stresu posuneme mysl do budoucna.

Not just to productively plan.

Ne, abychom produktivně plánovali.

But we end up catastrophizing or worrying

Ale zveličujeme a obáváme se událostí, které se ještě ani nestaly

about events that haven't happened yet

and frankly may never happen.

a třeba se ani nikdy nestanou.

So at this point, you might be thinking to yourself, OK,

Takže teď si možná myslíte, fajn, k nesoustředěnosti dochází často.

mind-wandering's happening a lot.

Often, it happens without our awareness.

Často se to odehrává bez našeho vědomí.

And under stress, it's even worse --

A při stresu je to ještě horší ‒

we mind-wander more powerfully and more often.

nesoustředění se má větší vliv a děje se častěji.

Is there anything we can possibly do about this?

Existuje něco, co s tím můžeme dělat?

And I'm happy to say the answer is yes.

A s radostí vám řeknu, že ano.

From our work, we're learning

Z naší práce vyplývá,

that the opposite of a stressed and wandering mind is a mindful one.

že opakem vystresované a nesoustředěné mysli je mysl pozorná.

Mindfulness has to do with paying attention

Mindfulness má spojitost se schopností věnovat pozornost

to our present-moment experience with awareness.

současným okamžikům s uvědoměním.

And without any kind of emotional reactivity of what's happening.

A bez jakékoli emoční reakce na to, co se odehrává.

It's about keeping that button right on play

Je to o tom, mít zmáčknuté tlačítko Přehrát

to experience the moment-to-moment unfolding of our lives.

a zažívat všechny okamžiky, které se právě odehrávají.

And mindfulness is not just a concept.

A mindfulness není jen koncept.

It's more like practice,

Je to praktika,

you have to embody this mindful mode of being to have any benefits.

musíte ztělesnit tento mód uvědomění, abyste viděli nějaké užitky.

And a lot of the work that we're doing, we're offering people programs

A spoustu té práce, kterou děláme, tvoří nabídka programů pro lidi,

that give our participants a suite of exercises

jež dávají účastníkům sadu cvičení, kterou by denně měli dělat,

that they should do daily

in order to cultivate more moments of mindfulness in their life.

aby si v životě budovali více okamžiků uvědomění.

And for many of the groups that we work with, high-stress groups,

U mnoha skupin, se kterými pracujeme, skupin vysoce zatížených stresem,

like I said -- soldiers, medical professionals --

jak jsem řekla ‒ vojáci, zdravotníci ‒

for them, as we know, mind-wandering can be really dire.

pro ně může být nesoustředěnost závažným problémem.

So we want to make sure we offer them very accessible,

Takže se chceme ujistit, že jim nabízíme velmi dostupné,

low time constraints to optimize the training,

časově nenáročné metody, jak optimalizovat cvičení,

so they can benefit from it.

aby z něj měli prospěch.

And when we do this, what we can do is track to see what happens,

A když to děláme, můžeme sledovat, co se bude dít,

not just in their regular lives

nejen v jejich běžném životě,

but in the most demanding circumstances that they may have.

ale i v nejnáročnějších podmínkách, které mohou mít.

Why do we want to do this?

Proč to chceme dělat?

Well, we want to, for example, give it to students right around finals season.

Chceme to například poskytnout studentům během zkouškového období.

Or we want to give the training to accountants during tax season.

Nebo chceme tato cvičení poskytnout účetním během daňové uzávěrky.

Or soldiers and marines while they're deploying.

Nebo vojákům a námořníkům, kteří jsou nasazeni.

Why is that?

Proč?

Because those are the moments

Protože to jsou okamžiky,

in which their attention is most likely to be vulnerable,

ve kterých je jejich pozornost nejvíce zranitelná

because of stress and mind-wandering.

kvůli stresu a nesoustředěnosti.

And those are also the moments

A to jsou také ty chvíle,

in which we want their attention to be in peak shape

kdy má být pozornost v nejlepší formě, aby mohli podávat dobré výkony.

so they can perform well.

So what we do in our research

Takže ve výzkumu jim dáme sadu testů na pozornost.

is we have them take a series of attention tests.

We track their attention at the beginning of some kind of high-stress interval,

Sledujeme jejich pozornost na začátku vysoce stresového období,

and then two months later, we track them again,

po dvou měsících sledování opakujeme a chceme vidět nějaký rozdíl.

and we want to see if there's a difference.

Is there any benefit of offering them mindfulness training?

Má poskytování tréninku mindfulness nějaký užitek?

Can we protect against the lapses in attention

Můžeme je chránit proti výpadkům pozornosti,

that might arise over high stress?

které mohou vzniknout během velkého stresu?

So here's what we find.

Dospěli jsme k tomuto.

Over a high-stress interval,

Pokud během velkého stresu vůbec nic neuděláme,

unfortunately, the reality is if we don't do anything at all,

naše pozornost bohužel klesá.

attention declines,

people are worse at the end of this high-stress interval than before.

Lidé jsou na tom hůře ke konci tohoto stresu než před ním.

But if we offer mindfulness training, we can protect against this.

Pokud jim ale nabídneme trénink mindfulness, můžeme je proti tomu chránit.

They stay stable, even though just like the other groups,

Zůstanou vyrovnaní, přestože stejně jako ostatní skupiny

they were experiencing high stress.

procházejí velkým stresem.

And perhaps even more impressive

A co je možná ještě působivější,

is that if people take our training programs

lidé, kteří byli v našem programu,

over, let's say, eight weeks,

řekněme osm týdnů,

and they fully commit to doing the daily mindfulness exercises

a plně se věnovali každodennímu praktikování minfulness,

that allow them to learn how to be in the present moment,

které jim umožnilo naučit se, jak být v přítomném okamžiku,

well, they actually get better over time, even though they're in high stress.

se po čase zlepšili, dokonce i když byli ve velkém stresu.

And this last point is actually important to realize,

A je důležité si tento poslední bod uvědomit,

because of what it suggests to us

protože nám naznačuje,

is that mindfulness exercises are very much like physical exercise:

že praktikování mindfulness je jako fyzické cvičení:

if you don't do it, you don't benefit.

když ho neděláte, nemáte z něj užitek.

But if you do engage in mindfulness practice,

Když ale využíváte mindfulness praktiky,

the more you do, the more you benefit.

čím více je děláte, tím větší mají přínosy.

And I want to just bring it back to Captain Jeff Davis.

Chtěla bych se vrátit ke kapitánovi Jeffu Davisovi.

As I mentioned to you at the beginning,

Jak jsem zmínila na začátku,

his marines were involved in the very first project

jeho námořníci byli zapojeni do úplně prvního projektu,

that we ever did, offering mindfulness training.

který jsme kdy dělali a který nabízel trénink mindfulness.

And they showed this exact pattern, which was very heartening.

Vykazovali ten stejný vzorec, což bylo velmi povzbudivé.

We had offered them the mindfulness training

Nabídli jsme jim trénink mindfulness těsně před tím, než odjeli do Iráku.

right before they were deployed to Iraq.

And upon their return, Captain Davis shared with us

A po návratu s námi kapitán Davis sdílel,

what he was feeling was the benefit of this program.

co bylo dle jeho názoru přínosem programu.

He said that unlike last time,

Říkal, že na rozdíl od minulosti

after this deployment, they were much more present.

žili při tomto nasazení mnohem více přítomností.

They were discerning.

Byli mnohem soudnější. Nereagovali hned na každou věc.

They were not as reactive.

And in some cases, they were really more compassionate

A v některých případech více soucítili s lidmi,

with the people they were engaging with and each other.

se kterými jednali, a také se sebou vzájemně.

He said in many ways,

Říkal, že mnohdy cítil, že program nácviku mindfulness,

he felt that the mindfulness training program we offered

který jsme jim nabídli, jim dal velmi důležité nástroje

gave them a really important tool

to protect against developing post-traumatic stress disorder

na ochranu proti vzniku posttraumatické stresové poruchy

and even allowing it to turn into post-traumatic growth.

a dokonce jim umožnil ji obrátit v posttraumatický rozvoj.

To us, this was very compelling.

Pro nás to bylo velmi přesvědčivé.

And it ended up that Captain Davis and I --

Dopadlo to tak, že jsem s kapitánem Davisem ‒

you know, this was about a decade ago, in 2008 --

bylo to před deseti lety, v roce 2008 ‒

we've kept in touch all these years.

po celou tu dobu zůstala v kontaktu.

And he himself has gone on to continue practicing mindfulness

A on sám pokračoval v každodenním tréninku mindfulness.

in a daily way.

He was promoted to major,

Byl povýšen na majora,

he actually then ended up retiring from the Marine Corps.

pak z námořní jednotky odešel do důchodu.

He went on to get a divorce, to get remarried,

Pak se rozvedl, znovu se oženil, měl dítě a udělal si MBA.

to have a child, to get an MBA.

And through all of these challenges and transitions and joys of his life,

A napříč všemi těmito výzvami a změnami a radostmi v životě

he kept up with his mindfulness practice.

si udržel praktikování mindfulness.

And as fate would have it, just a few months ago,

Rukou osudu se stalo, že měl kapitán Davis

Captain Davis suffered a massive heart attack, at the age of 46.

před několika měsíci rozsáhlý infarkt, ve věku 46 let.

And he ended up calling me a few weeks ago.

Před několika týdny mi zavolal.

And he said, "I want to tell you something.

A řekl: „Chci ti něco říct.

I know that the doctors who worked on me, they saved my heart,

Vím, že doktoři, kteří mě operovali, mi zachránili srdce,

but mindfulness saved my life.

ale mindfulness mi zachránilo život.

The presence of mind I had to stop the ambulance

Duchapřítomnost, se kterou jsem musel zastavit záchranku,

that ended up taking me to the hospital," -- himself,

která mě nakonec odvezla do nemocnice," ‒

the clarity of mind he had to notice when there was fear and anxiety happening

sám, ta jasná mysl, kterou musel vnímat, když měl strach a bylo mu úzko,

but not be gripped by it --

ale nenechal se jimi ovládnout ‒

he said, "For me, these were the gifts of mindfulness."

říkal: „to pro mě byly dary mindfulness."

And I was so relieved to hear that he was OK.

Ulevilo se mi, když jsem slyšela, že je v pořádku.

But really heartened to see that he had transformed his own attention.

Ale velmi mě povzbudilo, když jsem viděla, že transformoval svou vlastní pozornost.

He went from having a really bad boss --

Nejprve měl hodně špatného šéfa ‒

an attention system that nearly drove him off a bridge --

systém pozornosti, který ho málem svedl z mostu ‒

to one that was an exquisite leader and guide,

teď má šéfa, který je vynikajícím vůdcem a průvodcem

and saved his life.

a zachránil mu život.

So I want to actually end by sharing my call to action to all of you.

Takže chci skončit svým apelem na vás.

And here it is.

A tady je.

Pay attention to your attention.

Věnujte pozornost své pozornosti.

Alright?

Pay attention to your attention

Věnujte pozornost své pozornosti

and incorporate mindfulness training as part of your daily wellness toolkit,

a zahrňte trénink mindfulness mezi své každodenní wellness nástroje,

in order to tame your own wandering mind

abyste zklidnili svou nesoustředěnou mysl

and to allow your attention to be a trusted guide in your own life.

a abyste umožnili své pozornosti být důvěryhodným průvodcem životem.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(potlesk)