Stuart Firestein: The pursuit of ignorance

Překladatel: Marek Petrik Korektor: Pavel Slama

There is an ancient proverb that says

Staré rčení říká,

it's very difficult to find a black cat in a dark room,

že je těžké najít černou kočku v temné místnosti,

especially when there is no cat.

tím spíš, když tam žádná kočka není.

I find this a particularly apt description of science

Zdá se mi to jako docela přiléhavý popis vědy

and how science works --

a toho, jak věda funguje --

bumbling around in a dark room, bumping into things,

zmatené pobíhání po temné místnosti, narážení do věcí

trying to figure out what shape this might be,

zjišťování, co je to za tvar,

what that might be,

co by to mohlo být,

there are reports of a cat somewhere around,

existují zprávy o tom, že by tu mohla být kočka,

they may not be reliable, they may be,

nemusejí být spolehlivé, ale můžou,

and so forth and so on.

a tak dále.

Now I know this is different than the way most people

Vím, že se to liší od toho, jak si většina lidí

think about science.

vědu představuje.

Science, we generally are told,

Věda, jak se nám říká,

is a very well-ordered mechanism for

je uspořádaný mechanismus

understanding the world,

pro pochopení světa,

for gaining facts, for gaining data,

pro získávání faktů a dat,

that it's rule-based,

má svá pravidla

that scientists use this thing called the scientific method

a vědci používají to, čemu se říká vědecké metody,

and we've been doing this for 14 generations or so now,

už to tak děláme zhruba 14 generací,

and the scientific method is a set of rules

a ty vědecké metody jsou soubor pravidel,

for getting hard, cold facts out of the data.

jak z dat dostat tvrdá, holá fakta.

I'd like to tell you that's not the case.

Rád bych vám řekl, že to není pravda.

So there's the scientific method,

Máme sice vědecké metody,

but what's really going on is this. (Laughter)

ale ve skutečnosti to probíhá takto. (smích)

[The Scientific Method vs. Farting Around]

[Vědecké metody vs. zevlování]

And it's going on kind of like that.

[Vědecké metody vs. zevlování]

[... in the dark] (Laughter)

[... po tmě] (smích)

So what is the difference, then,

Jaký je pak rozdíl,

between the way I believe science is pursued

mezi tím, jak si myslím že věda probíhá

and the way it seems to be perceived?

a tím, jak ji lidé vnímají?

So this difference first came to me in some ways

Na tento rozdíl jsem poprvé tak nějak natrefil

in my dual role at Columbia University,

ve své dvojroli na Kolumbijské univerzitě,

where I'm both a professor and run a laboratory in neuroscience

kde jsem byl profesorem a zároveň jsem vedl neurovědeckou laboratoř.

where we try to figure out how the brain works.

kde jsme se snažili přijít na to, jak funguje mozek.

We do this by studying the sense of smell,

Studovali jsme čich,

the sense of olfaction, and in the laboratory,

čich, a práce v laboratoři

it's a great pleasure and fascinating work

je velice příjemná a fascinující

and exciting to work with graduate students and post-docs

s doktorandy a studenty postgraduálu,

and think up cool experiments to understand how this

kteří vymýšlejí zajímavé pokusy, aby pochopili jak

sense of smell works and how the brain might be working,

čich funguje, a jak by mohl fungovat mozek

and, well, frankly, it's kind of exhilarating.

a, upřímně, je to docela vzrušující.

But at the same time, it's my responsibility

Ale zároveň mám odpovědnost za to,

to teach a large course to undergraduates on the brain,

abych odučil pro bakaláře předmět o mozku,

and that's a big subject,

a to je obsáhlý předmět,

and it takes quite a while to organize that,

a zabere dost času to zorganizovat,

and it's quite challenging and it's quite interesting,

je to docela náročné a docela zajímavé,

but I have to say, it's not so exhilarating.

ale musím říct, že to není moc vzrušující.

So what was the difference?

V čem je ten rozdíl?

Well, the course I was and am teaching

Ten předmět, který stále ještě učím,

is called Cellular and Molecular Neuroscience - I. (Laughs)

se jmenuje Buněčná a molekulární neurověda - 1 (smích)

It's 25 lectures full of all sorts of facts,

Je to 25 přenášek plných nejrůznějších informací,

it uses this giant book called "Principles of Neural Science"

musí přečíst takovou obrovskou knihu s názvem "Principy nervové vědy",

by three famous neuroscientists.

kterou napsali tři známí neurovědci.

This book comes in at 1,414 pages,

Ta kniha má 1414 stránek,

it weighs a hefty seven and a half pounds.

a váží celých tři a půl kilogramu.

Just to put that in some perspective,

Abychom to k něčemu přirovnali,

that's the weight of two normal human brains.

to je váha dvou normálních lidských mozků.

(Laughter)

(smích)

So I began to realize, by the end of this course,

Na konci tohoto kurzu jsem si začal uvědomovat,

that the students maybe were getting the idea

že studenti začínají mít pocit,

that we must know everything there is to know about the brain.

že musíme vědět o mozku úplně všechno.

That's clearly not true.

A to samozřejmě není pravda.

And they must also have this idea, I suppose,

Ale také museli mít pocit, myslím si,

that what scientists do is collect data and collect facts

že jediné co vědci dělají je, že sbírají data a fakta

and stick them in these big books.

a strkají je do těchto velkých knih.

And that's not really the case either.

Což také není pravda.

When I go to a meeting, after the meeting day is over

Když máme mít ten den schůzi, a když máme po schůzi

and we collect in the bar over a couple of beers with my colleagues,

a jdeme si ten večer sednout s kolegy na pár piv,

we never talk about what we know.

nikdy se nebavíme o tom, co víme.

We talk about what we don't know.

Bavíme se o tom, co nevíme.

We talk about what still has to get done,

Bavíme se o tom, co se ještě musí udělat,

what's so critical to get done in the lab.

co je důležité v laborce udělat.

Indeed, this was, I think, best said by Marie Curie

Nejlépe to myslím vyjádřila Marie Curie

who said that one never notices what has been done

která řekla, že lidé si nevšímají toho, co se udělalo,

but only what remains to be done.

ale toho, co je ještě potřeba udělat.

This was in a letter to her brother after obtaining

Napsala to v dopise svému bratrovi potom, co obdržela

her second graduate degree, I should say.

svůj druhý titul, sluší se dodat.

I have to point out this has always been one of my favorite pictures of Marie Curie,

Mimochodem, tohle je jedna z mých nejoblíbenějších fotek Marie Curie,

because I am convinced that that glow behind her

protože věřím tomu, že ta záře za ní,

is not a photographic effect. (Laughter)

není fotografický efekt. (smích)

That's the real thing.

Že tam opravdu je.

It is true that her papers are, to this day,

Je pravda, že její práce jsou dodnes

stored in a basement room in the Bibliothèque Française

uloženy ve sklepě Bibliothèque Française

in a concrete room that's lead-lined,

v betonové místnosti, odstíněné olovem,

and if you're a scholar and you want access to these notebooks,

a pokud se jako badatel chcete k jejím zápiskům dostat,

you have to put on a full radiation hazmat suit,

musíte si obléct protiradiační skafandr,

so it's pretty scary business.

je to docela strašidelné.

Nonetheless, this is what I think we were leaving out

Nicméně, to je to, na co si myslím, že zapomínáme

of our courses

v přednáškách

and leaving out of the interaction that we have

a na co zapomínáme, když se bavíme

with the public as scientists, the what-remains-to-be-done.

s veřejností o vědě, to, co je ještě potřeba udělat.

This is the stuff that's exhilarating and interesting.

To jsou ty věci, které jsou osvěžující a zajímavé.

It is, if you will, the ignorance.

Je to, dalo by se říct, nevědění.

That's what was missing.

To chybí.

So I thought, well, maybe I should teach a course

A tak jsem si říkal, no, možná bych měl učit předmět

on ignorance,

o nevědění,

something I can finally excel at, perhaps, for example.

něco, v čem bych konečně mohl vyniknout.

So I did start teaching this course on ignorance,

A tak jsem o nevědění začal učit,

and it's been quite interesting

a bylo to docela zajímavé

and I'd like to tell you to go to the website.

a chci vám říct, abyste se podívali na webové stránky.

You can find all sorts of information there. It's wide open.

Najdete tam spoustu informací. Je to volně přístupné.

And it's been really quite an interesting time for me

Bylo to pro mě docela zajímavé období,

to meet up with other scientists who come in and talk

potkával jsem se s ostatními vědci, kteří byli pozváni,

about what it is they don't know.

aby přednášeli o tom, co nevědí.

Now I use this word "ignorance," of course,

Slovo nevědění [v angličtině "ignorance"]

to be at least in part intentionally provocative,

používám to jako záměrnou provokaci,

because ignorance has a lot of bad connotations

protože "ignorance" má spoustu záporných konotací,

and I clearly don't mean any of those.

ale ty samozřejmě nemám na mysli.

So I don't mean stupidity, I don't mean a callow indifference

Nemám na mysli hloupost, ani tupý nezájem

to fact or reason or data.

o fakta, rozum nebo data.

The ignorant are clearly unenlightened, unaware,

Ignoranti jsou jistě neosvícení, lhostejní,

uninformed, and present company today excepted,

neinformovaní a s výjimkou dnešního osazenstva

often occupy elected offices, it seems to me.

často zaujímají místa na úřadech, zdá se mi.

That's another story, perhaps.

To bych ale odbočoval.

I mean a different kind of ignorance.

To je jiný druh nevědění.

I mean a kind of ignorance that's less pejorative,

Já mám na mysli nevědění v méně pejorativním významu,

a kind of ignorance that comes from a communal gap in our knowledge,

druh nevědění, která vychází ze společné mezery v našem vědění,

something that's just not there to be known

něco, co buď poznat nelze,

or isn't known well enough yet or we can't make predictions from,

nebo to ještě není dobře známo, nebo co neumožňuje předpovědi,

the kind of ignorance that's maybe best summed up

ten druh nevědění, které nejlépe shrnuje

in a statement by James Clerk Maxwell,

prohlášení Jamese Clerka Maxwella,

perhaps the greatest physicist between Newton and Einstein,

snad největšího fyzika vedle Newtona a Einsteina,

who said, "Thoroughly conscious ignorance

který řekl: "Uvědomělé nevědění

is the prelude to every real advance in science."

je předpokladem jakékoli pokroku ve vědě."

I think it's a wonderful idea:

Myslím si, že je to skvělá myšlenka:

thoroughly conscious ignorance.

uvědomělé nevědění.

So that's the kind of ignorance that I want to talk about today,

To je ten druh nevědění, o kterém chci dnes mluvit,

but of course the first thing we have to clear up

ale samozřejmě, první věc, kterou si musíme ujasnit,

is what are we going to do with all those facts?

je, co budeme se všemi těmi fakty dělat?

So it is true that science piles up at an alarming rate.

Je pravda, že se věda rozrůstá alarmujícím tempem.

We all have this sense that science is this mountain of facts,

Všichni máme pocit, že věda je hora faktů,

this accumulation model of science, as many have called it,

mnozí z nás tomu říkáme akumulativní model vědy,

and it seems impregnable, it seems impossible.

až se zdá nedobytná, nezdolatelná.

How can you ever know all of this?

Jak by někdo mohl toho tolik vědět?

And indeed, the scientific literature grows at an alarming rate.

A opravdu, objem vědecké literatury roste alarmujícím tempem.

In 2006, there were 1.3 million papers published.

V roce 2006 bylo publikováno 1,3 milionů studií.

There's about a two-and-a-half-percent yearly growth rate,

A každý rok se toto tempo zvyšuje o 2,5 procenta

and so last year we saw over one and a half million papers being published.

takže minulý rok bylo publikováno víc než 1,5 milionů studií.

Divide that by the number of minutes in a year,

Vydělte to počtem minut za rok,

and you wind up with three new papers per minute.

a vyjde vám, že byste museli přečíst tři nové studie za minutu.

So I've been up here a little over 10 minutes,

Už tu jsem něco přes 10 minut,

I've already lost three papers.

už jsem o tři studie pozadu.

I have to get out of here actually. I have to go read.

Budu muset jít. Musím jít číst.

So what do we do about this? Well, the fact is

Co s tím? Je zřejmé, že

that what scientists do about it is a kind of a controlled neglect, if you will.

vědci se s tím budou muset vypořádat pomocí úmyslného zanedbávání.

We just don't worry about it, in a way.

Prostě na to svým způsobem kašleme.

The facts are important. You have to know a lot of stuff

Fakta jsou důležitá. Musíte toho spoustu vědět,

to be a scientist. That's true.

abyste se mohli stát vědcem. To je pravda.

But knowing a lot of stuff doesn't make you a scientist.

Ale to, že toho hodně víte z vás ještě neudělá vědce.

You need to know a lot of stuff to be a lawyer

Musíte toho hodně vědět, aby z vás mohl být právník,

or an accountant or an electrician or a carpenter.

účetní, elektrikář nebo truhlář.

But in science, knowing a lot of stuff is not the point.

Ale ve vědě o ty znalosti tolik nejde.

Knowing a lot of stuff is there to help you get

Hodně vědět vám může pomoci

to more ignorance.

k nevědění.

So knowledge is a big subject, but I would say

Znalosti, to je velké téma, ale řekl bych,

ignorance is a bigger one.

že nevědění je ještě větší.

So this leads us to maybe think about, a little bit

To nás přivádí k tomu, abychom se trochu zamysleli

about, some of the models of science that we tend to use,

nad obvyklými modely vědy

and I'd like to disabuse you of some of them.

a vyvrátili obecné omyly.

So one of them, a popular one, is that scientists

Jeden z nich, velmi oblíbený, je že vědci

are patiently putting the pieces of a puzzle together

trpělivě skládají dílky skládačky,

to reveal some grand scheme or another.

aby přišli na něco velkého.

This is clearly not true. For one, with puzzles,

To ve skutečnosti není pravda. Zaprvé, u skládaček

the manufacturer has guaranteed that there's a solution.

výrobce zaručuje, že existuje řešení.

We don't have any such guarantee.

Takovou záruku nemáme.

Indeed, there are many of us who aren't so sure about the manufacturer.

Mnozí si nejsme ani moc jistí tím výrobcem.

(Laughter)

(smích)

So I think the puzzle model doesn't work.

Takže ten skládačkový model nesedí.

Another popular model is that science is busy unraveling things

Další oblíbený model je, že věda stále odhaluje věci

the way you unravel the peels of an onion.

tak, jak se loupe cibule.

So peel by peel, you take away the layers of the onion

Vrstvu po vrstvě odlupujete jednotlivé slupky

to get at some fundamental kernel of truth.

abyste se dostali k podstatě, k jádru pravdy.

I don't think that's the way it works either.

Ale ani tak to podle mě není.

Another one, a kind of popular one, is the iceberg idea,

Další, docela oblíbená je teorie ledovce,

that we only see the tip of the iceberg but underneath

že vidíme pouze špičku ledovce, ale

is where most of the iceberg is hidden.

většina ledovce je schovaná.

But all of these models are based on the idea of a large body of facts

Všechny tyto modely jsou založené na představě velkého množství faktů

that we can somehow or another get completed.

které nějakým způsobem kompletujeme.

We can chip away at this iceberg and figure out what it is,

Můžeme se prosekat do toho ledovce a zjistit, co je zač,

or we could just wait for it to melt, I suppose, these days,

nebo už asi počkat, až roztaje,

but one way or another we could get to the whole iceberg. Right?

ale nějak se dostaneme k celému ledovci, že?

Or make it manageable. But I don't think that's the case.

Nebo to umožníme. Ale nemyslím si, že tomu tak je.

I think what really happens in science

Ve skutečnosti model vědy

is a model more like the magic well,

je spíš kouzelná studánka,

where no matter how many buckets you take out,

u které nezáleží na to, kolik kýblů vyčerpáte,

there's always another bucket of water to be had,

vždycky tam zbyde ještě další kýbl,

or my particularly favorite one,

nebo moje zvláště oblíbená,

with the effect and everything, the ripples on a pond.

s důsledky a vším, kruhy na vodní hladině.

So if you think of knowledge being this ever-expanding ripple on a pond,

Pokud si představíte, že vědomosti jsou jako stále se zvětšující kola na hladině,

the important thing to realize is that our ignorance,

musíme si uvědomit, že nevědění

the circumference of this knowledge, also grows with knowledge.

se zvětšuje spolu s vědomostmi.

So the knowledge generates ignorance.

Poznání generuje nevědomost.

This is really well said, I thought, by George Bernard Shaw.

To dobře řekl myslím George Bernard Shaw.

This is actually part of a toast that he delivered

Je to vlastně část přípitku, který pronesl

to celebrate Einstein at a dinner celebrating Einstein's work,

na oslavu Einsteina na večeři na počest jeho práce,

in which he claims that science

ve které tvrdí, že věda

just creates more questions than it answers. ["Science is always wrong. It never solves a problem without creating 10 more."]

vytváří víc otázek, než na kolik odpovídá.

I find that kind of glorious, and I think he's precisely right,

Myslím že uhodil hřebíček na hlavičku,

plus it's a kind of job security.

navíc díky tomu máme práci.

As it turns out, he kind of cribbed that

Pak jsem přišel na to, že to ukradl

from the philosopher Immanuel Kant

filozofovi Immanuelu Kantovi,

who a hundred years earlier had come up with this idea

který před sto lety přišel s toutéž myšlenkou

of question propagation, that every answer begets more questions.

množení otázek, že každá odpověď plodí další otázky.

I love that term, "question propagation,"

Zbožňují ten termín "množení otázek,"

this idea of questions propagating out there.

ta myšlenka, že se otázky rozmnožují.

So I'd say the model we want to take is not

Takže model, kterým se chceme řídit není ten,

that we start out kind of ignorant and we get some facts together

že začneme nevědomí a až si dáme informace dohromady,

and then we gain knowledge.

dojdeme k poznání.

It's rather kind of the other way around, really.

Je to spíš ve skutečnosti obráceně.

What do we use this knowledge for?

K čemu toto poznání používáme?

What are we using this collection of facts for?

Pro koho tato fakta sbíráme?

We're using it to make better ignorance,

Používáme je k prohlubování nevědění,

to come up with, if you will, higher-quality ignorance.

abychom vytvořili kvalitnější nevědění.

Because, you know, there's low-quality ignorance

Protože, jak víte, je tu nekvalitní nevědění

and there's high-quality ignorance. It's not all the same.

a kvalitní nevědění. V tom je rozdíl.

Scientists argue about this all the time.

Vědci se o tom v jednom kuse přou.

Sometimes we call them bull sessions.

Někdy tomu říkáme býčí zápasy.

Sometimes we call them grant proposals.

Někdy tomu říkáme žádosti o grant.

But nonetheless, it's what the argument is about.

Ale nicméně, kvůli tomu se vedou všechny spory.

It's the ignorance. It's the what we don't know.

Kvůli nevědění. O to, co nevíme.

It's what makes a good question.

Jen tak dojdeme k dobrým otázkám.

So how do we think about these questions?

Jak tedy na tyto otázky přijdeme?

I'm going to show you a graph that shows up

Ukážu vám graf, který se vyskytuje

quite a bit on happy hour posters in various science departments.

docela často na nástěnkách v nejrůznějších výzkumných odděleních.

This graph asks the relationship between what you know

Tento graf ukazuje vztah mezi tím, co víme,

and how much you know about it.

a tím, kolik o tom víme.

So what you know, you can know anywhere from nothing to everything, of course,

Vědět můžete od "nic" až po "všechno";

and how much you know about it can be anywhere

kolik toho o tom víte, může být mezi

from a little to a lot.

"trochu" a "hodně".

So let's put a point on the graph. There's an undergraduate.

A teď si to zakreslíme do grafu. Tady jsou bakaláři.

Doesn't know much but they have a lot of interest.

Nevědí toho moc, ale mají spoustu zájmů.

They're interested in almost everything.

Zajímá je téměř všechno.

Now you look at a master's student, a little further along in their education,

Pokud se podíváme na magisterské studenty, když jejich vzdělávání pokročilo,

and you see they know a bit more,

vidíte, že toho vědí o trochu víc,

but it's been narrowed somewhat.

ale trochu se to zúžilo.

And finally you get your Ph.D., where it turns out

A pak se dostáváme k doktorandům, kde se ukazuje

you know a tremendous amount about almost nothing. (Laughter)

že toho víte ohromnou spoustu téměř o ničem. (smích)

What's really disturbing is the trend line that goes through that

Opravdu znepokojující je křivka, která tudy prochází

because, of course, when it dips below the zero axis, there,

a samozřejmě, tady, když klesne pod nulovou hranici,

it gets into a negative area.

dostane se do záporných čísel.

That's where you find people like me, I'm afraid.

Tam, obávám se, najdete lidi, jako jsem já.

So the important thing here is that this can all be changed.

Důležité je to, že se to všechno může změnit.

This whole view can be changed

Celý tento pohled se může změnit,

by just changing the label on the x-axis.

stačí pouze změnit popisek na ose x.

So instead of how much you know about it,

Místo toho, kolik toho o tom víte,

we could say, "What can you ask about it?"

bychom mohli říct: "Na co se můžete zeptat?"

So yes, you do need to know a lot of stuff as a scientist,

Takže ano, jako vědec toho potřebujete vědět velkou spoustu,

but the purpose of knowing a lot of stuff

ale vědět toho spoustu

is not just to know a lot of stuff. That just makes you a geek, right?

není účelem. To z vás jen udělá podivína.

Knowing a lot of stuff, the purpose is

Smyslem vědění spousty věcí je to,

to be able to ask lots of questions,

abyste byli schopni pokládat spoustu otázek,

to be able to frame thoughtful, interesting questions,

abyste byli schopni formulovat smysluplné a zajímavé otázky,

because that's where the real work is.

protože o to běží.

Let me give you a quick idea of a couple of these sorts of questions.

Dám vám několik rychlých příkladů takových otázek.

I'm a neuroscientist, so how would we come up

Jsem neurovědec, jak bych mohl vznést

with a question in neuroscience?

pochybnosti ohledně neurovědy?

Because it's not always quite so straightforward.

Protože to není vždycky tak přímočaré.

So, for example, we could say, well what is it that the brain does?

Takže například bychom se mohli zeptat: Co že to vlastně mozek dělá?

Well, one thing the brain does, it moves us around.

Jednou z věcí, které mozek dělá, je že s námi hýbe.

We walk around on two legs.

Chodíme po dvou nohách.

That seems kind of simple, somehow or another.

To se zdá být jaksi jednoduché.

I mean, virtually everybody over 10 months of age

Chci říct, skoro každý, kdo je starší než 10 měsíců,

walks around on two legs, right?

dokáže chodit po dvou, že?

So that maybe is not that interesting.

No, to možná není tak zajímavé.

So instead maybe we want to choose something a little more complicated to look at.

Takže místo toho bychom si měli vybrat něco komplikovanějšího.

How about the visual system?

Co třeba zraková soustava?

There it is, the visual system.

Tady je zraková soustava.

I mean, we love our visual systems. We do all kinds of cool stuff.

Zrakovou soustavu máme rádi. Děláme spoustu skvělých věcí.

Indeed, there are over 12,000 neuroscientists

Na zrakové soustavě pracuje

who work on the visual system,

přes 12 000 neurovědců,

from the retina to the visual cortex,

od sítnice po zrakové centrum v mozku,

in an attempt to understand not just the visual system

abychom pochopili nejenom zrakovou soustavu,

but to also understand how general principles

ale také obecné principy

of how the brain might work.

fungování mozku.

But now here's the thing:

Ale je zde problém:

Our technology has actually been pretty good

Naše technologie je sice dost dobrá na to,

at replicating what the visual system does.

aby replikovala to, co zraková soustava dělá.

We have TV, we have movies,

Máme televizi, máme filmy,

we have animation, we have photography,

máme animace, máme fotografie,

we have pattern recognition, all of these sorts of things.

máme rozpoznávání vzorců, všechny tyto věci.

They work differently than our visual systems in some cases,

V některých případech fungují jinak než naše zraková soustava,

but nonetheless we've been pretty good at

ale nicméně dokážeme dost dobře

making a technology work like our visual system.

vytvořit technologii, která pracuje jako naše zraková soustava.

Somehow or another, a hundred years of robotics,

Robotika je tu sto let, a přesto jsme

you never saw a robot walk on two legs,

ještě neviděli robota, který by chodil po dvou,

because robots don't walk on two legs

protože roboti po dvou nechodí

because it's not such an easy thing to do.

protože to není nic jednoduchého.

A hundred years of robotics,

Robotika je tu sto let,

and we can't get a robot that can move more than a couple steps one way or the other.

a my nedokážeme sestrojit robota, který by udělal víc než pár krůčků.

You ask them to go up an inclined plane, and they fall over.

Necháte je jít po nakloněné rovině a spadnou.

Turn around, and they fall over. It's a serious problem.

Otočí se, a spadnou. Je to vážný problém.

So what is it that's the most difficult thing for a brain to do?

Co je ta nejtěžší věc, kterou musí mozek zvládnout?

What ought we to be studying?

Co bychom měli studovat?

Perhaps it ought to be walking on two legs, or the motor system.

Možná by to měla být chůze po dvou, motorika.

I'll give you an example from my own lab,

Dám vám příklad z mojí laborky,

my own particularly smelly question,

otázku, která zavání,

since we work on the sense of smell.

protože zkoumáme čich.

But here's a diagram of five molecules

Zde je diagram pěti molekul

and sort of a chemical notation.

a jakýsi chemický zápis.

These are just plain old molecules, but if you sniff those molecules

Jsou to jenom obyčejné molekuly, ale pokud je nasajete

up these two little holes in the front of your face,

těmi dvěma dírkami v obličeji,

you will have in your mind the distinct impression of a rose.

vytvoří se ve vaší mysli představa růže.

If there's a real rose there, those molecules will be the ones,

Jejich zdrojem může být skutečná růže,

but even if there's no rose there,

ale i když tu žádná růže není,

you'll have the memory of a molecule.

ty molekuly vyvolají vzpomínku na ni.

How do we turn molecules into perceptions?

Jak z molekul vznikají vjemy?

What's the process by which that could happen?

Jakým procesem se to asi děje?

Here's another example: two very simple molecules, again in this kind of chemical notation.

Zde je další příklad: chemický vzorec dvou velmi jednoduchých molekul.

It might be easier to visualize them this way,

Možná si je lépe představíte takto,

so the gray circles are carbon atoms, the white ones

ty šedé kruhy jsou atomy uhlíku, ty bílé

are hydrogen atoms and the red ones are oxygen atoms.

jsou atomy vodíku a ty červené jsou atomy kyslíku.

Now these two molecules differ by only one carbon atom

Tyto dvě molekuly se liší jen jedním atomem uhlíku

and two little hydrogen atoms that ride along with it,

a dvěma malými atomy vodíku, které se na ně pojí,

and yet one of them, heptyl acetate,

a přesto jeden z nich, heptylacetát,

has the distinct odor of a pear,

má typickou vůni hrušky,

and hexyl acetate is unmistakably banana.

a hexylacetát je jasný banán.

So there are two really interesting questions here, it seems to me.

Z toho vyplývají dvě zajímavé otázky.

One is, how can a simple little molecule like that

Zaprvé, jak může taková obyčejná molekula

create a perception in your brain that's so clear

vytvořit v mozku konkrétní dojem

as a pear or a banana?

hrušky nebo banánu?

And secondly, how the hell can we tell the difference

A za druhé, jak sakra poznáme rozdíl

between two molecules that differ by a single carbon atom?

mezi dvěma molekulami, které se liší jediným atomem uhlíku?

I mean, that's remarkable to me,

To je pro mě neuvěřitelné,

clearly the best chemical detector on the face of the planet.

máme na tváři nejdokonalejší chemický detektor na celém světě.

And you don't even think about it, do you?

To by vás ani nenapadlo, že?

So this is a favorite quote of mine that takes us

Můj oblíbený citát nás vrací zpátky

back to the ignorance and the idea of questions.

k nevědění a k teorii otázek.

I like to quote because I think dead people

Rád používám citáty, protože si myslím,

shouldn't be excluded from the conversation.

že mrtví se nemohou nechat stranou.

And I also think it's important to realize that

A také si myslím, že je důležité si uvědomit, že

the conversation's been going on for a while, by the way.

konverzace už mimochodem nějakou dobu probíhá.

So Erwin Schrodinger, a great quantum physicist

Erwin Schrodinger, významný kvantový fyzik

and, I think, philosopher, points out how you have to

a, řekl bych, filozof, poukazuje na to, jak musíte

"abide by ignorance for an indefinite period" of time.

"následovat své nevědění nekonečně dlouho".

And it's this abiding by ignorance

A myslím si, že následovat své nevědění

that I think we have to learn how to do.

je něco, co se musíme všichni naučit.

This is a tricky thing. This is not such an easy business.

Je to zrádné. Není to nic jednoduchého.

I guess it comes down to our education system,

Myslím si, že musíme začít od vzdělávacího systému,

so I'm going to talk a little bit about ignorance and education,

a tak budu mluvit trochu o nevědění a vzdělávání,

because I think that's where it really has to play out.

protože si myslím, že zde se to musí vyřešit.

So for one, let's face it,

Takže si to přiznejme,

in the age of Google and Wikipedia,

za časů Google a Wikipedie,

the business model of the university

obchodní model univerzit a

and probably secondary schools is simply going to have to change.

možná i středních škol se prostě musí změnit.

We just can't sell facts for a living anymore.

Už se neuživíme prodáváním fakt.

They're available with a click of the mouse,

Dnes se k nim dostanete jedním kliknutím,

or if you want to, you could probably just ask the wall

nebo pokud chcete, stačí se zeptat zdi

one of these days, wherever they're going to hide the things

nebo kde to vlastně schovávají ty věci,

that tell us all this stuff.

které nám všechno tohle zprostředkovávají.

So what do we have to do? We have to give our students

Co je tedy potřeba? Musíme předat našim studentům

a taste for the boundaries, for what's outside that circumference,

smysl pro hranice, pro to, co je za nimi,

for what's outside the facts, what's just beyond the facts.

co je mimo ta fakta, co je za těmi fakty.

How do we do that?

Jak to uděláme?

Well, one of the problems, of course,

No, jedním z problémů se samozřejmě

turns out to be testing.

ukazuje být zkoušení.

We currently have an educational system

V současnosti máme vzdělávací systém,

which is very efficient but is very efficient at a rather bad thing.

který je velmi efektivní, ale ne v dobrém.

So in second grade, all the kids are interested in science,

Všechny děti ve druhé třídě zajímají přírodní vědy,

the girls and the boys.

dívky i chlapce.

They like to take stuff apart. They have great curiosity.

Rádi věci rozmontovávají. Jsou velice zvídaví.

They like to investigate things. They go to science museums.

Rádi věcem přicházejí na kloub. Chodí do muzeí.

They like to play around. They're in second grade.

Rádi si hrají. Jsou ve druhé třídě.

They're interested.

Jsou zvídaví.

But by 11th or 12th grade, fewer than 10 percent

Ale okolo třeťáku nebo čtvrťáku na střední méně než 10 procent

of them have any interest in science whatsoever,

z nich má zájem o přírodní vědy,

let alone a desire to go into science as a career.

natož pak touhu dát se na vědeckou kariéru.

So we have this remarkably efficient system

Máme neuvěřitelně účinný systém

for beating any interest in science out of everybody's head.

na vytloukání zájmu o vědu z dětských z hlav.

Is this what we want?

Je to to, co chceme?

I think this comes from what a teacher colleague of mine

Jeden z mých kolegů učitelů

calls "the bulimic method of education."

tomu říká "bulimická metoda vzdělávání."

You know. You can imagine what it is.

Asi víte co myslím.

We just jam a whole bunch of facts down their throats over here

Nacpeme jim do chřtánu mraky faktů

and then they puke it up on an exam over here

a pak je všechny u zkoušky vyzvrací

and everybody goes home with no added intellectual heft whatsoever.

a nikoho to intelektuálně neobohatí.

This can't possibly continue to go on.

Tak to nesmí pokračovat.

So what do we do? Well the geneticists, I have to say,

Co s tím? Genetici mají

have an interesting maxim they live by.

zajímavé rčení, kterým se řídí.

Geneticists always say, you always get what you screen for.

Říkají, že vždycky dostanete to, co vybíráte.

And that's meant as a warning.

A to říkám jako varování.

So we always will get what we screen for,

Vždycky dostaneme to, co vybíráme,

and part of what we screen for is in our testing methods.

a to platí i o našich testovacích metodách.

Well, we hear a lot about testing and evaluation,

Hodně se toho mluví o testování a hodnocení,

and we have to think carefully when we're testing

a musíme při zkoušení dávat pozor na to,

whether we're evaluating or whether we're weeding,

jestli hodnotíme, nebo oddělujeme zrno od plev,

whether we're weeding people out,

jestli se zbavujeme lidí

whether we're making some cut.

a některé odepisujeme.

Evaluation is one thing. You hear a lot about evaluation

Hodnocení je jedna věc. Hodně se o něm dnes mluví

in the literature these days, in the educational literature,

v pedagogické literatuře,

but evaluation really amounts to feedback and it amounts

ale hodnocení vlastně závisí na zpětné vazbě,

to an opportunity for trial and error.

a rovná se příležitostem pro pokusy a omyly.

It amounts to a chance to work over a longer period of time

Rovná se možnosti pracovat po delší dobu

with this kind of feedback.

s touto zpětnou vazbou.

That's different than weeding, and usually, I have to tell you,

Není to oddělování zrna od plev, i když většinou

when people talk about evaluation, evaluating students,

když lidé mluví o hodnocení studentů,

evaluating teachers, evaluating schools,

hodnocení učitelů, škol

evaluating programs, that they're really talking about weeding.

a oborů, většinou tím myslí oddělování zrna od plev.

And that's a bad thing, because then you will get what you select for,

A to je špatně, protože pak dostanete to, co vybíráte,

which is what we've gotten so far.

což je to, co máme k dispozici.

So I'd say what we need is a test that says, "What is x?"

A tak bych řekl, že potřebujeme test, ve kterém je otázka: "Kolik je x?"

and the answers are "I don't know, because no one does,"

a odpověď zní: "Nevím, protože to neví nikdo."

or "What's the question?" Even better.

nebo "Jaká je otázka?" Ještě lepší.

Or, "You know what, I'll look it up, I'll ask someone,

Nebo: "Víte co, já si to zjistím, někoho se zeptám,

I'll phone someone. I'll find out."

někomu zavolám. Zjistím si to."

Because that's what we want people to do,

Protože to chceme aby lidé dělali

and that's how you evaluate them.

a tak bychom je měli hodnotit.

And maybe for the advanced placement classes,

A možná pro pokročilejší třídy

it could be, "Here's the answer. What's the next question?"

by to mohlo být: "Zde je odpověď. Jaká bude další otázka?"

That's the one I like in particular.

Takové zadání mám nejradši.

So let me end with a quote from William Butler Yeats,

Dovolte mi to zakončit citátem W. B. Yeatse,

who said "Education is not about filling buckets;

který řekl: "Vzdělání není o tom plnit nádoby;

it is lighting fires."

je to o tom, jak zažehnout oheň."

So I'd say, let's get out the matches.

A tak vám říkám: vezměte si sirky.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(potlesk)

Thank you. (Applause)

Děkuji. (potlesk)