The power of women's anger | Soraya Chemaly

Translator: Ellen Maloney

Překladatel: Lenka Slámová Korektor: Magdalena Schneiderová

So sometimes I get angry,

Občas se naštvu

and it took me many years to be able to say just those words.

a trvalo mi mnoho let, než jsem byla schopná to aspoň vyslovit.

In my work,

Někdy mi v těle úplně hučí,

sometimes my body thrums, I'm so enraged.

tak moc jsem rozzuřená.

But no matter how justified my anger has been,

Ale bez ohledu na to, jak je můj hněv oprávněný,

throughout my life,

během svého života jsem byla vedena k tomu,

I've always been led to understand that my anger is an exaggeration,

abych pochopila, že můj hněv je přehnaný,

a misrepresentation,

že není opravdový

that it will make me rude and unlikable.

a že kvůli němu budu vnímána jako neomalená a neoblíbená.

Mainly as a girl, I learned, as a girl, that anger is an emotion

Jako dívka jsem se naučila, že hněv je emoce,

better left entirely unvoiced.

která by měla radši zůstat nevyjádřená.

Think about my mother for a minute.

A teď na chvíli něco o mé matce.

When I was 15, I came home from school one day,

Když mi bylo patnáct, přišla jsem jednou ze školy

and she was standing on a long veranda outside of our kitchen,

a ona stála na dlouhé verandě před kuchyní

holding a giant stack of plates.

a držela obří hromadu talířů.

Imagine how dumbfounded I was when she started to throw them like Frisbees...

Představte si, jak jsem byla ohromená, když s nimi začala házet jako s frisbee...

(Laughter)

(smích)

into the hot, humid air.

...do horkého a vlhkého vzduchu.

When every single plate had shattered into thousands of pieces

Když se na kopci pod námi každý z těch talířů

on the hill below,

roztříštil na tisíce kousků,

she walked back in and she said to me, cheerfully, "How was your day?"

vrátila se do domu a zvesela se zeptala: „Jaký jsi měla den?"

(Laughter)

(smích)

Now you can see how a child would look at an incident like this

Nyní chápete, že když dítě takovou událost vidí,

and think that anger is silent, isolating, destructive, even frightening.

tak si začne hněv vnímat jako tichý, izolující, ničivý a dokonce děsivý.

Especially though when the person who's angry is a girl or a woman.

Obzvlášť je-li tou naštvanou osobou dívka nebo žena.

The question is why.

Otázkou je proč.

Anger is a human emotion, neither good nor bad.

Hněv je lidská emoce, která není ani dobrá, ani špatná.

It is actually a signal emotion.

Je to vlastně signální emoce.

It warns us of indignity, threat, insult and harm.

Varuje nás před hrozbou, urážkami, ponížením a újmou.

And yet, in culture after culture, anger is reserved as the moral property

A přesto je v každé kultuře hněv považován za morální vlastnost chlapců a mužů.

of boys and men.

Now, to be sure, there are differences.

Samozřejmě existují rozdíly.

So in the United States, for example,

Například ve Spojených státech

an angry black man is viewed as a criminal,

je naštvaný černoch vnímán jako kriminálník,

but an angry white man has civic virtue.

ale u naštvaného bělocha jde o občanskou ctnost.

Regardless of where we are, however, the emotion is gendered.

Ta emoce je chápána genderově bez ohledu na to, kde jsme.

And so we teach children to disdain anger in girls and women,

Děti tak učíme, aby pohrdaly hněvem dívek a žen,

and we grow up to be adults that penalize it.

a vyrůstáme v dospělé, kteří je za to trestají.

So what if we didn't do that?

A co kdybychom to nedělali?

What if we didn't sever anger from femininity?

Co kdybychom hněv neoddělovali od ženskosti?

Because severing anger from femininity means we sever girls and women

Protože oddělení hněvu od ženskosti znamená oddělení dívek a žen od emoce,

from the emotion that best protects us from injustice.

která nás nejlépe chrání před nespravedlností.

What if instead we thought about developing emotional competence

Co kdybychom místo toho přemýšleli

o rozvoji emočních kompetencí chlapců a dívek?

for boys and girls?

The fact is we still remarkably socialize children

Pravdou je, že děti stále socializujeme velmi odlišně.

in very binary and oppositional ways.

Boys are held to absurd, rigid norms of masculinity --

Chlapci jsou drženi v absurdních a přísných normách mužnosti.

told to renounce the feminine emotionality of sadness or fear

Říkáme jim, aby se vzdali ženských emocí, jako jsou smutek nebo strach,

and to embrace aggression and anger as markers of real manhood.

a aby přijali agresi a hněv jako ukazatele skutečné mužnosti.

On the other hand, girls learn to be deferential,

Na druhou stranu dívky učíme uctivosti

and anger is incompatible with deference.

a tomu, že hněv není s uctivostí slučitelný.

In the same way that we learned to cross our legs and tame our hair,

Tak jako jsme se naučily křížit nohy a krotit své vlasy,

we learned to bite our tongues and swallow our pride.

naučily jsme se i držet jazyk za zuby a spolknout svou pýchu.

What happens too often is that for all of us,

Příliš často se nám všem stává,

indignity becomes imminent in our notions of femininity.

že v našem pojetí ženskosti je pokoření bezprostřední.

There's a long personal and political tale to that bifurcation.

K tomuto rozdvojení existuje dlouhý osobní a politický příběh.

In anger, we go from being spoiled princesses and hormonal teens,

V hněvu se z rozmazlených princezen a rozháraných dospívajících

to high maintenance women and shrill, ugly nags.

stáváme náročnými ženami a ošklivými, uřvanými megerami.

We have flavors, though; pick your flavor.

Ale máme i různé polohy, zvolte si tu svou.

Are you a spicy hot Latina when you're mad?

Když se naštvete, jste pikantní žhavá hispánka?

Or a sad Asian girl? An angry black woman? Or a crazy white one?

Nebo smutná asiatka? Naštvaná černoška? Nebo šílená běloška?

You can pick.

Můžete si vybrat.

But in fact, the effect is that when we say what's important to us,

Ve skutečnosti je to ale tak, že když řekneme, co je pro nás důležité,

which is what anger is conveying,

a právě to hněv vyjadřuje,

people are more likely to get angry at us for being angry.

lidé se na nás kvůli našemu hněvu spíš naštvou.

Whether we're at home or in school or at work or in a political arena,

Ať jsme doma nebo ve škole, v práci nebo v politice,

anger confirms masculinity, and it confounds femininity.

hněv potvrzuje mužnost a ničí ženskost.

So men are rewarded for displaying it,

A tak jsou muži oceňováni, když hněv projeví,

and women are penalized for doing the same.

a ženy jsou za to samé trestány.

This puts us at an enormous disadvantage,

Máme tak obrovskou nevýhodu,

particularly when we have to defend ourselves and our own interests.

zvláště pokud musíme bránit samy sebe a své vlastní zájmy.

If we're faced with a threatening street harasser, predatory employer,

Pokud čelíme výhružnému pouličnímu obtěžování,

predátorskému zaměstnavateli, sexistovi či rasistickému spolužákovi,

a sexist, racist classmate,

our brains are screaming, "Are you kidding me?"

naše mozky křičí: „Děláš si ze mě srandu?"

And our mouths say, "I'm sorry, what?"

Ale naše ústa říkají: „Promiň, cože?"

(Laughter)

(smích)

Right?

Že?

And it's conflicting because the anger gets all tangled up

A to je schizofrenní,

protože hněv se spojuje s úzkostí, strachem,

with the anxiety and the fear and the risk and retaliation.

nebezpečím a odplatou.

If you ask women what they fear the most in response to their anger,

Když se ženy zeptáte, jaké reakce na svůj hněv se nejvíce bojí,

they don't say violence.

neodpoví, že násilí.

They say mockery.

Řeknou, že posměchu.

Think about what that means.

Přemýšlejte, co to znamená.

If you have multiple marginalized identities, it's not just mockery.

Máte-li více opomíjených identit, nejde jen o výsměch.

If you defend yourself, if you put a stake in the ground,

Pokud se bráníte, pokud jdete s kůží na trh,

there can be dire consequences.

může to mít strašné následky.

Now we reproduce these patterns not in big, bold and blunt ways,

Tyto vzory teď nepředáváme dál při velkých, odvážných a hrubých činech,

but in the everyday banality of life.

ale při každodenních maličkostech.

When my daughter was in preschool, every single morning

Když byla moje dcera ve školce,

každé ráno si stavěla propracovaný hrad ze stuh a kostek

she built an elaborate castle -- ribbons and blocks --

and every single morning the same boy knocked it down gleefully.

a každé ráno jí ho jeden a ten samý chlapec škodolibě ničil.

His parents were there, but they never intervened before the fact.

Jeho rodiče u toho byli, ale nikdy mu v tom nezabránili.

They were happy to provide platitudes afterwards:

Radostně poté pronášeli fráze jako:

"Boys will be boys."

"Kluci jsou prostě kluci."

"It's so tempting, he just couldn't help himself."

"Takové pokušení, prostě si nemohl pomoct."

I did what many girls and women learn to do.

Dělala jsem to, co se mnohé dívky a ženy učí dělat.

I preemptively kept the peace,

Prostě jsem udržovala mír

and I taught my daughter to do the same thing.

a svou dceru jsem učila dělat to samé.

She used her words.

Zkusila mu domluvit.

She tried to gently body block him.

Snažila se mu svým tělem jemně bránit.

She moved where she was building in the classroom, to no effect.

Začala svůj hrad ve třídě stavět jinde, ale bez efektu.

So I and the other adults mutually constructed a particular male entitlement.

Tím jsem spolu s ostatními dospělými umožnila vznik určité mužské dominance.

He could run rampant and control the environment,

On mohl nekontrolovatelně pobíhat a ovládat své okolí,

and she kept her feelings to herself and worked around his needs.

ona si nechávala pro sebe své pocity a přizpůsobovala se jeho potřebám.

We failed both of them by not giving her anger the uptake

U obou jsme selhali tím, že jsme nedali průchod jejímu hněvu,

and resolution that it deserved.

a neposkytli řešení, jehož bylo třeba.

Now that's a microcosm of a much bigger problem.

Toto je mikrokosmos mnohem většího problému.

Because culturally, worldwide,

Protože kulturně a celosvětově

we preference the performance of masculinity --

preferujeme projevy mužnosti

and the power and privilege that come with that performance --

- a sílu a oprávněnost, která je s těmi projevy spojená -

over the rights and needs and words of children and women.

před právy, potřebami a projevy dětí a žen.

So it will come as absolutely no surprise, probably, to the people in this room

Takže pro vás všechny v téhle místnosti asi nebude vůbec žádným překvapením,

that women report being angrier in more sustained ways and with more intensity

že ženy uvádějí, že bývají naštvané více, déle a intenzivněji než muži.

than men do.

Some of that comes from the fact that we're socialized to ruminate,

Trochu to vychází ze skutečnosti, že jsme vychovávány, abychom mlčely,

to keep it to ourselves and mull it over.

abychom si to nechaly pro sebe a přemítaly.

But we also have to find socially palatable ways

Ale musíme také najít společensky přijatelné způsoby,

to express the intensity of emotion that we have

jak vyjádřit intenzitu emocí, jež cítíme,

and the awareness that it brings of our precarity.

a uvědomit si, že vycházejí z naší nejistoty.

So we do several things.

Děláme několik věcí.

If men knew how often women were filled with white hot rage when we cried,

Kdyby muži věděli, jak často byly ženy, které plakaly, plné spalujícího hněvu,

they would be staggered.

byli by ohromeni.

(Laughter)

(smích)

We use minimizing language.

Používáme umírněná slova.

"We're frustrated. No, really, it's OK."

Jsme frustrované. "Ne, vážně, jsem v pohodě."

(Laughter)

(smích)

We self-objectify and lose the ability

Samy sebe objektivizujeme

a ztrácíme schopnost byť jen rozeznat fyziologické změny, které indikují hněv.

to even recognize the physiological changes that indicate anger.

Mainly, though, we get sick.

Ale především jsme z toho nemocné.

Anger has now been implicated in a whole array of illnesses

Hněv se nyní podílí na celé řadě nemocí,

that are casually dismissed as "women's illnesses."

které jsou ledabyle opomíjené coby „ženské choroby“.

Higher rates of chronic pain, autoimmune disorders, disordered eating,

Vyšší míra chronických bolestí, autoimunitní onemocnění,

poruchy příjmu potravy, psychické potíže, úzkost, sebepoškozování, deprese.

mental distress, anxiety, self harm, depression.

Anger affects our immune systems, our cardiovascular systems.

Hněv ovlivňuje náš imunitní systém i náš kardiovaskulární systém.

Some studies even indicate that it affects mortality rates,

Některé studie dokonce naznačují, že ovlivňuje úmrtnost,

particularly in black women with cancer.

především pak u černošek na rakovinu.

I am sick and tired of the women I know being sick and tired.

Už mám dost toho, že ženy v mém okolí jsou nemocné a unavené.

Our anger brings great discomfort,

Náš hněv s sebou nese značné nepohodlí

and the conflict comes because it's our role to bring comfort.

a s tím přichází rozpor, protože naší úlohou je přinášet útěchu.

There is anger that's acceptable.

Existuje hněv, který je přijatelný.

We can be angry when we stay in our lanes and buttress the status quo.

Můžeme být naštvané, když zůstaneme poslušné a udržíme současný stav.

As mothers or teachers,

Jako matky nebo učitelky se můžeme zlobit,

we can be mad, but we can't be angry about the tremendous costs of nurturing.

ale nemůžeme se hněvat na obrovské náklady péče.

We can be angry at our mothers.

Můžeme se hněvat na své matky.

Let's say, as teenagers -- patriarchal rules and regulations --

Řekněme, že jako teenageři - patriarchální pravidla a omezení -

we don't blame systems, we blame them.

neviníme systém, ale viníme je.

We can be angry at other women, because who doesn't love a good catfight?

Můžeme se naštvat na jinou ženu, protože komu se nelíbí holčičí bitka?

And we can be angry at men with lower status in an expressive hierarchy

A můžeme se naštvat na muže s nižším statusem v expresivní hierarchii,

that supports racism or xenophobia.

který podporuje rasismus nebo xenofobii.

But we have an enormous power in this.

Ale v tom máme obrovskou moc.

Because feelings are the purview of our authority,

Protože pocity jsou v našich kompetencích

and people are uncomfortable with our anger.

a lidé se při našem hněvu cítí nepříjemně.

We should be making people comfortable with the discomfort they feel

Měli bychom lidem zpříjemnit ten nepříjemný pocit, který mají,

when women say no, unapologetically.

když ženy nesmlouvavě říkají ne.

We can take emotions and think in terms of competence and not gender.

Můžeme nad emocemi přemýšlet z hlediska kompetencí, ne podle genderu.

People who are able to process their anger and make meaning from it

Lidé, kteří umí svůj hněv zpracovat a dát mu význam,

are more creative, more optimistic,

jsou kreativnější, optimističtější,

they have more intimacy,

prožívají více intimity,

they're better problem solvers,

jsou lepší v řešení problémů,

they have greater political efficacy.

mají větší politickou efektivitu.

Now I am a woman writing about women and feelings,

Jsem žena, která píše o ženách a pocitech,

so very few men with power

takže asi jen velmi málo mocných mužů

are going to take what I'm saying seriously, as a matter of politics.

bude to, co říkám, brát vážně a jako politickou záležitost.

We think of politics and anger in terms of the contempt and disdain and fury

O politice a hněvu přemýšlíme v pojmech jako jsou pohrdání, opovržení a zuřivost,

that are feeding a rise of macho-fascism in the world.

které ve světě přiživují vzestup macho-fašismu.

But if it's that poison, it's also the antidote.

Ale pokud je to ten jed, je to také protijed.

We have an anger of hope, and we see it every single day

Máme hněv naděje

a vidíme to každý den v nezdolném hněvu žen a vyloučených lidí.

in the resistant anger of women and marginalized people.

It's related to compassion and empathy and love,

Souvisí to se soucitem, empatií a láskou

and we should recognize that anger as well.

a měli bychom pochopit, že to souvisí i s hněvem.

The issue is that societies that don't respect women's anger don't respect women.

Problém je, že společnosti, které nerespektují hněv žen, nerespektují ženy.

The real danger of our anger isn't that it will break bonds or plates.

Skutečným nebezpečím našeho hněvu není to, že ničí vztahy nebo rozbíjí talíře.

It's that it exactly shows how seriously we take ourselves,

Jde o to, že ukazuje, jak vážně samy sebe bereme,

and we expect other people to take us seriously as well.

a že očekáváme, že nás i ostatní budou brát vážně.

When that happens, chances are very good

Pokud se tak stane, pak je velká šance,

that women will be able to smile when they want to.

že když budou ženy chtít, budou schopny se usmívat.

(Applause)

(potlesk)

Thank you.

Děkuji.

(Applause) (Cheers)

(potlesk)