Test yourself: Can you tell the difference between music and noise? - Hanako Sawada

Překladatel: Lukáš Pokštefl Korektor: Jan Kadlec

In 1960, American composer John Cage went on national television

Roku 1960 americký skladatel John Cage vystoupil v celostátní televizi,

aby představil svou poslední skladbu.

to share his latest work.

But rather than employing traditional instruments,

Avšak namísto tradičních nástrojů, byl při přenosu obklopen domácím haraburdím.

Cage appeared surrounded by household clutter,

including a bathtub, ice cubes, a toy fish, a pressure cooker,

Mimo jiné vanou, kostkami ledu, hračkou ryby, papiňákem,

a rubber duck, and several radios.

gumovou kachničkou a několika rádii.

Armed with these tools and a stopwatch, he performed “Water Walk,”

Vybaven těmito předměty a stopkami předvedl skladbu „Water Walk“,

setting off a series of sounds with a serious expression

a to pomocí vyloudění řady zvuků s vážným vyzněním

and incredible precision.

a neuvěřitelnou přesností.

Some viewers found the performance hysterical,

Zatímco někteří považovali toto představení za směšné,

while others thought it was completely absurd.

ostatní ho shledali přímo nesmyslným.

But most people watching likely shared the same question:

Většina sledujících si však pravděpodobně kladla jednu otázku:

is this even music?

„Je tohle vůbec hudba?“

This question is harder to answer than you might think.

Zodpovědět tuto otázku je těžší, než byste si mohli myslet.

What we determine as music often depends on our expectations.

Co považujeme za hudbu totiž často závisí na našich očekáváních.

For example, imagine you’re in a jazz club listening

Kupříkladu, představte si, že jste v jazzovém klubu

to the rhythmic honking of horns.

a posloucháte rytmus hrajících trubek.

Most people would agree that this is music.

Většina lidí by se shodla, že toto je hudba.

But if you were on the highway hearing the same thing, many would call it noise.

Pokud byste ale byli na dálnici a slyšeli to samé, mnozí by to nazvali hlukem.

After all, car horns aren’t instruments

Konec konců, klaksony aut nejsou nástroje

and these drivers aren’t musicians... right?

a tito řidiči nejsou hudebníci… však?

Expectations like these influence how we categorize everything we hear.

Tato očekávání ovlivňují, jak třídíme vše, co slyšíme.

We typically think something sounds more musical

Obvykle si totiž hudebnost spojujeme s rozeznatelnými strukturami

if it uses a recognizable structure or popular sounds

či populárními zvuky, uspořádanými do dobře známých vzorů.

arranged in well-known patterns.

And even within the realm of music,

Dokonce i ve spojení s hudbou očekáváme,

we expect certain genres to use specific instruments and harmonies.

že určité žánry používají zvláštní nástroje a harmonie.

These expectations are based on existing musical traditions,

Tato očekávání jsou založena na existujících hudebních zvyklostech,

but those traditions aren't set in stone.

ty však nejsou vytesány do kamene.

They vary across different cultures and time periods.

Právě naopak, liší se skrz kultury a časová období.

And in the early 20th century,

Ze začátku 20. století,

when many artists were pushing the boundaries of their fields,

kdy mnoho umělců posouvalo hranice svých oborů,

John Cage wanted to discover what new kinds of music might exist

John Cage chtěl zkoumat, jaké nové druhy hudby by mohly existovat

beyond those constraints.

nehledě na tato omezení.

He began pioneering new instruments that blurred the lines

Stal se průkopníkem nových nástrojů, které rozmazaly hranice

between art and everyday life,

mezi uměním a každodenním životem.

and used surprising objects to reinvent existing instruments.

Používal neotřelé předměty, aby znovu vynalezl již existující nástroje.

He also explored new ways for music to mingle with other art forms.

Zároveň prozkoumával nové způsoby toho, jak smísit hudbu s dalšími formami umění.

He and his creative and romantic partner, Merce Cunningham,

On a jeho kreativní a romantický partner, Merce Cunningham,

held recitals where Cage’s music and Cunningham’s choreography

pořádali recitály, kde byly Cageova hudba a Cunninghamova choreografie

would be created independently before being performed together.

vytvořeny nezávisle na sobě předtím, než byly společně představeny.

But whatever his approach,

Ale nehledě na jeho přístup,

Cage gleefully dared listeners to question the boundaries between music and noise,

Cage škodolibě vyzýval posluchače, aby zpochybňovali hranice hudby a hluku,

as well as sound and silence.

stejně tak jako zvuku a ticha.

Perhaps the best example is one of Cage’s most famous compositions—

Možná tím nejlepším příkladem je jedna z nejznámějších Cageových skladeb,

a solo piano piece consisting of nothing but musical rests

piánové sólo, které se skládá pouze z hudebních pomlk,

for four minutes and 33 seconds.

trvajících 4 minuty a 33 vteřin.

This wasn’t intended as a prank, but rather, as a question.

Toto nebylo zamýšleno jako nemístný vtip, ale raději jako otázka.

Could the opening and closing of a piano lid be music?

Mohlo by být otevření a zavření piánového víka považováno za hudbu?

What about the click of a stopwatch?

Co třeba kliknutí stopek?

The rustling, and perhaps even the complaining, of a crowd?

Šustění a dost možná i stěžování si obecenstva?

Like the white canvases of his painting peers,

Stejně jako bílá plátna podobně starých malířů

Cage asked the audience to question their expectations about what music was.

chtěl Cage přimět diváky přemýšlet nad jejich hudebními očekáváními.

And while the piece didn’t evoke the drama of some traditional compositions,

A zatímco toto dílo nevyvolalo drama vlastní nějakým tradičním skladbám,

it certainly elicited a strong emotional response.

nezpochybnitelně vyvolalo silnou emoční odezvu.

Cage’s work frequently prioritized these spontaneous, ephemeral experiences

Cageova díla často dávala přednost těmto spontánním, pomíjivým zážitkům

over precise, predictable performances.

nad přesnými a předvídatelnými představeními.

He even developed processes that left some compositional decisions up to chance.

Dokonce vyvinul postupy, které ponechaly nějaká kompoziční rozhodnutí náhodě.

One of his favorite such systems was the I Ching,

Jedním jeho takovým oblíbeným systémem byla Kniha proměn,

an ancient Chinese divination text.

starověký čínský prorocký text.

Using just a handful of coins,

Za použití pouze několika mincí,

the I Ching allows readers to produce a pattern of lines

tato kniha čtenářům dovoluje vytvořit vzor řádků,

which can be interpreted to answer questions and offer fortunes.

který může být vyložen k odpovězení otázek a nalezení štěstí.

But Cage adapted these patterns into a series of tables

Cage zpracoval tyto vzory do řady tabulek,

that generated different musical durations, tempos, and dynamics.

které vytvářely rozdílné hudební doby, tempa a dynamiky.

Eventually, he even used early computers to help produce these random parameters.

Nakonec k vytvoření těchto vzorů využíval i raných počítačů.

For some pieces, Cage went even further,

U nějakých děl šel Cage ještě dále,

offering musicians incomplete compositions notated with broad instructions,

vytvářel totiž nedokončené skladby doplněné o obecné pokyny.

allowing them to compose on the fly with the help of his guidelines.

Ty hudebníkům dovolovaly jeho díla volně dotvářet.

Some composers rejected Cage's seemingly careless approach.

Někteří skladatelé odmítli Cageův zdánlivě nedbalý přístup,

They believed it was the composer’s job to organize sound and time

věřili totiž, že skladatelovou prací bylo uspořádat zvuky a čas

for a specific, intentional purpose.

s daným a uvědomělým cílem.

After all, if these strange compositions were music,

Přeci jen, kde by se vytyčily hranice,

kdyby tyto prapodivné skladby měly býti hudbou.

then where do we draw the line?

But like a bold explorer, Cage didn't want to be bound by restrictions,

Ale jako nebojácný objevitel se Cage nechtěl nechat svazovat omezeními

and he certainly didn't want to follow old rules.

a rozhodně nechtěl následovat stará pravidla.

He dedicated himself to shattering our expectations,

Zasvětil se roztříštění našich očekáváni,

creating a series of once in a lifetime experiences

a to vytvářením řady neopakovatelných požitků,

that continue encouraging musicians and audiences

které nadále pobízejí hudebníky a diváky

to embrace the unexpected.

k přijetí neočekávaného.