One of the most banned books of all time - Mollie Godfrey

Překladatel: Lenka Slámová Korektor: Vladimír Harašta

In 1998, a Maryland school district removed one of American literature’s

V roce 1998 odstranil školní okres Maryland ze svých osnov

most acclaimed works from its curriculum.

jedno z nejuznávanějších děl americké literatury.

Parents pushing for the ban said the book

Rodiče, kteří na zákaz tlačili, o knize říkali,

was both “sexually explicit” and “anti-white.”

že je „sexuálně explicitní“ a „protibělošská“.

Following an outcry from other parents and teachers,

Po pobouření ostatních rodičů a učitelů

the decision was eventually reversed.

bylo rozhodnutí nakonec zvráceno.

But this was neither the first nor the last attack

Nebyl to ale ani první, ani poslední útok

on Maya Angelou’s “I Know Why The Caged Bird Sings.”

na „Vím, proč pták v kleci zpívá“ od Mayi Angelou.

Few books have been challenged more often than Angelou's memoir.

Jen málokterá kniha byla tak často napadána jako tato autobiografie.

And while book banning decisions typically aren’t made

A i když rozhodnutí o zákazu knih nebývají přijímána

at the state or national level,

na státní nebo národní úrovni,

most of the schools and libraries that have banned Angelou’s book

většina škol a knihoven, které Angelouinu knihu zakázaly,

have given similar reasons.

uvádí podobné důvody.

Most commonly, they argue that the memoir’s account of sexual assault

Nejčastěji tvrdí, že popis sexuálního napadení

and the violence of US racism are inappropriate for young readers.

a rasistického násilí v USA jsou pro mladé čtenáře nevhodné.

But these concerns miss the point of Angelou’s story,

Tyto obavy však míjejí smysl Angelouina příběhu,

which uses these very themes to explore the danger of censorship

který právě tato témata využívá k prozkoumání nebezpečí cenzury

and silence in the lives of young people.

a mlčení v životech mladých lidí.

Published in 1969, “I Know Why The Caged Bird Sings”

„Vím, proč pták v kleci zpívá“ vyšlo v roce 1969

traces the author’s childhood growing up poor, Black and female in the southern US.

a sleduje dětství autorky,

která jako chudá černošská dívka vyrůstala na jihu USA.

Central to the narrative is Angelou’s experience of being sexually assaulted

Ústředním bodem vyprávění je její zkušenost se sexuálním napadením,

when she was seven and a half years old.

když jí bylo sedm a půl roku.

Surrounded by adults who consider the subject too taboo to discuss,

Mezi dospělými, pro něž je to téma až moc velké tabu, aby se o něm mluvilo,

Angelou decides that she is to blame.

dojde Angelou k tomu, že za to může ona.

And when she finally identifies her abuser in court,

A když konečně u soudu identifikuje toho, kdo ji znásilnil,

he is killed by vigilantes.

viník je zabit pouliční hlídkou.

Angelou believes her voice is responsible for his death,

Angelou věří, že za jeho smrt může její hlas,

and for six years, she stops speaking almost entirely.

a na šest let téměř zcela přestane mluvit.

The book chronicles Angelou’s journey to rediscover her voice,

Kniha zachycuje Angelouinu cestu za znovuobjevením svého hlasu

all while exploring the pain and misplaced shame

a přitom zkoumá bolest a nemístný stud,

that emerges from avoiding uncomfortable realities.

které se vynořují, když se vyhýbá nepříjemné realitě.

The memoir’s narrative voice expertly blends her childhood confusion

Vypravěčský hlas pamětí zkušeně mísí její dětský zmatek

with her adult understanding,

s porozuměním dospělého

offering the reader insights Angelou was deprived of as a child.

a nabízí čtenáři poznatky, o něž byla Angelou v dětství ochuzena.

She connects her early experiences of being silenced and shamed

Své rané zkušenosti, kdy byla umlčována a zahanbována,

to the experience of being poor and Black in the segregated United States.

spojuje se zkušeností chudých černochů v segregovaných Spojených státech.

“The Black female,” she writes,

„Černošská žena,“ píše,

“is caught in the tripartite crossfire of masculine prejudice,

„je chycena v trojstranné palbě mužských předsudků,

white illogical hate, and Black lack of power.”

nesmyslné bílé nenávisti a nedostatku moci černochů.“

Her autobiography was one of the first books

Její autobiografie byla jednou z prvních knih,

to speak openly about child sexual abuse,

které otevřeně mluvily o sexuálním zneužívání dětí,

and especially groundbreaking to do so from the perspective of the abused child.

a zvlášť průlomové bylo, že tak činila z pohledu zneužívaného dítěte.

For centuries, Black women writers had been limited by stereotypes

Černošské spisovatelky byly po staletí omezovány stereotypy,

characterizing them as hypersexual.

podle kterých byly hypersexuální.

Afraid of reinforcing these stereotypes,

Ze strachu z posílení takových stereotypů

few were willing to write about their sexuality at all.

se málokterá odvážila vůbec o své sexualitě psát.

But Angelou refused to be constrained.

Ale Angelou odmítla být omezována.

She publicly explored her most personal experience,

Veřejně prozkoumala svou nejosobnější zkušenost,

without apology or shame.

a to bez pardonů a bez studu.

This spirit of defiance charges her writing with a sense of hope

Tento duch vzdoru plní její knihu pocitem naděje

that combats the memoir’s often traumatic subject matter.

jenž bojuje proti často traumatickému tématu memoáru.

When recalling how a fellow student defied instructions not to sing

Když vzpomíná, jak se její spolužák vzepřel pokynu

the Black National Anthem in the presence of white guests,

nezpívat „černošskou národní hymnu“ před bělošskými hosty,

she writes, “The tears that slipped down many faces were not wiped away in shame.

píše: „Za slzy, které stékaly po mnoha tvářích, se nikdo nestyděl.

We were on top again... We survived.”

Byli jsme zase na vrcholu… Přežili jsme.“

Angelou’s memoir was published amidst the Civil Rights and Black Power movements,

Angelouiny paměti byly zveřejněny v době hnutí za občanská práva a za Black Power,

when activists were calling for school curricula

kdy aktivisté bojovali za školní osnovy,

that reflected the diversity of experiences in the US.

které by odrážely rozmanitost zkušeností v USA.

But almost as soon as the book appeared in schools, it was challenged.

Jakmile se kniha objevila ve školách, téměř ihned byla zpochybňována.

Campaigns to control lesson plans surged across America in the 1970s and 80s.

V 70. a 80. letech 20. století

se vzedmuly kampaně za kontrolu školních osnov.

On the American Library Association’s list

Na seznamu nejčastěji zakazovaných

of most frequently banned or challenged books,

nebo napadaných knih Americké asociace knihoven

“I Know Why The Caged Bird Sings” remained near the top for two decades.

se kniha „Vím, proč pták v kleci zpívá“ držela dvě desetiletí na horních příčkách.

But parents, students, and educators have consistently fought back

Ale rodiče, studenti a učitelé proti tomu důsledně bojovali

in support of the memoir.

a autobiografii podporovali.

And by 2013, it had become the second most taught non-fiction text

Do roku 2013 se stala druhým nejčastěji vyučovaným textem literatury faktu

in US high school English classes.

v hodinách angličtiny na středních školách v USA.

When asked how she felt about writing one of the most banned books, Angelou said,

Když se Angelou ptali, jaké to bylo psát jednu z nejzakazovanějších knih, řekla:

“I find that people who want my book banned have never read

„Zjistila jsem, že lidé, kteří chtějí moji knihu zakázat,

z ní nikdy nečetli ani odstavec,

a paragraph of my writing,

but have heard that I write about a rape.

ale slyšeli, že je o znásilnění.

They act as if their children are not faced with the same threats.

Chovali se, jako by jejich děti nebyly vystavovány stejným hrozbám.

And that’s terrible.”

A to je hrozné.“

She believed that children who are old enough to be the victims

Věřila, že děti, jež jsou dost staré na to, aby se staly oběťmi

of sexual abuse and racism are old enough to read about these subjects.

sexuálního zneužívání a rasismu, jsou dost staré i na to, aby o tom četly.

Because listening and learning are essential to overcoming,

Protože naslouchání a učení jsou nezbytné k tomu, abychom to překonali,

and the unspeakable is far more dangerous when left unspoken.

a nevyslovitelné je mnohem nebezpečnější, když zůstane nevyřčeno.