Michael Tilson Thomas: Music and emotion through time

Translator: Timothy Covell Reviewer: Morton Bast

Překladatel: Marek Petrik Korektor: Jakub Helcl

Well when I was asked to do this TEDTalk, I was really chuckled,

Nuže, když jsem byl požádán, abych promluvil na TEDu, musel jsem se pousmát,

because, you see, my father's name was Ted,

protože můj táta se jmenoval Ted

and much of my life, especially my musical life,

a velká část mého života, především toho hudebního,

is really a talk that I'm still having with him,

je vlastně promluva, kterou s ním stále vedu,

or the part of me that he continues to be.

respektive s tím, co z něj přetrvalo ve mně.

Now Ted was a New Yorker, an all-around theater guy,

Ted byl Newyorčan, všestranný divadelník

and he was a self-taught illustrator and musician.

a ilustrátor a muzikant samouk.

He didn't read a note,

Neuměl číst noty

and he was profoundly hearing impaired.

a byl do značné míry nedoslýchavý.

Yet, he was my greatest teacher.

I přesto byl mým nejlepším učitelem.

Because even through the squeaks of his hearing aids,

Protože i přes pískání svého naslouchátka

his understanding of music was profound.

bylo jeho porozumění hudbě hluboké.

And for him, it wasn't so much the way the music goes

Pro něj hudba nebyla ani tak o tom, kam směřuje,

as about what it witnesses and where it can take you.

jako spíš o tom, o čem svědčí a kam může člověka zavést.

And he did a painting of this experience,

Na základě toho namaloval obraz,

which he called "In the Realm of Music."

který pojmenoval „V říši hudby“.

Now Ted entered this realm every day by improvising

Ted do této říše vstupoval každý den díky improvizaci

in a sort of Tin Pan Alley style like this.

ve stylu Tin Pan Alley zhruba takto.

(Music)

(Hudba)

But he was tough when it came to music.

Ale byl houževnatý, když přišlo na hudbu.

He said, "There are only two things that matter in music:

Prohlásil: „Existují jen dvě věci, na kterých v hudbě záleží:

what and how.

co a jak.

And the thing about classical music,

A v klasické hudbě je to

that what and how, it's inexhaustible."

„co a jak“ nevyčerpatelné.“

That was his passion for the music.

Taková byla jeho vášeň pro hudbu.

Both my parents really loved it.

Oba moji rodiče ji milovali.

They didn't know all that much about it,

Nevěděli o ní příliš mnoho,

but they gave me the opportunity to discover it

ale dali mi možnost ji objevovat

together with them.

společně s nimi.

And I think inspired by that memory,

Myslím, že mě inspirovala ta vzpomínka,

it's been my desire to try and bring it

byla to moje touha to zkusit

to as many other people as I can,

a předat co nejvíce lidem,

sort of pass it on through whatever means.

šířit ji jakýmikoli prostředky.

And how people get this music, how it comes into their lives,

To, jak se lidé dostávají k hudbě a jak se ona dostává do jejich životů,

really fascinates me.

mě velice fascinuje.

One day in New York, I was on the street

Jednoho dne v New Yorku jsem stál na ulici

and I saw some kids playing baseball between stoops and cars and fire hydrants.

a viděl jsem nějaké děti, které hrály baseball mezi schodišti, auty a požárními hydranty.

And a tough, slouchy kid got up to bat,

Jeden shrbený drsňák se chopil pálky,

and he took a swing and really connected.

rozmáchl se a doopravdy se s ní propojil.

And he watched the ball fly for a second,

Vteřinu sledoval, jak míček letí,

and then he went, "Dah dadaratatatah.

a pak vykřikl: „Dá dadaratata.

Brah dada dadadadah."

Dá dada dadada.“

And he ran around the bases.

A oběhl mety.

And I thought, go figure.

A hádejte, co mě napadlo.

How did this piece of 18th century Austrian aristocratic entertainment

Jak se tento kousek skladby pro pobavení rakouské šlechty 18. století

turn into the victory crow of this New York kid?

proměnil ve vítězný pokřik tohoto newyorského chlapce?

How was that passed on? How did he get to hear Mozart?

Jak se sem dostal? Jak to, že mohl slyšet Mozarta?

Well when it comes to classical music,

Nuže, co se týče klasické hudby,

there's an awful lot to pass on,

je tu mnoho, co lze předávat,

much more than Mozart, Beethoven or Tchiakovsky.

daleko víc než jen Mozart, Beethoven a Čajkovskij.

Because classical music

Protože klasická hudba

is an unbroken living tradition

je nepřetržitá žijící tradice,

that goes back over 1,000 years.

která sahá více než 1 000 let nazpět.

And every one of those years

A každičký rok z této doby

has had something unique and powerful to say to us

byl něčím výjimečný a důležitý, aby měl co říct

about what it's like to be alive.

o tom, jaké to je být naživu.

Now the raw material of it, of course,

Hrubým materiálem je samozřejmě

is just the music of everyday life.

hudba každodenního života.

It's all the anthems and dance crazes

Jsou to všechny hymny a veselky

and ballads and marches.

a balady a pochody.

But what classical music does

Ale klasická hudba dokáže

is to distill all of these musics down,

vydestilovat všechnu tuto hudbu

to condense them to their absolute essence,

a vytáhnout z nich tu absolutní esenci

and from that essence create a new language,

a z této esence vytvořit nový jazyk,

a language that speaks very lovingly and unflinchingly

jazyk, který promlouvá velmi láskyplně a nebojácně

about who we really are.

o tom, kým doopravdy jsme.

It's a language that's still evolving.

Je to jazyk, který se stále vyvíjí.

Now over the centuries it grew into the big pieces we always think of,

Po všech těch staletích vyrostl do velkých útvarů, jak je známe,

like concertos and symphonies,

jako jsou koncerty a symfonie,

but even the most ambitious masterpiece

ale i to nejambicióznější veledílo

can have as its central mission

může mít jako své hlavní poslání

to bring you back to a fragile and personal moment --

připomenout křehké a osobní chvíle,

like this one from the Beethoven Violin Concerto.

jako je tato z Beethovenova houslového koncertu.

(Music)

(Hudba)

It's so simple, so evocative.

Je to tak prosté, tak podnětné.

So many emotions seem to be inside of it.

Obsahuje to v sobě tolik emocí.

Yet, of course, like all music,

Ale samozřejmě, jako každá jiná hudba,

it's essentially not about anything.

to není vlastně o ničem.

It's just a design of pitches and silence and time.

Je to jenom souhrn tónů a pomlk v čase.

And the pitches, the notes, as you know, are just vibrations.

A tyto tóny, noty, jak všichni víme, jsou jen vibrace.

They're locations in the spectrum of sound.

Jsou to části zvukového spektra.

And whether we call them 440 per second, A,

Ať už je nazveme 440 za vteřinu, tedy A,

or 3,729, B flat -- trust me, that's right --

nebo 3 729, Hes – věřte mi, je to správně –

they're just phenomena.

jsou to jenom fenomény.

But the way we react to different combinations of these phenomena

Ale způsob, jakým reagujeme na různé kombinace těchto fenoménů,

is complex and emotional and not totally understood.

je komplexní a emocionální a stále ještě ne úplně pochopený.

And the way we react to them has changed radically over the centuries,

A způsob, jakým na ně reagujeme, se v průběhu staletí radikálně měnil,

as have our preferences for them.

stejně jako jejich obliba.

So for example, in the 11th century,

Takže například v jedenáctém století

people liked pieces that ended like this.

se lidem líbily skladby, které končily takto.

(Music)

(Hudba)

And in the 17th century, it was more like this.

A v 17. století to vypadalo spíš takto.

(Music)

(Hudba)

And in the 21st century ...

A ve 21. století…

(Music)

(Hudba)

Now your 21st century ears are quite happy with this last chord,

Naším uším z 21. století se ten poslední akord líbí,

even though a while back it would have puzzled or annoyed you

přestože před nějakou dobou bychom z něj byli zmatení nebo rozčarovaní

or sent some of you running from the room.

a nebo by nás vyhnal z místnosti.

And the reason you like it

Líbí se nám proto,

is because you've inherited, whether you knew it or not,

že jsme zdědili, uvědomujeme-li si to nebo ne,

centuries-worth of changes

celá staletí změn

in musical theory, practice and fashion.

v oblasti hudební teorie, praxe a stylu.

And in classical music we can follow these changes very, very accurately

A v klasické hudbě můžeme tyto změny rozlišit velmi, velmi přesně

because of the music's powerful silent partner,

díky mocnému partnerovi hudby,

the way it's been passed on: notation.

způsobu, jakým se předává: notaci.

Now the impulse to notate,

Impuls ke značení not

or, more exactly I should say, encode music

nebo, měl bych říct přesněji, notového zápisu

has been with us for a very long time.

je tu s námi již velmi dlouhou dobu.

In 200 B.C., a man named Sekulos

V roce 200 př. n. l. napsal muž jménem Sekulos

wrote this song for his departed wife

tuto skladbu pro svoji zesnulou ženu

and inscribed it on her gravestone

a vyryl ji do náhrobního kamene

in the notational system of the Greeks.

v notovém zápisu starých Řeků.

(Music)

(Hudba)

And a thousand years later,

A o tisíc let později

this impulse to notate took an entirely different form.

dostal tento impuls psát noty úplně jinou formu.

And you can see how this happened

A můžete vidět jak se to stalo

in these excerpts from the Christmas mass "Puer Natus est nobis,"

na těchto úryvcích z vánoční mše „Puer natus est nobis,“

"For Us is Born."

„Nám narodil se.“

(Music)

(Hudba)

In the 10th century, little squiggles were used

V desátém století se používaly malé klikyháky,

just to indicate the general shape of the tune.

aby se naznačila základní forma nápěvu.

And in the 12th century, a line was drawn, like a musical horizon line,

A ve 12. století vznikla čára, něco jako hudební horizont,

to better pinpoint the pitch's location.

aby se dalo lépe určit umístění tónu.

And then in the 13th century, more lines and new shapes of notes

A pak ve 13. století bylo za pomoci více čar a nových tvarů not

locked in the concept of the tune exactly,

vymezen koncept melodie zcela přesně,

and that led to the kind of notation we have today.

a to vedlo k formě zápisu, jakou máme dnes.

Well notation not only passed the music on,

Notace nejenom že předává hudbu,

notating and encoding the music changed its priorities entirely,

ale psaní not a zaznamenávání hudby zcela změnilo její priority,

because it enabled the musicians

protože umožnilo hudebníkům

to imagine music on a much vaster scale.

představit si daleko širší hudební škálu.

Now inspired moves of improvisation

Náhle inspirované improvizace

could be recorded, saved, considered, prioritized,

by mohly být nahrány, uloženy, zváženy, upřednostněny,

made into intricate designs.

přetvořeny v spletité konstrukce.

And from this moment, classical music became

A od této chvíle se klasická hudba stala tím,

what it most essentially is,

čím je především.

a dialogue between the two powerful sides of our nature:

Dialogem mezi dvěma silnými stránkami naší přirozenosti:

instinct and intelligence.

instinktem a inteligencí.

And there began to be a real difference at this point

A v tomto začal být opravdový rozdíl

between the art of improvisation

mezi uměním improvizace

and the art of composition.

a uměním kompozice.

Now an improviser senses and plays the next cool move,

Improvizátor cítí a hraje každý další skvělý takt,

but a composer is considering all possible moves,

ale skladatel promýšlí všechny možné takty,

testing them out, prioritizing them out,

zkouší je, třídí je,

until he sees how they can form a powerful and coherent design

dokud nezjistí, jak z nich dát dohromady silný a soudržný celek

of ultimate and enduring coolness.

definitivní a trvalé skvělosti.

Now some of the greatest composers, like Bach,

Někteří z nejlepších skladatelů jako byl Bach,

were combinations of these two things.

byli někde mezi těmito dvěma přístupy.

Bach was like a great improviser with a mind of a chess master.

Bach byl skvělý improvizátor s myslí šachového velmistra.

Mozart was the same way.

Mozart to samé.

But every musician strikes a different balance

Ale každý muzikant musí najít těžiště

between faith and reason, instinct and intelligence.

mezi vírou a rozumem, instinktem a inteligencí.

And every musical era had different priorities of these things,

A každá hudební éra měla různé priority těchto věcí;

different things to pass on, different 'whats' and 'hows'.

různě věci, které chce předat; různá „co“ a „jak“.

So in the first eight centuries or so of this tradition

Tedy během zhruba prvních osmi století této tradice

the big 'what' was to praise God.

bylo tím velkým „co“ uctívat Boha.

And by the 1400s, music was being written

A do 14. století, hudba, která byla psána

that tried to mirror God's mind

měla zrcadlit Boží mysl,

as could be seen in the design of the night sky.

jako by jejím obrazem měla být noční obloha.

The 'how' was a style called polyphony,

Tím „jak“ byl styl zvaný polyfonie,

music of many independently moving voices

hudba mnoha nezávisle se proplétajících hlasů,

that suggested the way the planets seemed to move

které představovaly způsob, jakým se zdánlivě pohybovaly planety

in Ptolemy's geocentric universe.

v ptolemájovském geocentrickém vesmíru.

This was truly the music of the spheres.

Byla to opravdu hudba sfér.

(Music)

(Hudba)

This is the kind of music that Leonardo DaVinci would have known.

Taková byla hudba, kterou by mohl znát Leonardo da Vinci.

And perhaps its tremendous intellectual perfection and serenity

A snad její nesmírná intelektuální dokonalost a vyrovnanost

meant that something new had to happen --

znamenala, že se musí stát něco nového –

a radical new move, which in 1600 is what did happen.

radikální nový směr, který se objevil v 16. století.

(Music) Singer: Ah, bitter blow!

(Hudba) Zpěvák: Ó, hořká rána!

Ah, wicked, cruel fate!

Ó, zlý, krutý osud!

Ah, baleful stars!

Ó, zlověstné hvězdy!

Ah, avaricious heaven!

Ó, lakotné nebe!

MTT: This, of course, was the birth of opera,

MTT: Toto bylo samozřejmě zrození opery

and its development put music on a radical new course.

a její rozvoj nasměroval hudbu k novému radikálnímu směru.

The what now was not to mirror the mind of God,

Tím „co" už nebylo zrcadlit Boží mysl,

but to follow the emotion turbulence of man.

ale následovat emocionální turbulence člověka.

And the how was harmony,

A tím „jak“ teď byla harmonie,

stacking up the pitches to form chords.

skládání tónů dohromady a tím vytváření akordů.

And the chords, it turned out,

A akordy, jak se ukázalo,

were capable of representing incredible varieties of emotions.

byly schopné navodit neuvěřitelnou rozmanitost emocí.

And the basic chords were the ones we still have with us,

A základními akordy byly ty, které máme dodnes –

the triads,

kvintakordy,

either the major one,

buď durový,

which we think is happy,

který považujeme za veselý,

or the minor one,

nebo mollový,

which we perceive as sad.

který vnímáme jako smutný.

But what's the actual difference between these two chords?

Ale jaký je vlastně rozdíl mezi těmito dvěma akordy?

It's just these two notes in the middle.

Jsou to jen tyto dvě noty uprostřed.

It's either E natural,

Je to buď E

and 659 vibrations per second,

a 659 vibrací za vteřinu

or E flat, at 622.

nebo Es o 622 vibracích.

So the big difference between human happiness and sadness?

Takže ten velký rozdíl mezi lidským štěstím a smutkem?

37 freakin' vibrations.

Blbejch 37 vibrací.

So you can see in a system like this

Takže vidíte, že takový systém

there was enormous subtle potential

má neuvěřitelně jemný potenciál

of representing human emotions.

vyjádřit lidské emoce.

And in fact, as man began to understand more

A ve skutečnosti, jak člověk začal více rozumět

his complex and ambivalent nature,

své komplexní a ambivalentní povaze,

harmony grew more complex to reflect it.

se v reakci na to stávala harmonie stále komplexnější.

Turns out it was capable of expressing emotions

Ukázalo se, že byla schopna vyjádřit emoce

beyond the ability of words.

lépe než dokážou slova.

Now with all this possibility,

Se všemi těmito možnostmi

classical music really took off.

klasická hudba vskutku prorazila.

It's the time in which the big forms began to arise.

Je to doba, ve které začínají být na vzestupu velké formy.

And the effects of technology began to be felt also,

A začaly být pociťovány i dopady technologie

because printing put music, the scores, the codebooks of music,

protože tisk předal hudbu, partitury a zpěvníky

into the hands of performers everywhere.

do rukou interpretů po celém světě.

And new and improved instruments

A nové a vylepšené nástroje

made the age of the virtuoso possible.

umožnily období virtuózů.

This is when those big forms arose --

Tehdy byly na vzestupu velké formy –

the symphonies, the sonatas, the concertos.

symfonie, sonáty, koncerty.

And in these big architectures of time,

A v těchto velkých architekturách času

composers like Beethoven could share the insights of a lifetime.

mohli skladatelé jako Beethoven sdílet svůj vhled do života.

A piece like Beethoven's Fifth

Skladba, jakou je Beethovenova Pátá

basically witnessing how it was possible

v zásadě ukazuje, jak bylo možné

for him to go from sorrow and anger,

přejít ze žalu a vzteku

over the course of a half an hour,

během půl hodiny

step by exacting step of his route,

přesně krok za krokem

to the moment when he could make it across to joy.

k momentu, kdy mohl dosáhnout radosti.

(Music)

(Hudba)

And it turned out the symphony could be used for more complex issues,

A ukázalo se, že je symfonii možné použít pro daleko komplexnější problémy,

like gripping ones of culture,

které mohou ovládnout kulturu,

such as nationalism or quest for freedom

jako nacionalismus nebo boj za svobodu

or the frontiers of sensuality.

nebo hranice smyslnosti.

But whatever direction the music took,

Ale ať se hudba ubrala jakýmkoli směrem,

one thing until recently was always the same,

jedna věc zůstala stejná až dodnes,

and that was when the musicians stopped playing,

a to, že když hudebníci přestanou hrát,

the music stopped.

hudba ustane.

Now this moment so fascinates me.

Tento moment mě velmi fascinuje.

I find it such a profound one.

Myslím si, že je v něm velká hloubka.

What happens when the music stops?

Co se děje, když hudba ustane?

Where does it go? What's left?

Kam odejde? Co zbylo?

What sticks with people in the audience at the end of a performance?

Co zůstává v lidech v hledišti na konci vystoupení?

Is it a melody or a rhythm

Je to melodie, rytmus,

or a mood or an attitude?

nálada, nebo postoj?

And how might that change their lives?

A jak mohla změnit jejich životy?

To me this is the intimate, personal side of music.

Pro mě je toto intimní, osobní stránka hudby.

It's the passing on part. It's the 'why' part of it.

To je ta část předávání. Ta část „proč“.

And to me that's the most essential of all.

A pro mě je toto ze všeho nejpodstatnější.

Mostly it's been a person-to-person thing,

Bývala to zejména záležitost „člověk člověku“,

a teacher-student, performer-audience thing,

učitel studentovi, interpret publiku,

and then around 1880 came this new technology

a pak kolem roku 1880 přišla tato nová technologie,

that first mechanically then through analogs then digitally

která nejdřív mechanicky, pak analogově a pak digitálně

created a new and miraculous way of passing things on,

vytvářela nové a zázračné způsoby, jak věci předat,

albeit an impersonal one.

byť způsoby neosobní.

People could now hear music all the time,

Lidé dnes mohou slyšet hudbu neustále,

even though it wasn't necessary

for them to play an instrument, read music or even go to concerts.

přestože není nutné,

aby uměli hrát na nástroj, číst noty, nebo aby přišli na koncert.

And technology democratized music by making everything available.

Technologie zdemokratizovala hudbu tím, že je všechno dostupné.

It spearheaded a cultural revolution

Prorazila cestu kulturní revoluci,

in which artists like Caruso and Bessie Smith were on the same footing.

kdy umělci jako Caruso a Bessie Smith byli v rovnocenné pozici.

And technology pushed composers to tremendous extremes,

A technologie dotlačila skladatele k nevídaným extrémům,

using computers and synthesizers

kdy pomocí počítačů a syntezátorů

to create works of intellectually impenetrable complexity

vytvářejí díla intelektuálně neproniknutelné komplexnosti

beyond the means of performers and audiences.

přesahující možnosti interpretů i publika.

At the same time technology,

Ale technologie zrovna tak tím,

by taking over the role that notation had always played,

že převzala roli, kterou vždy měl notový záznam,

shifted the balance within music between instinct and intelligence

přesunula těžiště hudby mezi instinktem a inteligencí

way over to the instinctive side.

o dost blíž k instinktivnímu pólu.

The culture in which we live now

Kultura, ve které dnes žijeme,

is awash with music of improvisation

je zaplavená improvizovanou hudbou,

that's been sliced, diced, layered

která byla rozkouskována na padrť, navrstvena

and, God knows, distributed and sold.

a, bůh ví, distribuována a prodávána.

What's the long-term effect of this on us or on music?

Jaký to má dlouhodobý efekt na nás nebo na naši hudbu?

Nobody knows.

Nikdo neví.

The question remains: What happens when the music stops?

Otázka zůstává: Co se stane až hudba ustane?

What sticks with people?

Co v lidech zůstane?

Now that we have unlimited access to music, what does stick with us?

Teď, když máme neomezený přístup k hudbě, co v nás zůstane?

Well let me show you a story of what I mean

Řeknu vám příběh o tom, co mám na mysli

by "really sticking with us."

tím „opravdu v nás zůstane.“

I was visiting a cousin of mine in an old age home,

Byl jsem na návštěvě svého bratrance v domu pro seniory,

and I spied a very shaky old man

a pozoroval jsem jednoho velice roztřeseného starce,

making his way across the room on a walker.

jak se plahočil po pokoji pomocí chodítka.

He came over to a piano that was there,

Přešel ke klavíru, které tam bylo,

and he balanced himself and began playing something like this.

a nabral rovnováhu a začal hrát něco takového.

(Music)

(Hudba)

And he said something like, "Me ... boy ... symphony ... Beethoven."

A říkal něco jako: „Já … chlapec … symfonie … Beethoven.“

And I suddenly got it,

A najednou mi to došlo

and I said, "Friend, by any chance are you trying to play this?"

a řekl jsem: „Příteli, nesnažíte se náhodou hrát tohle?“

(Music)

(Hudba)

And he said, "Yes, yes. I was a little boy.

A on řekl: „Ano, ano. Byl jsem malý chlapec.

The symphony: Isaac Stern, the concerto, I heard it."

Ta symfonie: Isaac Stern, koncert, slyšel jsem to.“

And I thought, my God,

A já si řekl proboha,

how much must this music mean to this man

jak moc musí tato hudba znamenat pro toho muže,

that he would get himself out of his bed, across the room

že dokázal vstát z postele, přejít přes celou místnost,

to recover the memory of this music

aby si osvěžil vzpomínku na tuto hudbu,

that, after everything else in his life is sloughing away,

která, poté, co všechno ostatní v jeho životě se odlupuje,

still means so much to him?

pro něj stále hrozně moc znamená?

Well, that's why I take every performance so seriously,

Nuže tedy proto beru každé vystoupení tak vážně,

why it matters to me so much.

proto pro mě tolik znamená.

I never know who might be there, who might be absorbing it

Nikdy nevím, kdo tam může být, kdo to vstřebává

and what will happen to it in their life.

a jak se jim to vepíše do života.

But now I'm excited that there's more chance than ever before possible

Ale teď jsem nadšený z toho, že je víc možností než kdy dřív,

of sharing this music.

jak sdílet tuto hudbu.

That's what drives my interest in projects

To pohání můj zápal do projektů,

like the TV series "Keeping Score" with the San Francisco Symphony

jako je TV pořad „Keeping Score“ se San Franciským symfonickým orchestrem,

that looks at the backstories of music,

který je o zákulisních příbězích hudby,

and working with the young musicians at the New World Symphony

a k práci s mladými muzikanty z New World Symphony

on projects that explore the potential

na projektech, které zkoumají potenciál

of the new performing arts centers

nových uměleckých prostorů

for both entertainment and education.

jak pro zábavu, tak pro vzdělávání.

And of course, the New World Symphony

A samozřejmě, že New World Symphony

led to the YouTube Symphony and projects on the internet

vedla k YouTube Symphony a projektech na internetu,

that reach out to musicians and audiences all over the world.

které zaujaly muzikanty a publikum po celém světě.

And the exciting thing is all this is just a prototype.

A vzrušující na tom je to, že to všechno je jen prototyp.

There's just a role here for so many people --

Je tu místo pro velkou spoustu lidí –

teachers, parents, performers --

učitele, rodiče, účinkující –

to be explorers together.

které je třeba prozkoumat společně.

Sure, the big events attract a lot of attention,

Jistě, velké události přitahují velkou pozornost,

but what really matters is what goes on every single day.

ale to, na čem opravdu záleží, je to, co se děje každičký den.

We need your perspectives, your curiosity, your voices.

Potřebujeme vaše perspektivy, vaši zvídavost, vaše hlasy.

And it excites me now to meet people

A jsem nadšený z toho, že potkávám lidi,

who are hikers, chefs, code writers, taxi drivers,

kteří jsou trampové, kuchaři, programátoři, taxikáři,

people I never would have guessed who loved the music

lidé, do kterých bych nikdy neřekl, že budou mít rádi hudbu

and who are passing it on.

a kteří ji předávají.

You don't need to worry about knowing anything.

A nemusíte se bát toho, že něco nevíte.

If you're curious, if you have a capacity for wonder, if you're alive,

Pokud jste zvídaví, pokud máte v sobě touhu objevovat, pokud jste naživu,

you know all that you need to know.

víte už všechno, co vědět potřebujete.

You can start anywhere. Ramble a bit.

Můžete začít kdekoliv. Toulejte se.

Follow traces. Get lost. Be surprised, amused inspired.

Choďte po cestách. Ztraťte se. Buďte překvapeni, pobaveni, inspirováni.

All that 'what', all that 'how' is out there

A všechna „co“ a všechna „jak“ už tu jsou

waiting for you to discover its 'why',

a čekají na vás, až objevíte jejich „proč“,

to dive in and pass it on.

ponoříte se a předáte je ostatním.

Thank you.

Děkuji vám.

(Applause)

(Potlesk)