Bruce Schneier: The security mirage

Překladatel: Libor Supcik Korektor: Jan Kadlec

Takže bezpečí jsou dvě různé věci:

So, security is two different things:

je to pocit a je to realita.

it's a feeling, and it's a reality.

A tyto se liší.

And they're different.

Můžete se cítit bezpečně,

You could feel secure even if you're not.

i když jste v nebezpečí.

And you can be secure

A můžete být v bezpečí,

even if you don't feel it.

i když se tak necítíte.

Really, we have two separate concepts

Jsou to skutečně dva různé pojmy

mapped onto the same word.

v jednom slově.

And what I want to do in this talk is to split them apart --

A to, co chci touto přednáškou dokázat,

je oddělit je:

figuring out when they diverge and how they converge.

přijít na to, kde se rozcházejí

a kde se přibližují.

And language is actually a problem here.

A jazyk je zde vlastně překážkou.

Není mnoho dobrých slov

There aren't a lot of good words

pro pojmy, o kterých budeme hovořit.

for the concepts we're going to talk about.

Takže, pokud se díváme na bezpečí

So if you look at security from economic terms,

z ekonomického hlediska,

jde o směnný obchod.

it's a trade-off.

Vždy, když získáte trochu bezpečí,

Every time you get some security, you're always trading off something.

něčím za něj platíte.

Ať je to již při osobním rozhodnutí --

Whether this is a personal decision --

necháte-li si doma nainstalovat alarm --

whether you're going to install a burglar alarm in your home --

nebo národním -- zda napadnout cizí zemi --

or a national decision,

where you're going to invade a foreign country --

něčím za to budete platit.

you're going to trade off something: money or time, convenience, capabilities,

Penězi či časem, pohodlím, možnostmi,

třeba i základními svobodami.

maybe fundamental liberties.

And the question to ask when you look at a security anything

A otázka, kterou je třeba si při zabezpečování položit,

is not whether this makes us safer,

není: zda nám to přidá bezpečí,

ale: zda cena nebude příliš vysoká.

but whether it's worth the trade-off.

You've heard in the past several years, the world is safer

Poslední roky jste slýchávali,

že svět je bezpečnější, protože Saddám Husajn byl odstaven.

because Saddam Hussein is not in power.

To je snad pravda, ale není to tolik podstatné.

That might be true, but it's not terribly relevant.

Otázkou je: stálo to za to?

The question is: Was it worth it?

A odpovědět se můžete pokusit sami,

And you can make your own decision,

and then you'll decide whether the invasion was worth it.

zda cena za invazi nebyla příliš vysoká.

Toto je kterak přemýšlet o bezpečí --

That's how you think about security: in terms of the trade-off.

v pojmech nákladů.

Now, there's often no right or wrong here.

Často zde chybí měřítko správnosti.

Někteří máme doma alarm

Some of us have a burglar alarm system at home and some of us don't.

a jiní ne.

And it'll depend on where we live,

Závisí to na tom, kde žijeme.

Je-li to s rodinou nebo osamoceně,

whether we live alone or have a family,

či kolik skvělých věcí doma máme

how much cool stuff we have,

how much we're willing to accept the risk of theft.

a jak moc jsme ochotni riziko

krádeže přijmout.

In politics also, there are different opinions.

Na úrovni politiky

jsou taky různé pohledy.

A lot of times, these trade-offs are about more than just security,

Často se tyto směny

netýkají jen bezpečí,

and I think that's really important.

což si myslím je dosti podstatné.

Now, people have a natural intuition about these trade-offs.

Lidé mají o nákladech těchto směn

vrozenou intuici.

We make them every day.

Děláme je každý den --

Last night in my hotel room, when I decided to double-lock the door,

včera večer v hotelovém pokoji,

když jsem se rozhodl zamknout na dva západy,

or you in your car when you drove here;

nebo vy na cestě sem v autě,

když jdeme na oběd,

when we go eat lunch

and decide the food's not poison and we'll eat it.

tak přitakáme, že jídlo není jed a že ho sníme.

We make these trade-offs again and again,

Děláme tato rozhodnutí stále znova,

mnohokrát denně.

multiple times a day.

Často si jich ani nevšimneme.

We often won't even notice them.

They're just part of being alive; we all do it.

Jsou prostě součástí žití, všichni to děláme.

Všechny druhy to dělají.

Every species does it.

Imagine a rabbit in a field, eating grass.

Představte si na poli zajíce, jak se pase,

a ten zajíc uvidí lišku.

And the rabbit sees a fox.

That rabbit will make a security trade-off:

Zváží nebezpečí situace:

"Should I stay, or should I flee?"

"Mám zůstat nebo utéct?"

A když se nad tím zamyslíte,

And if you think about it,

tak ti zajíci, kteří rozvažují dobře,

the rabbits that are good at making that trade-off

will tend to live and reproduce,

inklinují k přežití a rozmnožení,

and the rabbits that are bad at it

a ti, kteří se rozhodují špatně,

will get eaten or starve.

k sežrání nebo vyhladovění.

So you'd think

Domnívali byste se,

že my, jako úspěšný druh této planety,

that us, as a successful species on the planet -- you, me, everybody --

vy, já, každý --

would be really good at making these trade-offs.

jsme velmi dobří v takovýchto rozhodnutích.

Ale zdá se, znova a znova,

Yet it seems, again and again, that we're hopelessly bad at it.

že jsme v tom beznadějně špatní.

And I think that's a fundamentally interesting question.

A já si myslím, že toto je zásadně zajímavá otázka.

I'll give you the short answer.

Dám vám tu stručnou odpověď.

The answer is, we respond to the feeling of security

Je to tím, že reagujeme na pocit bezpečí

a ne na skutečnost.

and not the reality.

Now, most of the time, that works.

Většinou to funguje.

Most of the time,

Většinou si

feeling and reality are the same.

pocit a skutečnost odpovídají.

Certainly that's true for most of human prehistory.

Bezpochyby tohle platilo

po většinu lidského pravěku.

We've developed this ability

Vyvinuli jsme si tuto schopnost,

because it makes evolutionary sense.

protože je evolučně funkční.

Jeden způsob, jak o tom uvažovat,

One way to think of it is that we're highly optimized

je, že jsme velmi způsobilí

k zvažování rizik,

for risk decisions

která jsou běžná u životů v malých klanech

that are endemic to living in small family groups

in the East African Highlands in 100,000 BC.

ve východoafrických vysočinách 100 000 let př.n.l. --

2010 New York, not so much.

ne zrovna v New Yorku 2010.

Now, there are several biases in risk perception.

Ve vnímání rizika je několik iluzí.

Zabývá se tím dost dobrých pokusů.

A lot of good experiments in this.

And you can see certain biases that come up again and again.

Jisté iluze se objevují znova a znova.

Ukážu vám čtyři.

I'll give you four.

We tend to exaggerate spectacular and rare risks

1) Jsme náchylní k přecenění úžasných a vzácných rizik

a k podcenění běžných --

and downplay common risks --

čili létání versus řízení.

so, flying versus driving.

The unknown is perceived to be riskier than the familiar.

2) Neznámé je vnímáno

jako rizikovější než to běžné.

Jeden příklad by byl

One example would be:

people fear kidnapping by strangers,

strach z únosu cizím člověkem.

when the data supports that kidnapping by relatives is much more common.

Data ukazují, že únos příbuznými je mnohem častější.

Toto se týká dětí.

This is for children.

Third, personified risks are perceived to be greater

3) Zosobněná rizika

jsou vnímána jako silnější než anonymní --

than anonymous risks.

So, Bin Laden is scarier because he has a name.

takže Bin Ládin je děsivější, protože má jméno.

A čtvrtou iluzí je,

And the fourth is:

people underestimate risks in situations they do control

že lidé podceňují rizika

v situacích, které řídí,

a přeceňují je v situacích, které nemají pod kontrolou.

and overestimate them in situations they don't control.

So once you take up skydiving or smoking,

Takže až začnete skákat s padákem nebo kouřit,

you downplay the risks.

rizika si zlehčíte.

Když do rizika spadnete -- terorismus byl dobrým příkladem --

If a risk is thrust upon you -- terrorism is a good example --

tak to přeženete, protože cítíte, že to nemáte pod kontrolou.

you'll overplay it,

because you don't feel like it's in your control.

There are a bunch of other of these cognitive biases,

Je hodně dalších takovýchto deziluzí-kognitivních předsudků,

that affect our risk decisions.

které ovlivňují naše riziková zvažování.

There's the availability heuristic,

Je tu heuristika dostupnosti,

která v podstatě znamená,

which basically means we estimate the probability of something

že pravděpodobnost výskytu něčeho odhadneme

by how easy it is to bring instances of it to mind.

podle toho, jak snadno to vytane na mysli.

So you can imagine how that works.

Umíte si představit, jak to funguje.

If you hear a lot about tiger attacks, there must be a lot of tigers around.

Když slýcháváte o napadeních tygry, tak se to kolem musí tygry hemžit.

O útocích lvů neslýcháváte, takže je kolem málo lvů.

You don't hear about lion attacks, there aren't a lot of lions around.

Toto funguje, dokud nevynaleznete noviny.

This works, until you invent newspapers,

because what newspapers do is repeat again and again

Protože to, co noviny dělají,

je, že stále opakují

ojedinělá rizika.

rare risks.

I tell people: if it's in the news, don't worry about it,

Říkám lidem, že pokud je to ve zprávách, nebojte se toho.

Protože z definice plyne,

because by definition, news is something that almost never happens.

že zpráva je něco, co se děje vzácně.

(Smích)

(Laughter)

When something is so common, it's no longer news.

Když je něco obvyklé, tak to přestane být ve zprávách --

Car crashes, domestic violence --

autohavárie, domácí násilí --

those are the risks you worry about.

to jsou rizika, která byste měli zvažovat.

We're also a species of storytellers.

Jsme také druhem vypravěčů.

We respond to stories more than data.

Reagujeme více na příběhy než na data.

And there's some basic innumeracy going on.

Prosvítá tu jistá vrozená početní negramotnost.

I mean, the joke "One, two, three, many" is kind of right.

Ten vtip "1, 2, 3, mnoho.." se vlastně dotýká pravdy.

Malá čísla nám opravdu jdou.

We're really good at small numbers.

One mango, two mangoes, three mangoes,

Jedno mango, dvě manga, tři manga,

10,000 mangoes, 100,000 mangoes --

10 000 mang, 100 000 mang --

it's still more mangoes you can eat before they rot.

to je pořád víc mang, než dokážete sníst dřív než shnijí.

So one half, one quarter, one fifth -- we're good at that.

Takže jedna polovina, jedna čtvrtina, pětina -- v tom jsme dobří.

Jedna milióntina, miliardtina --

One in a million, one in a billion --

oboje jsou téměř nikdy.

they're both almost never.

So we have trouble with the risks that aren't very common.

Takže s riziky, co nejsou moc častá,

máme problém.

And what these cognitive biases do

Tyto kognitivní předsudky nám

is they act as filters between us and reality.

cloní realitu.

A důsledkem je,

And the result is that feeling and reality get out of whack,

že pocity a skutečnost se míjí,

stanou se odlišnými.

they get different.

Now, you either have a feeling -- you feel more secure than you are,

Takže se buď cítíte bezpečněji, než byste měli.

To je falešný pocit bezpečí.

there's a false sense of security.

Nebo naopak,

Or the other way, and that's a false sense of insecurity.

a to je falešný pocit ohrožení.

Píšu hodně o "bezpečnostním divadle",

I write a lot about "security theater,"

which are products that make people feel secure,

což je služba, výrobek, které přidají pocitu bezpečí,

but don't actually do anything.

ale vlastně nic nedělají.

There's no real word for stuff that makes us secure,

Věci, které nás činí bezpečnějšími, aniž bychom to cítili,

nemají slovní pojmenování.

but doesn't make us feel secure.

Možná je to to, co má pro nás dělat CIA.

Maybe it's what the CIA is supposed to do for us.

So back to economics.

Takže nazpět k ekonomii.

If economics, if the market, drives security,

Pokud ekonomika, trh vládnou bezpečím

and if people make trade-offs based on the feeling of security,

a pokud lidé zvažují

podle svých pocitů bezpečí,

then the smart thing for companies to do for the economic incentives

tak je pro firmy z hlediska

ziskovosti rozumné

is to make people feel secure.

prodávat lidem pocit bezpečí.

And there are two ways to do this.

Na to jsou dva způsoby.

One, you can make people actually secure

První: skutečně lidi ochráníte

a doufáte, že si toho všimnou.

and hope they notice.

Or two, you can make people just feel secure

Anebo druhý: jen jim dodáte pocit ochrany

and hope they don't notice.

a doufáte, že si toho nevšimnou.

Right?

So what makes people notice?

Takže, čím zvýšit povědomí o bezpečí?

Inu, pár věcmi:

Well, a couple of things:

understanding of the security,

pochopením bezpečí,

pochopením rizik, hrozeb

of the risks, the threats,

a toho, jak fungují protiopatření.

the countermeasures, how they work.

But if you know stuff, you're more likely

Když věci znáte,

tak je pravděpodobnější, že vaše pocity odrážejí realitu.

to have your feelings match reality.

Četnost reálných příkladů pomáhá.

Enough real-world examples helps.

Všichni známe míru kriminality v naší čtvrti,

We all know the crime rate in our neighborhood,

because we live there, and we get a feeling about it

protože tam bydlíme a máme o tom pocit,

that basically matches reality.

který prostě odráží realitu.

Bezpečnostní divadlo je odhalené,

Security theater is exposed

when it's obvious that it's not working properly.

když je zjevné, že nefunguje správně.

Dobrá, co způsobí, že si lidé nevšimnou?

OK. So what makes people not notice?

Well, a poor understanding.

Inu špatné porozumění.

If you don't understand the risks, you don't understand the costs,

Pokud nechápete rizika, nerozumíte nákladům,

you're likely to get the trade-off wrong,

nejspíše to zvážíte špatně

and your feeling doesn't match reality.

a váš pocit bude iluzorní.

Not enough examples.

Dále: málo příkladů,

There's an inherent problem with low-probability events.

máme tu vždypřítomný problém

s málo pravděpodobnými událostmi.

If, for example, terrorism almost never happens,

Když se například

teroristické útoky stávají zřídka,

it's really hard to judge the efficacy of counter-terrorist measures.

je opravdu těžké posoudit

účinnost protiteroristických opatření.

This is why you keep sacrificing virgins,

A proto pokračujete v neefektivních rituálech,

a proto vaše obviňování všeho kromě sebe funguje na výbornou.

and why your unicorn defenses are working just great.

There aren't enough examples of failures.

Není dost příkladů neúspěchu.

Dále jsou zde pocity, které zamlžují problémy --

Also, feelings that cloud the issues --

the cognitive biases I talked about earlier: fears, folk beliefs --

ony kognitivní předsudky, o kterých jsem předtím hovořil,

strachy, pověry,

basically, an inadequate model of reality.

prostě neadekvátní model skutečnosti.

Dovolte mi to zkomplikovat.

So let me complicate things.

I have feeling and reality.

Mám pocit a skutečnost.

I want to add a third element. I want to add "model."

Chci přidat třetí prvek, a to model.

Feeling and model are in our head,

Pocit a model jsou v naší hlavě,

skutečnost je vnější svět.

reality is the outside world; it doesn't change, it's real.

Nemění se, je reálná.

Feeling is based on our intuition,

Takže pocit je založen na naší intuici.

Model je založen na rozumu.

model is based on reason.

To je v kostce jejich rozdíl.

That's basically the difference.

In a primitive and simple world,

V jednoduchém, primitivním světě

there's really no reason for a model,

není v podstatě důvod pro model.

Protože pocit se blíží skutečnosti.

because feeling is close to reality.

You don't need a model.

Nepotřebujete model.

But in a modern and complex world,

Ale v moderním a složitém světě

modely potřebujete,

you need models to understand a lot of the risks we face.

abyste porozuměli rizikům, kterým čelíte.

There's no feeling about germs.

O bacilech nemáte pocit.

Potřebujete model, abyste jim porozuměli.

You need a model to understand them.

Takže tento model

This model is an intelligent representation of reality.

je inteligentní reprezentací skutečnosti.

It's, of course, limited by science, by technology.

Je samozřejmě limitován vědou,

technologií.

Nemohli jsme mít teorii nakažlivosti bacily,

We couldn't have a germ theory of disease

before we invented the microscope to see them.

než jsme vynalezli mikroskop.

It's limited by our cognitive biases.

Je to okleštěno našimi kognitivními předsudky,

ale má to schopnost

But it has the ability to override our feelings.

přemoci naše pocity.

Where do we get these models? We get them from others.

Kde získáváme tyto modely? Dostáváme je od druhých.

We get them from religion, from culture, teachers, elders.

Od náboženství, z kultury,

od učitelů, starších.

Před pár lety jsem

A couple years ago, I was in South Africa on safari.

byl v Jižní Africe na safari.

The tracker I was with grew up in Kruger National Park.

Stopař, se kterým jsem byl, vyrostl v Krugerově národním parku.

He had some very complex models of how to survive.

Měl několik velmi složitých modelů přežití.

And it depended on if you were attacked by a lion, leopard, rhino, or elephant --

A záleželo na tom, jestli jste byli napadeni

lvem nebo leopardem, nosorožcem či slonem --

and when you had to run away, when you couldn't run away,

a kdy jste museli utéct a kdy vylézt na strom --

when you had to climb a tree, when you could never climb a tree.

kdy jste na strom lozit nemohli.

Já bych nepřežil ani den,

I would have died in a day.

ale on se tam narodil

But he was born there, and he understood how to survive.

a věděl, jak přežít.

Já se narodil v New York City.

I was born in New York City.

Mohl jsem ho vzít do New Yorku a on by za den umřel.

I could have taken him to New York, and he would have died in a day.

(Smích)

(Laughter)

Because we had different models based on our different experiences.

Protože jsme měli odlišné modely

založené na různých zkušenostech.

Models can come from the media,

Modely mohou pocházet z médií,

from our elected officials ...

od našich volených představitelů.

Think of models of terrorism,

Zamyslete se nad modely terorismu,

child kidnapping,

únosů dětí,

airline safety, car safety.

letecké a automobilové bezpečnosti.

Models can come from industry.

Modely mohou pocházet z průmyslu.

The two I'm following are surveillance cameras,

Dva, které sleduji, jsou monitorovací kamery a

identifikační karty.

ID cards,

Celkem dost našich počítačových modelů tam má kořeny.

quite a lot of our computer security models come from there.

Spousty modelů pocházejí z vědy.

A lot of models come from science.

Health models are a great example.

Modely zdraví jsou dobrým příkladem.

Think of cancer, bird flu, swine flu, SARS.

Pomyslete na rakovinu, ptačí a prasečí chřipky, SARS.

All of our feelings of security about those diseases

Všechny naše obavy

z těchto chorob

come from models given to us, really, by science filtered through the media.

jsou důsledky modelů,

které nám skutečně dala věda, filtrovaná přes média.

Čili modely se mohou měnit.

So models can change.

Models are not static.

Nejsou statické.

As we become more comfortable in our environments,

Čím se stáváme napojenější na naše prostředí,

our model can move closer to our feelings.

náš model se může přiblížit našim pocitům.

So an example might be,

Příkladem může být,

půjdete-li 100 let nazpět,

if you go back 100 years ago,

when electricity was first becoming common,

kdy se elektřina teprve stávala běžnou,

tehdy bylo kolem ní hodně obav.

there were a lot of fears about it.

Byli tací, co se báli zmáčknout dveřní zvonky,

There were people who were afraid to push doorbells,

protože v nich byla elektřina, a ta byla nebezpečná.

because there was electricity in there, and that was dangerous.

Pro nás -- my jsme s elektřinou jedna ruka.

For us, we're very facile around electricity.

Vyměňujeme žárovky

We change light bulbs without even thinking about it.

jako nic.

Our model of security around electricity is something we were born into.

Náš model bezpečí kolem elektřiny

je něco, do čeho jsme se narodili.

It hasn't changed as we were growing up.

I když jsme vyrůstali, model se neměnil.

And we're good at it.

Byli jsme v tom zběhlí.

Or think of the risks on the Internet across generations --

Nebo pomyslete na rizika

na Internetu napříč generacemi.

how your parents approach Internet security,

Jak k internetové bezpečnosti přistupují vaši rodiče

oproti vám,

versus how you do,

versus how our kids will.

v porovnání s našimi dětmi v budoucnu.

Models eventually fade into the background.

Modely se časem dostávají na pozadí vědomí.

"Intuitive" is just another word for familiar.

Intuitivní je jen jiné slovo pro povědomý.

So as your model is close to reality and it converges with feelings,

Takže, když je váš model blízko skutečnosti

a propojuje se s pocity,

you often don't even know it's there.

tak často ani nevíte, že tam je.

Pěkným příkladem tohoto

A nice example of this came from last year and swine flu.

je loňská prasečí chřipka.

Když se prasečí chřipka poprvé objevila,

When swine flu first appeared,

první zprávy způsobily mnoho přehnaných reakcí.

the initial news caused a lot of overreaction.

Now, it had a name,

Měla název,

which made it scarier than the regular flu,

a to ji činilo děsivější než běžnou chřipku,

even though it was more deadly.

ač ta zabíjela více.

And people thought doctors should be able to deal with it.

A lidé si mysleli, že by si s tím doktoři měli umět poradit.

So there was that feeling of lack of control.

Objevil se pocit bezmoci.

A tyto dvě věci

And those two things made the risk more than it was.

udělaly riziko větší, než bylo.

As the novelty wore off and the months went by,

Jakmile se novota okoukala, přešly měsíce,

there was some amount of tolerance; people got used to it.

objevila se tolerance a

lidé si na to zvykli.

There was no new data, but there was less fear.

Neobjevila se nová fakta, ale bylo méně strachu.

By autumn,

Koncem léta

people thought the doctors should have solved this already.

si už lidé mysleli,

že už to doktoři měli vyřešit.

And there's kind of a bifurcation:

Tím došlo k jakési schizofrenii --

people had to choose between fear and acceptance --

lidé si museli vybrat

mezi strachem a přijetím --

vlastně strachem a lhostejností --

actually, fear and indifference --

a tak nějak si vybrali podezřívavost.

and they kind of chose suspicion.

A když se minulou zimu objevila vakcína,

And when the vaccine appeared last winter,

bylo mnoho lidí, překvapivý počet,

there were a lot of people -- a surprising number --

who refused to get it.

kteří ji odmítli --

And it's a nice example of how people's feelings of security change,

to je pěkným příkladem toho,

jak se lidem mění pocity bezpečí, jak se jejich model mění,

how their model changes,

trochu divoce,

sort of wildly,

with no new information, with no new input.

bez nových faktů,

bez nových vstupů.

Takto podobně se to děje často.

This kind of thing happens a lot.

Přidám ještě jednu komplikaci.

I'm going to give one more complication.

We have feeling, model, reality.

Máme pocit, model, skutečnost.

I have a very relativistic view of security.

Na bezpečí mám velmi relativistický náhled.

Myslím si, že to závisí na pozorovateli.

I think it depends on the observer.

And most security decisions have a variety of people involved.

A většina bezpečnostních rozhodnutí

se týká různých lidí.

And stakeholders with specific trade-offs will try to influence the decision.

Ti, kterým o něco jde

se specifickými střety zájmů,

se budou snažit rozhodnutí ovlivnit.

And I call that their agenda.

Nazývám to jejich agendou.

A vidíte, že agenda --

And you see agenda -- this is marketing, this is politics --

to je marketing, politika --

trying to convince you to have one model versus another,

se vás snaží přesvědčit pro jeden model proti jinému,

trying to convince you to ignore a model

snaží se vás přesvědčit ignorovat nějaký model

and trust your feelings,

a věřit svým pocitům,

marginalizing people with models you don't like.

blokujíce lidi s modely, které nemáte rádi.

This is not uncommon.

To není neobvyklé.

An example, a great example, is the risk of smoking.

Příkladem, výborným příkladem je riziko kouření.

V historii posledních 50 let je riziko kouření,

In the history of the past 50 years,

the smoking risk shows how a model changes,

ukázkou toho, jak se mění model

and it also shows how an industry fights against a model it doesn't like.

a také, jak se průmysl brání

modelu, který nemá rád.

Compare that to the secondhand smoke debate --

Srovnejte to s debatou o pasivním kouření --

asi před 20 lety.

probably about 20 years behind.

Think about seat belts.

Pomyslete na pásy na sedadlech aut.

When I was a kid, no one wore a seat belt.

Když jsem byl děcko, nikdo si pás nedával.

Nowadays, no kid will let you drive if you're not wearing a seat belt.

Dnes vás žádné dítě nenechá řídit,

pokus se nepřipásáte.

Compare that to the airbag debate,

Porovnejte si to s debatou o airbazích

asi před 30 lety.

probably about 30 years behind.

Všechno to jsou příklady měnících se modelů.

All examples of models changing.

What we learn is that changing models is hard.

Co jsme se přiučili je, že měnit modely je obtížné.

Modely se ztěžka rozhýbou.

Models are hard to dislodge.

Pokud se shodují s vašimi pocity,

If they equal your feelings,

tak ani nevíte, že nějaký model máte.

you don't even know you have a model.

A je tu další kognitivní předsudek.

And there's another cognitive bias

Nazvu ho předsudek potvrzování,

I'll call confirmation bias,

kdy máme tendenci přijmout informace,

where we tend to accept data that confirms our beliefs

které potvrzují naše názory,

and reject data that contradicts our beliefs.

a odmítat informace, které názorům protiřečí.

So evidence against our model, we're likely to ignore,

Takže důkaz proti našemu modelu

budeme asi ignorovat, i když je přesvědčivý.

even if it's compelling.

It has to get very compelling before we'll pay attention.

Musí to být velmi přesvědčivé, než tomu začneme věnovat pozornost.

New models that extend long periods of time are hard.

Nové modely, které zahrnují dlouhá období, jsou nesnadné.

Globální oteplování je skvělým příkladem.

Global warming is a great example.

Jsme špatní

We're terrible at models that span 80 years.

u modelů, které jdou nad 80 let.

We can do "to the next harvest."

Umíme si poradit do příští sklizně.

We can often do "until our kids grow up."

Často to jde i dokud nevyrostou naše děti.

But "80 years," we're just not good at.

Ale 80 let… to nám moc nejde.

So it's a very hard model to accept.

Takže to je dost těžký model na přijmutí.

We can have both models in our head simultaneously --

Můžeme v hlavě držet oba modely naráz,

that kind of problem where we're holding both beliefs together,

nebo takový problém,

kdy zastáváme oba názory společně,

nebo kognitivní disonanci.

the cognitive dissonance.

Nakonec

Eventually, the new model will replace the old model.

nový model nahradí starý.

Strong feelings can create a model.

Silné pocity mohou model tvořit.

September 11 created a security model in a lot of people's heads.

11. září vytvořilo model o bezpečí

v hlavách mnoha lidí.

Also, personal experiences with crime can do it,

Také osobní zkušenosti se zločinem to umí,

vyděšení z rizik vlastní nemoci či

personal health scare,

a health scare in the news.

zdravotní rizika ze zpráv.

Tyto momenty jsou nazývány psychology

You'll see these called "flashbulb events" by psychiatrists.

emoční vlny.

Mají schopnost vytvořit okamžitý model,

They can create a model instantaneously,

because they're very emotive.

protože jsou velmi pocitové.

So in the technological world,

Takže v technologickém světě

we don't have experience to judge models.

nemáme zkušenost

co by soudila modely.

And we rely on others. We rely on proxies.

Spoléháme se na druhé, na převyprávění.

Toto funguje pokud to má ostatní napravovat.

And this works, as long as it's the correct others.

We rely on government agencies

Spoléháme na vládní agentury,

to tell us what pharmaceuticals are safe.

aby nám řekly, které léky jsou bezpečné.

I flew here yesterday.

Včera jsem přiletěl.

I didn't check the airplane.

Nekontroloval jsem letadlo.

I relied on some other group

Spolehl jsem se na jiné,

aby určili, zda je moje letadlo bezpečné pro let.

to determine whether my plane was safe to fly.

We're here, none of us fear the roof is going to collapse on us,

Jak tu sedíme, nikdo z nás se nebojí, že na nás spadne střecha -

ne protože jsme si ji zkontrolovali,

not because we checked,

but because we're pretty sure the building codes here are good.

ale protože jsme si hodně jisti,

že stavební předpisy jsou tu v pořádku.

It's a model we just accept

Je to model, který prostě přijmeme

jednoduše vírou.

pretty much by faith.

A to je v pořádku.

And that's OK.

Now, what we want is people to get familiar enough with better models,

To co chceme

je obeznámit lidi dostatečně

s lepšími modely --

have it reflected in their feelings,

aby se to odrazilo v jejich pocitech --

aby to umožnilo zvažovat bezpečnostní opatření.

to allow them to make security trade-offs.

Jelikož pokud se tyto vymknou z ruky,

When these go out of whack, you have two options.

tak máte dvě možnosti.

One, you can fix people's feelings, directly appeal to feelings.

První -- můžete napravit pocity lidí

přímým působením na city.

Je to manipulace, ale může fungovat.

It's manipulation, but it can work.

Druhá -- čestnější možnost

The second, more honest way

je skutečně napravit ten model.

is to actually fix the model.

Change happens slowly.

Změna se děje pomalu.

The smoking debate took 40 years -- and that was an easy one.

Debata o kouření trvala 40 let

a to byla z těch snazších.

Tato usilování jsou někdy obtížná.

Some of this stuff is hard.

Říkám, nicméně,

Really, though, information seems like our best hope.

že fakta jsou naším nejlepším nástrojem.

A lhal jsem.

And I lied.

Remember I said feeling, model, reality; reality doesn't change?

Pamatujete, jak jsem říkal: pocit, model, skutečnost.

Řekl jsem, že skutečnost se nemění. Ona se ale mění.

It actually does.

Žijeme ve světě technologie,

We live in a technological world;

reality changes all the time.

realita se pořád proměňuje.

So we might have, for the first time in our species:

Možná máme -- poprvé v historii našeho druhu --

feeling chases model, model chases reality, reality's moving --

situaci, kdy pocit honí model, model honí skutečnost a skutečnost se posunuje --

možná se nikdy nedohoní.

they might never catch up.

We don't know.

To nevíme.

Ale v dlouhém období

But in the long term,

hrají oboje, jak pocit, tak skutečnost, důležitou roli.

both feeling and reality are important.

And I want to close with two quick stories to illustrate this.

Rád bych zakončil dvěma krátkými, vyjasňujícími příběhy.

1982 -- I don't know if people will remember this --

Roku 1982 -- nevím, zda si na to lidé vzpomenou --

byla krátká epidemie:

there was a short epidemic of Tylenol poisonings

otrava Tylenolu v USA.

in the United States.

It's a horrific story.

Je to strašný příběh: někdo vzal láhev Tylenolu,

Someone took a bottle of Tylenol,

dal do ní jed, zavřel ji a položil nazpět do regálu.

put poison in it, closed it up, put it back on the shelf,

Další člověk to koupil a umřel.

someone else bought it and died.

This terrified people.

To vyděsilo lidi.

There were a couple of copycat attacks.

Následovalo pár napodobňujících útoků.

There wasn't any real risk, but people were scared.

Nebylo to žádné skutečné riziko, ale lidé byli vyděšeni.

And this is how the tamper-proof drug industry was invented.

A to je příčinou toho,

že vznikl průmysl nemanipulovatelných léků.

Those tamper-proof caps? That came from this.

Ty nemanipulovatelné uzávěry, které z toho vzešly.

It's complete security theater.

Je to úplné bezpečnostní divadlo.

As a homework assignment, think of 10 ways to get around it.

Za domácí úkol vymyslíte 10 způsobů jak to obejít.

Dám vám jeden: injekční stříkačkou.

I'll give you one: a syringe.

But it made people feel better.

Ale lidem to zlepšilo pocit.

It made their feeling of security more match the reality.

Přiblížilo to jejich pocit bezpečí

skutečnosti.

Poslední příběh: před pár lety jedna moje známá rodila.

Last story: a few years ago, a friend of mine gave birth.

Navštívil jsem ji v porodnici.

I visit her in the hospital.

It turns out, when a baby's born now,

Ukázalo se, že když se teď dítě narodí,

they put an RFID bracelet on the baby, a corresponding one on the mother,

dají mu RFID náramek

a další odpovídající dají matce.

so if anyone other than the mother takes the baby out of the maternity ward,

Takže když někdo jiný než matka vezme dítě z oddělení,

spustí se alarm.

an alarm goes off.

Řekl jsem: "Hm, to je celkem milé,

I said, "Well, that's kind of neat.

I wonder how rampant baby snatching is out of hospitals."

zajímalo by mne, jak rozšířené jsou únosy novorozeňat

v našich porodnicích?"

I go home, I look it up.

Jdu domů a najdu si to.

It basically never happens.

V podstatě se to neděje.

(Laughter)

Ale když se nad tím zamyslíte,

But if you think about it, if you are a hospital,

pokud jste lékařem a

and you need to take a baby away from its mother,

potřebujete matce dítě vzít

out of the room to run some tests,

z pokoje na nějaké testy,

you better have some good security theater,

tak byste měli raději mít nějaké bezpečnostní divadlo,

or she's going to rip your arm off.

nebo vám matka utrhne ruku.

(Laughter)

(Smích)

Takže je to pro nás důležité,

So it's important for us,

those of us who design security,

pro nás, kdo vymýšlíme bezpečnost,

kdo sledujeme bezpečnostní politiku

who look at security policy --

or even look at public policy in ways that affect security.

nebo dokonce sledujeme veřejnou správu

z hledisek dotýkajících se bezpečnosti.

Není to jen realita, je to pocit a realita.

It's not just reality; it's feeling and reality.

Podstatné je,

What's important

aby se moc nelišily.

is that they be about the same.

It's important that, if our feelings match reality,

Je důležité, že když se naše pocity shodují se skutečností,

děláme lepší investice do bezpečí.

we make better security trade-offs.

Děkuji.

Thank you.

(Applause)

(Potlesk)