Alberto Cairo: There are no scraps of men

Překladatel: Helena Brunnerová Korektor: Mirek Mráz

I've been in Afghanistan for 21 years.

V Afghánistánu jsem už 21 let.

I work for the Red Cross

Pracuji pro Červený kříž

and I'm a physical therapist.

a jsem fyzioterapeutem.

My job is to make arms and legs --

Mojí prací je dělat ruce a nohy --

well it's not completely true.

vlastně to není tak docela pravda.

We do more than that.

Děláme víc než jen to.

We provide the patients,

Poskytujeme pacientům,

the Afghan disabled,

handicapovaným Afgháncům,

first with the physical rehabilitation

nejprve fyzickou rehabilitaci

then with the social reintegration.

a pak znovuzačlenění do společnosti.

It's a very logical plan,

Je to velmi logický plán,

but it was not always like this.

ale nebyl takový vždycky.

For many years, we were just providing them

Po mnoho let jsme poskytovali pouze

with artificial limbs.

umělé končetiny.

It took quite many years

Trvalo poměrně hodně let,

for the program to become what it is now.

než program získal dnešní podobu.

Today, I would like to tell you a story,

Dnes bych vám rád řekl příběh,

the story of a big change,

příběh velké změny

and the story of the people

a příběh lidí,

who made this change possible.

kteří tuto změnu umožnili.

I arrived in Afghanistan

Přijel jsem do Afghánistánu

in 1990

v roce 1990,

to work in a hospital

abych pracoval v nemocnici

for war victims.

pro oběti války.

And then, not only for war victims,

A potom nejenom pro oběti války,

but it was for any kind of patient.

ale pro všechny druhy pacientů.

I was also working

Také jsem pracoval

in the orthopedic center, we call it.

v ortopedickém středisku, jak ho nazýváme.

This is the place where we make the legs.

To je místo, kde vyrábíme nohy.

At that time

Tehdy

I found myself

jsem se ocitl

in a strange situation.

ve zvláštní situaci.

I felt not quite ready

Necítil jsem se tak úplně připravený

for that job.

na tu práci.

There was so much to learn.

Musel jsem se toho mnoho naučit.

There were so many things new to me.

Bylo tam pro mě tolik věcí nových.

But it was a terrific job.

Ale byla to úžasná práce.

But as soon as the fighting intensified,

Jakmile však boje nabraly na síle,

the physical rehabilitation was suspended.

fyzická rehabilitace byla pozastavena.

There were many other things to do.

Existovalo mnoho dalších věcí, které bylo třeba udělat.

So the orthopedic center was closed

Tak se ortopedické středisko zavřelo,

because physical rehabilitation

protože fyzická rehabilitace

was not considered a priority.

se nepovažovala za prioritní.

It was a strange sensation.

Byl to zvláštní pocit.

Anyway, you know every time I make this speech --

Víte, kdykoliv dělám tuto přednášku --

it's not the first time -- but it's an emotion.

není to poprvé -- ale je to emoce.

It's something that comes out from the past.

Je to něco, co přichází z minulosti.

It's 21 years,

Je to 21 let,

but they are still all there.

ale stále to tu všechno je.

Anyway, in 1992,

Tak jako tak, v roce 1992

the Mujahideen took all Afghanistan.

získali mudžahedíni kontrolu nad celým Afghánistánem.

And the orthopedic center was closed.

A ortopedické středisko bylo zavřeno.

I was assigned to work for the homeless,

Byla mi přidělena práce s bezdomovci,

for the internally displaced people.

s vnitřně vysídlenými lidmi.

But one day, something happened.

Ale jednoho dne se něco stalo.

I was coming back

Vracel jsem se

from a big food distribution in a mosque

z velké distribuce jídla v mešitě,

where tens and tens of people

kde desítky a desítky lidí

were squatting in terrible conditions.

přebývaly ve strašných podmínkách.

I wanted to go home. I was driving.

Chtěl jsem domů. Řídil jsem.

You know, when you want to forget,

Víte, když chcete zapomenout,

you don't want to see things,

nechcete nic vidět,

so you just want to go to your room, to lock yourself inside

jenom chcete jít do svého pokoje, zavřít se tam vevnitř

and say, "That's enough."

a říct: "To by stačilo."

A bomb fell not far from my car --

Bomba dopadla nedaleko mého auta --

well, far enough, but big noise.

no, dostatečně daleko, ale udělala pořádnou ránu.

And everybody disappeared from the street.

A všichni zmizeli z ulice.

The cars disappeared as well.

I auta zmizela.

I ducked.

Přikrčil jsem se.

And only one figure

A jenom jedna postava

remained in the middle of the road.

zůstala uprostřed silnice.

It was a man in a wheelchair

Byl to muž na invalidním vozíku

desperately trying to move away.

a zoufale se snažil dostat pryč.

Well I'm not a particularly brave person,

Já nejsem zvlášť statečný člověk,

I have to confess it,

to musím přiznat,

but I could not just ignore him.

ale nemohl jsem ho prostě ignorovat.

So I stopped the car

Tak jsem zastavil auto

and I went to help.

a šel jsem mu pomoct.

The man was without legs

Ten muž byl bez nohou

and only with one arm.

a měl jenom jednu ruku.

Behind him there was a child, his son,

Za ním bylo dítě, jeho syn,

red in the face

rudý v obličeji

in an effort to push the father.

jak tlačil svého otce.

So I took him into a safe place.

Tak jsem ho vzal do bezpečí.

And I ask, "What are you doing out in the street

A zeptal jsem se: "Co v děláš tady venku na ulici,

in this situation?"

v téhle situaci?"

"I work," he said.

"Pracuji," řekl.

I wondered, what work?

A já si říkal, jakou práci dělá?

And then I ask an even more stupid question:

A pak jsem mu položil ještě hloupější otázku:

"Why don't you have the prostheses?

"Proč nemáš protézy?

Why don't you have the artificial legs?"

Proč nemáš umělé nohy?"

And he said, "The Red Cross has closed."

A on odpověděl: "Červený kříž je zavřený."

Well without thinking, I told him

Bez přemýšlení jsem mu řekl:

"Come tomorrow.

"Přijď zítra.

We will provide you with a pair of legs."

Dáme ti pár noh."

The man, his name was Mahmoud,

Ten muž, jmenoval se Mahmoud,

and the child, whose name was Rafi, left.

a jeho dítě, Rafi, odešli.

And then I said, "Oh, my God. What did I say?

A já jsem si říkal: "Proboha. Co jsem to řekl?

The center is closed,

Středisko je zavřené,

no staff around.

nejsout tam žádní zaměstnanci.

Maybe the machinery is broken.

Možná, že stroje jsou rozbité.

Who is going to make the legs for him?"

Kdo mu udělá nohy?"

So I hoped that he would not come.

Tak jsem doufal, že nepřijde.

This is the streets of Kabul

Toto je ulice Kábulu

in those days.

v těch dnech.

So I said, "Well I will give him some money."

Tak jsem si řekl: "Dobře, dám mu nějaké peníze."

And so the following day,

A tak jsem šel následující den

I went to the orthopedic center.

do ortopedického střediska.

And I spoke with a gatekeeper.

A mluvil jsem se strážným.

I was ready to tell him,

Byl jsem připraven mu říct:

"Listen, if someone such-and-such comes tomorrow,

"Poslouchej, pokud zítra přijde někdo takový a takový,

please tell him that it was a mistake.

řekni mu prosím, že to byla chyba.

Nothing can be done.

Nemůžeme nic udělat.

Give him some money."

Dej mu nějaké peníze."

But Mahmoud and his son were already there.

Ale Mahmoud a jeho syn už tam byli.

And they were not alone.

A nebyli sami.

There were 15, maybe 20, people like him waiting.

Bylo tam 15, možná 20 takových čekajících lidí.

And there was some staff too.

A byl tam i nějaký personál.

Among them there was my right-hand man,

Mezi nimi byla i má pravá ruka,

Najmuddin.

Najmuddin.

And the gatekeeper told me,

A ten strážce mi řekl:

"They come everyday to see if the center will open."

"Přicházejí každý den, aby viděli, jestli se středisko neotevře."

I said, "No.

A já odpověděl: "Ne.

We have to go away. We cannot stay here."

Musíme jít pryč. Nemůžeme tu zůstat."

They were bombing -- not very close -- but you could hear the noise of the bombs.

Probíhalo bombardování, ne příliš blízko,ale mohli jste slyšet zvuk bomb.

So, "We cannot stay here, it's dangerous.

Takže: "Nemůžeme tu zůstat, je to nebezpečné.

It's not a priority."

Není to priorita."

But Najmuddin told me, "Listen now, we're here."

Ale Najmuddin mi řekl: "Teď poslouchej, my tu jsme.

At least we can start repairing the prostheses, the broken prostheses of the people

Aspoň můžeme začít opravovat protézy, rozbité protézy těchto lidí

and maybe try to do something

a můžeme se pokusit udělat něco

for people like Mahmoud."

pro lidi jako Mahmoud."

I said, "No, please. We cannot do that.

Já řekl: "Ne, prosím. Nemůžeme to udělat.

It's really dangerous.

Je to opravdu nebezpečné.

We have other things to do."

Máme jiné věci na práci."

But they insisted.

Ale oni na tom trvali.

When you have 20 people

Když před sebou máte

in front of you, looking at you

20 lidí, kteří se na vás dívají

and you are the one who has to decide ...

a vy jste těmi, kteří musí udělat rozhodnutí...

So we started doing some repairs.

Tak jsme začali dělat nějaké opravy.

Also one of the physical therapists

Také jeden z fyzioterapeutů

reported that Mahmoud

oznámil, že Mahmoudovi

could be provided with a leg,

můžeme dát nohu,

but not immediately.

ale ne hned.

The legs were swollen

Jeho nohy byly oteklé

and the knees were stiff,

a kolena ztuhlá,

so he needed a long preparation.

takže potřeboval dlouhou přípravu.

Believe me, I was worried

Věřte mi, dělal jsem si starosti,

because I was breaking the rules.

protože jsem porušoval pravidla.

I was doing something

Dělal jsem něco,

that I was not supposed to do.

co jsem neměl.

In the evening,

Večer

I went to speak with the bosses at the headquarters,

jsem šel za vedoucími lidmi na ústředí

and I told them -- I lied --

a řekl jim, lhal jsem,

I told them, "Listen, we are going to start

řekl jsem jim: "Poslouchejte, začneme fungovat

a couple of hours per day,

několik hodin denně,

just a few repairs."

jenom pár oprav."

Maybe some of them are here now.

Možná jsou někteří z nich tady.

(Laughter)

(Smích)

So we started.

Tak jsme začali.

I was working, I was going everyday

Pracoval jsem, každý den jsem chodil

to work for the homeless.

pracovat pro bezdomovce.

And Najmuddin was staying there,

A Najmuddin zůstaval tam

doing everything and reporting on the patients.

a dělal všechno a podával zprávy o pacientech.

He was telling me, "Patients are coming."

Říkal mi: "Pacienti přicházejí."

We knew that many more patients

Věděli jsme, že spousta dalších pacientů

could not come, prevented by the fighting.

nemůže přijít kvůli bojům.

But people were coming.

Ale lidé přicházeli.

And Mahmoud was coming every day.

A Mahmoud přicházel každý den.

And slowly, slowly

A velmi pomalu,

week after week

týden po týdnu,

his legs were improving.

se jeho nohy zlepšovaly.

The stump or cast prosthesis was made,

Jeho protéza byla hotová

and he was starting

a on začínal

the real physical rehabilitation.

opravdovou fyzickou rehabilitaci.

He was coming every day,

Přicházel každý den,

crossing the front line.

pokaždé překračující frontovou linii.

A couple of times I crossed the front line

Párkrát jsem frontovou linii překročil

in the very place where Mahmoud and his son were crossing.

v úplně stejném místě jako Mahmoud a jeho syn.

I tell you, it was something so sinister

Řeknu vám, bylo to něco tak hrozivého,

that I was astonished he could do it every day.

že jsem byl ohromený, že on to může dělat každý den.

But finally, the great day arrived.

Ale nakonec přišel velký den.

Mahmoud was going to be discharged

Mahmoud měl být propuštěn

with his new legs.

se svýma novýma nohama.

It was April, I remember,

Byl duben, pamatuji si to,

a very beautiful day.

opravdu krásný den.

April in Kabul is beautiful,

Duben je v Kábulu krásný,

full of roses, full of flowers.

plný růží, plný květin.

We could not possibly stay indoors,

Nebylo možné zůstat uvnitř,

with all these sandbags at the windows.

se všemi těmi pytli písku v oknech.

Very sad, dark.

Bylo to tam smutné, tmavé.

So we chose a small spot in the garden.

Tak jsme si vybrali místečko v zahradě

And Mahmoud put on his prostheses,

a Mahmoud si nasadil své protézy,

the other patients did the same,

stejně tak jako ostatní pacienti,

and they started practicing

a začali naposledy

for the last time before being discharged.

před propuštěním cvičit.

Suddenly, they started fighting.

Náhle se strhl boj.

Two groups of Mujahideen started fighting.

Dvě skupiny mudžahedínů začaly bojovat.

We could hear in the air

Mohli jsme ve vzduchu slyšet

the bullets passing.

prolétající kulky.

So we dashed, all of us,

Tak jsme se hnali, všichni z nás,

towards the shelter.

k úkrytu.

Mahmoud grabbed his son, I grabbed someone else.

Mahmoud popadl svého syna, já někoho jiného.

Everybody was grabbing something.

Každý něco bral.

And we ran.

A utíkali jsme.

You know, 50 meters can be a long distance

Víte, 50 metrů může být dlouhá vzdálenost

if you are totally exposed,

pokud jste naprosto nekrytí,

but we managed to reach the shelter.

ale nám se podařilo dostat do úkrytu.

Inside, all of us panting,

Vevnitř všichni z nás lapali po dechu.

I sat a moment and I heard Rafi telling his father,

Já si na chvilku sedl a slyšel Rafiho říkat svému otci:

"Father, you can run faster than me."

"Táto, ty dovedeš běžet rychleji než já."

(Laughter)

(Smích)

And Mahmoud, "Of course I can.

A Mahmoud: "Samozřejmě, že ano.

I can run, and now you can go to school.

Já můžu běžet a ty teď můžeš jít do školy.

No need of staying with me all the day

Není třeba, abys se mnou celý den zůstával

pushing my wheelchair."

a tlačil můj vozíček."

Later on, we took them home.

Později jsme je vzali domů.

And I will never forget

A já nikdy nezapomenu,

Mahmoud and his son walking together

jak spolu Mahmoud a jeho syn šli

pushing the empty wheelchair.

a tlačili prázný vozíček.

And then I understood,

A pak jsem pochopil,

physical rehabilitation is a priority.

že fyzická rehabilitace je prioritou.

Dignity cannot wait for better times.

Důstojnost nemůže čekat na lepší časy.

From that day on, we never closed a single day.

Od té doby jsme ani na jediný den nezavřeli.

Well sometimes we were suspended for a few hours,

No, občas jsme zastavili práci na pár hodin,

but we never, we never closed it again.

ale nikdy, nikdy jsme znovu nezavřeli.

I met Mahmoud one year later.

O rok později jsem Mahmouda potkal.

He was in good shape --

Byl v dobré kondici --

a bit thinner.

trochu štíhlejší.

He needed to change his prostheses --

Pořeboval vyměnit své protézy --

a new pair of prostheses.

potřeboval nový pár protéz.

I asked about his son.

Zeptal jsem se na jeho syna.

He told me, "He's at school. He'd doing quite well."

Řekl mi: "Je ve škole. Daří se mu celkem dobře."

But I understood he wanted to tell me something.

Ale pochopil jsem, že mi chce něco říct.

So I asked him, "What is that?"

Tak jsem se ho zeptal: "Co se děje?"

He was sweating.

Potil se.

He was clearly embarrassed.

Zjevně byl v rozpacích.

And he was standing in front of me,

Stál přede mnou

his head down.

se svěšenou hlavou.

He said, "You have taught me to walk.

Řekl: "Naučili jste mě chodit.

Thank you very much.

Moc vám za to děkuji.

Now help me not to be a beggar anymore."

Teď mi pomožte, abych už nebyl žebrákem."

That was the job.

To byla jeho práce.

"My children are growing.

"Mé děti rostou.

I feel ashamed.

Stydím se.

I don't want them to be teased at school

Nechci, aby si je ve škole

by the other students."

ostatní studenti dobírali."

I said, "Okay."

Odpověděl jsem: "Dobře."

I thought, how much money do I have in my pocket?

Přemýšlel jsem, kolik peněz mám v kapse?

Just to give him some money.

Prostě mu dát nějaké peníze.

It was the easiest way.

To je nejsnadnější.

He read my mind,

Četl mé myšlenky

and he said, "I ask for a job."

a řekl: "Prosím vás o práci."

And then he added something

A pak dodal něco,

I will never forget for the rest of my life.

na co do smrti nezapomenu.

He said, "I am a scrap of a man,

Řekl: "Jsem lidská troska,

but if you help me,

ale pokud mi pomůžete,

I'm ready to do anything,

jsem připraven dělat cokoliv,

even if I have to crawl on the ground."

dokonce i kdybych se měl plazit po zemi."

And then he sat down.

A pak se posadil.

I sat down too with goosebumps everywhere.

Já se také posadil a měl husí kůži po celém těle.

Legless, with only one arm,

Bez noh, jenom s jednou rukou,

illiterate,

negramotný,

unskilled --

bez kvalifikace --

what job for him?

jaká práce by pro něj byla?

Najmuddin told me, "Well we have a vacancy

Najmuddin mi řekl: "Podívej, máme volné místo

in the carpentry shop."

v tesařské dílně."

"What?" I said, "Stop."

"Cože?" odpověděl jsem. "Přestaň."

"Well yes, we need to increase the production of feet.

"Ale opravdu, potřebujeme zvýšit produkci choditel.

We need to employ someone

Potřebujeme zaměstnat někoho,

to glue and to screw the sole of the feet.

kdo bude lepit a šroubovat podrážky chodidel.

We need to increase the production."

Potřebujeme zvýšit produkci."

"Excuse me?"

"Prosím?"

I could not believe.

Nemohl jsem tomu uvěřit.

And then he said,

A on pak řekl:

"No, we can modify the workbench

"Ne, můžeme upravit pracovní stůl,

maybe to put a special stool,

možná tam dát speciální stoličku,

a special anvil, special vice,

speciální kovadlinu, speciální svěrák

and maybe an electric screwdriver."

a možná elektrický šroubovák."

I said, "Listen, it's insane.

Řekl jsem: "Poslouchej, tohle je šílené.

And it's even cruel to think of anything like this.

A je dokonce kruté přemýšlet o něčem takovém.

That's a production line and a very fast one.

Je to výrobní linka a to velmi rychlá.

It's cruel

Je kruté

to offer him a job

nabídnout mu práci

knowing that he's going to fail."

a vědět, že by ji nezvládl."

But with Najmuddin, we cannot discuss.

Ale s Najmuddinem neexistuje žádná diskuse.

So the only things I could manage to obtain

Jediná věc, které jsem dovedl dosáhnout,

was a kind of a compromise.

byl jakýsi kompromis.

Only one week --

Jenom jeden týden,

one week try and not a single day more.

jeden týden na zkoušku a ani o jediný den více.

One week later,

O týden později

Mahmoud was the fastest in the production line.

byl Mahmoud z výrobní linky tím nejrychlejším.

I told Najmuddin, "That's a trick.

Řekl jsem Najmuddinovi: "To je švindl.

I can't believe it."

Nevěřím tomu."

The production was up 20 percent.

Produkce vzrostla o 20 procent.

"It's a trick, it's a trick," I said.

"Je to švindl, je to švindl," říkal jsem.

And then I asked for verification.

A pak jsem požádal o ověření.

It was true.

Byla to pravda.

The comment of Najmuddin was Mahmoud has something to prove.

Najmuddinův komentář byl, že Mahmoud má co dokazovat.

I understood

Pochopil jsem,

that I was wrong again.

že jsem se opět mýlil.

Mahmoud had looked taller.

Mahmoud vypadal vyšší.

I remember him sitting behind the workbench smiling.

Pamatuji si, jak seděl za pracovním stolem a usmíval se.

He was a new man,

Byl novým mužem,

taller again.

opět vyšším.

Of course, I understood

Samozřejmě, porozuměl jsem,

that what made him stand tall --

co ho přimělo stát vzpříma --

yeah they were the legs, thank you very much --

ano, byly to nohy, mockrát díky --

but as a first step,

ale prvním krokem

it was the dignity.

byla důstojnost.

He has regained his full dignity

Znovu získal svoji plnou důstojnost

thanks to that job.

díky té práci.

So of course, I understood.

Samozřejmě, porozuměl jsem.

And then we started a new policy --

A pak jsme začali novou strategii --

a new policy completely different.

úplně jinou novou strategii.

We decided to employ

Rozhodli jsme se zaměstnat

as many disabled as possible

co nejvíce handicapovaných

to train them in any possible job.

a vyškolit je pro všechny možné práce.

It became a policy of "positive discrimination,"

Stala se z toho strategie "pozitivní diskriminace",

we call it now.

jak to teď nazýváme.

And you know what?

A víte co?

It's good for everybody.

Je to dobré pro všechny.

Everybody benefits from that --

Všichni z toho těží --

those employed, of course,

ti zaměstnaní, samořejmě,

because they get a job

protože získají práci

and dignity.

a důstojnost.

But also for the newcomers.

Ale také nově příchozí.

They are 7,000 every year --

Je jich 7000 každý rok --

people coming for the first time.

lidé, kteří přicházejí poprvé.

And you should see the faces of these people

A měli byste vidět obličeje těchto lidí,

when they realize that those assisting them are like them.

když zjistí, že ti, kteří jim pomáhají, jsou jako oni.

Sometimes you see them,

Někdy je vidíte,

they look, "Oh."

tváří se jako: "Ach."

And you see the faces.

A vidíte ty obličeje.

And then the surprise turns into hope.

A pak se překvapení změní v naději.

And it's easy for me as well to train someone

A pro mě je to také snadné vyškolit někoho,

who has already passed through the experience of disability.

kdo už prošel zkušeností handicapu.

Poof, they learn much faster -- the motivation,

Učí se mnohem rychleji -- motivace,

the empathy they can establish with the patient

empatie, kterou navazují s pacientem,

is completely different, completely.

jsou naprosto jiné, naprosto.

Scraps of men do not exist.

Lidské trosky neexistují.

People like Mahmoud

Lidé jako Mahmoud

are agents of change.

jsou motory změny.

And when you start changing, you cannot stop.

A když spustíte změny, nelze se zastavit.

So employing people, yes,

Takže zaměstnávat lidi, ano,

but also we started programming projects

ale taky jsme začali programové projekty

of microfinance, education.

mikrofinancí, vzdělání.

And when you start, you cannot stop.

A když začnete, nemůžete zastavit.

So you do vocational training,

Tak děláte profesní školení,

home education for those who cannot go to school.

domácí vzdělávání pro ty, co nemohou do školy.

Physical therapies can be done, not only in the orthopedic center,

Fyzioterapie se nemusí dělat jenom v ortopedickém středisku,

but also in the houses of the people.

ale i v domovech lidí.

There is always a better way to do things.

Vždy existuje lepší způsob, jak něco dělat.

That's Najmuddin, the one with the white coat.

To je Najmuddin, ten v bílém plášti.

Terrible Najmuddin, is that one.

Strašný Najmuddin, to je on.

I have learned a lot

Naučil jsem se mnoho

from people like Najmuddin, Mahmoud, Rafi.

od lidí jako Najmuddin, Mahmoud, Rafi.

They are my teachers.

Jsou mými učiteli.

I have a wish, a big wish,

Mé přání, velké přání, je,

that this way of working, this way of thinking,

že tento způsob práce, tento způsob myšlení

is going to be implemented in other countries.

bude realizován i v jiných státech

There are plenty of countries at war like Afghanistan.

Ve válce jako Afghánistán je nemálo zemí.

It is possible and it is not difficult.

Je to možné a není to těžké.

All we have to do

Vše, co musíme udělat,

is to listen to the people

je naslouchat lidem,

that we are supposed assist,

kterým máme pomáhat,

to make them part

udělat je součástí

of the decision-making process

procesu rozhodování

and then, of course, to adapt.

a pak se samozřejmě přizpůsobit.

This is my big wish.

To je mé velké přání.

Well don't think that the changes in Afghanistan are over;

Nemyslete si, že změny v Afghánistánu jsou u konce;

not at all. We are going on.

vůbec ne. Pokračujeme.

Recently we have just started a program,

Nedávno jsme začali program,

a sport program --

sportovní program --

basketball for wheelchair users.

basketbal pro vozíčkáře.

We transport the wheelchairs everywhere.

Všude ty vozíčky převážíme.

We have several teams in the main part of Afghanistan.

V hlavní části Afghánistánu máme několik týmů.

At the beginning,

Zpočátku,

when Anajulina told me,

když mi Anajulina řekla:

"We would like to start it,"

"Rádi bychom s tím začali,"

I hesitated.

váhal jsem.

I said, "No," you can imagine.

Řekl jsem: "Ne," jak můžete předpokládat.

I said, "No, no, no, no, we can't."

Řekl jsem: "Ne, ne, ne, ne, nemůžeme."

And then I asked the usual question:

A pak jsem položil obvyklou otázku:

"Is it a priority?

"Co je prioritou?

Is it really necessary?"

Je to opravdu nezbytné?"

Well now you should see me.

Teď byste mě měli vidět.

I never miss a single training session.

Nikdy nezmeškám jediný trénink.

The night before a match I'm very nervous.

Noc před zápasem jsem velmi nervózní.

And you should see me during the match.

A měli byste mě vidět během zápasu.

I shout like a true Italian.

Křičím jako skutečný Ital.

(Laughter)

(Smích)

What's next? What is going to be the next change?

Co dál? Co bude další změnou?

Well I don't know yet,

Ještě nevím,

but I'm sure Najmuddin and his friends,

ale jsem si jistý, že Najmuddin a jeho přátelé

they have it already in mind.

už mají nějaký nápad.

That was my story. Thank you very much.

To byl můj příběh. Mockrát vám děkuji.

(Applause)

(Potlesk)