What if we replaced politicians with randomly selected people? | Brett Hennig

Překladatel: Libor Supcik Korektor: Alena Novotná

I want to talk about one of the big questions,

Chci pohovořit o jedné z velkých otázek,

perhaps the biggest question:

možná o té nejdůležitější:

How should we live together?

Jak žít pospolu?

How should a group of people, who perhaps live in a city

Jak má třeba skupina, která žije ve městě,

or in the continent

nebo na kontinentu

or even the whole globe,

či dokonce na celém světě,

share and manage common resources?

sdílet a řídit společné zdroje?

How should we make the rules that govern us?

Jak tvořit pravidla, která nás řídí?

This has always been an important question.

Toto bylo vždy důležitou otázkou.

And today, I think it's even more important than ever

A dnes, myslím si, je ještě závažnější než kdy jindy,

if we want to address rising inequality, climate change, the refugee crisis,

pokud chceme řešit růst nerovnosti, změny klimatu, uprchlickou krizi.

just to name a few major issues.

a to zmiňuji jen pár hlavních problémů.

It's also a very old question.

Je to také velmi stará otázka.

Humans have been asking themselves this question

Lidé se jí zabývali

ever since we lived in organized societies.

od dob prvních organizovaných společenství.

Like this guy, Plato.

Třeba tenhle chlapík Platón.

He thought we needed benevolent guardians

Myslel, že potřebujeme benevolentní správce,

who could make decisions for the greater good of everyone.

kteří se umí rozhodnout pro dobro celku.

Kings and queens thought they could be those guardians,

Králové a královny si mysleli, že dokážou být těmito poručníky,

but during various revolutions, they tended to lose their heads.

ale během rozličných revolucí přicházeli často o hlavy.

And this guy, you probably know.

A tohoto pána asi znáte.

Here in Hungary, you lived for many years

Tady v Maďarsku jste dlouho prožívali jeden

under one attempt to implement his answer of how to live together.

z pokusů o realizaci jeho řešení, jak společně žít.

His answer was brutal, cruel and inhumane.

Toto řešení bylo brutální, kruté a nehumánní.

But a different answer, a different kind of answer,

Ale jiné řešení, tedy jiný způsob,

which went more or less into hibernation for 2,000 years,

na který se za posledních 2 000 let zapomnělo,

has had profound recent success.

má odnedávna značný úspěch.

That answer is, of course, democracy.

Tímto způsobem je, jak jinak, demokracie.

If we take a quick look at the modern history of democracy,

Pokud se mrkneme na dějepis současné demokracie,

it goes something like this.

uvidíme asi toto.

Along here, we're going to put the last 200 years.

Na vodorovnou osu dáme posledních 200 let

Up here, we're going to put the number of democracies.

Na svislou počet demokracií.

And the graph does this,

A graf udělá toto.

the important point of which,

Zde si povšimněme

is this extraordinary increase over time,

tohoto neobyčejného vzrůstu,

which is why the 20th century

Ten je důvodem k tomu, že 20. století je

has been called the century of democracy's triumph,

nazýváno stoletím triumfu demokracie,

and why, as Francis Fukuyama said in 1989,

a jak řekl Francis Fukuyama v roce 1989,

some believe that we have reached the end of history,

někteří si myslí, že jsme dosáhli konce historie,

that the question of how to live together has been answered,

protože otázka na to, jak společně žít, byla zodpovězena a

and that answer is liberal democracy.

touto odpovědí je liberální demokracie.

Let's explore that assertion, though.

Podívejme se ale blíže na toto tvrzení.

I want to find out what you think.

Rád bych zjistil, co si myslíte vy.

So I'm going to ask you two questions,

Takže se vás zeptám na dvě otázky

and I want you to put your hands up

a chci, abyste v případě souhlasu

if you agree.

zvedli ruce.

The first question is: Who thinks living in a democracy is a good thing?

První otázkou je, kdo si myslí, že žít v demokracii je dobré?

Who likes democracy?

Kdo má rád demokracii?

If you can think of a better system, keep your hands down.

Umíte-li si představit lepší systém, nechte ruce dole.

Don't worry about those who didn't raise their hands,

Neznepokojujte se těmi, kteří nezvedli své ruce.

I'm sure they mean very well.

Určitě to nemyslí špatně.

The second question is:

Druhou otázkou je,

Who thinks our democracies are functioning well?

kdo si myslí, že naše demokracie fungují dobře?

Come on, there must be one politician in the audience somewhere.

Ale no tak, snad se tu někde v publiku najde jeden politik.

(Laughter)

(smích)

No.

Ne.

But my point is, if liberal democracy is the end of history,

Já tvrdím, že pokud je liberální demokracie koncem historie,

then there's a massive paradox or contradiction here.

tak tu máme veliký paradox nebo rozpor.

Why is that?

Čím to?

Well, the first question is about the ideal of democracy,

První otázka byla o ideálu demokracie,

and all these qualities are very appealing.

jehož všechny vlastnosti jsou velmi atraktivní.

But in practice, it's not working.

Ale v praxi to nefunguje.

And that's the second question.

A to je ta druhá otázka.

Our politics is broken, our politicians aren't trusted,

Politika se nám pokazila, politikům se nevěří

and the political system is distorted by powerful vested interests.

a politický systém je pokřivený významnými osobními zájmy.

I think there's two ways to resolve this paradox.

Myslím, že existují dvě cesty, jak tento paradox vyřešit.

One is to give up on democracy; it doesn't work.

Jednou je vzdát se demokracie, protože nefunguje.

Let's elect a populist demagogue who will ignore democratic norms,

Zvolme si populistu, který bude ignorovat demokratické normy,

trample on liberal freedoms

pošlapávat liberální svobody,

and just get things done.

a prostě bude mít výsledky.

The other option, I think, is to fix this broken system,

Myslím, že druhou cestou je opravit tento rozbitý systém

to bring the practice closer to the ideal

a přiblížit praxi ideálu.

and put the diverse voices of society in our parliaments

Zkombinovat hlasy společnosti v naších parlamentech,

and get them to make considered, evidence-based laws

tak, aby mohly psát rozvážné, realitou podložené zákony

for the long-term good of everyone.

pro dlouhodobé dobro všech.

Which brings me to my epiphany,

Což mě vede k heuréce,

my moment of enlightenment.

k mému momentu osvícení.

And I want you to get critical.

A buďte prosím kritičtí.

I want you to ask yourselves, "Why wouldn't this work?"

Ptejte se sebe: „Proč by to nemohlo fungovat?“

And then come and talk to me afterwards about it.

A pak za mnou po řeči přijďte podiskutovat.

Its technical name is "sortition."

Technicky je to losování,

But its common name is "random selection."

a obecný název je náhodný výběr.

And the idea is actually very simple:

Myšlenka je to vlastně velmi jednoduchá.

we randomly select people and put them in parliament.

Vylosujeme náhodně lidi a ty dáme do parlamentu

(Laughter)

(smích)

Let's think about that for a few more minutes, shall we?

Pojďme o tom chvíli popřemýšlet, co vy na to?

Imagine we chose you and you and you and you and you down there

Představte si, že vybereme vás a vás

and a bunch of other random people,

a hromadu dalších náhodných lidí

and we put you in our parliament for the next couple of years.

a na pár let vás posadíme do sněmovny.

Of course, we could stratify the selection to make sure that it matched

Jistě budeme vybírat tak, aby to odpovídalo

the socioeconomic and demographic profile of the country

socio-ekonomicko-demografickému profilu země,

and was a truly representative sample of people.

aby to byl skutečně reprezentativní vzorek lidí.

Fifty percent of them would be women.

Padesát procent budou ženy.

Many of them would be young, some would be old,

Mnozí budou mladí, někteří staří,

a few would be rich,

a několik bude bohatých,

but most of them would be ordinary people like you and me.

ale většina z nich budou běžní lidé jako vy a já.

This would be a microcosm of society.

Bude to jakýsi mikrokosmos společnosti.

And this microcosm would simulate how we would all think,

A tento mikrokosmos nasimuluje, jak bychom všichni přemýšleli,

if we had the time, the information

kdybychom měli čas, informace

and a good process to come to the moral crux of political decisions.

a dobrý postup k hledání morální báze politických rozhodnutí.

And although you may not be in that group,

A ačkoli vy možná nebudete v této skupině,

someone of your age, someone of your gender,

někdo vašeho věku, pohlaví

someone from your location and someone with your background

bydliště a někdo s vaším původem

would be in that room.

v té místnosti bude.

The decisions made by these people would build on the wisdom of crowds.

Rozhodnutí těchto lidí těží z principu moudrosti davu.

They would become more than the sum of their parts.

Budou lepší, než suma jednotlivých částí.

They would become critical thinkers

Stanou se kritickými mysliteli

with access to experts,

s přístupem k expertům,

who would be on tap but not on top.

kteří budou po ruce, ale jimž se nebude zobat z ruky.

And they could prove that diversity can trump ability

Prokážou, že je-li řešena široká škála problémů společnosti,

when confronting the wide array of societal questions and problems.

je rozmanitost silnější než schopnosti.

It would not be government by public opinion poll.

Nebude to vláda průzkumů veřejného mínění

It would not be government by referendum.

ani vláda referend.

These informed, deliberating people would move beyond public opinion

Tito informovaní a rozvážní lidé budou za rámcem veřejného mínění

to the making of public judgments.

vytvářet veřejné úsudky.

However, there would be one major side effect:

Nicméně zde bude jeden nezamýšlený důsledek:

if we replaced elections with sortition

pokud nahradíme volby náhodným výběrem

and made our parliament truly representative of society,

a sněmovna bude skutečně reprezentovat společnost,

it would mean the end of politicians.

bude to znamenat konec politiků.

And I'm sure we'd all be pretty sad to see that.

Z toho se jistě všichni rozbrečíme.

(Laughter)

(smích)

Very interestingly,

Co je pozoruhodné,

random selection was a key part of how democracy was done

náhodný výběr byl klíčem k praktikování demokracie

in ancient Athens.

ve starobylých Aténách.

This machine, this device, is called a kleroteria.

Tento přístroj se nazývá kleroterion.

It's an ancient Athenian random-selection device.

Je to přístroj, který Atéňané používali k náhodnému výběru.

The ancient Athenians randomly selected citizens

Dávní Atéňané takto vybírali spoluobčany

to fill the vast majority of their political posts.

na velkou většinu svých politických postů.

They knew that elections were aristocratic devices.

Věděli, že volby vedou k privilegiím.

They knew that career politicians were a thing to be avoided.

Věděli, že profesionálním politikům je lépe se vyhnout.

And I think we know these things as well.

A já si myslím, že my to také víme.

But more interesting than the ancient use of random selection

Ale mnohem zajímavější než starověká aplikace

principu náhodného výběru je jeho dnešní obrození.

is its modern resurgence.

The rediscovery of the legitimacy of random selection in politics

Znovuobjevení praktičnosti náhodného výběru

has become so common lately,

se v nedávné době stalo tak běžným,

that there's simply too many examples to talk about.

že je prostě příliš mnoho příkladů abychom o všech hovořili.

Of course, I'm very aware that it's going to be difficult

Ovšemže jsem si plně vědom, že to bude těžké

to institute this in our parliaments.

nastolit toto v našich parlamentech.

Try this -- say to your friend,

Zkuste to - řekněte svému příteli

"I think we should populate our parliament with randomly selected people."

„Co takhle naplnit náš parlament náhodně vybranými lidmi.“

„Děláš si srandu?

"Are you joking?

What if my neighbor gets chosen?

Co když vyberou mého souseda?

The fool can't even separate his recycling."

Ten blb neumí ani správně třídit odpad.“

But the perhaps surprising but overwhelming and compelling evidence

Ale, snad překvapivý, ale jistě drtivý a přesvědčivý důkaz

from all these modern examples

z těchto soudobých příkladů je,

is that it does work.

že to vskutku funguje.

If you give people responsibility, they act responsibly.

Dáte-li lidem odpovědnost, tak konají zodpovědně.

Don't get me wrong -- it's not a panacea.

Chápejte, není to všelék.

The question is not: Would this be perfect?

Otázkou není: „Bude to bez chyb?“

Of course not.

Jistěže nebude.

People are fallibly human,

Lidé vždy chybují,

and distorting influences will continue to exist.

a rušivé vlivy budou vždy existovat.

The question is: Would it be better?

Otázka zní: „Bude to lepší?“

And the answer to that question, to me at least, is obviously yes.

A odpovědí je zde, alespoň pro mne, jistěže ano.

Which gets us back to our original question:

Což nás vrací k původní otázce:

How should we live together?

„Jak žít společně?“

And now we have an answer:

A teď tu máme odpověď:

with a parliament that uses sortition.

S parlamentem, který používá náhodný výběr.

But how would we get from here to there?

Ale jak se k tomu odsud dopídit?

How could we fix our broken system

Jak opravit náš rozbitý systém

and remake democracy for the 21st century?

a přepracovat demokracii pro 21. století?

Well, there are several things that we can do,

No, můžeme udělat několik věcí,

and that are, in fact, happening right now.

které se vlastně zrovna nyní uskutečňují.

We can experiment with sortition.

S náhodným výběrem můžeme dělat pokusy.

We can introduce it to schools and workplaces and other institutions,

Můžeme ho zkusit ve školách, firmách a dalších institucích,

like Democracy In Practice is doing in Bolivia.

tak jak to dělá „Demokracie v Praxi“ v Bolívii.

We can hold policy juries and citizens' assemblies,

Můžeme mít oborové poroty a občanská shromáždění,

like the newDemocracy Foundation is doing in Australia,

tak jak to dělá australská newDemocracy Foundation,

like the Jefferson Center is doing in the US

a jak to dělá Jefferson Center v USA

and like the Irish government is doing right now.

a jak to nyní dělá irská vláda.

We could build a social movement demanding change,

Můžeme zahájit společenské hnutí, které chce změnu,

which is what the Sortition Foundation is doing in the UK.

což dělá Sortition Foundation ve Velké Británii.

And at some point, we should institute it.

Jednou bychom to měli zavést.

Perhaps the first step would be a second chamber in our parliament,

Prvním krokem by mohla být druhá komora našeho parlamentu

full of randomly selected people --

plná náhodně vybraných lidí -

a citizens' senate, if you will.

takový občanský senát.

There's a campaign for a citizens' senate in France

Ve Francii je kampaň za občanský senát

and another campaign in Scotland,

a další kampaň je ve Skotsku

and it could, of course, be done right here in Hungary.

a proč ji nedělat právě tady v Maďarsku.

That would be kind of like a Trojan horse right into the heart of government.

Byl by to takový trojský kůň přímo do srdce vlády.

And then, when it becomes impossible

A dále, když už bude neudržitelné

to patch over the cracks in the current system,

stálé záplatování trhlin nynějšího systému,

we must step up and replace elections with sortition.

musíme povstat a nahradit volby losováním.

I have hope.

Mám naději.

Here in Hungary, systems have been created,

Tady v Maďarsku byly v minulosti systémy tvořeny

and systems have been torn down and replaced

a byly i rušeny

in the past.

a nahrazovány.

Change can and does happen.

Změna je možná a probíhá.

It's just a matter of when and how.

Je jen otázkou kdy a jak.

Thank you. (Hungarian) Thank you.

Díky. Děkuji.

(Applause)

(Aplaus)