Bob Mankoff: Anatomy of a New Yorker cartoon

Translator: Joseph Geni Reviewer: Morton Bast

Překladatel: Marek Petrik Korektor: Marek Vanžura

I'm going to be talking about designing humor,

Budu hovořit o vytváření humoru,

which is sort of an interesting thing, but it goes

což je celkem zajímavá věc, která se však neobejde

to some of the discussions about constraints,

bez diskuze o mantinelech

and how in certain contexts, humor is right,

a o tom, že v určitých kontextech je humor v pořádku,

and in other contexts it's wrong.

zatímco v jiných ne.

Now, I'm from New York,

Jsem z New Yorku,

so it's 100 percent satisfaction here.

což je stoprocentní satisfakce.

Actually, that's ridiculous, because when it comes to humor,

Vlastně je to legrační, protože co se humoru týče,

75 percent is really absolutely the best you can hope for.

můžete doufat tak maximálně v pětasedmdesát procent.

Nobody is ever satisfied 100 percent with humor

Nikdo nebývá humorem uspokojený na sto procent,

except this woman.

s výjimkou této ženy.

(Video) Woman: (Laughs)

(Video) Žena: (Směje se)

Bob Mankoff: That's my first wife.

Bob Mankoff: To je moje první manželka.

(Laughter)

(Smích)

That part of the relationship went fine.

Tahle stránka našeho vztahu byla v pořádku.

(Laughter)

(Smích)

Now let's look at this cartoon.

Teď se podívejme na tenhle vtip.

One of the things I'm pointing out is that

Jednou z věcí, na které poukazuji, je,

cartoons appear within the context

že kreslené vtipy se objevují v kontextu

of The New Yorker magazine,

magazínu The New Yorker,

that lovely Caslon type, and it seems

jako tento půvabný Caslon [druh fontu], a v daném kontextu

like a fairly benign cartoon within this context.

takový vtip působí naprosto neškodně.

It's making a little bit fun of getting older,

Je to dělání si srandy ze stárnutí

and, you know, people might like it.

a, víte, lidem by se to mohlo líbit.

But like I said, you cannot satisfy everyone.

Ale jak už jsem říkal, nemůžete uspokojit všechny.

You couldn't satisfy this guy.

Nešlo uspokojit tohoto pána.

"Another joke on old white males. Ha ha. The wit.

„Další vtípek o bílých stařících. Ha ha. Ten důvtip.

It's nice, I'm sure to be young and rude,

Je mi jasné, že být mladý a hrubý je fajn,

but some day you'll be old, unless you drop dead as I wish."

ale jednoho dne taky zestárnete, pokud tedy neskapete, jak bych si přál."

(Laughter)

(Smích)

The New Yorker is rather a sensitive environment,

The New Yorker je velmi citlivá půda,

very easy for people to get their nose out of joint.

je velmi snadné lidi urazit.

And one of the things that you realize

A jedna z věcí, kterou si uvědomíte, je

is it's an unusual environment.

neobvyklost té půdy.

Here I'm one person talking to you.

Tady jsem jedinec, který k vám mluví.

You're all collective. You all hear each other laugh and know each other laugh.

Vy všichni jste kolektiv. Slyšíte jeden druhého smát se a víte, že se ostatní smějí.

In The New Yorker, it goes out to a wide audience,

V The New Yorkeru, oslovujeme široké publikum,

and when you actually look at that,

a když se na to podíváte,

and nobody knows what anybody else is laughing at,

nikdo neví, kdo další se ještě tomu směje,

and when you look at that the subjectivity involved in humor

a když se zamyslíte nad subjektivitou obsaženou v humoru

is really interesting.

je to velice zajímavé.

Let's look at this cartoon.

Podívejte se na tento kreslený vtip.

"Discouraging data on the antidepressant."

„Výsledky tohoto antidepresiva jsou odrazující."

(Laughter)

(Smích)

Indeed, it is discouraging.

Vskutku, je to odrazující.

Now, you would think, well, look,

A teď si vezměte,

most of you laughed at that.

většina z vás se tomu zasmála.

Right? You thought it was funny.

Je to tak? Myslíte si, že to bylo vtipné.

In general, that seems like a funny cartoon,

Koneckonců, je to legrační kreslený vtip,

but let's look what online survey I did.

ale podívejte se na můj internetový průzkum.

Generally, about 85 percent of the people liked it.

Vesměs, okolo 85 procentům lidí se to líbilo.

A hundred and nine voted it a 10, the highest. Ten voted it one.

Sto devět z nich ohodnotilo nejvyšší známkou 10. Deset jej ohodnotilo jedničkou.

But look at the individual responses.

Podívejme se na jednotlivé komentáře.

"I like animals!!!!!" Look how much they like them.

"Miluju zvířata!!!!!!" Podívejte jak moc je má rád.

(Laughter)

(Smích)

"I don't want to hurt them. That doesn't seem very funny to me."

„Nechci aby se jim ubližovalo. Tohle mi nepřijde moc vtipné."

This person rated it a two.

Tento jej ohodnotil dvojkou.

"I don't like to see animals suffer -- even in cartoons."

„Nerad vidím trpící zvířata -- dokonce ani na obrázku."

To people like this, I point out we use anesthetic ink.

Lidem, jako jsou tito, zdůrazňuji, že používáme anestetický inkoust.

Other people thought it was funny.

Jiní si mysleli, že to bylo legrační.

That actually is the true nature of the distribution of humor

To je skutečná povaha distribuce humoru

when you don't have the contagion of humor.

když se nemůžete spolehnout na nakažlivost humoru.

Humor is a type of entertainment.

Humor je druh zábavy.

All entertainment contains a little frisson of danger,

Každá zábava počítá s trochou vzrušení z nebezpečí,

something that might happen wrong,

že se něco může pokazit,

and yet we like it when there's protection.

a přesto jsme radši, když máme záchrannou síť.

That's what a zoo is. It's danger. The tiger is there.

O tom je zoo. Je to nebezpečí. Je tam tygr.

The bars protect us. That's sort of fun, right?

Mříže nás chrání. To je trochu zábavné, že?

That's a bad zoo.

Toto je špatná zoo.

(Laughter)

(Smích)

It's a very politically correct zoo, but it's a bad zoo.

Je to sice politicky korektní zoo, ale je to špatná zoo.

But this is a worse one.

Ale tahle ta je ještě horší.

(Laughter)

(Smích)

So in dealing with humor in the context of The New Yorker,

Takže když si vezmeme humor v kontextu The New Yorker,

you have to see, where is that tiger going to be?

už chápete, kde ten tygr bude?

Where is the danger going to exist?

Kde se nachází to nebezpečí?

How are you going to manage it?

Jak si s tím poradíte?

My job is to look at 1,000 cartoons a week.

Moje práce je prohlédnout 1000 kreslených vtipů týdně.

But The New Yorker only can take 16 or 17 cartoons,

Ale v The New Yorkeru může vyjít jenom 16 nebo 17 z nich,

and we have 1,000 cartoons.

z těch 1000 kreslených vtipů.

Of course, many, many cartoons must be rejected.

Samozřejmě spousty z nich musí být odmítnuty.

Now, we could fit more cartoons in the magazine

Abychom totiž mohli mít v časopisu víc komiksů,

if we removed the articles.

museli bychom odstranit články.

(Laughter)

(Smích)

But I feel that would be a huge loss,

Ale cítím, že by to byla velikánská ztráta,

one I could live with, but still huge.

sice bychom to přežili, ale stejně.

Cartoonists come in through the magazine every week.

Kreslíři se tu mění každý týden.

The average cartoonist who stays with the magazine

Průměrný kreslíř, který v časopisu zůstane

does 10 or 15 ideas every week.

jich udělá 10 až 15 každý týden.

But they mostly are going to be rejected.

Ale většina z nich bude odmítnuta.

That's the nature of any creative activity.

To je běžné pro každou kreativní činnost.

Many of them fade away. Some of them stay.

Mnoho z nich vyšumí. Někteří zůstanou.

Matt Diffee is one of them.

Matt Diffee je jeden z nich.

Here's one of his cartoons.

Tady máme jeden jeho komiks.

(Laughter)

(Smích)

Drew Dernavich. "Accounting night at the improv."

Drew Dernavich. „Improvizovaná show v podání účetních."

"Now is the part of the show when we ask the audience

„A nyní požádáme publikum

to shout out some random numbers."

aby na nás křičelo náhodná čísla."

Paul Noth. "He's all right. I just wish he were a little more pro-Israel."

Paul Noth. „Je dobrej. Jenom by mohl být o něco víc pro Izrael."

(Laughter)

(Smích)

Now I know all about rejection,

O odmítnutí vím své,

because when I quit -- actually, I was booted out of -- psychology school

protože když jsem nechal -- vlastně mě vyhodili -- z psychologie

and decided to become a cartoonist, a natural segue,

a rozhodl jsem se stát se kreslířem, malá odbočka,

from 1974 to 1977 I submitted 2,000 cartoons to The New Yorker,

mezi roky 1974 a 1977 jsem poslal 2000 komiksů do The New Yorkeru,

and got 2,000 cartoons rejected by The New Yorker.

a 2000 z nich The New Yorker odmítnul.

At a certain point, this rejection slip, in 1977 --

V jednu chvíli, se toto zamítavé rozhodnutí, v roce 1977 --

[We regret that we are unable to use the enclosed material. Thank you for giving us the opportunity to consider it.] —

[Litujeme, ale nemůžeme poslaný materiál použít. Děkujeme vám za možnost se jím zabývat]

magically changed to this.

se jako kouzlem změnila v tohle:

[Hey! You sold one. No shit! You really sold a cartoon to the fucking New Yorker magazine.]

[Hej! Prodals to! Bez prdele! Fakt jsi prodal komiks do zkurvenýho The New Yorkeru.]

(Laughter)

(Smích)

Now of course that's not what happened,

Samozřejmě se to nestalo,

but that's the emotional truth.

ale to je moje emocionální pravda.

And of course, that is not New Yorker humor.

A samozřejmě to není humor The New Yorkeru.

What is New Yorker humor?

Ale jaký je vlastně jeho humor?

Well, after 1977, I broke into The New Yorker and started selling cartoons.

Po roce 1977, jsem se dostal do The New Yorkeru a začal jsem prodávat kreslené vtipy.

Finally, in 1980, I received the revered

Nakonec v roce 1980 jsem dostal vysněnou

New Yorker contract,

smlouvu v The New Yorkeru,

which I blurred out parts because it's none of your business.

ve které jsem části rozmazal, protože vám do toho nic není.

From 1980. "Dear Mr. Mankoff, confirming the agreement

Z roku 1980. „Vážený pane Mankoffe, potvrzujeme dohodu

there of -- " blah blah blah blah -- blur --

o --" bla bla bla bla -- rozmazané --

"for any idea drawings."

„za každou kreslenou myšlenku."

With respect to idea drawings, nowhere in the contract

Se vší úctou ke kresleným myšlenkám, nikde ve smlouvě

is the word "cartoon" mentioned.

se nepíše o komiksech.

The word "idea drawings," and that's the sine qua non of New Yorker cartoons.

Sousloví „kreslené myšlenky", to je požadavek pro všechny komiksy v The New Yorkeru.

So what is an idea drawing? An idea drawing is something

Ale co je to ta kreslená myšlenka? Je to něco,

that requires you to think.

co vás přiměje se zamyslet.

Now that's not a cartoon. It requires thinking

To není komiks. Vyžaduje přemýšlení

on the part of the cartoonist and thinking on your part

na straně kreslíře a na straně vaší,

to make it into a cartoon.

aby z toho byl kreslený vtip.

(Laughter)

(Smích)

Here are some, generally you get my cast of cartoon mind.

Tady jsou nějaké, vlastně jste už asi pochopili můj výběr.

"There is no justice in the world. There is some justice in the world. The world is just."

„Na světě není žádná spravedlnost. Na světě je nějaká spravedlnost. Svět je spravedlivý."

This is What Lemmings Believe.

Tento je „Čemu věří Lemíci."

(Laughter)

(Smích)

The New Yorker and I, when we made comments,

The New Yorker a já, když chceme něco komentovat,

the cartoon carries a certain ambiguity about what it actually is.

komiks vytváří jistou mnohoznačnost, co vlastně představuje.

What is it, the cartoon? Is it really about lemmings?

O čem je ten komiks? Je opravdu o Lemících?

No. It's about us.

Ne. Je to o nás.

You know, it's my view basically about religion,

Víte, je to v podstatě můj názor na náboženství,

that the real conflict and all the fights between religion

že skutečný konflikt a všechny ty rozbroje mezi náboženstvími

is who has the best imaginary friend.

jsou o tom, kdo má lepšího imaginárního přítele.

(Laughter)

(Smích)

And this is my most well-known cartoon.

A to je můj nejznámější komiks.

"No, Thursday's out. How about never — is never good for you?"

„Ne, čtvrtek je obsazený. Co třeba nikdy -- hodí se vám nikdy?"

It's been reprinted thousands of times, totally ripped off.

Byl otisknutý snad tisíckrát, pořád ho vykrádají.

It's even on thongs,

Je dokonce na tangách,

but compressed to "How about never — is never good for you?"

ale zkrácený na „Co třeba nikdy -- hodí se vám nikdy?"

Now these look like very different forms of humor

Vypadá to, že tu máme velmi různorodé formy humoru,

but actually they bear a great similarity.

ale ve skutečnosti mají mnoho společného.

In each instance, our expectations are defied.

V každém případě, naše očekávání je vyvráceno.

In each instance, the narrative gets switched.

V každém případě nastane ve vyprávění zvrat.

There's an incongruity and a contrast.

Je tu rozpor a kontrast.

In "No, Thursday's out. How about never — is never good for you?"

V „Ne, čtvrtek je obsazený. Co třeba nikdy -- hodí se vám nikdy?"

what you have is the syntax of politeness

máme směs zdvořilosti

and the message of being rude.

a hrubého jednání.

That really is how humor works. It's a cognitive synergy

Tak totiž humor funguje. Je to kognitivní spojení

where we mash up these two things which don't go together

kde dáme dohromady dvě věci, které spolu nesouvisí

and temporarily in our minds exist.

a dočasně v naší mysli začnou existovat.

He is both being polite and rude.

On je zároveň zdvořilý i hrubý.

In here, you have the propriety of The New Yorker

Tady máme dopis The New Yorkeru

and the vulgarity of the language.

a vulgární jazyk.

Basically, that's the way humor works.

Vskutku, tímto způsobem humor funguje.

So I'm a humor analyst, you would say.

Jsem analytik humoru, řeklo by se.

Now E.B. White said, analyzing humor is like dissecting a frog.

E. B. White prohlásil, že analyzovat humor je jako pitvat žábu.

Nobody is much interested, and the frog dies.

Nikoho to moc nezajímá a žába umře.

Well, I'm going to kill a few, but there won't be any genocide.

No, dneska jich sice pár zabiju, ale nebude to žádná genocida.

But really, it makes me —

Ale teď vážně, jsem z toho --

Let's look at this picture. This is an interesting picture,

Podívejte se na tento zajímavý obrázek

The Laughing Audience.

Smějící se publikum.

There are the people, fops up there,

Jsou tu lidi, tam nahoře pár buzíků,

but everybody is laughing, everybody is laughing

ale všichni se smějí, všichni

except one guy.

až na jednoho.

This guy. Who is he? He's the critic.

Tady ten. Kdo to je? Kritik.

He's the critic of humor,

Je to kritik humoru,

and really I'm forced to be in that position,

a mě nutí být zrovna v této pozici,

when I'm at The New Yorker, and that's the danger

a je tu nebezpečí

that I will become this guy.

že se stanu tímto chlapíkem.

Now here's a little video made by Matt Diffee, sort of

Tady je malé video, které natočil Matt Diffee, tak trochu

how they imagine if we really exaggerated that.

jak si nás představují, kdybychom to opravdu přeháněli.

(Video) Bob Mankoff: "Oooh, no.

(Video) Bob Mankoff: Ále ne.

Ehhh.

Ehhh.

Oooh. Hmm. Too funny.

Aháá. Hmm. Moc vtipné.

Normally I would but I'm in a pissy mood.

Jindy by to prošlo, ale dneska jsem naštvanej.

I'll enjoy it on my own. Perhaps.

Užiju si to sám. Možná.

No. Nah. No.

Ne. Ne-e. Ne.

Overdrawn. Underdrawn.

Moc kreslení. Málo kreslení.

Drawn just right, still not funny enough.

Akorát kreslení, ale stejně to není dost vtipné.

No. No.

Ne. Ne.

For God's sake no, a thousand times no.

Proboha ne, tisíckrát ne.

(Music)

(Hudba)

No. No. No. No. No. [Four hours later]

Ne. Ne. Ne. Ne. Ne. [O čtyři hodiny později]

Hey, that's good, yeah, whatcha got there?

Hej, to je dobré, jo, co to tu máme?

Office worker: Got a ham and swiss on rye?BM: No.

Úředník: Chcete s hermelínem a se šunkou? BM: Ne.

Office worker: Okay. Pastrami on sourdough?BM: No.

Úředník: Dobře. Chleba se salámem? BM: Ne.

Office worker: Smoked turkey with bacon?BM: No.

Úředník: Uzené krůtí se slaninou? BM: Ne.

Office worker: Falafel?BM: Let me look at it.

Úředník: Falafel? BM: Mrknu se na to.

Eh, no.

No, ne.

Office worker: Grilled cheese?BM: No.

Úředník: Smažák? BM: Ne.

Office worker: BLT?BM: No.

Úředník: Se slaninou a rajčaty? BM: Ne.

Office worker: Black forest ham and mozzarella with apple mustard?BM: No.

Úředník: Švarcvaldskou šunku a mozzarellu s jablečnou hořčicí? BM: Ne.

Office worker: Green bean salad?BM: No.

Úředník: Salát ze zelených fazolí? BM: Ne.

(Music)

(Hudba)

No. No.

Ne. Ne.

Definitely no. [Several hours after lunch]

Určitě ne. [Několik hodin po obědě]

(Siren)

(Siréna)

No. Get out of here.

Ne. Zmizte odtud.

(Laughter)

(Smích)

That's sort of an exaggeration of what I do.

To je trochu přehnaná verze toho, co já dělám.

Now, we do reject, many, many, many cartoons,

Odmítáme spousty a spousty kreslených vtipů,

so many that there are many books called "The Rejection Collection."

tak moc, že vyšlo spoustu knih s názvem: „Kolekce odmítnutých".

"The Rejection Collection" is not quite New Yorker kind of humor.

„Kolekce odmítnutých" není tak docela humor The New Yorkeru.

And you might notice the bum on the sidewalk here

Můžete si všimnout bezdomovce na chodníku

who is boozing and his ventriloquist dummy is puking.

který nasává a jeho břichomluvecká loutka zvrací.

See, that's probably not going to be New Yorker humor.

Chápete, to zrovna nebude humor The New Yorkeru.

It's actually put together by Matt Diffee, one of our cartoonists.

Přesto ho dal dohromady Matt Diffee, jeden z našich kreslířů.

So I'll give you some examples of rejection collection humor.

Dám vám několik příkladů z kolekce odmítnutého humoru.

"I'm thinking about having a child."

„Chtěla bych (mít) dítě."

(Laughter)

(Smích)

There you have an interesting -- the guilty laugh,

Tohle je zajímavé -- provinilý smích,

the laugh against your better judgment.

smích proti vašemu lepšímu úsudku.

(Laughter)

(Smích)

"Ass-head. Please help."

„Prdeloksicht. Prosím pomozte."

(Laughter)

(Smích)

Now, in fact, within a context of this book,

Ve skutečnosti v kontextu této knihy,

which says, "Cartoons you never saw and never will see

kde se píše: „Komiksy, které jste neviděli a nikdy neuvidíte

in The New Yorker," this humor is perfect.

v The New Yorkeru," tento humor je perfektní.

I'm going to explain why.

A vysvětlím vám proč.

There's a concept about humor about it being

Jeden z konceptů humoru je,

a benign violation.

že jde o neškodné násilí

In other words, for something to be funny, we've got to think

Jinými slovy, aby něco bylo vtipné, musíme si myslet

it's both wrong and also okay at the same time.

že je to špatné a správné zároveň.

If we think it's completely wrong, we say, "That's not funny."

Pokud si myslíme, že je to špatné, řekneme: „To není k smíchu."

And if it's completely okay, what's the joke? Okay?

A pokud je to naprosto v pořádku, v čem je pak ten vtip? Ano?

And so, this benign, that's true of "No, Thursday's out. How about never — is never good for you?"

A tak to neškodné, to je ta pravda za „Ne, čtvrtek je obsazený. Co třeba nikdy -- vyhovuje vám nikdy?"

It's rude. The world really shouldn't be that way.

Je to nezdvořilé. Svět by neměl být takový.

Within that context, we feel it's okay.

V tom kontextu cítíme, že je to v pořádku.

So within this context, "Asshead. Please help"

A v tomto kontextu: „Prdeloksicht. Prosím pomozte"

is a benign violation.

je neškodné násilí.

Within the context of The New Yorker magazine ...

V kontextu časopisu The New Yorker ...

"T-Cell Army: Can the body's immune response

„Armáda T-lymfocytů: Může odpověď imunitního systému

help treat cancer?" Oh, goodness.

pomoci léčit rakovinu?" No, potěšpámbu.

You're reading about this smart stuff,

Čtete si o takovém chytrém tématu,

this intelligent dissection of the immune system.

inteligentní rozbor imunitního systému.

You glance over at this, and it says,

Oči vám zabloudí sem a tady se píše:

"Asshead. Please help"? God.

„Prdeloksicht. Prosím pomozte"? Bože.

So there the violation is malign. It doesn't work.

Zde je násilí škodlivé. Nefunguje to.

There is no such thing as funny in and of itself.

Neexistuje nic, co je vtipné samo o sobě.

Everything will be within the context and our expectations.

Všechno musí být v kontextu a v rámci našich očekávání.

One way to look at it is this.

Jeden ze způsobů, jak se na to dívat.

It's sort of called a meta-motivational theory about how we look,

Říká se tomu meta-motivační teorie o tom, jak vypadáme,

a theory about motivation and the mood we're in

teorie o motivaci a o naší náladě

and how the mood we're in determines the things we like

a jak naše nálada rozhoduje o tom, co se nám bude líbit

or dislike.

nebo ne.

When we're in a playful mood, we want excitement.

Když máme hravou náladu, chceme rozruch.

We want high arousal. We feel excited then.

Chceme velké vzrušení. Pak jsme nadšení.

If we're in a purposeful mood, that makes us anxious.

Pokud jsme v účelné náladě, tohle v nás vyvolává úzkost.

"The Rejection Collection" is absolutely in this field.

„Kolekce odmítnutých" naprosto spadá do této kategorie.

You want to be stimulated. You want to be aroused.

Chcete stimulaci. Chcete být vzrušeni.

You want to be transgressed.

Chcete být hříšní.

It's like this, like an amusement park.

Je to jako tohle, jako v zábavním parku.

Voice: Here we go. (Screams)

Hlas: Už je to tady. (Křik)

He laughs. He is both in danger and safe,

Směje se. Je zároveň v bezpečí i v nebezpečí,

incredibly aroused. There's no joke. No joke needed.

ohromně vzrušený. Žádný vtip. Není ho třeba.

If you arouse people enough and get them stimulated enough,

Pokud dostatečně lidi vzrušíte a dostatečně je stimulujete,

they will laugh at very, very little.

bude jim ke smíchu stačit velmi málo.

This is another cartoon from "The Rejection Collection."

Tohle je další komiks z „Kolekce odmítnutých".

"Too snug?"

„Je to pohodlné?"

That's a cartoon about terrorism.

To je kreslený vtip o terorismu.

The New Yorker occupies a very different space.

The New Yorker zaujímá velice odlišný prostor.

It's a space that is playful in its own way, and also purposeful,

Je to prostor, který je hravý svým způsobem, ale také účelný,

and in that space, the cartoons are different.

a v tom prostoru jsou i jiné komiksy.

Now I'm going to show you cartoons The New Yorker did

Ukážu vám komiksy, které The New Yorker vydal

right after 9/11, a very, very sensitive area when humor could be used.

hned po 11. září, velice citlivá oblast, co se týče použití humoru.

How would The New Yorker attack it?

Jak by to mohl The New Yorker napadnout?

It would not be with a guy with a bomb saying, "Too snug?"

Určitě ne s chlápkem s bombou, co říká: „Je to pohodlné?"

Or there was another cartoon I didn't show because

Nebo tu byl ještě jiný vtip, který jsem neukázal, protože

actually I thought maybe people would be offended.

jsem si myslel, že by se to mohlo někoho dotknout.

The great Sam Gross cartoon, this happened

Vynikající komiks od Sama Grosse, dostal jsem ho

after the Muhammad controversy where it's Muhammad in heaven,

po kontroverzi s Mohamedem, kdy je Mohamed v nebi,

the suicide bomber is all in little pieces,

sebevražedný atentátník je na kousíčky,

and he's saying to the suicide bomber,

a on říká tomu teroristovi,

"You'll get the virgins when we find your penis."

„Dostaneš svoje panny až najdeme tvůj penis."

(Laughter)

(Smích)

Better left undrawn.

Lépe, když zůstal nenakreslen.

The first week we did no cartoons.

První týden jsme nevydali žádné kreslené vtipy.

That was a black hole for humor, and correctly so.

To byla černá díra humoru, a naprosto oprávněně.

It's not always appropriate every time.

Není to vždycky vhodné.

But the next week, this was the first cartoon.

Ale příští týden, toto byl první z nich.

"I thought I'd never laugh again. Then I saw your jacket."

„Myslela jsem, že už se nikdy nebudu smát a pak jsem uviděla tvoje sako."

It basically was about, if we were alive,

Bylo to vlastně o tom, že pokud jsme naživu,

we were going to laugh. We were going to breathe.

budeme se smát. Budeme dýchat.

We were going to exist. Here's another one.

Budeme existovat. Tady je další.

"I figure if I don't have that third martini, then the terrorists win."

„Když si nedám to třetí martini, teroristi vyhrajou."

These cartoons are not about them. They're about us.

Tyto komiksy nejsou o nich. Jsou o nás.

The humor reflects back on us.

Humor se odráží zpět na nás.

The easiest thing to do with humor, and it's perfectly legitimate,

To nejjednodušší co se dá s humorem udělat, a je to naprosto legitimní,

is a friend makes fun of an enemy.

přítel si dělá legraci z nepřítele.

It's called dispositional humor.

Říká se tomu dispoziční humor.

It's 95 percent of the humor. It's not our humor.

Tvoří 95 procent humoru. Není to náš humor.

Here's another cartoon.

Tady je další komiks.

"I wouldn't mind living in a fundamentalist Islamic state."

„Nevadilo by mi žít ve fundamentalisticky islamistickém státě."

(Laughter)

(Smích)

Humor does need a target.

Humor potřebuje cíl.

But interestingly, in The New Yorker, the target is us.

Ale zajímavé je, že v The New Yorkeru, cílem jsme my.

The target is the readership and the people who do it.

Cílem jsou čtenáři a lidé, kteří to dělají.

The humor is self-reflective

Humor je sebereflektivní

and makes us think about our assumptions.

a nutí nás zamyslet se nad našimi domněnkami.

Look at this cartoon by Roz Chast, the guy reading the obituary.

Podívejte na tento komiks od Roze Chasta, chlápek si čte nekrolog.

"Two years younger than you, 12 years older than you,

„O dva roky mladší než ty, o 12 let starší než ty,

three years your junior, your age on the dot,

o tři roky mladší, stejně starý,

exactly your age."

stejně starý jako ty."

That is a deeply profound cartoon.

To je velice hluboký vtip.

And so The New Yorker is also trying to, in some way,

A o to se The New Yorker také pokouší, svým způsobem,

make cartoons say something besides funny

dělat kreslené vtipy, které kromě toho, že jsou vtipné i něco říkají,

and something about us. Here's another one.

něco o nás. Zde je další.

"I started my vegetarianism for health reasons,

„Začala jsem být vegetariánka, protože je to zdravé

Then it became a moral choice, and now it's just to annoy people."

pak se z toho stala morální volba, a dnes už to dělám jen abych lidi naštvala."

(Laughter)

(Smích)

"Excuse me — I think there's something wrong with this

„Promiňte -- myslím, že je tu něco špatně,

in a tiny way that no one other than me would ever be able to pinpoint."

něco, co kromě mě nikdo nedokáže postřehnout."

So it focuses on our obsessions, our narcissism,

Zaměřuje se na naše obsese, naši samolibost,

our foils and our foibles, really not someone else's.

naše zmary a naše slabosti, naše, ne těch ostatních.

The New Yorker demands

The New Yorker vyžaduje

some cognitive work on your part,

nějakou kognitivní práci i od vás,

and what it demands is what Arthur Koestler,

a požaduje to co Arthur Koestler,

who wrote "The Act of Creation" about the relationship

který napsal „Umění tvořivosti" o vztahu

between humor, art and science,

mezi humorem, uměním a vědou,

is what's called bisociation.

nazval bisociací.

You have to bring together ideas from different frames of reference,

Musíte spojit myšlenky z různých referenčních rámců,

and you have to do it quickly to understand the cartoon.

a musíte to udělat rychle, abyste vtip pochopili.

If the different frames of reference don't come together

Pokud se různé referenční rámce nesetkají

in about .5 seconds, it's not funny,

asi do půl vteřiny, není to vtipné,

but I think they will for you here.

ale myslím, že vy s tím nebudete mít problém.

Different frames of reference.

Různé referenční rámce.

"You slept with her, didn't you?"

„Už ses s ní vyspal, že jo?"

(Laughter)

(Smích)

"Lassie! Get help!!"

„Lassie! Sežeň pomoc!!"

(Laughter)

(Smích)

It's called French Army Knife.

Říká se tomu Francouzský nůž.

(Laughter)

(Smích)

And this is Einstein in bed. "To you it was fast."

A tohle je Einstein v posteli. „Pro tebe to bylo rychlé."

(Laughter)

(Smích)

Now there are some cartoons that are puzzling.

Jsou ale i komiksy, které jsou matoucí.

Like, this cartoon would puzzle many people.

Jako tento by zmátl mnoho lidí.

How many people know what this cartoon means?

Kolik lidí ví, co znamená?

The dog is signaling he wants to go for a walk.

Pes dává znamení, že chce na procházku.

This is the signal for a catcher to walk the dog.

To je signál pro obránce, aby šel se psem.

That's why we run a feature in the cartoon issue every year

A proto každý rok vydáváme v komiksovém čísle přílohu

called "I Don't Get It: The New Yorker Cartoon I.Q. Test."

s názvem „Nechápu to: komiksový IQ test The New Yorkeru".

(Laughter)

(Smích)

The other thing The New Yorker plays around with

Další věc, se kterou si The New Yorker hraje,

is incongruity, and incongruity, I've shown you,

je neslučitelnost, a jak jsem vám ukázal

is sort of the basis of humor.

je to základ humoru.

Something that's completely normal or logical isn't going to be funny.

Něco, co je naprosto normální nebo logické, nebude vtipné.

But the way incongruity works is, observational humor

Ale neslučitelnost funguje na bázi observačního humoru

is humor within the realm of reality.

což je humor uvnitř hranic reality.

"My boss is always telling me what to do." Okay?

„Můj šéf mi pořád říká, co mám dělat." Chápete?

That could happen. It's humor within the realm of reality.

To se opravdu mohlo stát. Je to humor uvnitř hranic reality.

Here, cowboy to a cow:

Tady kovboj říká krávě:

"Very impressive. I'd like to find 5,000 more like you."

„Opravdu působivé. Rád bych našel 5000 takových jako jsi ty."

We understand that. It's absurd. But we're putting the two together.

Chápeme to. Je to absurdní. Ale dáme si dvě a dvě dohromady.

Here, in the nonsense range:

Tady jeden nonsensový:

"Damn it, Hopkins, didn't you get yesterday's memo?"

„Krucinál, Hopkinsi, nedostal jste včerejší zprávu?"

Now that's a little puzzling, right? It doesn't quite come together.

To je trochu matoucí, že? Nezapadá to do sebe.

In general, people who enjoy more nonsense,

Obecně lidé, kteří mají rádi nonsensy,

enjoy more abstract art,

mají rádi i abstraktní umění,

they tend to be liberal, less conservative, that type of stuff.

jsou liberálnější, méně konzervativní, a tak dále.

But for us, and for me, helping design the humor,

Ale pro nás a pro mě, když pomáhám vytvářet humor,

it doesn't make any sense to compare one to the other.

nedává smysl to s něčím porovnávat.

It's sort of a smorgasbord that's made all interesting.

Je to takový švédský stůl, na kterém by bylo všechno zajímavé.

So I want to sum all this up with a caption to a cartoon,

Chtěl bych to shrnout titulkem ke kreslenému vtipu,

and I think this sums up the whole thing, really,

a myslím, že to opravdu celou věc pěkně uzavírá,

about The New Yorker cartoons.

o kreslených vtipech v The New Yorkeru.

"It sort of makes you stop and think, doesn't it."

„Docela tě to donutí se zastavit a přemýšlet, že jo?"

(Laughter)

(Smích)

And now, when you look at New Yorker cartoons,

Když se podíváte na komiksy v New Yorkeru,

I'd like you to stop and think a little bit more about them.

chtěl bych abyste se zastavovali a přemýšleli u nich ještě o trochu více.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)

Thank you. (Applause)

Děkuji. (Potlesk)