A brief history of cannibalism - Bill Schutt

Překladatel: Lenka Slámová Korektor: Kateřina Kosnarová

15th century Europeans believed they had hit upon a miracle cure:

Evropané si v 15. století mysleli, že narazili na zázračný lék:

a remedy for epilepsy, hemorrhage, bruising, nausea,

lék na epilepsii, krvácení, modřiny, nevolnost

and virtually any other medical ailment.

a prakticky jakékoli další zdravotní obtíže.

This brown powder could be mixed into drinks, made into salves

Tento hnědý prášek se dal vmíchat do nápojů, zpracovat do mastí

or eaten straight up.

nebo rovnou jíst.

It was known as mumia and made by grinding up mummified human flesh.

Byl znám jako „mumia“ a získával se rozemletím mumifikovaného lidského masa.

The word "cannibal" dates from the time of Christopher Columbus;

Slovo „kanibal“ se datuje do éry Kryštofa Kolumba

in fact, Columbus may even have coined it himself.

a možná ho také přímo Kolumbus vymyslel.

After coming ashore on the island of Guadaloupe,

Po vylodění na ostrov Gaudeloupe

Columbus' initial reports back to the Queen of Spain

Kolumbus v prvních zprávách královně Španělska

described the indigenous people as friendly and peaceful—

popisoval původní národy jako přátelské a mírumilovné,

though he did mention rumors of a group called the Caribs,

i když zmínil i zvěsti o Karibech,

who made violent raids and then cooked and ate their prisoners.

kteří podnikali násilné nájezdy a poté vařili a jedli zajatce.

V reakci na to mu královna Isabela udělila povolení zajmout a zotročit každého,

In response, Queen Isabella granted permission to capture and enslave

anyone who ate human flesh.

kdo jí lidské maso.

When the island failed to produce the gold Columbus was looking for,

Když ostrov nepřinesl žádné zlato, které tu Kolumbus hledal,

he began to label anyone who resisted his plundering and kidnapping as a Caribe.

začal každého, kdo odolával jeho plenění a únosům, označovat za Kariba.

Somewhere along the way, the word "Carib" became "Canibe" and then "Cannibal."

Ze slova „Karib“ se postupně stalo „kanibe“ a nakonec „kanibal“.

Poprvé bylo použito kolonizátory k dehumanizaci původních obyvatel

First used by colonizers to dehumanize indigenous people,

it has since been applied to anyone who eats human flesh.

a následně označovalo každého, kdo jí lidské maso.

So the term comes from an account that wasn't based on hard evidence,

Slovní označení tedy pochází ze zpráv, které se nezakládaly na pevných důkazech,

but cannibalism does have a real and much more complex history.

kanibalismus má však svou skutečnou a mnohem složitější historii.

It has taken diverse forms— sometimes, as with mumia,

Má různé podoby a někdy, jako třeba u mumie,

it doesn't involved recognizable parts of the human body.

se zaměřuje i na nerozpoznatelné části lidského těla.

The reasons for cannibalistic practices have varied, too.

Různí se i příčiny kanibalistických praktik.

Across cultures and time periods, there's evidence of survival cannibalism,

Napříč kulturami a časovými obdobími existují důkazy o kanibalismu pro přežití,

when people living through a famine, siege or ill-fated expedition

kdy lidé prožívající hladomor, obležení nebo nepodařenou výpravu

had to either eat the bodies of the dead or starve to death themselves.

museli buď jíst těla mrtvých, nebo sami zemřít hlady.

But it's also been quite common for cultures

Zároveň bylo poměrně běžné, že kultury normalizovaly

to normalize some form of eating human flesh under ordinary circumstances.

určitou formu jedení lidského masa i za běžných okolností.

Because of false accounts like Columbus's,

Kvůli nepravdivým zprávám, jako byla ta Kolumbova,

it's difficult to say exactly how common cultural cannibalism has been—

je těžké přesně říci, jak běžný byl kulturní kanibalismus,

but there are still some examples of accepted cannibalistic practices

ale stále existují některé příklady akceptovaných kanibalistických praktik

from within the cultures practicing them.

z kultur, které je praktikují.

Take the medicinal cannibalism in Europe during Columbus's time.

Například kanibalismus pro účely léčení v Evropě za Kolumbových časů.

Starting in the 15th century, the demand for mumia increased.

Počínaje 15. stoletím vzrostla poptávka po prášku mumia.

At first, stolen mummies from Egypt supplied the mumia craze,

Toto šílenství zpočátku pokrývaly kradené mumie z Egypta,

but soon the demand was too great to be sustained on Egyptian mummies alone,

brzy však byla poptávka příliš vysoká, aby se dala nasytit jen jimi,

and opportunists stole bodies from European cemeteries to turn into mumia.

a tak se těla pro výrobu prášku začala krást z evropských hřbitovů.

Use of mumia continued for hundreds of years.

Tento prášek se používal stovky let.

It was listed in the Merck index, a popular medical encyclopedia,

Ve 20. století byl dokonce uveden v Merckově indexu,

into the 20th century.

populární lékařské encyklopedii.

And ground up mummies were far from the only remedy made from human flesh

A rozemleté mumie nebyly zdaleka jediným lékem vyrobeným z lidského masa,

that was common throughout Europe.

který byl běžný v celé Evropě.

Blood, in either liquid or powdered form, was used to treat epilepsy,

Krev, ať už tekutá nebo ve formě prášku, se používala k léčbě epilepsie,

zatímco lidská játra, žlučové kameny, olej destilovaný z lidských mozků

while human liver, gall stones, oil distilled from human brains,

and pulverized hearts were popular medical concoctions.

a rozmělněná srdce byly oblíbenými léčebnými směsmi.

In China,

V Číně existují písemné záznamy

the written record of socially accepted cannibalism goes back almost 2,000 years.

o společensky přijatelném kanibalismu staré téměř 2 000 let.

One particularly common form of cannibalism

Zdá se, že zcela běžnou formou kanibalismu

appears to have been filial cannibalism,

byl „rodinný kanibalismus“,

where adult sons and daughters would offer a piece of their own flesh

kdy dospělí synové a dcery nabízeli kus svého vlastního masa

to their parents.

svým rodičům.

This was typically offered as a last-ditch attempt to cure a sick parent,

Obvykle se jednalo o poslední pokus, jak vyléčit nemocného rodiče,

and wasn't fatal to their offspring—

a pro potomka to nemělo smrtelné následky.

it usually involved flesh from the thigh or, less often, a finger.

Většinou šlo o maso ze stehna nebo méně často z prstu.

Cannibalistic funerary rites are another form of culturally sanctioned cannibalism.

Kanibalistické pohřební obřady jsou další formou kulturně schvalovaného kanibalismu.

Perhaps the best-known example came from the Fore people of New Guinea.

Snad nejznámější příklad najdeme u národa Fore v Nové Guineji.

Through the mid-20th century, members of the community would,

Pokud to šlo, až do poloviny 20. století oznamovali členové komunity předem,

if possible, make their funerary preferences known in advance,

jaká mají přání ohledně svého pohřbu,

sometimes requesting that family members gather to consume the body after death.

a někdy požadovali, aby se členové rodiny shromáždili a po smrti snědli jejich tělo.

Tragically, though these rituals honored the deceased,

Tragédií je, že ač tyto rituály uctívaly zesnulé,

they also spread a deadly disease known as kuru through the community.

rozšířily v komunitě smrtelnou nemoc známou jako kuru.

Between the fictionalized stories, verifiable practices,

Mezi smyšlenými příběhy, ověřitelnými praktikami

and big gaps that still exist in our knowledge,

a velkými mezerami, které přetrvávají v našich znalostech,

there's no one history of cannibalism.

neexistuje žádná jednotná historie kanibalismu.

But we do know that people have been eating each other,

Ale víme, že lidé se navzájem jedí,

volunteering themselves to be eaten,

dobrovolně se nechávají jíst

and accusing others of eating people for millennia.

a obviňují ostatní, že jedí lidi, už celá staletí.