John Francis: Walk the earth ... my 17-year vow of silence | TED

Překladatel: Štefan Švec Korektor: Petr Bela

(Music)

(Hudba)

(Applause)

(Potlesk)

Thank you for being here.

Díky, že tu jste.

And I say "thank you for being here" because I was silent for 17 years.

Říkám "díky, že tu jste," protože jsem mlčel 17 let.

And the first words that I spoke were in Washington, D.C.,

První slova poté jsem vyslovil ve městě Washingtonu

on the 20th anniversary of Earth Day.

při 20. výročí Dne Země.

And my family and friends had gathered there to hear me speak.

Moje rodina a přátelé se tam shromáždili, aby mě slyšeli mluvit.

And I said, "Thank you for being here."

A já řekl: "Díky, že tu jste."

My mother, out in the audience, she jumped up,

Moje máma v publiku vyskočila vzhůru:

"Hallelujah, Johnny’s talking!"

"Haleluja, Johny mluví!"

(Laughter)

(Smích)

Imagine if you were quiet for 17 years

Představte si, že mlčíte 17 let

and your mother was out in the audience, say.

a vaše máma je pak v hledišti, když promluvíte.

My dad said to me, "That’s one" --

Táta mi řekl: "To je jedna věc..."

I’ll explain that.

Vysvětlím to.

But I turned around because I didn’t recognize where my voice was coming from.

Já se ale otočil, protože mi nedošlo, odkud můj hlas vychází.

I hadn’t heard my voice in 17 years,

Neslyšel jsem svůj hlas 17 let,

so I turned around and I looked and I said,

tak jsem se otočil a zíral a říkal si,

"God, who's saying what I’m thinking?"

"Bože, kdo říká to, co si myslím?"

And then I realized it was me, you know, and I kind of laughed.

Pak mi došlo, že jsem to já, a trochu mě to rozesmálo.

And I could see my father: "Yeah, he really is crazy."

A viděl jsem svého tátu -- "Jo, vážně je to blázen."

Well, I want to take you on this journey.

Chci vás vzít na cestu.

And the journey, I believe, is a metaphor for all of our journeys.

A věřím, že ta cesta je metaforou všech našich cest.

Even though this one is kind of unusual,

A přestože je trochu neobvyklá,

I want you to think about your own journey.

chtěl bych, abyste podobně přemýšleli o své vlastní cestě.

My journey began in 1971

Ta moje začala v roce 1971,

when I witnessed two oil tankers collide beneath the Golden Gate,

když jsem viděl srážku dvou ropných tankerů pod Golden Gate

and a half a million gallons of oil spilled into the bay.

a půl milionu galonů (cca 1,9 milionu litrů) ropy vylitých do zátoky.

It disturbed me so much

Rozrušilo mě to tak,

that I decided that I was going to give up riding and driving in motorized vehicles.

že jsem se rozhodl přestat používat motorová vozidla.

That’s a big thing in California.

To je v Kalifornii velká věc.

And it was a big thing in my little community of Point Reyes Station

A byla to velká věc v naší malé komunitě Port Reyes Station,

in Inverness, California, because there were only

v kalifornském Inverness. Žilo tam tehdy

about 350 people there in the winter – this was back in '71 now.

v zimě jen kolem 350 lidí - bylo to v roce 1971.

And so when I came in and I started walking around, people --

Takže když jsem si to začal šlapat kolem po svých, lidé --

they just knew what was going on.

prostě věděli, co se děje.

And people would drive up next to me

Projížděli auty kolem mě

and say, "John, what are you doing?"

a říkali: "Johne, co to děláš?"

And I’d say, "Well, I’m walking for the environment."

A já odpovídal: "Chodím pro životní prostředí."

And they said, "No, you’re walking to make us look bad, right?

A oni odpovídali: "Ne. Chodíš, abychom my vypadali zle, že ano?

You’re walking to make us feel bad."

Chodíš, abychom se cítili zle."

And maybe there was some truth to that,

A možná v tom byl kus pravdy,

because I thought that if I started walking, everyone would follow.

protože jsem si myslel, že když začnu chodit, všichni se přidají.

Because of the oil, everybody talked about the polllution.

Kvůli té ropě, všichni mluvili o znečištění.

And so I argued with people about that, I argued and I argued.

Takže jsem se o tom s lidmi hádal. A hádal a hádal.

I called my parents up.

Nastoupil jsem na své rodiče.

I said, "I’ve given up riding and driving in cars."

Řekl jsem jim: " Přestal jsem používat auto."

My dad said, "Why didn’t you do that when you were 16?"

A můj otec odpověděl: "Proč jsi to neudělal v šestnácti?"

(Laughter)

(Smích)

I didn’t know about the environment then.

V 16 jsem ještě nevěděl o životním prostředí.

They’re back in Philadelphia.

Žili jsme ve Filadelfii.

And so I told my mother, "I’m happy though, I’m really happy."

A tak jsem řekl mámě: "I tak jsem šťastný. Vážně šťastný."

She said, "If you were happy, son, you wouldn’t have to say it."

Odpověděla: "Kdybys byl šťastný, synu, nemusel bys o tom mluvit."

Mothers are like that.

Takové jsou matky.

And so, on my 27th birthday I decided, because I argued so much

A tak jsem se o svých 27. narozeninách rozhodl, protože jsem se tolik hádal

and I talk so much, that I was going to stop speaking

a tolik mluvil, že mluvit přestanu.

for just one day -- one day -- to give it a rest.

Jenom na jeden den, abych tomu dal pauzu.

And so I did.

A tak jsem to udělal.

I got up in the morning and I didn’t say a word.

Ráno jsem vstal a neřekl ani slovo.

And I have to tell you, it was a very moving experience,

A musím vám říct, byla to úžasná zkušenost,

because for the first time, I began listening -- in a long time.

protože jsem začal poslouchat - poprvé po dlouhém čase.

And what I heard, it kind of disturbed me.

A co jsem uslyšel mě vyvedlo z rovnováhy.

Because what I used to do, when I thought I was listening,

Protože předtím, když jsem myslel, že poslouchám,

was I would listen just enough to hear what people had to say

jsem slyšel jen tolik, abych věděl, co lidé chtějí říct.

and think that I could -- I knew what they were going to say,

Věděl jsem, co budou říkat,

and so I stopped listening.

a tak jsem přestal poslouchat

And in my mind, I just kind of raced ahead

a v hlavě jsem běžel napřed

and thought of what I was going to say back,

a přemýšlel o tom, co odpovím,

while they were still finishing up.

zatímco oni ještě dokončovali myšlenku.

And then I would launch in.

A pak jsem spustil já.

Well, that just ended communication.

Což jednoduše ukončilo komunikaci.

So on this first day I actually listened.

Takže ten první den jsem jen poslouchal.

And it was very sad for me,

A bylo to pro mě smutné,

because I realized that for those many years I had not been learning.

protože jsem si uvědomil, že jsem se celá léta neučil.

I was 27. I thought I knew everything.

Bylo mi 27. Myslel jsem, že vím všechno.

I didn’t.

Nevěděl.

And so I decided I’d better do this for another day,

Tak jsem se rozhodl, že budu pokračovat ještě jeden den,

and another day, and another day until finally,

a ještě jeden, a další, až nakonec

I promised myself for a year I would keep quiet

jsem si slíbil, že budu potichu celý rok.

because I started learning more and more and I needed to learn more.

Protože jsem se učil víc a víc a potřeboval se učit víc.

So for a year I said I would keep quiet,

Takže jsem si řekl, že nebudu mluvit rok,

and then on my birthday I would reassess what I had learned

a pak, na své narozeniny, zhodnotím, co jsem se naučil,

and maybe I would talk again.

a možná začnu znovu mluvit.

Well, that lasted 17 years.

A tak to zůstalo 17 let.

Now during that time -- those 17 years -- I walked and I played the banjo

Po celých těch 17 roků jsem chodil a hrál na banjo

and I painted and I wrote in my journal, and

a maloval a psal si deník a

I tried to study the environment by reading books.

zkoušel studovat životní prostředí čtením knih.

And I decided that I was going to go to school. So I did.

A rozhodl jsem se jít do školy. Šel jsem.

I walked up to Ashland, Oregon,

Šel jsem do Ashlandu v Oregonu

where they were offering an environmental studies degree.

kde nabízejí studijní obor životní prostředí.

It’s only 500 miles.

Je to jenom 500 mil.

And I went into the Registrar’s office and --

Šel jsem do přijímací kanceláře a...

"What, what, what?"

Co? Co? Co?

I had a newspaper clipping.

Ukázal jsem jim výstřižek z novin.

"Oh, so you really want to go to school here?

Aha, takže vy k nám opravdu chcete chodit do školy?

You don’t …?

Vy ne...?

We have a special program for you." They did.

Máme pro vás speciální program. Měli.

And in those two years, I graduated with my first degree -- a bachelor’s degree.

Za dva roky jsem absolvoval se svým prvním titulem - bakalářským.

And my father came out, he was so proud.

Přijel můj otec, byl velmi hrdý.

He said, "Listen, we’re really proud of you son,

Řekl mi: "Poslouchej, jsme na tebe vážně pyšní, synu,

but what are you going to do with a bachelor’s degree?

ale co budeš dělat s bakalářským titulem?

You don’t ride in cars, you don’t talk --

Nejezdíš autem, nemluvíš,

you’re going to have to do those things."

budeš s těmi věcmi muset začít."

(Laughter)

(Smích)

I hunched my shoulder, I picked my backpack up again

Pokrčil jsem rameny, vzal jsem si zase batoh

and I started walking.

a vydal se na cestu po svých.

I walked all the way up to Port Townsend, Washington, where I built a wooden boat,

Šel jsem celou cestu do Port Townsendu ve státě Washington, kde jsem postavil dřevěnou loď,

rode it across Puget Sound

plavil se s ní kolem Puget Sound

and walked across Washington [to] Idaho and down to Missoula, Montana.

v Idahu - prošel Washingtonem, Idahem dolů do Missouly v Montaně.

I had written the University of Montana two years earlier

O dva roky dříve jsem napsal na University of Montana,

and said I'd like to go to school there.

že bych u nich rád studoval.

I said I'd be there in about two years.

Napsal jsem, že dorazím tak za dva roky.

(Laughter)

(Smích)

And I was there. I showed up in two years and they --

A byl jsem tam. Objevil jsem se tam po dvou letech a oni --

I tell this story because they really helped me.

vyprávím to tu, protože mi opravdu pomohli.

There are two stories in Montana.

Mám dva příběhy z Montany.

The first story is I didn’t have any money -- that’s a sign I used a lot.

První je o tom, že jsem neměl žádné peníze -- tohle gesto jsem ukazoval často.

And they said,"Don't worry about that."

A oni řekli: "S tím si nedělejte starosti."

The director of the program said, "Come back tomorrow."

Vedoucí programu řekl: "Vraťte se zítra."

He gave me 150 dollars,

Dal mi 150 dolarů

and he said, "Register for one credit.

a řekl: "Zaregistrujte se na jeden kredit.

You’re going to go to South America, aren’t you?"

Jdete do Jižní Ameriky, ne?"

And I said --

A já odpověděl --

Rivers and lakes, the hydrological systems, South America.

Předmět "Řeky a jezera, hydrologické systémy Jižní Ameriky."

So I did that.

Tak jsem to udělal.

He came back; he said to me,

Vrátil se a řekl mi:

"OK John, now that you've registered for that one credit,

"OK, Johne, zaregistroval jste se na jeden kredit,

you can have a key to an office, you can matriculate --

takže můžete mít klíč do kanceláře, můžete se zapsat --

you’re matriculating, so you can use the library.

jen co se zapíšete, můžete používat knihovnu.

And what we’re going to do

A uděláme to tak,

is, we’re going to have all of the professors allow you to go to class.

že vám všichni profesoři povolí návštěvu svých hodin,

They’re going to save your grade,

zapíšou si vaše známky

and when we figure out how to get you the rest of the money,

a až vyřešíme, jak vám sehnat zbytek peněz,

then you can register for that class and they’ll give you the grade."

zaregistrujete se do těch předmětů a oni vám ty známky dají."

Wow, they don’t do that in graduate schools, I don’t think.

Uf, takhle to myslím na vysokých školách obvykle nedělají.

But I use that story because they really wanted to help me.

Říkám to tu proto, že mi opravdu chtěli pomoci.

They saw that I was really interested in the environment,

Viděli, že mě životní prostředí vážně zajímá

and they really wanted to help me along the way.

a skutečně mi na té cestě chtěli pomoci.

And during that time, I actually taught classes without speaking.

A když jsem tam byl, učil jsem bez mluvení.

I had 13 students when I first walked into the class.

Ve třídě bylo 13 studentů, když jsem do ní prvně vstoupil

I explained, with a friend who could interpret my sign language,

a já s přítelem, který uměl interpretovat moji znakovou řeč, vysvětloval,

that I was John Francis, I was walking around the world,

že jsem John Francis, že chodím světem,

I didn’t talk and this was the last time

že nemluvím, a že tentokrát je to naposledy,

this person’s going to be here interpreting for me.

kdy mám s sebou překladatele.

All the students sat around and they went ...

Všichni studenti seděli a dívali se asi takhle...

(Laughter)

(Smích)

I could see they were looking for the schedule,

Viděl jsem, že hledají své rozvrhy,

to see when they could get out.

aby zjistili, kdy se dostanou ven.

They had to take that class with me.

Zjistili, že můj předmět musejí mít.

Two weeks later, everyone was trying to get into our class.

O dva týdny později se do našeho kurzu snažil dostat každý.

And I learned in that class -- because I would do things like this ...

Hodně jsem se tam toho naučil -- dělal jsem věci jako...

and they were all gathered around, going, "What's he trying to say?"

a všichni se shlukli kolem a hádali -- co se to snaží říct?

"I don't know, I think he's talking about clear cutting." "Yeah, clear cutting."

Netuším, myslím, že mluví o úplném mýcení stromů. Jo, holoseče.

"No, no, no, that's not clear cutting, that’s -- he's using a handsaw."

Ne, ne, ne, to nejsou holoseče -- používá ruční pilku.

"Well, you can’t clearcut with a ..."

Jasně, nemůžete mýtit naholo s...

"Yes, you can clear cut ..."

Ano, můžete mýtit...

"No, I think he’s talking about selective forestry."

Ne, myslím, že mluví o výběrovém výseku.

Now this was a discussion class and we were having a discussion.

Byl to diskusní seminář a my tam měli diskusi.

I just backed out of that, you know, and I just kind of kept the fists from flying.

Já se stáhnul zpátky a jen dával pozor, aby nelítaly facky.

But what I learned was that sometimes I would make a sign

Co jsem se ale naučil, bylo, že někdy, když udělám znak,

and they said things that I absolutely did not mean,

oni říkají věci, které jsem absolutně neměl na mysli,

but I should have.

ale měl jsem mít.

And so what came to me is, if you were a teacher

A došlo mi, že když jste učitel,

and you were teaching, if you weren’t learning

učíte, a zároveň se neučíte sami,

you probably weren’t teaching very well.

tak možná neučíte moc dobře.

And so I went on.

A tak jsem pokračoval.

My dad came out to see me graduate

Můj táta přišel na moji promoci

and, you know, I did the deal,

a, víte, já udělal tohle

and my father said, "We’re really proud of you son, but ... "

a můj otec řekl: "Jsme na tebe opravdu pyšní, synu, ale..."

You know what went on,

Víte, co následovalo,

he said, "You’ve got to start riding and driving and start talking.

řekl: "Musíš začít řídit a mluvit.

What are you going to do with a master’s degree?"

Co chceš dělat s magisterským titulem?"

I hunched my shoulder, I got my backpack

Pokrčil jsem rameny, vzal si batoh

and I went on to the University of Wisconsin.

a šel na University of Wisconsin.

I spent two years there writing on oil spills.

Strávil jsem tam dva roky psaním o únicích ropy.

No one was interested in oil spills.

Úniky ropy nikoho nezajímaly.

But something happened --

Ale něco se stalo --

Exxon Valdez.

katastrofa tankeru Exxon Valdez.

And I was the only one in the United States writing on oil spills.

Byl jsem jediný člověk ve Spojených státech, který psal o únicích ropy.

My dad came out again.

Můj táta znovu přijel.

He said, "I don't know how you do this, son --

Řekl: "Nevím, jak to děláš, synu,

I mean, you don't ride in cars, you don’t talk.

chci říct, nejezdíš v autech, nemluvíš.

My sister said maybe I should leave you alone,

Moje sestra říká, že bych tě měl nechat na pokoji,

because you seem to be doing a lot better

protože se zdá, že funguješ mnohem líp,

when you’re not saying anything."

když nic neříkáš."

(Laughter)

(Smích)

Well, I put on my backpack again.

Znovu jsem si sbalil batoh,

I put my banjo on and I walked all the way to the East Coast,

vzal své banjo a šel po svých na východní pobřeží,

put my foot in the Atlantic Ocean --

ponořit nohu do Atlantického oceánu. --

it was seven years and one day it took me to walk across the United States.

Trvalo to sedm let a jeden den, než jsem přešel Spojené státy.

And on Earth Day, 1990 --

A na Den Země v roce 1990,

the 20th anniversary of Earth Day -- that’s when I began to speak.

při dvacátém výročí Dne Země jsem začal znovu mluvit.

And that’s why I said, "Thank you for being here."

A to je důvod, proč říkám: "Díky, že tu jste."

Because it's sort of like that tree in the forest falling;

Je to jako s tím stromem v pralese, který padá,

and if there's no one there to hear, does it really make a sound?

a když tam není, kdo by ho uslyšel -- vydal vůbec zvuk?

And I’m thanking you, and I'm thanking my family

Takže děkuji vám a děkuji své rodině,

because they had come to hear me speak.

protože přišla, aby mě slyšela mluvit.

And that’s communication.

A to je komunikace.

And they also taught me about listening -- that they listened to me.

Taky mě učila o naslouchání - a naslouchala mi.

And it’s one of those things that came out of the silence,

A to je jedna z těch věcí, které pocházejí z ticha,

the listening to each other.

naslouchání jeden druhému.

Really, very important --

To je vážně důležité --

we need to listen to each other.

potřebujeme poslouchat jeden druhého.

Well, my journey kept going on.

Moje cesta pokračovala dál.

My dad said, "That’s one,"

Můj táta řekl: "To je jedna věc,"

and I still didn’t let that go.

a já s tím dalším nepřestával.

I worked for the Coastguard, was made a U.N. Goodwill Ambassador.

Pracoval jsem pro pobřežní stráž, byl jmenován Vyslancem dobré vůle OSN,

I wrote regulations for the United States --

psal jsem směrnice pro USA --

I mean, I wrote oil spill regulations.

směrnice o únicích ropy.

20 years ago, if someone had said to me,

Kdyby mi někdo před dvaceti lety řekl:

"John, do you really want to make a difference?"

"Johne, chceš skutečně měnit věci?"

"Yeah, I want to make a difference."

"Ano, chci je měnit."

He said, "You just start walking east;

A on mi nabídl: "Tak se vydej pěšky na východ,

get out of your car and just start walking east."

vylez z auta a prostě začni šlapat na východ."

And as I walked off a little bit, they'd say, "Yeah, and shut up, too."

A jen co bych vyšel, zavolal by ještě: "Jo, a drž klapačku.

(Laughter)

(Smích)

"You’re going to make a difference, buddy."

Opravdu změníš svět, kámo."

How could that be, how could that be?

Jak se to jen mohlo stát?

How could doing such a simple thing like walking and not talking

Jak může tak jednoduchá věc, jako chůze a mlčení

make a difference?

vyvolat takovou změnu?

Well, my time at the Coast Guard was a really good time.

Doba strávená u pobřežní stráže byla vážně skvělá.

And after that -- I only worked one year --

A potom - dělal jsem tam jen rok --

I said, "That's enough. One year's enough for me to do that."

jsem si pověděl: "Jeden rok téhle práce mi stačí."

I got on a sailboat and I sailed down to the Caribbean,

Nasedl jsem na loď a plul do Karibiku,

and walked through all of the islands, and to Venezuela.

prošel všemi těmi ostrovy a dostal se do Venezuely.

And you know, I forgot the most important thing,

A víte, zapomněl jsem na tu nejdůležitější věc,

which is why I started talking, which I have to tell you.

na to, proč jsem začal mluvit, a to vám musím říct.

I started talking because I had studied environment.

Začal jsem mluvit, protože jsem vystudoval životní prostředí.

I’d studied environment at this formal level,

To studium mělo svou formální vrstvu,

but there was this informal level.

ale také neformální vrstvu.

And the informal level --

A v té neformální vrstvě --

I learned about people, and what we do and how we are.

jsem se učil o lidech, o tom, co děláme a jak existujeme.

And environment changed from just being about trees and birds

A životní prostředí přestalo být jen o stromech, ptácích

and endangered species to being about how we treated each other.

a ohrožených druzích, a začalo být o tom, jak se chováme jeden k druhému.

Because if we are the environment,

Protože pokud my jsme životním prostředím,

then all we need to do is look around us

pak všechno, co potřebujeme, je rozhlédnout se kolem sebe

and see how we treat ourselves and how we treat each other.

a zjistit, jak se chováme k sobě a k druhým.

And so that’s the message that I had.

A to bylo mé poselství.

And I said, "Well, I'm going to have to spread that message."

Tak jsem si řekl: "Půjdu šířit tohle poselství."

And I got in my sailboat, sailed all the way through the Caribbean --

Nasedl jsem na svou loď a plul přes celý Karibik --

it wasn't really my sailboat, I kind of worked on that boat --

vlastně to nebyla moje loď, pracoval jsem na ní --

got to Venezuela and I started walking.

dostal jsem se do Venezuely a vydal se pěšky dál.

This is the last part of this story, because it’s how I got here,

To je poslední část příběhu, protože říká, jak jsem se dostal sem.

because I still didn't ride in motorized vehicles.

Pořád ještě jsem nejezdil v motorových vozidlech.

I was walking through El Dorado -- it's a prison town, famous prison,

Šel jsem přes El Dorado -- je to město s vězením, proslulým,

or infamous prison -- in Venezuela, and I don’t know what possessed me,

či nechvalně proslulým -- ve Venezuele, a nevím, co mě to popadlo,

because this was not like me.

protože to ke mně moc nesedne:

There I am, walking past the guard gate and the guard stops and says,

Jsem tam, procházím strážní branou a strážný mě zastavuje a říká:

"Pasaporte, pasaporte," and with an M16 pointed at me.

"Pasaporte, pasaporte" a míří na mě samopalem.

And I looked at him and I said, "Passport, huh?

Podíval jsem se na něj a řekl: "Pas, hm,

I don't need to show you my passport. It’s in the back of my pack.

nemusím vám ukazovat pas, mám ho vzadu v batohu.

I'm Dr. Francis; I'm a U.N. Ambassador and I'm walking around the world."

Jsem dr. Francis, vyslanec Spojených národů a jdu kolem světa."

And I started walking off.

A šel jsem dál.

What possessed me to say this thing?

Co mě posedlo říci tu věc?

The road turned into the jungle.

Cesta se stočila do džungle.

I didn’t get shot.

Nezastřelil mě.

And I got to -- I start saying, "Free at last --

A já jsem spustil: "Konečně volný,

thank God Almighty, I’m free at last."

díky Bože, konečně jsem svobodný."

"What was that about," I’m saying. What was that about?

O čem to bylo, říkám si, o čem to bylo?

It took me 100 miles to figure out that, in my heart, in me,

Trvalo 100 mil, než mi došlo, že jsem se v srdci, sám v sobě

I had become a prisoner.

stal vězněm.

I was a prisoner and I needed to escape.

Byl jsem vězeň a potřeboval jsem utéct.

The prison that I was in was the fact that I did not drive

Mým vězením byl fakt, že neřídím

or use motorized vehicles.

a nepoužívám motorová vozidla.

Now how could that be?

Jak se to mohlo stát?

Because when I started, it seemed very appropriate to me

Když jsem s tím začínal, zdálo se mi velmi případné

not to use motorized vehicles.

nepoužívat motorová vozidla.

But the thing that was different

Ale něco se změnilo.

was that every birthday, I asked myself about silence,

Každé narozeniny jsem přehodnocoval svoje rozhodnutí mlčet,

but I never asked myself about my decision to just use my feet.

ale nikdy svoje rozhodnutí chodit pěšky.

I had no idea I was going to become a U.N. Ambassador.

Netušil jsem, že se stanu vyslancem OSN,

I had no idea I would have a Ph.D.

že budu mít PhD.

And so I realized that I had a responsibility to more than just me,

A teprve teď mi došlo, že mám zodpovědnost nejenom k sobě,

and that I was going to have to change.

a že se budu muset změnit.

You know, we can do it.

Víte, můžeme to dělat.

I was going to have to change.

Musel jsem se změnit.

And I was afraid to change,

Měl jsem z toho strach,

because I was so used to the guy who only just walked.

protože jsem byl zvyklý na toho chlápka, co jen chodí.

I was so used to that person that I didn’t want to stop.

Byl jsem tak zvyklý na tu osobu, že se mi nechtělo přestat.

I didn’t know who I would be if I changed.

Nevěděl jsem, kdo se ze mě stane po takové změně.

But I know I needed to.

Ale vím, že jsem ji potřeboval.

I know I needed to change, because it would be the only way

Vím, že jsem se potřeboval změnit, protože to byla jediná cesta

that I could be here today.

jak být dnes tady.

And I know that a lot of times

A vím, že mnohokrát

we find ourselves in this wonderful place where we’ve gotten to,

se nacházíme na skvělých místech, kam jsme se dostali,

but there’s another place for us to go.

ale jsou další místa, kam jít.

And we kind of have to leave behind the security of who we’ve become,

Musíme opustit bezpečí toho, kým jsme se stali

and go to the place of who we are becoming.

a jít za tím, kým se teprve staneme.

And so, I want to encourage you to go to that next place,

Proto vám chci dodat odvahu vydat se na tu cestu,

to let yourself out of any prison that you might find yourself in,

opustit každé vězení, které v sobě můžete najít,

as comfortable as it may be, because we have to do something now.

jakkoliv pohodlné může být, protože něco musíme udělat teď.

We have to change now.

Musíme se změnit teď.

As our former Vice President said,

Jak řekl náš bývalý viceprezident,

we have to become activists.

musíme se stát aktivisty.

So if my voice can touch you,

Takže může-li vás můj hlas zasáhnout,

if my actions can touch you, if my being here can touch you,

můžou-li vás zasáhnout mé činy, to, že jsem tady,

please let it be.

prosím zkuste to.

And I know that all of you have touched me

Já vím, že vy všichni jste zasáhli mě,

while I’ve been here.

jak tu jsem.

So, let’s go out into the world

Pojďme ven do světa

and take this caring, this love, this respect

vezměme tu starost, lásku a respekt,

that we’ve shown each other right here at TED,

které jsme prokazovali jeden druhému tady na TEDu

and take this out into the world.

a vynesme je ven do světa.

Because we are the environment,

Protože my jsme životní prostředí

and how we treat each other

a jeden s druhým jednáme přesně tak,

is really how we’re going to treat the environment.

jak jednáme s prostředím.

So I want to thank you for being here

Takže vám chci poděkovat za to, že tu jste

and I want to end this in five seconds of silence.

a skončit pěti vteřinami ticha.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)