Rachel Armstrong: Architecture that repairs itself?

Překladatel: Marek Vanžura Korektor: Jan Vesely

All buildings today have something in common.

Všechny dnešní budovy mají něco společného.

They're made using Victorian technologies.

Jsou postaveny pomocí technik z viktoriánské éry.

This involves blueprints,

Což zahrnuje plány,

industrial manufacturing

průmyslovou výrobu

and construction using teams of workers.

a stavbu prostřednictvím skupin dělníků.

All of this effort results in an inert object.

Všechny tyto snahy pak vedou k inertnímu objektu.

And that means that there is a one-way transfer of energy

Což znamená, že dochází jen k jednosměrnému přenosu energie,

from our environment into our homes and cities.

totiž z prostředí do domů a měst.

This is not sustainable.

A to není udržitelné.

I believe that the only way that it is possible for us

Jsem přesvědčena, že jediným způsobem, který je pro nás možný,

to construct genuinely sustainable homes and cities

jak stavět ryze udržitelné domy a města,

is by connecting them to nature,

je jejich spojení s přírodou,

not insulating them from it.

nikoli izolování od ní.

Now, in order to do this, we need the right kind of language.

Takže vlivem toho potřebujeme správný druh jazyka.

Living systems are in constant conversation

Živé organismy jsou v neustálém rozhovoru

with the natural world,

s přírodním světem,

through sets of chemical reactions called metabolism.

a to prostřednictvím skupin chemických reakcí, kterým se říká metabolismus.

And this is the conversion of one group of substances

Je to rozhovor jedné skupiny substancí

into another, either through

s jinou skupinou, a to prostřednictvím

the production or the absorption of energy.

vytváření anebo spotřebovávání energie.

And this is the way in which living materials

A tohle je způsob, kterým živé organismy

make the most of their local resources

využívají většinu svých zdrojů

in a sustainable way.

udržitelným způsobem.

So, I'm interested in the use of

Takže se zajímám o použití

metabolic materials for the practice of architecture.

metabolických materiálů pro využití v architektuře.

But they don't exist. So I'm having to make them.

Ale takové materiály neexistují. Musím je vytvořit.

I'm working with architect Neil Spiller

Pracuji s architektem Neilem Spillerem

at the Bartlett School of Architecture,

na Bartlettově škole architektury,

and we're collaborating with international scientists

kde spolupracujeme s mezinárodními vědci,

in order to generate these new materials

abychom vytvořili tyhle nové materiály,

from a bottom up approach.

přičemž využíváme přístup zdola nahoru.

That means we're generating them from scratch.

To znamená, že je od základů tvoříme.

One of our collaborators is chemist Martin Hanczyc,

Jedním z našich spolupracovníků je chemik Martin Hanczyc,

and he's really interested in the transition from

který se obzvlášť zajímá o přechod

inert to living matter.

z inertní hmoty k hmotě živé.

Now, that's exactly the kind of process that I'm interested in,

To je přesně ten druh procesu, který mě zajímá,

when we're thinking about sustainable materials.

když přemýšlíme o udržitelných materiálech.

So, Martin, he works with a system called the protocell.

Takže Martin pracuje se systémem, kterému se říká protobuňka.

Now all this is -- and it's magic --

Tohle všechno je -- je to kouzelné --

is a little fatty bag. And it's got a chemical battery in it.

je to takový malý obtloustlý balíček, uvnitř kterého je chemická baterie.

And it has no DNA.

Nemá žádnou DNA.

This little bag is able to conduct itself

Tenhle malý balíček je schopný sám sebe řídit

in a way that can only be described as living.

způsobem, který je možné popsat pouze jako žijící.

It is able to move around its environment.

Je schopný pohybovat se po svém okolí.

It can follow chemical gradients.

Může sledovat chemické gradienty.

It can undergo complex reactions,

Může podstupovat složité chemické reakce,

some of which are happily architectural.

pár z nich jsou architektonické, což nás těší.

So here we are. These are protocells,

Dopracovali jsme se tedy sem. Tohle jsou protobuňky

patterning their environment.

prozkoumávající své okolí.

We don't know how they do that yet.

Zatím nevíme, jak to dělají.

Here, this is a protocell, and it's vigorously shedding this skin.

Tohle je protobuňka, která se rázně zbavuje kůže.

Now, this looks like a chemical kind of birth.

Vypadá to tak trochu jako chemická obdoba narození.

This is a violent process.

Je to násilný proces.

Here, we've got a protocell to extract carbon dioxide

Tady máme protobuňku, která z atmosféry izoluje

out of the atmosphere

oxid uhličitý

and turn it into carbonate.

a přeměňuje jej na uhličitan.

And that's the shell around that globular fat.

Což je ona skořápka kolem.

They are quite brittle. So you've only got a part of one there.

Jsou celkem křehké. Takže tu máme jen část z ní.

So what we're trying to do is, we're trying to push these technologies

Snažíme se docílit, abychom tyto technologie použili

towards creating bottom-up construction approaches

k vytvoření zcela nových základů způsobů výstavby

for architecture,

v architektuře,

which contrast the current, Victorian, top-down methods

takže by byla v kontrastu k současné, viktoriánské, metodě shora dolů,

which impose structure upon matter.

která skládá hmotu do struktur.

That can't be energetically sensible.

To však nemůže být energeticky citlivé.

So, bottom-up materials

Materiály v metodě shora dolů

actually exist today.

v současnosti existují.

They've been in use, in architecture, since ancient times.

V architektuře se používají už od dob antiky.

If you walk around the city of Oxford, where we are today,

Když se procházíte po Oxfordu, kde nyní jsme,

and have a look at the brickwork,

a podíváte se na zdivo,

which I've enjoyed doing in the last couple of days,

což jsem s chutí dělala po několik posledních dní,

you'll actually see that a lot of it is made of limestone.

uvidíte, že mnohokrát je použit vápenec.

And if you look even closer,

A pokud se podíváte ještě blíž,

you'll see, in that limestone, there are little shells

spatříte, že v tomto vápenci jsou malé skořápky

and little skeletons that are piled upon each other.

a malé kostřičky, které jsou nahromaděny jedna na druhé.

And then they are fossilized over millions of years.

A pak během milionů let kameněly.

Now a block of limestone, in itself,

Takže teď už není kvádr vápence

isn't particularly that interesting.

tak zajímavý.

It looks beautiful.

Ale vypadá nádherně.

But imagine what the properties of this limestone block might be

Ale představte si, jaké vlastnosti by tento vápenec mohl mít,

if the surfaces were actually

kdyby jeho povrch

in conversation with the atmosphere.

vedl rozhovor s atmosférou.

Maybe they could extract carbon dioxide.

Možná by z ní mohl odstraňovat oxid uhličitý.

Would it give this block of limestone new properties?

Mohly by se tomuto kvádru vápence dodat nové vlastnosti?

Well, most likely it would. It might be able to grow.

No, velmi pravděpodobně ano. Mohl by růst.

It might be able to self-repair, and even respond

Mohl by se sám opravovat či dokonce reagovat

to dramatic changes

na dramatické změny

in the immediate environment.

v nejbližším okolí.

So, architects are never happy

Architekti se nikdy nespokojí

with just one block of an interesting material.

jen s jedním kvádrem zajímavého materiálu.

They think big. Okay?

Přemýšlejí ve velkém. Rozumíte?

So when we think about scaling up metabolic materials,

Takže když přemýšlíme o rozšiřování metabolických materiálů,

we can start thinking about ecological interventions

můžeme začít přemýšlet o ekologických zásazích,

like repair of atolls,

jako je oprava atolů,

or reclamation of parts of a city

nebo opravení částí měst,

that are damaged by water.

které jsou poškozeny vodou.

So, one of these examples

Jedním z příkladů

would of course be the historic city of Venice.

by mohly být historické Benátky.

Now, Venice, as you know, has a tempestuous relationship with the sea,

Benátky, jak jistě víte, mají bouřlivý vztah s mořem,

and is built upon wooden piles.

vyrůstají z něj na dřevěných pilířích.

So we've devised a way by which it may be possible

Vyvinuli jsme způsob, který by mohl být schopný

for the protocell technology that we're working with

pomocí technologie protobuněk, se kterými pracujeme,

to sustainably reclaim Venice.

navrátit stav Benátek do původní podoby.

And architect Christian Kerrigan

A architekt Christian Kerrigan

has come up with a series of designs that show us

přišel se skupinou návrhů, které nám ukazují,

how it may be possible to actually grow a limestone reef

jak by bylo možné vypěstovat vápencový útes

underneath the city.

pod městem.

So, here is the technology we have today.

Takže tohle je technologie, kterou v současnosti máme.

This is our protocell technology,

Naše protobuněčná technologie,

effectively making a shell, like its limestone forefathers,

která efektivně vytváří skořápky, jako předkové vápence,

and depositing it in a very complex environment,

a umisťuje je ve velmi komplikovaných prostředích,

against natural materials.

na podloží přírodních materiálů.

We're looking at crystal lattices to see the bonding process in this.

Díváme se na krystalové mříže, abychom pochopili tento druh procesu.

Now, this is the very interesting part.

Tohle je velice zajímavá část.

We don't just want limestone dumped everywhere in all the pretty canals.

Nechceme jen nechat vápenec vyrůst ve všech těch pěkných kanálech.

What we need it to do is to be

Co potřebujeme udělat,

creatively crafted around the wooden piles.

je kreativně jím obalit dřevěné pilíře.

So, you can see from these diagrams that the protocell is actually

Z tohoto nákresu můžete vidět, že protobuňky se vlastně

moving away from the light,

hýbou pryč od světla,

toward the dark foundations.

vstříc temným základům.

We've observed this in the laboratory.

Sledovali jsme to v laboratoři.

The protocells can actually move away from the light.

Protobuňky jsou schopny pohybovat se pryč od světla.

They can actually also move towards the light. You have to just choose your species.

Mohou se ale také pohybovat směrem ke světlu. Stačí si jen vybrat požadovaný druh.

So that these don't just exist as one entity,

Neexistují jako jedna entita,

we kind of chemically engineer them.

chemicky je programujeme.

And so here the protocells are depositing their limestone

Tady protobuňky umisťují svůj vápenec

very specifically, around the foundations of Venice,

velmi svérázně, kolem základů Benátek,

effectively petrifying it.

a prakticky je měníé na kámen..

Now, this isn't going to happen tomorrow. It's going to take a while.

To se ale nestane zítra. Žádá si to čas.

It's going to take years of tuning and monitoring this technology

Vezme si to roky vylaďování a sledování této technologie,

in order for us to become ready

než budeme připraveni

to test it out in a case-by-case basis

ji otestovat reálně

on the most damaged and stressed buildings within the city of Venice.

na nejvíce poškozených a namáhaných budovách v Benátkách.

But gradually, as the buildings are repaired,

Ale postupně, jak se budovy budou opravovat,

we will see the accretion of a limestone reef beneath the city.

uvidíme hromadění vápencového útesu pod městem.

An accretion itself is a huge sink of carbon dioxide.

Hromadění samotné ve velkém pohlcuje oxid uhličitý.

Also it will attract the local marine ecology,

Rovněž to bude přitahovat místní mořské tvory,

who will find their own ecological niches within this architecture.

kteří naleznou svou vlastní ekologickou niku v rámci této architektury.

So, this is really interesting. Now we have an architecture

Takže je to skutečně zajímavé. Máme tedy architekturu,

that connects a city to the natural world

která spojuje město s přírodním světem,

in a very direct and immediate way.

a to velmi přímým a důvěrným způsobem.

But perhaps the most exciting thing about it

Ale možná nejvíce vzrušující na tom všem je,

is that the driver of this technology is available everywhere.

že použití této technologie je možné kdekoli.

This is terrestrial chemistry. We've all got it,

Tohle je pozemská chemie. Což znamená,

which means that this technology is just as appropriate

že tato technologie je přesně vyladěná

for developing countries as it is

pro rozvojové země, stejně jako

for First World countries.

pro země prvního světa.

So, in summary, I'm generating metabolic materials

V souhrnu, vytvářím metabolické materiály

as a counterpoise to Victorian technologies,

jakožto kontrapunkt k viktoriánským technologiím,

and building architectures from a bottom-up approach.

a buduji architekturu přístupem zdola nahoru.

Secondly, these metabolic materials

Za druhé, tyhle metabolické materiály

have some of the properties of living systems,

mají určité vlastnosti živých organismů,

which means they can perform in similar ways.

což znamená, že se chovají podobným způsobem.

They can expect to have a lot of forms and functions

Můžeme očekávat, že budou mít mnoho podob a funkcí

within the practice of architecture.

při architektonické práci.

And finally, an observer in the future

A konečně, pozorovatel v budoucnosti

marveling at a beautiful structure in the environment

obdivující krásu struktur v prostředí,

may find it almost impossible to tell

může být téměř neschopný říct,

whether this structure

zda tahle struktura

has been created by a natural process

byla stvořena přirozeným procesem,

or an artificial one.

nebo umělým.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)