In search for the man who broke my neck | Joshua Prager

Translator: Joseph Geni Reviewer: Morton Bast

Překladatel: Marta Gysel Korektor: Jan Vesely

One year ago, I rented a car in Jerusalem

Před rokem jsem si v Jeruzalémě najal auto,

to go find a man I'd never met

abych našel muže, kterého jsem nikdy neviděl,

but who had changed my life.

který mi ale změnil život.

I didn't have a phone number to call to say I was coming.

Neměl jsem telefonní číslo, abych mu oznámil, že přijíždím.

I didn't have an exact address,

Neměl jsem přesnou adresu,

but I knew his name, Abed,

ale věděl jsem, že se jmenuje Abed.

I knew that he lived in a town of 15,000, Kfar Kara,

Věděl jsem, že bydlí ve městě Kfar Kara s 15 tisíci obyvateli

and I knew that, 21 years before, just outside this holy city,

a věděl jsem, že před 21 lety, nedaleko tohoto svatého města,

he broke my neck.

mi zlomil vaz.

And so, on an overcast morning in January, I headed north

A tak jsem v zachmuřeném lednovém ránu mířil na sever

off in a silver Chevy to find a man and some peace.

ve stříbrném Chevroletu, abych našel jednoho člověka a trochu smíření.

The road dropped and I exited Jerusalem.

Cesta vedla dolů, vyjel jsem z Jeruzaléma.

I then rounded the very bend where his blue truck,

Projížděl jsem tou samou zatáčkou, kde jeho modrý náklaďák

heavy with four tons of floor tiles,

plně naložený 4 tunami dlaždic

had borne down with great speed onto the back left corner

plnou rychlostí vrazil do levého zadního rohu

of the minibus where I sat.

minibusu, kde jsem seděl já.

I was then 19 years old.

Bylo mi tehdy 19 let.

I'd grown five inches and done some 20,000 pushups

Za 8 měsíců jsem vyrostl o 5 palců, udělal 20 tisíc kliků

in eight months, and the night before the crash,

a večer před nehodou

I delighted in my new body,

jsem se těšil z mého nového těla,

playing basketball with friends

hrál s kamarády basket

into the wee hours of a May morning.

až do časných hodin onoho květnového rána.

I palmed the ball in my large right hand,

Držel jsem míč svou velkou pravou rukou

and when that hand reached the rim, I felt invincible.

a když se ta ruka dotkla obruče, cítil jsem se nepřemožitelný.

I was off in the bus to get the pizza I'd won on the court.

Jel jsem autobusem na pizzu, kterou jsem na hřišti vyhrál.

I didn't see Abed coming.

Neviděl jsem Abeda přijíždět.

From my seat, I was looking up at a stone town

Z mého sedadla jsem se díval na kamenné město

on a hilltop, bright in the noontime sun,

na kopci, ozářené poledním sluncem,

when from behind there was a great bang,

když vtom zezadu přišel velký náraz,

as loud and violent as a bomb.

ohlušující a mohutný jako bomba.

My head snapped back over my red seat.

Má hlava narazila dozadu na červené sedadlo.

My eardrum blew. My shoes flew off.

Praskl mi ušní bubínek. Mé boty odletěly.

I flew too, my head bobbing on broken bones,

Já jsem také letěl, s hlavou visící na zlomených kostech,

and when I landed, I was a quadriplegic.

a když jsem přistál, byl jsem úplně ochrnutý.

Over the coming months, I learned to breathe on my own,

V nadcházejících měsících jsem se učil znovu dýchat,

then to sit and to stand and to walk,

pak sedět a stát a chodit,

but my body was now divided vertically.

ale mé tělo bylo nyní vertikálně rozděleno.

I was a hemiplegic, and back home in New York,

Byl jsem hemiplegik, a doma v New Yorku

I used a wheelchair for four years, all through college.

jsem 4 roky používal vozík, celou dobu vysoké školy.

College ended and I returned to Jerusalem for a year.

Škola skončila a já jsem se na rok vrátil do Jeruzaléma.

There I rose from my chair for good,

Tam jsem nadobro opustil vozík,

I leaned on my cane, and I looked back,

opíral se o hůl a ohlížel se nazpět,

finding all from my fellow passengers in the bus

zjišťoval vše od spolucestujících z autobusu

to photographs of the crash,

a z fotek té nehody.

and when I saw this photograph,

Když jsem spatřil tuto fotografii,

I didn't see a bloody and unmoving body.

neviděl jsem nehybné, zakrvácené tělo,

I saw the healthy bulk of a left deltoid,

viděl jsem zdravý objem levého deltového svalu

and I mourned that it was lost,

a litoval jsem, že je pryč,

mourned all I had not yet done,

litoval jsem všeho, co jsem ještě nedokázal

but was now impossible.

a co bylo nyní nemožné.

It was then I read the testimony that Abed gave

Tehdy jsem četl výpověď, kterou Abed

the morning after the crash,

podal toho rána po nehodě,

of driving down the right lane of a highway toward Jerusalem.

jak sjížděl v pravém pruhu dálnice směrem na Jeruzalém.

Reading his words, I welled with anger.

Četl jsem ta slova a zuřil jsem vzteky.

It was the first time I'd felt anger toward this man,

Bylo to poprvé, co jsem vůči tomu člověku cítil vztek,

and it came from magical thinking.

který pramenil z magické myšlenky.

On this xeroxed piece of paper,

Na tom oxeroxovaném papíru

the crash had not yet happened.

se nehoda ještě nestala.

Abed could still turn his wheel left

Abed pořád ještě mohl strhnout svůj volant nalevo

so that I would see him whoosh by out my window

a já bych se díval, jak sviští kolem mého okna

and I would remain whole.

a zůstal bych vcelku.

"Be careful, Abed, look out. Slow down."

„Dávej pozor, Abede, opatrně. Zpomal.“

But Abed did not slow,

Ale Abed nezpomalil

and on that xeroxed piece of paper, my neck again broke,

a na tom oxeroxovaném papíře se můj vaz znovu zlomil

and again, I was left without anger.

a opět mě vztek opustil.

I decided to find Abed,

Rozhodl jsem se Abeda vyhledat

and when I finally did,

a když jsem ho konečně našel,

he responded to my Hebrew hello which such nonchalance,

odpověděl na můj hebrejský pozdrav s takovou nonšalancí,

it seemed he'd been awaiting my phone call.

jakoby můj telefonát očekával.

And maybe he had.

Možná to tak bylo.

I didn't mention to Abed his prior driving record --

Nepřipomněl jsem Abedovi jeho předchozí dopravní přestupky —

27 violations by the age of 25,

27 přestupků do věku 25 let,

the last, his not shifting his truck into a low gear on that May day —

jeho poslední, když onoho květnového dne nepřeřadil na nižší rychlost —

and I didn't mention my prior record --

a nezmínil jsme mé předchozí záznamy —

the quadriplegia and the catheters,

ochrnutí a katetry

the insecurity and the loss —

a nejistotu a ztráty —

and when Abed went on about how hurt he was in the crash,

a když Abed spustil o tom, jak se při té nehodě zranil,

I didn't say that I knew from the police report

neřekl jsem, že z policejní zprávy vím,

that he'd escaped serious injury.

že se mu nic vážného nestalo.

I said I wanted to meet.

Řekl jsem, že se s ním chci setkat.

Abed said that I should call back in a few weeks,

Abed odpověděl, abych mu zatelefonoval za pár týdnů,

and when I did, and a recording told me

a když jsem to udělal, uslyšel jsem ze sluchátka

that his number was disconnected,

hlas oznamující, že číslo bylo odpojeno.

I let Abed and the crash go.

Nechal jsem plavat Abeda i nehodu.

Many years passed.

Uplynulo mnoho let.

I walked with my cane and my ankle brace and a backpack

S mou holí, výztuží kotníku a batohem

on trips in six continents.

jsem procestoval 6 kontinentů.

I pitched overhand in a weekly softball game

Každý týden jsem podával nadhozem na softballu,

that I started in Central Park,

který jsem organizoval v Central Parku,

and home in New York, I became a journalist and an author,

doma v New Yorku jsem se stal novinářem a spisovatelem,

typing hundreds of thousands of words with one finger.

statisíce slov jsem napsal jedním prstem.

A friend pointed out to me that all of my big stories

Jeden přítel si povšiml, že všechny mé velké povídky

mirrored my own, each centering on a life

zrcadlily můj příběh, každá se soustředila na život,

that had changed in an instant,

změněný v jediném okamžiku

owing, if not to a crash, then to an inheritance,

buď kvůli nehodě, dědictví,

a swing of the bat, a click of the shutter, an arrest.

švihnutí pálky, kliknutí záklopky, zatčení.

Each of us had a before and an after.

Každý z nás má nějaké předtím a nějaké potom.

I'd been working through my lot after all.

Koneckonců já jsem si tím prošel.

Still, Abed was far from my mind, when last year,

Na Abeda jsem nemyslel až do loňského roku,

I returned to Israel to write of the crash,

kdy jsem se vrátil do Izraele, abych o nehodě napsal.

and the book I then wrote, "Half-Life,"

Kniha „Poloviční život“, kterou jsem psal,

was nearly complete when I recognized

byla téměř hotova, když jsem si uvědomil,

that I still wanted to meet Abed,

že se stále chci setkat s Abedem,

and finally I understood why:

a konečně jsem pochopil proč:

to hear this man say two words: "I'm sorry."

abych slyšel toho muže říct: „Je mi to líto.“

People apologize for less.

Lidé se omlouvají i za míň.

And so I got a cop to confirm that Abed still lived

Tak jsem sehnal policistu, který ověřil, že Abed stále bydlí

somewhere in his same town,

někde v tom stejném městě

and I was now driving to it with a potted yellow rose in the back seat,

a vydal jsem se tam se žlutou růží v květináči na zadním sedadle,

when suddenly flowers seemed a ridiculous offering.

když náhle mi ta kytka připadala jako směšná oběť.

But what to get the man who broke your fucking neck?

Ale co přinést člověku, který zlomil můj zatracený vaz?

(Laughter)

(Smích)

I pulled into the town of Abu Ghosh,

Dorazil jsem do města Abu Ghosh

and bought a brick of Turkish delight:

a koupil kus tureckého medu:

pistachios glued in rosewater. Better.

pistácie v lepkavé růžové vodě. To bylo lepší.

Back on Highway 1, I envisioned what awaited.

Na dálnici jsem si znovu představoval, co mě čeká.

Abed would hug me. Abed would spit at me.

Abed mě obejme. Abed na mě plivne.

Abed would say, "I'm sorry."

Abed řekne: „Je mi to líto.“

I then began to wonder, as I had many times before,

Jako mnohokrát předtím jsem zase začal přemýšlet,

how my life would have been different

jak jiný by byl můj život,

had this man not injured me,

kdyby mě ten člověk nezranil,

had my genes been fed a different helping of experience.

jak by se mé geny krmily jinou porcí zkušenosti.

Who was I?

Kdo jsem byl já?

Was I who I had been before the crash,

Byl jsem tím, kým jsem byl před nehodou,

before this road divided my life like the spine of an open book?

předtím, než tato silnice rozčísla můj život jako knihu?

Was I what had been done to me?

Byl jsem tím, co se mi stalo?

Were all of us the results of things done to us, done for us,

Jsme všichni výsledkem toho, co se nám děje, co nám dělají,

the infidelity of a parent or spouse,

nevěra rodiče nebo partnera,

money inherited?

zděděné peníze?

Were we instead our bodies, their inborn endowments and deficits?

Jsme tím, namísto našich těl s jejich vrozenými předpoklady a nedostatky?

It seemed that we could be nothing more than genes and experience,

Zdálo se, že nejsme nic víc než geny a zkušenost,

but how to tease out the one from the other?

ale jak oddělit jedno od druhého?

As Yeats put that same universal question,

Tuto univerzální otázku si klade Yeats:

"O body swayed to music, o brightening glance,

„Ach, tělo v rytmu hudby, ten rozzářený pohled,

how can we know the dancer from the dance?"

jak jen rozpoznat tanečníka od tance?“

I'd been driving for an hour

Byl jsem na cestě asi hodinu,

when I looked in my rearview mirror and saw my own brightening glance.

když jsem pohlédl do zpětného zrcátka a spatřil svůj vlastní rozzářený pohled.

The light my eyes had carried for as long as they had been blue.

Světlo v mých modrých očích zářilo pořád stejně.

The predispositions and impulses that had propelled me

Sklony a podněty, které mě poháněly,

as a toddler to try and slip over a boat into a Chicago lake,

abych jako batole zkusil sklouznout přes okraj loďky do jezera v Chicagu,

that had propelled me as a teen

které mě jako teenagera nutily skočit

to jump into wild Cape Cod Bay after a hurricane.

do vod zálivu Cape Cod, rozbouřených hurikánem.

But I also saw in my reflection

Ale také jsem ve svém odraze viděl,

that, had Abed not injured me,

že kdyby mě Abed nezranil,

I would now, in all likelihood, be a doctor

byl bych nyní pravděpodobně lékař

and a husband and a father.

a manžel a otec.

I would be less mindful of time and of death,

Méně bych vnímal čas a smrt

and, oh, I would not be disabled,

a nebyl bych invalida,

would not suffer the thousand slings and arrows of my fortune.

nepocítil bych tolik ran osudu.

The frequent furl of five fingers, the chips in my teeth

Občasné křeče pěti prstů, zuby poškrábané

come from biting at all the many things

otvíráním mnoha věcí,

a solitary hand cannot open.

které jediná ruka nezvládla otevřít.

The dancer and the dance were hopelessly entwined.

Tanečník a tanec jsou beznadějně propleteni.

It was approaching 11 when I exited right

Blížila se 11. hodina, odbočil jsem vpravo

toward Afula, and passed a large quarry

na Afulu, projel kolem velkého kamenolomu

and was soon in Kfar Kara.

a už jsem byl v Kfar Kara.

I felt a pang of nerves.

Byl jsem nervózní.

But Chopin was on the radio, seven beautiful mazurkas,

Ale v rádiu hráli Chopina, sedm nádherných mazurek

and I pulled into a lot by a gas station

a já jsem zastavil na benzinové pumpě,

to listen and to calm.

naslouchal a zklidnil se.

I'd been told that in an Arab town,

V arabském městě prý stačí

one need only mention the name of a local

jen zmínit jméno místního člověka

and it will be recognized.

a budou vědět, kdo to je.

And I was mentioning Abed and myself,

Zmínil jsem Abeda a sebe lidem v tomto městě,

noting deliberately that I was here in peace,

záměrně poznamenal,

to the people in this town,

že přicházím v dobrém,

when I met Mohamed outside a post office at noon.

a venku před poštou jsem potkal Mohameda.

He listened to me.

Vyslechl mě.

You know, it was most often when speaking to people

Často, když jsem mluvil s lidmi,

that I wondered where I ended and my disability began,

přemýšlel jsem, kde končím já a kde začíná má invalidita,

for many people told me what they told no one else.

protože mnoho lidí mi říkalo věci, které neříkali nikomu jinému.

Many cried.

Mnozí plakali.

And one day, after a woman I met on the street did the same

Jednoho dne takto plakala žena, kterou jsem potkal na ulici,

and I later asked her why,

pak jsem se jí zeptal, proč.

she told me that, best she could tell, her tears

Řekla mi, jak uměla nejlépe, že slzy jí tekly proto,

had had something to do with my being happy and strong,

jak jsem byl šťastný a silný,

but vulnerable too.

ale také bezbranný.

I listened to her words. I suppose they were true.

Naslouchal jsem jejím slovům, myslím, že to tak bylo.

I was me,

Byl jsem sám sebou,

but I was now me despite a limp,

ale byl jsem sám sebou navzdory kulhání,

and that, I suppose, was what now made me, me.

které nyní vytvářelo mě samého.

Anyway, Mohamed told me

Takže Mohamed mi řekl něco,

what perhaps he would not have told another stranger.

co by asi jinému cizinci neřekl.

He led me to a house of cream stucco, then drove off.

Zavedl mě k domu se smetanovou omítkou a odjel.

And as I sat contemplating what to say,

Jak jsem tam seděl a přemýšlel, co řeknu,

a woman approached in a black shawl and black robe.

přistoupila ke mně žena v černé šále a černých šatech.

I stepped from my car and said "Shalom,"

Vystoupil jsem z auta, pozdravil: „Shalom“

and identified myself,

a představil se.

and she told me that her husband Abed

Řekla mi, že její manžel Abed

would be home from work in four hours.

se vrátí z práce domů za 4 hodiny.

Her Hebrew was not good, and she later confessed

Její hebrejština nebyla dobrá, později přiznala,

that she thought that I had come to install the Internet.

že si myslela, že jsem přišel instalovat internet.

(Laughter)

(Smích)

I drove off and returned at 4:30,

Odjel jsem a vrátil se ve 4:30,

thankful to the minaret up the road

vděčný minaretu na konci cesty,

that helped me find my way back.

který mi pomohl najít cestu zpět.

And as I approached the front door,

Když jsem přistoupil ke vchodovým dveřím,

Abed saw me, my jeans and flannel and cane,

Abed mě uviděl, mé džíny, flanelovou košili a hůl,

and I saw Abed, an average-looking man of average size.

a já jsem spatřil Abeda, obyčejného člověka průměrné velikosti.

He wore black and white: slippers over socks,

Měl na sobě černou a bílou: pantofle a ponožky,

pilling sweatpants, a piebald sweater,

zmačkané tepláky, strakatý svetr,

a striped ski cap pulled down to his forehead.

pruhovanou lyžařskou čepici, staženou do čela.

He'd been expecting me. Mohamed had phoned.

Očekával mě. Mohamed zatelefonoval.

And so at once, we shook hands, and smiled,

Potřásli jsme si rukama, usmáli se,

and I gave him my gift,

dal jsem mu dárek,

and he told me I was a guest in his home,

on řekl, že jsem hostem v jeho domě

and we sat beside one another on a fabric couch.

a posadili jsme se vedle sebe na pohovku.

It was then that Abed resumed at once

A tehdy Abed okamžitě navázal

the tale of woe he had begun over the phone

na svou povídačku o neštěstí, kterou začal v telefonu

16 years before.

před 16 lety.

He'd just had surgery on his eyes, he said.

Právě mu operovali oči, řekl.

He had problems with his side and his legs too,

Měl problémy s kyčlí a také s nohama,

and, oh, he'd lost his teeth in the crash.

ach, a také při nehodě přišel o zuby.

Did I wish to see him remove them?

Chtěl bych snad vidět, jak si je vyndává?

Abed then rose and turned on the TV

Abed pak vstal a pustil televizi,

so that I wouldn't be alone when he left the room,

abych se necítil sám, když odešel z pokoje

and returned with polaroids of the crash

a vrátil se s fotkami nehody

and his old driver's license.

a svým starým řidičským průkazem.

"I was handsome," he said.

„Vypadal jsem dobře,“ řekl.

We looked down at his laminated mug.

Dívali jsme se na jeho zalaminovaný obličej.

Abed had been less handsome than substantial,

Abed nevypadal ani tak dobře jako spíše podsaditě,

with thick black hair and a full face and a wide neck.

s hustými černými vlasy, kulatou tváří a širokým krkem.

It was this youth who on May 16, 1990,

Byl to tento mladík, který 16. května 1990

had broken two necks including mine,

zlomil dva vazy včetně mého,

and bruised one brain and taken one life.

poškodil jeden mozek a zničil jeden život.

Twenty-one years later, he was now thinner than his wife,

O 21 let později je nyní hubenější než jeho žena,

his skin slack on his face,

s kůží na tváři povislou.

and looking at Abed looking at his young self,

Když jsem se díval na Abeda, jak si prohlíží své mladší já,

I remembered looking at that photograph of my young self

vzpomněl jsem si, jak jsem se díval na své mladší já

after the crash, and recognized his longing.

po nehodě, a rozpoznal jeho touhu.

"The crash changed both of our lives," I said.

„Ta nehoda změnila život nám oběma,“ řekl jsem.

Abed then showed me a picture of his mashed truck,

Abed mi pak ukázal fotku svého zničeného náklaďáku

and said that the crash was the fault of a bus driver

a řekl, že nehodu zavinil řidič autobusu

in the left lane who did not let him pass.

v levém pruhu, který ho nenechal předjet.

I did not want to recap the crash with Abed.

Nechtěl jsem s Abedem probírat nehodu.

I'd hoped for something simpler:

Doufal jsem v něco jednoduššího:

to exchange a Turkish dessert for two words and be on my way.

vyměnit turecký med za pár slov a odejít.

And so I didn't point out that in his own testimony

Takže jsem mu nepřipomněl, že ve své vlastní výpovědi

the morning after the crash,

ze dne nehody

Abed did not even mention the bus driver.

Abed řidiče autobusu ani nezmínil.

No, I was quiet. I was quiet because I had not come for truth.

Ne, mlčel jsem. Mlčel jsem, protože jsem tam nebyl kvůli pravdě.

I had come for remorse.

Přišel jsem kvůli lítosti.

And so I now went looking for remorse

Tak jsem začal hledat lítost

and threw truth under the bus.

a pravdu hodil pod autobus.

"I understand," I said, "that the crash was not your fault,

„Chápu,“ řekl jsem, „že jste nehodu nezavinil,

but does it make you sad that others suffered?"

ale není vám líto, že trpěli ostatní?“

Abed spoke three quick words.

Abed rychle pronesl slova:

"Yes, I suffered."

„Ano, já jsem trpěl.“

Abed then told me why he'd suffered.

Pak mi Abed řekl, proč trpěl.

He'd lived an unholy life before the crash,

Před nehodou žil bezbožným životem,

and so God had ordained the crash,

Bůh proto způsobil nehodu,

but now, he said, he was religious, and God was pleased.

ale nyní, řekl, je pobožný, a Bůh ho má rád.

It was then that God intervened:

A v té chvíli Bůh zasáhl:

news on the TV of a car wreck that hours before

v televizi oznámili autonehodu, ve které před pár hodinami

had killed three people up north.

někde na severu zahynuli tři lidé.

We looked up at the wreckage.

Dívali jsme se na tu spoušť.

"Strange," I said.

„Divné,“ řekl jsem.

"Strange," he agreed.

„Divné,“ souhlasil on.

I had the thought that there, on Route 804,

Myslel jsem na to, že tam na silnici 804

there were perpetrators and victims,

byli viníci a oběti,

dyads bound by a crash.

dvojice spojené nehodou.

Some, as had Abed, would forget the date.

Někteří, jako Abed, na to datum zapomenou.

Some, as had I, would remember.

Někteří, jako já, si ho budou pamatovat.

The report finished and Abed spoke.

Zprávy skončily a Abed promluvil.

"It is a pity," he said, "that the police

„To je škoda,“ řekl, „že policie v této zemi

in this country are not tough enough on bad drivers."

není dost přísná na špatné řidiče.“

I was baffled.

Byl jsem zmatený.

Abed had said something remarkable.

Abed řekl něco pozoruhodného.

Did it point up the degree to which he'd absolved himself of the crash?

Naznačovalo to míru rozhřešení z nehody, které udělil sám sobě?

Was it evidence of guilt, an assertion

Byl to důkaz viny, tvrzení,

that he should have been put away longer?

že ho měli zavřít na delší dobu?

He'd served six months in prison, lost his truck license for a decade.

Odkroutil si ve vězení 6 měsíců, 10 let nesměl řídit náklaďák.

I forgot my discretion.

Zapomněl jsem na svou ohleduplnost.

"Um, Abed," I said,

„Tedy, Abede,“ řekl jsem,

"I thought you had a few driving issues before the crash."

„myslím, že už před tou nehodou jste měl za sebou nějaké přestupky.“

"Well," he said, "I once went 60 in a 40."

„No,“ řekl, „jednou jsem jel 60 místo 40.“

And so 27 violations --

A tak se 27 přestupků --

driving through a red light, driving at excessive speed,

jízda na červenou, nepřiměřená rychlost,

driving on the wrong side of a barrier,

jízda ve špatném jízdním směru,

and finally, riding his brakes down that hill --

a konečně, jízda dolů z kopce s nohou na plynu --

reduced to one.

smrsklo na jediný.

And it was then I understood that no matter how stark the reality,

Tehdy jsem pochopil, že ať je realita jakkoliv krutá,

the human being fits it into a narrative that is palatable.

lidská bytost ji převypráví tak, aby byla snesitelná.

The goat becomes the hero. The perpetrator becomes the victim.

Pitomec je hrdinou. Viník se stává obětí.

It was then I understood that Abed would never apologize.

V té chvíli jsem pochopil, že se Abed nikdy neomluví.

Abed and I sat with our coffee.

Abed a já jsme seděli u kávy.

We'd spent 90 minutes together,

Strávili jsme spolu 90 minut

and he was now known to me.

a já jsem ho poznal.

He was not a particularly bad man

Nebyl to tak špatný člověk

or a particularly good man.

ani obzvláště dobrý.

He was a limited man

Byl to omezený člověk,

who'd found it within himself to be kind to me.

který se snažil být ke mně laskavý.

With a nod to Jewish custom,

Podle židovského zvyku se poklonil

he told me that I should live to be 120 years old.

a řekl mi, ať se dožiji 120 let.

But it was hard for me to relate to one who had

Ale pro mě bylo těžké spřátelit se s někým,

so completely washed his hands of his own calamitous doing,

kdo si úplně umyl ruce nad svým nešťastným jednáním,

to one whose life was so unexamined that he said

s někým, kdo žil tak lhostejně a myslel si,

he thought two people had died in the crash.

že při nehodě zahynuli dva lidé.

There was much I wished to say to Abed.

Chtěl jsem toho Abedovi hodně říct.

I wished to tell him that, were he to acknowledge my disability,

Rád bych mu byl řekl, že kdyby vzal na vědomí mou invaliditu,

it would be okay,

bylo by to v pořádku,

for people are wrong to marvel

neboť lidé se mýlí, když se podivují

at those like me who smile as we limp.

takovým jako já, kteří se při kulhání usmívají.

People don't know that they have lived through worse,

Lidé nevědí, že sami prožili horší věci,

that problems of the heart hit with a force greater than a runaway truck,

že problémy srdce mohou udeřit s větší silou, než rozjetý náklaďák,

that problems of the mind are greater still,

že problémy mysli jsou ještě větší,

more injurious, than a hundred broken necks.

zraňující více než tisíc zlomených vazů.

I wished to tell him that what makes most of us who we are

Chtěl jsem mu říct, že to, co nás dělá tím, kým jsme,

most of all

nejvíce ze všeho,

is not our minds and not our bodies

nejsou naše mysli a naše těla

and not what happens to us,

a ne to, co se nám děje,

but how we respond to what happens to us.

ale to, jak s tím naložíme.

"This," wrote the psychiatrist Viktor Frankl,

Psychiatr Viktor Frankl napsal:

"is the last of the human freedoms:

„Toto je poslední lidská svoboda,

to choose one's attitude in any given set of circumstances."

zvolit si svůj vlastní přístup za jakýchkoliv okolností.“

I wished to tell him that not only paralyzers

Rád bych mu řekl, že nejen ochromovači

and paralyzees must evolve, reconcile to reality,

a ochromení se musí pozvednout, smířit se s realitou,

but we all must --

ale my všichni musíme --

the aging and the anxious and the divorced and the balding

stárnoucí a znepokojení a rozvedení a plešatící

and the bankrupt and everyone.

a zbankrotovaní, my všichni.

I wished to tell him that one does not have to say

Chtěl jsem mu říct, že člověk nemusí považovat

that a bad thing is good,

špatnou věc za dobrou,

that a crash is from God and so a crash is good,

že nehodu způsobil Bůh a proto je nehoda dobrá,

a broken neck is good.

že zlomený vaz je dobrý.

One can say that a bad thing sucks,

Můžeme říct, že špatné věci nás štvou,

but that this natural world still has many glories.

ale že tento přirozený svět má přesto spoustu krás.

I wished to tell him that, in the end, our mandate is clear:

Chtěl jsem mu říct, že nakonec je naše poslání jasné:

We have to rise above bad fortune.

Musíme překonat neštěstí.

We have to be in the good and enjoy the good,

Musíme být na straně dobra a užívat si dobro,

study and work and adventure and friendship -- oh, friendship --

studovat a pracovat a prožívat dobrodružství a přátelství -- ach, přátelství --

and community and love.

a společenství a lásku.

But most of all, I wished to tell him

Ze všeho nejvíc jsem mu chtěl říct,

what Herman Melville wrote,

co napsal Herman Melville:

that "truly to enjoy bodily warmth,

„Máme-li mít opravdové potěšení z tělesného tepla,

some small part of you must be cold,

musí některá malá část těla zůstávat v chladu.

for there is no quality in this world

Není totiž na světe vlastnosti,

that is not what it is merely by contrast."

která by své hodnoty nabývala jinak než protikladem.“

Yes, contrast.

Ano, protiklad.

If you are mindful of what you do not have,

Pokud vnímáte, že vám něco chybí,

you may be truly mindful of what you do have,

můžete opravdu vnímat to, co máte,

and if the gods are kind, you may truly enjoy what you have.

a pokud jsou k vám bohové laskaví, můžete se z toho, co máte, opravdu radovat.

That is the one singular gift you may receive

Toto je jediný dar, který můžete dostat,

if you suffer in any existential way.

pokud nějak existenciálně trpíte.

You know death, and so may wake each morning

Poznáte smrt, a možná se každé ráno budíte

pulsing with ready life.

plni chuti do života.

Some part of you is cold,

Malá část vašeho těla je studená,

and so another part may truly enjoy what it is to be warm,

a tak se jiná část může radovat z pocitu tepla

or even to be cold.

nebo dokonce chladu.

When one morning, years after the crash,

Jednoho rána, mnoho let po nehodě,

I stepped onto stone and the underside of my left foot

jsem šlápnul na kámen a spodek mého chodidla

felt the flash of cold, nerves at last awake,

ucítil záblesk chladu, nervy se konečně probudily,

it was exhilarating, a gust of snow.

bylo to rozjařující, závan sněhu.

But I didn't say these things to Abed.

Ale toto jsem Abedovi neřekl.

I told him only that he had killed one man, not two.

Řekl jsem mu, že zabil jen jednoho muže, ne dva.

I told him the name of that man.

Řekl jsem mu jméno toho muže.

And then I said, "Goodbye."

A pak jsem řekl: „Sbohem.“

Thank you.

Děkuji vám.

(Applause)

(Potlesk)

Thanks a lot.

Velmi vám děkuji.

(Applause)

(Potlesk)