Is inequality inevitable?

Překladatel: Lenka Slámová Korektor: Martin Kabát

In South Africa, one of the most unequal countries in the world,

V JAR, jedné ze zemí s nejvyšší mírou nerovnosti,

the richest one-tenth of 1%, owns almost 30% of all the country’s wealth,

vlastní nejbohatší jedna desetina z 1 % téměř 30 % bohatství celé země,

more than double what the bottom 90% owns.

což je více než dvojnásobek toho, co vlastní spodních 90 %.

Income and wealth inequality are not new.

Příjmová a majetková nerovnost nejsou nic nového.

In fact, economists and historians who’ve charted economic inequality

Ekonomové a historici mapující ekonomickou nerovnost napříč dějinami

throughout history haven’t found a single society without it.

ve skutečnosti nenašli jedinou společnost, v níž by nerovnost nebyla.

Which raises a bleak question:

Což vede k neradostné otázce:

is inequality inevitable?

Je nerovnost nevyhnutelná?

One way to estimate inequality is with a number called the Gini index,

Jednou z metod, jak odhadnout nerovnost, je číslo zvané Giniho koeficient,

which is calculated by comparing the income or wealth distribution

které se vypočítává porovnáním distribuce příjmů nebo bohatství

of a perfectly equal society to the actual income or wealth distribution.

v dokonale rovnocenné společnosti s jejich skutečným přerozdělením.

The area of this shape multiplied by 2 is the Gini index.

Plocha tohoto tvaru vynásobená dvěma je Giniho koeficient.

A Gini of 1 indicates perfect inequality—

Gini 1 znamená dokonalou nerovnost,

one person has everything and everyone else has nothing.

tedy že jeden člověk má všechno a všichni ostatní nemají nic.

You’d never see this in real life

To je ve skutečnosti nemožné,

because everyone except that one person would starve.

protože až na jednu osobu by všichni hladověli.

A Gini index of 0 indicates perfect equality—

Giniho koeficient s hodnotou 0 indikuje narostou rovnost,

everyone has exactly the same income or wealth.

kdy všichni mají stejný příjem nebo bohatství.

But you also never see this in real life, not even in communist countries,

Ani to není ve skutečnosti možné, dokonce ani v komunistických zemích,

because for one thing, that would mean paying everyone—

protože to by znamenalo platit všem

– bez ohledu na věk, typ zaměstnání nebo místo pracovního uplatnění

no matter how young, old, what job they’re in or where they work—

the exact same wage.

– přesně stejnou mzdu.

Typical after-tax Ginis in developed countries today are around 0.3,

Giniho koeficient se dnes po zdanění ve vyspělých zemích pohybuje kolem 0,3,

though there’s a wide range from pretty equal to pretty unequal.

i když je tu široké rozpětí zemí od téměř rovných po poměrně nerovné.

Before we go any further, you should know what the Gini index—

Než budeme pokračovat, měli byste vědět, co nám Giniho koeficient

or any other measure of economic inequality— doesn’t tell us:

– nebo jakékoli jiné měřítko ekonomické nerovnosti – neříká:

it gives no information about how income and wealth are distributed

nepřináší žádné informace o tom, jak jsou příjmy a bohatství

across genders, races, educational backgrounds or other demographics;

rozděleny mezi pohlaví, rasy, vzdělání nebo jiné demografické skupiny;

it doesn’t tell us how easy or difficult it is to escape poverty.

neříká nám, jak snadné nebo obtížné je uniknout chudobě.

And it also gives no insight as to how a particular society

A nenabízí ani pohled na to, jak určitá společnost

arrived at its present level of inequality.

dospěla ke své současné míře nerovnosti.

Economic inequality is deeply entangled with other types of inequality:

Ekonomická nerovnost je hluboce spjata s dalšími typy nerovností;

for example, generations of discrimination, imperialism,

například generace diskriminace, imperialismu a kolonialismu

and colonialism

created deeply rooted power and class inequalities

vytvořily hluboce zakořeněné mocenské a třídní nerovnosti,

that persist to this day.

které přetrvávají dodnes.

But we still need at least a rough measure of who gets how much in a country.

Ale stále potřebujeme aspoň přibližně změřit, kdo v dané zemi kolik dostává.

That’s what the Gini index gives us.

To nám Giniho koeficient nabízí.

Some countries are, economically, much more unequal than others.

Některé země jsou ekonomicky nerovnější než jiné.

And that’s because a significant portion of economic inequality

A je tomu tak proto, že značná míra ekonomické nerovnosti

is the result of choices that governments make.

je výsledkem rozhodnutí, jež přijímají vlády.

Let's talk about some of these choices.

Podívejme se na pár takových rozhodnutí.

First: what kind of economy to use.

Za prvé: jaký druh ekonomiky použít.

In the 20th century, some countries switched to socialism or communism

Ve 20. století přešly některé země na socialismus nebo komunismus,

for a variety of reasons,

a to z řady důvodů,

including reducing economic inequality.

včetně snížení ekonomické nerovnosti.

These changes did dramatically reduce economic inequality

Tyto změny dramaticky snížily nerovnost

in the two largest non-capitalist economies,

ve dvou největších nekapitalistických ekonomikách:

China and the Soviet Union— especially in the Soviet Union.

v Číně a Sovětském svazu – obzvlášť v Sovětském svazu.

But neither country prospered as much as the world's leading economies.

Ani jedna z nich však neprosperovala tak jako přední světové ekonomiky.

So yes, people earned about as much as their neighbors did,

Takže ano, lidé měli asi tak stejně jako jejich sousedé,

but that wasn’t very much.

ale nebylo toho moc.

This— and many other issues— contributed to the Soviet Union’s collapse in 1991.

To – a řada dalších problémů – přispělo v roce 1991 k rozpadu Sovětského svazu.

And China, to grow more quickly, shifted its economy towards capitalism

Aby rychleji rostla, posunula Čína na konci 70. let svou ekonomiku

starting in the late 1970s.

směrem ke kapitalismu.

What about capitalist countries?

A co kapitalistické země?

Can they choose to reduce economic inequality?

Mohou se rozhodnout snížit ekonomickou nerovnost?

It’s tempting to think

Je lákavé myslet si:

“no, because the whole point of capitalism is to hoard enough gold coins

„ne, protože smyslem kapitalismu je nahromadit dostatek zlatých mincí,

to be able to dive into them like Scrooge McDuck.”

abyste v nich mohli plavat jako Skrblík McKvák“.

China seems to provide the textbook example of this:

Učebnicový příklad najdeme právě u Číny:

after it became more capitalist,

když se přiblížila ke kapitalismu,

its Gini index shot up from under 0.4 to over 0.55.

její Giniho koeficient vystřelil z 0,4 na více než 0,55.

Meanwhile, its per capita yearly income

Její roční příjem na hlavu mezitím

jumped from the rough equivalent of $1,500 to over $13,000.

z hrubého ekvivalentu 1 500 USD vyskočil na více než 13 000 USD.

But there are many counter-examples:

Ale existuje mnoho protipříkladů:

capitalist countries in which inequality is actually holding steady or decreasing.

kapitalistické země, v nichž se nerovnost v podstatě udržuje stejná, nebo klesá.

France has kept its Gini index below 0.32 since 1979.

Francie si od roku 1979 drží Giniho koeficient pod 0,32.

Ireland's Gini has been trending mostly downward since 1995.

V Irsku má Giniho koeficient od roku 1995 převážně sestupný trend.

The Netherlands and Denmark have kept theirs below 0.28 since the 1980s.

Nizozemí a Dánsko si ho od 80. let drží pod 0,28.

How do they do it?

Jak to dělají?

One way is with taxes.

Jedním způsobem jsou daně.

Personal income taxes in most countries are progressive:

Daně z příjmu fyzických osob jsou ve většině zemí progresivní:

the more money you make, the higher your tax rate.

čím více vyděláváte, tím vyšší bude daňová sazba.

And the more progressive your tax system, the more it reduces inequality.

A čím progresivnější je daňový systém, tím více snižuje nerovnost.

So, for example, while pre-tax income inequality in France

Takže zatímco například ve Francii je nerovnost příjmů před zdaněním

is roughly the same as it is in the US,

zhruba stejná jako v USA,

post-tax inequality in France is roughly 20% lower.

ve Francii je nerovnost po zdanění zhruba o 20 % nižší.

Meanwhile, inheritance taxes can reduce the amount of wealth

Mezitím mohou dědické daně snížit množství bohatství,

that a single family can amass over generations.

které může jediná rodina hromadit po generace.

Germany and many other European countries have inheritance or estate taxes

Německo a řada dalších evropských zemí má dědické daně či daně z nemovitostí,

that kick in at a few thousand to a few hundred thousand Euros,

které se pohybují od několika tisíc do několika set tisíc eur

depending on who's inheriting.

v závislosti na tom, kdo dědí.

The US, on the other hand,

Na druhou stranu v USA

lets you inherit $12 million without paying any federal tax.

můžete zdědit 12 milionů dolarů, aniž byste museli platit federální daň.

Another way is with transfers—

Dalším způsobem jsou transfery,

when the government takes tax revenues from one group of people

kdy vláda odebírá daňové příjmy jedné skupině lidí

and gives it to another.

a dává je jiné.

For example, Social Security programs tax people who work

Například programy sociálního zabezpečení zdaňují příjmy pracujících

and use the revenue to support retirees.

a zisk používají na podporu důchodců.

In Italy, about a quarter of Italians’ disposable household income

Asi čtvrtina disponibilního příjmu italských domácností

comes from government transfers.

pochází z vládních transferů.

That’s a lot, especially relative to the US,

To je hodně, obzvlášť v porovnání s USA,

where the figure is just over 5%.

kde to činí jen něco přes 5 %.

A third way is to ensure that everyone has access to things

Třetím způsobem je zajistit,

aby měl každý přístup například k vzdělání a zdravotní péči.

like education and healthcare.

A highly educated, healthy workforce can command a higher salary on the market,

Vysoce vzdělaná a zdravá pracovní síla může na trhu práce získat vyšší plat,

thus reducing inequality.

a tím snížit nerovnost.

The fourth way is addressing the digital divide:

Čtvrtým způsobem je řešení digitální propasti:

the gap between those who have access to the Internet and those who do not.

propasti mezi těmi, kteří mají přístup k internetu, a těmi, kteří ho nemají.

A fifth way is dealing with extreme wealth.

A pátým způsobem je vypořádání se s extrémním bohatstvím.

Multibillionaires can buy social media platforms,

Multimiliardáři mohou kupovat platformy sociálních médií,

news outlets, policy think-tanks, perhaps even politicians,

zpravodajské kanály, politické think-tanky, možná i politiky,

and bend them to their will,

a ohýbat je podle své vůle,

threatening the very fabric of democracy.

čímž ohrožují samotnou strukturu demokracie.

We are just barely scratching the surface of inequality here.

Pořád však jdeme jen po povrchu nerovnosti.

We haven’t touched on the drastic divides in who has wealth and who doesn’t;

Nedotkli jsme se drastických rozdílů v tom, kdo má bohatství a kdo ne;

the power structures that prevent social and economic mobility;

mocenských struktur, které brání sociální a ekonomické mobilitě;

and the drastic inequality between countries—

a drastické nerovnosti mezi zeměmi.

the fact that, for example,

Je například fakt,

just three Americans have 90 billion more dollars than Egypt,

že tři Američané mají o 90 miliard dolarů více než celý Egypt,

a country of 100 million people.

země se 100 miliony obyvatel.

And here’s one final thing to think about: power and wealth are self-reinforcing,

A je tu ještě jedna věc k zamyšlení: moc a bohatství se samy posilují,

which means that equality is not.

což pro rovnost neplatí.

Left to their own devices, societies tend toward inequality—

Pokud společnosti ponecháme jejich osudu, mají sklon k nerovnosti.

unless we weaken the feedback loops of wealth and power concentration.

Leda bychom oslabili zpětnovazební smyčky koncentrace bohatství a moci.