Shaka Senghor: Why your worst deeds don't define you | TED

Překladatel: Martin Bureš Korektor: Kateřina Jabůrková

Twenty-three years ago,

Před třiadvaceti lety,

at the age of 19,

když mně bylo 19,

I shot and killed a man.

jsem zmáčkl spoušť a zabil člověka.

I was a young drug dealer

Byl jsem mladý drogový dealer

with a quick temper

s výbušnou povahou

and a semi-automatic pistol.

a poloautomatickou pistolí.

Ale nebyl to konec mého příběhu.

But that wasn't the end of my story.

In fact, it was beginning,

Ve skutečnosti to byl začátek.

and the 23 years since

A těch uplynulých 23 let

is a story of acknowledgment,

je příběhem o přijetí,

apology and atonement.

omluvě a odčinění.

But it didn't happen in the way

Nedělo se to však způsobem, který si lehce představíte.

that you might imagine or think.

These things occurred in my life

Tyto záležitosti do mého života přišly překvapivou cestou,

in a way that was surprising,

especially to me.

zejména pak pro mě.

See, like many of you,

Stejně jako mnoho z vás

growing up, I was an honor roll student,

jsem byl úspěšný student, měl jsem stipendium

a scholarship student,

with dreams of becoming a doctor.

a sen, že se stanu lékařem.

But things went dramatically wrong

Ale všechno se dramaticky zhoršilo,

when my parents separated

když se moji rodiče rozešli

and eventually divorced.

a nakonec rozvedli.

The actual events are pretty straightforward.

Věci se děly celkem přímočaře.

At the age of 17,

Když mi bylo sedmnáct,

I got shot three times

postřelili mě třemi ranami,

standing on the corner of my block in Detroit.

zatímco jsem stál na rohu své čtvrti v Detroitu.

My friend rushed me to the hospital.

Kamarád mě rychle dopravil do nemocnice.

Doctors pulled the bullets out,

Doktoři vytáhli kulky ven,

patched me up,

dali mě dohromady

and sent me back to the same neighborhood where I got shot.

a poslali mě zpátky do čtvrti, ve které jsem byl postřelen.

Throughout this ordeal,

Po celou dobu toho trápení

no one hugged me,

mě nikdo neobjal,

no one counseled me,

nikdo mi neporadil,

no one told me I would be okay.

nikdo mi neřekl, že budu v pořádku.

No one told me that I would live in fear,

Nikdo mi neřekl, že budu žít ve strachu,

that I would become paranoid,

že se stanu paranoidním,

or that I would react hyper-violently

nebo že budu na postřelení reagovat zvýšenou agresivitou.

to being shot.

No one told me that one day,

Nikdo mi neřekl, že jednoho dne se stanu tou osobou,

která zmáčkne spoušť.

I would become the person behind the trigger.

Ve 2 hodiny ráno

Fourteen months later,

at 2 a.m.,

o čtrnáct měsíců později

I fired the shots

jsem vystřelil rány,

které způsobily smrt člověka.

that caused a man's death.

When I entered prison,

Po nástupu do vězení jsem byl zatrpklý a naštvaný, byl jsem zraněný.

I was bitter, I was angry, I was hurt.

I didn't want to take responsibility.

Nechtěl jsem přijmout odpovědnost.

I blamed everybody from my parents

Vinu jsem dával každému, počínaje rodiči a konče systémem.

to the system.

I rationalized my decision to shoot

Ospravedlňoval jsem si rozhodnutí ke střelbě,

because in the hood where I come from,

protože v mé rodné čtvrti

it's better to be the shooter

je lepší být střelcem než zastřeleným.

than the person getting shot.

As I sat in my cold cell,

Zatímco jsem seděl ve své chladné cele,

I felt helpless,

přepadala mě bezmocnost,

unloved and abandoned.

opuštěnost a pocit, že mě nikdo nemá rád.

I felt like nobody cared,

Připadalo mi, že nikoho nezajímám,

a na své uvěznění jsem reagoval nepřátelsky.

and I reacted

with hostility to my confinement.

Dostával jsem se do čím dál větších problémů.

And I found myself getting

deeper and deeper into trouble.

I ran black market stores,

Dělal jsem černé obchody,

I loan sharked,

lichvu

a prodával jsem drogy, které se ilegálně pašovaly do věznice.

and I sold drugs that were illegally smuggled

into the prison.

Fakticky jsem se stal typem člověka,

I had in fact become

what the warden of the Michigan Reformatory called

pro kterého měl správce michiganské věznice označení

"the worst of the worst."

"nejhorší z nejhorších".

And because of my activity,

Kvůli svým aktivitám

I landed in solitary confinement

jsem skončil na samotce,

for seven and a half years

a to na sedm a půl roku ze svého pobytu ve vězení.

out of my incarceration.

Now as I see it, solitary confinement

Samotka podle mého názoru

is one of the most inhumane and barbaric places

patří mezi ta nejvíce nelidská a barbarská místa,

you can find yourself,

na kterých se můžete ocitnout,

but find myself I did.

nicméně shledávám, že jsem to zvládl.

One day, I was pacing my cell,

Jednoho dne jsem tak přecházel po svojí cele

when an officer came and delivered mail.

a přišel dozorce s poštou.

I looked at a couple of letters

Zhlédl jsem několik dopisů

before I looked at the letter

a pak mi přišel pod ruku ten, na kterém bylo klikaté písmo mého syna.

that had my son's squiggly handwriting on it.

And anytime I would get a letter from my son,

Kdykoliv jsem dostal dopis od svého syna,

it was like a ray of light

bylo to jako paprsek světla

in the darkest place you can imagine.

v nejtemnějším místě, které si lze představit.

And on this particular day, I opened this letter,

A tak jsem toho dne otevřel synův dopis,

and in capital letters, he wrote,

ve kterém mi velkými písmeny psal:

"My mama told me why you was in prison:

"Mamka mi řekla, proč jsi ve vězení."

murder."

"Vražda."

He said, "Dad, don't kill.

Psal mi: "Táto, nezabíjej. Ježíš vidí, co děláš. Modli se k němu."

Jesus watches what you do. Pray to Him."

Now, I wasn't religious at that time,

Nebyl jsem v té době pobožný,

což nejsem ani teď,

nor am I religious now,

but it was something so profound

ale slova mého syna ve mně zanechala něco velmi hlubokého.

about my son's words.

Přinutila mě přemýšlet o aspektech mého života,

They made me examine things about my life

that I hadn't considered.

jež jsem dříve nebral v úvahu.

It was the first time in my life

Poprvé v životě jsem přemýšlel o tom,

that I had actually thought about the fact

that my son would see me as a murderer.

že mě můj syn bude vnímat jako vraha.

I sat back on my bunk

Posadil jsem se zpátky na svoje lůžko

and I reflected on something I had read

a uvažoval jsem o tom, co jsem četl v Platónovi,

in [Plato],

where Socrates stated in "Apology"

kde Sókratés v Obraně říká,

that the unexamined life isn't worth living.

že život nepodrobený zkoumání nemá cenu žít.

At that point is when the transformation began.

V tomto okamžiku začala moje změna.

But it didn't come easy.

Nebylo to nicméně jednoduché.

One of the things I realized,

Mimo jiné jsem si uvědomil,

which was part of the transformation,

was that there were four key things.

že pro mou změnu byly klíčové čtyři věci.

The first thing was,

Tou první bylo,

I had great mentors.

že jsem měl výborné mentory.

Now, I know some of you all are probably thinking,

Chápu, že některé z vás asi napadne,

how did you find a great mentor in prison?

jak jsem ve vězení mohl najít skvělé rádce.

But in my case,

Nicméně v mém případě se stalo,

že někteří z mých mentorů, kteří si odpykávají doživotní tresty,

some of my mentors

who are serving life sentences

were some of the best people to ever come into my life,

patřili mezi ty nejlepší lidi, jež jsem v životě potkal.

because they forced me to look at my life honestly,

Přinutili mě totiž,

abych se na svůj život podíval upřímně.

and they forced me to challenge myself

A také mě donutili k tomu, abych zlepšoval svá rozhodnutí.

about my decision making.

The second thing was literature.

Druhou důležitou věcí byla literatura.

Prior to going to prison,

Před nástupem do vězení jsem nevěděl,

I didn't know that there were so many brilliant

že je tolik skvělých černošských básníků, spisovatelů a filozofů.

black poets, authors and philosophers,

and then I had the great fortune

A měl jsem to štěstí,

of encountering Malcolm X's autobiography,

že se ke mně dostal životopis Malcolma X.

and it shattered every stereotype I had about myself.

Ten otřásl všemi stereotypy, které jsem k sobě vztahoval.

The third thing was family.

Třetí věcí byla rodina.

Po celých 19 let byl otec na mojí straně

For 19 years, my father stood by my side

with an unshakable faith,

s neotřesitelnou důvěrou,

because he believed that I had what it took

protože věřil, že v sobě mám to, co je třeba k životní změně.

to turn my life around.

I also met an amazing woman

Také jsem potkal úžasnou ženu,

která je nyní matkou mého dvouletého syna Sekoua.

who is now the mother of my two-year-old son Sekou,

and she taught me how to love myself

Naučila mě, jak mám zdravým způsobem milovat sám sebe.

in a healthy way.

The final thing was writing.

Poslední věcí bylo psaní.

When I got that letter from my son,

Když jsem dostal ten dopis od syna, začal jsem si zapisovat události,

I began to write a journal

about things I had experienced in my childhood

které jsem zažil ve svém dětství a ve vězení.

and in prison,

and what it did is it opened up my mind to the idea

A vedlo to k tomu, že se v mojí mysli otevřela idea odčinění.

of atonement.

Earlier in my incarceration, I had received

Nějaký čas předtím jsem dostal dopis od ženy příbuzné s mou obětí.

a letter from one of the relatives of my victim,

and in that letter,

V tom dopise mi psala,

she told me she forgave me,

že mi odpouští,

because she realized I was a young child

protože si uvědomuje,

že jsem byl dítě, které si prošlo špatným zacházením a strádáním,

who had been abused

and had been through some hardships

and just made a series of poor decisions.

takže jsem prostě udělal sérii špatných rozhodnutí.

It was the first time in my life

Bylo to v mém životě poprvé,

that I ever felt open to forgiving myself.

kdy jsem pocítil otevřenost k tomu, že dokážu sám sobě odpustit.

One of the things that happened

Jednou z věcí,

after that experience is that

které následovaly po tomto zážitku,

bylo to, že jsem přemýšlel o svých spoluvězních

I thought about the other men who were incarcerated

alongside of me,

and how much I wanted to share this with them.

a ucítil jsem, že s nimi chci tento zážitek sdílet.

And so I started talking to them about

Tak jsem s nimi začal mluvit o některých jejich zážitcích,

some of their experiences,

and I was devastated to realize

a velmi mě zasáhl poznatek,

that most of them came from the same abusive environments,

že většina z nich pocházela ze stejně surového prostředí.

And most of them wanted help and they wanted to turn it around,

A většina jich chtěla pomoci a chtěli to zvrátit k lepšímu.

but unfortunately the system

Ale ten systém,

that currently holds 2.5 million people in prison

který aktuálně drží ve vězení 2,5 milionu lidí,

is designed to warehouse

je bohužel navržený tak, že lidi skladuje,

as opposed to rehabilitate or transform.

namísto toho, aby je rehabilitoval nebo se snažil o jejich změnu.

So I made it up in my mind

Proto jsem si předsevzal,

that if I was ever released from prison

že pokud někdy vyjdu z vězení,

that I would do everything in my power

tak udělám všechno, co bude v mých silách,

to help change that.

abych to pomohl změnit.

In 2010, I walked out of prison

V roce 2010 jsem vyšel z vězení,

for the first time after two decades.

poprvé po dvou desetiletích.

Now imagine, if you will,

Zkuste si teď představit, že jste Fred Flintstone

Fred Flintstone walking into an episode

a vstoupíte do jednoho dílu The Jetsons [pravěký muž v budoucnosti].

of "The Jetsons."

That was pretty much what my life was like.

Je to dost podobné tomu, co se stalo mně.

For the first time, I was exposed to the Internet,

Poprvé přede mě byl postaven internet,

social media,

sociální sítě,

cars that talk like KITT from "Knight Rider."

auta mluvící jako KITT ze seriálu Knight Rider.

But the thing that fascinated me the most

Ale to, co mě fascinovalo nejvíce,

was phone technology.

byly telefony.

See, when I went to prison,

Když jsem nastupoval do vězení, naše telefony v autech byly takhle velké

our car phones were this big

and required two people to carry them.

a museli je nosit 2 lidé.

So imagine what it was like when I first grabbed

Takže si představte ten pocit, když jsem poprvé uchopil

my little Blackberry

svoje malé Blackberry a začal jsem se učit psát zprávy.

and I started learning how to text.

But the thing is, the people around me,

Ale byl tu jeden háček - lidé v mém okolí si neuvědomovali,

they didn't realize that I had no idea

what all these abbreviated texts meant,

že nemám ponětí, co znamenají všechny ty zkratky.

like LOL, OMG, LMAO,

Například LOL, OMG, LMAO.

until one day I was having a conversation

Pak jsem si jednoho dne psal s kamarádem,

with one of my friends via text,

and I asked him to do something, and he responded back, "K."

o něco jsem ho požádal, a on mi odpověděl "K".

Moje reakce byla: "Co je K?"

And I was like, "What is K?"

And he was like, "K is okay."

On na to: "K je oukej." [Lze chápat jako K je v pořádku.]

So in my head, I was like,

A já si myslel: "Sakra, co špatnýho se děje s K?"

"Well what the hell is wrong with K?"

And so I text him a question mark.

Tak jsem mu poslal otazník.

And he said, "K = okay."

On mi odepsal: "K = OK."

And so I tap back, "FU." (Laughter)

A já odpověděl: "FU." [Naznačuje "fuck you."]

And then he texts back, and he asks me

Tak mi odepsal, proč mu nadávám.

why was I cussing him out.

And I said, "LOL FU,"

A já na to: "LOL FU," jakože to konečně chápu [finally understand.]

as in, I finally understand.

(Laughter)

And so fast forward three years,

Když se teď posunu o tři roky dopředu,

I'm doing relatively good.

mám se relativně dobře.

Jsem členem MIT Media Lab,

I have a fellowship at MIT Media Lab,

I work for an amazing company called BMe,

pracuji ve skvělé společnosti zvané BMe,

učím na University of Michigan.

I teach at the University of Michigan,

but it's been a struggle

Nicméně je to boj,

because I realize that there are more

protože si uvědomuji, že je mnoho mužů a žen,

men and women coming home

jež přichází domů a nejsou jim nabídnuty takové příležitosti.

who are not going to be afforded those opportunities.

I've been blessed to work with some amazing

Měl jsem to štěstí a pracoval jsem s vynikajícími lidmi na pomoci těm,

men and women,

kteří se potřebují opětovně začlenit do společnosti.

helping others reenter society,

and one of them is my friend named Calvin Evans.

Jedním z nich je můj přítel Calvin Evans.

Strávil ve vězení 24 let za zločin, který nespáchal.

He served 24 years for a crime he didn't commit.

Je mu 45 let a momentálně studuje vysokou školu.

He's 45 years old. He's currently enrolled in college.

And one of the things that we talked about

Mluvili jsme spolu mimo jiné o třech věcech,

is the three things that I found important

jež považuji za důležité pro svou osobní změnu.

in my personal transformation,

the first being acknowledgment.

Tou první je přijetí.

I had to acknowledge that I had hurt others.

Musel jsem si přiznat, že jsem ublížil ostatním.

I also had to acknowledge that I had been hurt.

Také bylo zapotřebí přiznat si, že to poškodilo i mě.

The second thing was apologizing.

Druhou věcí byla omluva.

I had to apologize to the people I had hurt.

Bylo nutné omluvit se lidem, kterým jsem ublížil.

Even though I had no expectations of them accepting it,

I když jsem neočekával, že omluvu přijmou,

it was important to do because it was the right thing.

bylo důležité to udělat, protože je to správné.

But I also had to apologize to myself.

Ale omluvit jsem se musel i sám sobě.

The third thing was atoning.

Třetí věcí bylo odčinění.

V mém případě odčinění znamenalo návrat do naší komunity

For me, atoning meant

going back into my community

and working with at-risk youth

a práci s mládeží, ohroženou podobným způsobem jako jsem byl já.

who were on the same path,

but also becoming at one with myself.

Součástí však bylo také usmíření se sebou samotným.

Through my experience of being locked up,

Skrze svou zkušenost s uvězněním jsem zjistil mimo jiné toto:

one of the things I discovered is this:

the majority of men and women

většina uvězněných mužů a žen je napravitelná.

who are incarcerated are redeemable,

Skutečnost je taková, že 90 % vězňů se někdy v budoucnu vrátí do společnosti.

and the fact is,

90 percent of the men and women who are incarcerated

will at some point return to the community,

and we have a role in determining what kind

A naše role spočívá v určování toho, jaký typ lidí se k nám vrací.

of men and women return to our community.

My wish today

Mým dnešním přáním je,

is that we will embrace

abychom si osvojili empatičtější přístup k zacházení s lidmi,

a more empathetic approach

toward how we deal with mass incarceration,

kteří jsou hromadně uvězňováni.

that we will do away with

Abychom se dokázali oprostit od smýšlení typu "zavřít je a zahodit klíč",

the lock-them-up-and-throw-away-the-key mentality,

because it's proven it doesn't work.

protože je prokázáno, že to nefunguje.

My journey is a unique journey,

Moje cesta je ojedinělá,

but it doesn't have to be that way.

ale nemusí to tak být.

Každý se může změnit,

Anybody can have a transformation

if we create the space for that to happen.

pokud vytvoříme prostor, ve kterém se to může uskutečnit.

So what I'm asking today

Dnes vás tedy žádám, abyste si představili svět,

is that you envision

a world where men and women

kde muži ani ženy

aren't held hostage to their pasts,

nejsou zajatci své minulosti.

where misdeeds and mistakes

Kde zločiny a chyby neurčují vaši identitu po zbytek života.

don't define you for the rest of your life.

Myslím si, že společně dokážeme takovou realitu vytvořit,

I think collectively, we can create that reality,

and I hope you do too.

a věřím, že vy si to myslíte také.

Thank you.

Děkuji vám.

(Applause)