The Rise of Personal Robots | Cynthia Breazeal | TED Talks

Překladatel: Ondrej Cikanek Korektor: Marek Vanžura

Ever since I was a little girl

Už jako malou holku,

seeing "Star Wars" for the first time,

co poprvé viděla Hvězdné války,

I've been fascinated by this idea

mě fascinovala myšlenka

of personal robots.

osobních robotů.

And as a little girl,

A taky už jako malá holka

I loved the idea of a robot that interacted with us

jsem milovala představu robota, který s námi interaguje,

much more like a helpful, trusted sidekick --

spíš něco jako užitečný kámoš, kterému věříme,

something that would delight us, enrich our lives

něco, co nás potěší, obohatí naše životy

and help us save a galaxy or two.

a pomůže nám zachránit nějakou tu galaxii.

I knew robots like that didn't really exist,

Takže jsem věděla, že takoví roboti doopravdy neexistují,

but I knew I wanted to build them.

ale věděla jsem, že je chci stavět.

So 20 years pass --

Uplynulo 20 let

I am now a graduate student at MIT

a já jsem postgraduální student umělé inteligence na MIT

studying artificial intelligence,

MIT (Massachusetts Institute of Technology).

the year is 1997,

Píše se rok 1997

and NASA has just landed the first robot on Mars.

a NASA poprvé přístává s robotem na Marsu.

But robots are still not in our home, ironically.

Ironií ale bylo, že roboti stále nebyli v našich domovech.

And I remember thinking about

A pamatuju si, že jsem přemýšlela

all the reasons why that was the case.

o všech důvodech, proč tomu tak je.

But one really struck me.

Jeden z nich mě ale zarazil více než ostatní.

Robotics had really been about interacting with things,

Robotika byla hlavně o interakci věcí,

not with people --

nikoliv lidí --

certainly not in a social way that would be natural for us

rozhodně ne v takové podobě, která by nám byla přirozená

and would really help people accept robots

a která by nám pomohla přijmout roboty

into our daily lives.

do našich každodenních životů.

For me, that was the white space; that's what robots could not do yet.

Pro mě to bylo takové bílé místo představující to, co roboti zatím nedokážou.

And so that year, I started to build this robot, Kismet,

A tak jsem v tom roce začala stavět robota, Kismeta,

the world's first social robot.

prvního sociálního robota na světě.

Three years later --

A tak o tři roky --

a lot of programming,

a spoustu programování později,

working with other graduate students in the lab --

díky spolupráci s dalšími studenty v laboratoři,

Kismet was ready to start interacting with people.

Kismet byl připraven začít interagovat s lidmi.

(Video) Scientist: I want to show you something.

(Video) Vědec: Chci ti něco ukázat.

Kismet: (Nonsense)

Kismet: (Nesmysl).

Scientist: This is a watch that my girlfriend gave me.

Vědec: Tohle jsou hodinky, které jsem dostal od své přítelkyně.

Kismet: (Nonsense)

Kismet: (Nesmysl).

Scientist: Yeah, look, it's got a little blue light in it too.

Vědec: Jo, podívej, má to i modré světýlko.

I almost lost it this week.

Tento týden jsem je málem ztratil.

Cynthia Breazeal: So Kismet interacted with people

Cynthia Breazeal: Takže Kismet interagoval s lidmi,

like kind of a non-verbal child or pre-verbal child,

něco jako nemluvně nebo batole,

which I assume was fitting because it was really the first of its kind.

což si myslím, že odpovídá, protože byl opravdu první svého druhu.

It didn't speak language, but it didn't matter.

Nemluvil žádným jazykem, ale to nevadilo.

This little robot was somehow able

Tenhle malý robot byl jaksi schopen

to tap into something deeply social within us --

vzbudit hluboko v nás něco lidského.

and with that, the promise of an entirely new way

A s tím také příslib úplně nového způsobu,

we could interact with robots.

jak můžeme interagovat s roboty.

So over the past several years

Takže v posledních několika letech

I've been continuing to explore this interpersonal dimension of robots,

pokračuji v prozkoumávání tohoto mezilidského rozměru robotů

now at the media lab

v mediální laboratoři

with my own team of incredibly talented students.

se svým vlastním týmem neskutečně talentovaných studentů.

And one of my favorite robots is Leonardo.

Jeden z mých oblíbených robotů je Leonardo.

We developed Leonardo in collaboration with Stan Winston Studio.

Leonarda jsem vyvinuli ve spolupráci se Stan Winston Studiem.

And so I want to show you a special moment for me of Leo.

A tak vám chci ukázat jeden pro mě výjimečný okamžik.

This is Matt Berlin interacting with Leo,

Tohle je Matt Berlin, který komunikuje s Leem -

introducing Leo to a new object.

- představuje Leovi nový předmět.

And because it's new, Leo doesn't really know what to make of it.

A protože je nový, Leo neví, co s ním.

But sort of like us, he can actually learn about it

Ale podobně jako my, může se o něm něco dozvědět

from watching Matt's reaction.

pomocí pozorování Mattových reakcí.

(Video) Matt Berlin: Hello, Leo.

(Video) Matt Berlin: Ahoj Leo.

Leo, this is Cookie Monster.

Leo, tohle je Cookie Monster (Sušenková příšera)

Can you find Cookie Monster?

Dokážeš najít Cookie Monstera (Sušenkovou příšeru)?

Leo, Cookie Monster is very bad.

Leo, Cookie Monster (Sušenková příšera) je velmi zlá.

He's very bad, Leo.

Ona je velmi zlá, Leo.

Cookie Monster is very, very bad.

Cookie Monster (Sušenková příšera) je velmi, velmi zlá.

He's a scary monster.

Je to strašidelná příšera.

He wants to get your cookies.

Chce ti vzít tvé sušenky.

(Laughter)

(Smích)

CB: All right, so Leo and Cookie

CB: Takže, Leo a Cookie

might have gotten off to a little bit of a rough start,

možná měli těžší začátky,

but they get along great now.

ale nyní spolu už vycházejí v pohodě.

So what I've learned

Takže co jsem se naučila

through building these systems

během návrhu těchto systémů je to,

is that robots are actually

že roboti jsou v podstatě

a really intriguing social technology,

skutečně úchvatnou společenskou technologií.

where it's actually their ability

V podstatě je to jejich schopnost

to push our social buttons

probudit v nás sociální cítění

and to interact with us like a partner

a interagovat (komunikovat) s námi jako s partnerem,

that is a core part of their functionality.

to je jádrem jejich fungování.

And with that shift in thinking, we can now start to imagine

A s touto změnou úhlu pohledu si můžeme nyní začít

new questions, new possibilities for robots

klást nové otázky a představovat nové možnosti,

that we might not have thought about otherwise.

nad kterými bychom se jinak asi nezamysleli.

But what do I mean when I say "push our social buttons?"

Ale co vlastně mám na mysli tím, že v nás "probouzí sociální cítění"?

Well, one of the things that we've learned

Jednou z věcí, které jsme se naučili

is that, if we design these robots to communicate with us

je to, že pokud navrhujeme roboty ke komunikaci s lidmi tak,

using the same body language,

aby měli stejnou řeč těla,

the same sort of non-verbal cues that people use --

stejná neverbální gesta jako lidé --

like Nexi, our humanoid robot, is doing here --

jako zde náš humanoidní robot Nexi --

what we find is that people respond to robots

zjišťujeme, že lidé reagují na roboty

a lot like they respond to people.

velmi podobně jako na lidi.

People use these cues to determine things like how persuasive someone is,

Lidé používají tyto podněty k určení toho, jak je někdo přesvědčivý,

how likable, how engaging,

sympatický, okouzlující,

how trustworthy.

nebo důvěryhodný.

It turns out it's the same for robots.

Ukazuje se, že u robotů to funguje stejně.

It's turning out now

Nyní se ukazuje,

that robots are actually becoming a really interesting new scientific tool

že roboti se vlastně stávají opravdu zajímavým vědeckým nástrojem

to understand human behavior.

umožňujícím porozumět lidskému chování.

To answer questions like, how is it that, from a brief encounter,

Odpovídá na otázky jako třeba jak jsme schopni z krátkého setkání

we're able to make an estimate of how trustworthy another person is?

odhadnout důvěryhodnost druhé osoby.

Mimicry's believed to play a role, but how?

Má se za to, že mimika hraje roli, ale jakou?

Is it the mimicking of particular gestures that matters?

Je to o tom, že vyjadřujeme mimikou určitá gesta?

It turns out it's really hard

Ukazuje se, že je velmi těžké

to learn this or understand this from watching people

se toto naučit, nebo pochopit pozorováním ostatních,

because when we interact we do all of these cues automatically.

protože když interagujeme, děláme všechna tato gesta automaticky.

We can't carefully control them because they're subconscious for us.

Nemůžeme je pečlivě ovládat, protože je děláme podvědomě.

But with the robot, you can.

Ale u robotů můžeme.

And so in this video here --

Jako třeba na tomto videu,

this is a video taken from David DeSteno's lab at Northeastern University.

které pochází z laboratoře Davida DeStenoa z Northeastern University (Severovýchodní univerzity).

He's a psychologist we've been collaborating with.

Je to psycholog, se kterým spolupracujeme.

There's actually a scientist carefully controlling Nexi's cues

Vědec pečlivě ovládá Nexiho podněty,

to be able to study this question.

aby byl schopen studovat tuto problematiku.

And the bottom line is -- the reason why this works is

A to podstatné je -- důvod, proč tohle funguje, je --

because it turns out people just behave like people

že se ukazuje, že lidé se chovají lidsky

even when interacting with a robot.

i když interagují s robotem.

So given that key insight,

Díky tomuto klíčovému zjištění

we can now start to imagine

si můžeme nyní představit

new kinds of applications for robots.

nové možnosti využití robotů.

For instance, if robots do respond to our non-verbal cues,

Například, když roboti reagují na neverbální podněty,

maybe they would be a cool, new communication technology.

možná by se dali použít jako skvělá, nová komunikační technologie.

So imagine this:

Představte si tohle:

What about a robot accessory for your cellphone?

Co třeba robotické příslušenství pro váš mobil?

You call your friend, she puts her handset in a robot,

Zavoláte kamarádce, ona vloží svůj mobil do robota,

and, bam! You're a MeBot --

a abrakadabra, jste MeBot (JáBot) --

you can make eye contact, you can talk with your friends,

můžete navázat oční kontakt, bavit se s přáteli,

you can move around, you can gesture --

můžete se pohybovat, gestikulovat,

maybe the next best thing to really being there, or is it?

možná skoro tak dobré jako tam přímo být. Nebo ne?

To explore this question,

K prozkoumání této problematiky

my student, Siggy Adalgeirsson, did a study

můj student, Siggy Adalgeirsson, provedl studii,

where we brought human participants, people, into our lab

při které pozval lidské účastníky, lidi, do naší laboratoře,

to do a collaborative task

aby splnili kolaborativní úkol

with a remote collaborator.

s kolegou na dálku.

The task involved things

Úkol zahrnoval věci,

like looking at a set of objects on the table,

jako pozorování objektů na stole

discussing them in terms of their importance and relevance to performing a certain task --

o nichž se diskutovalo v souvislosti s jejich důležitostí a relevancí pro daný úkol --

this ended up being a survival task --

nakonec se jednalo o hru o přežití --

and then rating them in terms

a poté bylo třeba předměty oznámkovat

of how valuable and important they thought they were.

podle jejich přínosu a důležitosti.

The remote collaborator was an experimenter from our group

Vzdálený kolega byl experimentátorem z naší skupiny a

who used one of three different technologies

byly použity tři různé technologie

to interact with the participants.

pro interakci s ostatními účastníky.

The first was just the screen.

První technologií byla pouze obrazovka.

This is just like video conferencing today.

Něco jako dnešní videokonference.

The next was to add mobility -- so, have the screen on a mobile base.

Druhá technologie byla obohacena o mobilitu, takže obrazovka měla pohyblivý podstavec.

This is like, if you're familiar with any of the telepresence robots today --

To je něco jako dnešní teleprezenční roboti, pokud jste je viděli.

this is mirroring that situation.

Tak asi taková situace.

And then the fully expressive MeBot.

A potom plně se vyjadřující MeBot (JáBot).

So after the interaction,

Po skončení interakce

we asked people to rate their quality of interaction

byli účastníci požádáni, aby ohodnotili kvalitu interakce

with the technology, with a remote collaborator

s danou technologií, respektive vzdáleným kolegou,

through this technology, in a number of different ways.

pomocí té dané technologie z více úhlů pohledu.

We looked at psychological involvement --

Sledovali jsme psychologické zapojení --

how much empathy did you feel for the other person?

kolik empatie cítili k druhé osobě.

We looked at overall engagement.

Sledovali jsme celkovou angažovanost.

We looked at their desire to cooperate.

Sledovali jsme jejich vůli spolupracovat.

And this is what we see when they use just the screen.

Tohle jsou výsledky při použití pouhé obrazovky.

It turns out, when you add mobility -- the ability to roll around the table --

Když se přidá mobilita -- možnost pohybovat se po stole --

you get a little more of a boost.

čísla trochu stoupnou.

And you get even more of a boost when you add the full expression.

A ještě více vzrostou, když se přidá možnost plného vyjadřování.

So it seems like this physical, social embodiment

Takže to vypadá, že toto fyzicky-sociální ztělesnění

actually really makes a difference.

vlastně skutečně pomáhá.

Now let's try to put this into a little bit of context.

Zkusme nyní zasadit tento příběh do kontextu.

Today we know that families are living further and further apart,

V dnešní době jsou jednotlivé části rodin od sebe čím dál více vzdálené,

and that definitely takes a toll on family relationships

což si vybírá svou daň na rodinných vztazích

and family bonds over distance.

a rodinných poutech na dálku.

For me, I have three young boys,

Já mám například tři malé kluky

and I want them to have a really good relationship

a chci, aby měli dobrý vztah

with their grandparents.

s jejich prarodiči.

But my parents live thousands of miles away,

Ale moji rodiče žijí tisíce mil daleko,

so they just don't get to see each other that often.

takže se s mými syny moc často nesetkávají.

We try Skype, we try phone calls,

Zkoušíme Skype, telefony,

but my boys are little -- they don't really want to talk;

ale kluci jsou malí -- a prostě si nechtějí povídat,

they want to play.

chtějí si hrát.

So I love the idea of thinking about robots

Oni zbožňují nápad mít roboty

as a new kind of distance-play technology.

jako nový druh technologie umožňující hraní si na dálku.

I imagine a time not too far from now --

A tak si dokážu představit, že zanedlouho --

my mom can go to her computer,

bude moci moje mamka vzít počítač,

open up a browser and jack into a little robot.

otevřít prohlížeč a připojit se do malého robota.

And as grandma-bot,

A jako babička-bot

she can now play, really play,

si bude moci hrát, skutečně hrát,

with my sons, with her grandsons,

s mými syny, jejími vnuky,

in the real world with his real toys.

v reálném světě s reálnými hračkami.

I could imagine grandmothers being able to do social-plays

Dokážu si představit babičky schopné hrát společenské hry

with their granddaughters, with their friends,

s jejich vnučkami a jejich kamarády,

and to be able to share all kinds of other activities around the house,

a budou schopné sdílet všemožné další domácí aktivity

like sharing a bedtime story.

jako například pohádku na dobrou noc.

And through this technology,

A pomocí této technologie

being able to be an active participant

se budou moci stát aktivními účastníky

in their grandchildren's lives

životů jejich vnoučat takovým způsobem,

in a way that's not possible today.

jakým to dnes není možné.

Let's think about some other domains,

Podívejme se na další oblasti

like maybe health.

jako třeba zdraví.

So in the United States today,

V současné době ve Spojených státech

over 65 percent of people are either overweight or obese,

má 65 % lidí nadváhu nebo jsou obézní,

and now it's a big problem with our children as well.

a i pro naše děti je to nyní velký problém.

And we know that as you get older in life,

A víme, že v pokročilejším věku,

if you're obese when you're younger, that can lead to chronic diseases

pokud jste obézní jako dítě, může obezita vést k chronickým nemocem,

that not only reduce your quality of life,

což nejen snižuje kvalitu života,

but are a tremendous economic burden on our health care system.

ale také vytváří ekonomické břímě pro systém zdravotní péče.

But if robots can be engaging,

Ale pokud roboti dokážou být poutaví,

if we like to cooperate with robots,

pokud s nimi budeme rádi spolupracovat

if robots are persuasive,

a pokud budou roboti přesvědčiví,

maybe a robot can help you

tak vám může robot pomoct

maintain a diet and exercise program,

držet dietu nebo dodržovat tréninkový plán,

maybe they can help you manage your weight.

možná mohou pomoci s udržováním váhy.

Sort of like a digital Jiminy --

Něco jako digitální Jiminy --

as in the well-known fairy tale --

stejně jako ve známé pohádce --

a kind of friendly, supportive presence that's always there

taková přátelská bytost poskytující oporu, která je vždy nablízku,

to be able to help you make the right decision

aby nám pomohla udělat správné rozhodnutí

in the right way at the right time

správným způsobem, ve správném čase,

to help you form healthy habits.

abychom si vytvořili zdravé návyky.

So we actually explored this idea in our lab.

A tak jsme se zabývali tímto nápadem v naší laboratoři.

This is a robot, Autom.

Tohle je náš robot, Autom.

Cory Kidd developed this robot for his doctoral work.

Cory Kidd vyvinul tohoto robota v rámci své dizertační práce.

And it was designed to be a robot diet-and-exercise coach.

A byl navržen tak, aby byl výživovým poradcem a osobním trenérem.

It had a couple of simple non-verbal skills it could do.

Měl pár jednoduchých neverbálních dovedností.

It could make eye contact with you.

Mohl s vámi navázat oční kontakt.

It could share information looking down at a screen.

Mohl sdělovat informace pomocí obrazovky.

You'd use a screen interface to enter information,

Mohli jste použít jeho obrazovku na vložení informací,

like how many calories you ate that day,

jako například kolik jste ten den snědli kalorií,

how much exercise you got.

jak moc jste cvičili.

And then it could help track that for you.

A on vám potom pomáhal udržovat záznamy.

And the robot spoke with a synthetic voice

A ten robot mluvil syntetickým hlasem,

to engage you in a coaching dialogue

aby s vámi navázal dialog,

modeled after trainers

navržený po vzoru skutečných trenérů

and patients and so forth.

a pacientů a tak dále.

And it would build a working alliance with you

A s vámi by vytvořil pracovní spojenectví

through that dialogue.

pomocí tohoto dialogu.

It could help you set goals and track your progress,

To by vám pomohlo nastavit cíle a sledovat postup,

and it would help motivate you.

a také pomoci vás motivovat.

So an interesting question is,

Zajímavou otázkou je,

does the social embodiment really matter? Does it matter that it's a robot?

zda na tom sociálním ztělesnění opravu záleží? Záleží na tom, že je to robot?

Is it really just the quality of advice and information that matters?

Nebo je to jen o kvalitě rad a informací?

To explore that question,

Abychom tuto otázku zodpověděli,

we did a study in the Boston area

provedli jsme studii poblíž Bostonu,

where we put one of three interventions in people's homes

během které jsme otestovali tři různé technologie ve třech různých domácnostech

for a period of several weeks.

po dobu několika týdnů.

One case was the robot you saw there, Autom.

V prvním případě to byl robot, kterého tu vidíte, Autom.

Another was a computer that ran the same touch-screen interface,

Druhým byl počítač, na jehož dotykové obrazovce běželo to stejné rozhraní

ran exactly the same dialogues.

s těmi stejnými dialogy.

The quality of advice was identical.

Kvalita rad byla totožná.

And the third was just a pen and paper log,

Třetím byl jen papírový zápisník a pero,

because that's the standard intervention you typically get

protože to je standardní postup,

when you start a diet-and-exercise program.

když se začíná s dietou nebo tréninkovým programem.

So one of the things we really wanted to look at

Jednou z věcí, na které jsme se zaměřili,

was not how much weight people lost,

nebylo, kolik lidé zhubli,

but really how long they interacted with the robot.

ale jak dlouho interagovali s robotem.

Because the challenge is not losing weight, it's actually keeping it off.

Protože tou hlavní výzvou není samotné hubnutí, ale spíše udržení snížené váhy.

And the longer you could interact with one of these interventions,

A čím déle vydržíte interagovat s danou technologií,

well that's indicative, potentially, of longer-term success.

tím větší je potenciál dlouhodobého úspěchu.

So the first thing I want to look at is how long,

Takže tou první věcí, kterou jsme zkoumali, bylo,

how long did people interact with these systems.

jak dlouho lidé interagovali s těmito systémy.

It turns out that people interacted with the robot

Ukázalo se, že lidé interagovali s robotem

significantly more,

mnohem déle,

even though the quality of the advice was identical to the computer.

přestože kvalita informací byla totožná jako na počítači.

When it asked people to rate it on terms of the quality of the working alliance,

Když jsme požádali lidi, aby systémy zhodnotili z hlediska kvality pracovního spojenectví,

people rated the robot higher

lidé dali robotovi vyšší známky

and they trusted the robot more.

a také mu více důvěřovali.

(Laughter)

(Smích)

And when you look at emotional engagement,

A když se podíváte na emocionální angažovanost,

it was completely different.

rozdíl byl zřejmý.

People would name the robots.

Lidé dávali robotům jména.

They would dress the robots.

Oblékali je.

(Laughter)

(Smích)

And even when we would come up to pick up the robots at the end of the study,

A dokonce když jsme si přišli robota na konci studie vyzvednout,

they would come out to the car and say good-bye to the robots.

šli se s robotem rozloučit.

They didn't do this with a computer.

A tohle se nedá říct o počítači.

The last thing I want to talk about today

Poslední věcí, o které chci dneska mluvit,

is the future of children's media.

je budoucnost dětských médií.

We know that kids spend a lot of time behind screens today,

Víme, že v dnešní době tráví děti spoustu času před obrazovkami,

whether it's television or computer games or whatnot.

ať už je to televize, počítačové hry, nebo cokoliv jiného.

My sons, they love the screen. They love the screen.

Mí synové, oni prostě milují obrazovku. Milují obrazovku.

But I want them to play; as a mom, I want them to play,

Ale já chci, aby si hráli; jako máma chci, aby si hráli

like, real-world play.

hry v reálném světě.

And so I have a new project in my group I wanted to present to you today

A tak pracuje můj tým na novém projektu, který vám chci dnes představit,

called Playtime Computing

jmenuje se Playtime Computing,

that's really trying to think about how we can take

a zamýšlí se nad tím,

what's so engaging about digital media

co je vlastně tak poutavé na digitálních médiích

and literally bring it off the screen

a pokusit se to přenést z obrazovek

into the real world of the child,

do reálného světa dětí,

where it can take on many of the properties of real-world play.

kde to může nabrat mnoho vlastností z reálných her.

So here's the first exploration of this idea,

Tak tady je první výsledek tohoto nápadu,

where characters can be physical or virtual,

ve kterém mohou být znaky fyzické, nebo virtuální,

and where the digital content

a ve kterém digitální obsah

can literally come off the screen

doslova vystupuje z obrazovky

into the world and back.

do reálného světa a naopak.

I like to think of this

Připomíná mi to

as the Atari Pong

Atari Pong

of this blended-reality play.

této hry se smíšenou realitou.

But we can push this idea further.

Ale můžeme posunout ten nápad ještě dále.

What if --

Co když --

(Game) Nathan: Here it comes. Yay!

(Hra) Nathan: Už je to tady, jáj!

CB: -- the character itself could come into your world?

CB: -- samotný znak přijde do našeho reálného světa?

It turns out that kids love it

Ukazuje se, že děti zbožňují,

when the character becomes real and enters into their world.

když se znak zhmotní a vstoupí do jejich reálného světa.

And when it's in their world,

A když je v jejich světě,

they can relate to it and play with it in a way

mohou s ním navázat vztah a hrát si s ním způsobem,

that's fundamentally different from how they play with it on the screen.

který je naprosto odlišný od toho, jak si s ním hrají na obrazovce.

Another important idea is this notion

Další důležitou myšlenkou je podmínka

of persistence of character across realities.

přetrvávání znaků napříč realitami.

So changes that children make in the real world

Takže co děti změní v reálném světě,

need to translate to the virtual world.

se musí přenést do toho virtuálního.

So here, Nathan has changed the letter A to the number 2.

A tak zde, Nathan změnil písmeno A na číslici 2.

You can imagine maybe these symbols

Můžete si třeba představit, že tyto symboly

give the characters special powers when it goes into the virtual world.

dávají znakům zvláštní moc, když vstoupí do virtuálního světa.

So they are now sending the character back into that world.

Takže oni teď posílají ten znak zpět do toho virtuálního světa.

And now it's got number power.

A ten znak má teď číselnou moc.

And then finally, what I've been trying to do here

A potom konečně, to, o co se tu snažím,

is create a really immersive experience for kids,

je vytvořit opravdu úchvatný zážitek pro děti,

where they really feel like they are part of that story,

kde budou cítit, že jsou součástí příběhu,

a part of that experience.

součástí toho zážitku.

And I really want to spark their imaginations

A já chci skutečně vyšperkovat jejich představivost stejně,

the way mine was sparked as a little girl watching "Star Wars."

jako byly moje představy vyšperkovány, když jsem jako malá holka sledovala "Hvězdné války".

But I want to do more than that.

Ale já chci jít ještě dál.

I actually want them to create those experiences.

Chci, aby si tyto zážitky samy vytvářely.

I want them to be able to literally build their imagination

Chci, aby si mohly doslova vybudovat za svých představ

into these experiences and make them their own.

vlastní zážitky.

So we've been exploring a lot of ideas

Takže zkoumáme mnoho nápadů

in telepresence and mixed reality

v oblastech teleprezence a smíšené reality,

to literally allow kids to project their ideas into this space

abychom doslova umožnili dětem projektovat jejich nápady do tohoto prostoru,

where other kids can interact with them

kde s nimi mohou interagovat další děti

and build upon them.

a dále je rozvíjet.

I really want to come up with new ways of children's media

Doopravdy chci přijít s novými možnostmi dětských médií,

that foster creativity and learning and innovation.

které podporují kreativitu a učení a inovaci.

I think that's very, very important.

Myslím, že je to nesmírně důležité.

So this is a new project.

A tak tohle je nový projekt.

We've invited a lot of kids into this space,

Pozvali jsme děti do tohoto prostoru

and they think it's pretty cool.

a jim se to moc líbí.

But I can tell you, the thing that they love the most

Ale řeknu vám, že to, co se jim líbí úplně nejvíc,

is the robot.

je ten robot.

What they care about is the robot.

To, co je zajímá, je ten robot.

Robots touch something deeply human within us.

Roboti v nás vzbuzují něco lidského.

And so whether they're helping us

A tak ať už nám pomáhají

to become creative and innovative,

se stát kreativními, inovativními,

or whether they're helping us

nebo nám pomáhají

to feel more deeply connected despite distance,

se cítit více propojeni s druhými navzdory vzdálenosti,

or whether they are our trusted sidekick

nebo jsou náš kámoš, kterému věříme,

who's helping us attain our personal goals

který nám pomáhá dosáhnout našich osobních cílů

in becoming our highest and best selves,

a stát se lepšími lidmi,

for me, robots are all about people.

pro mě osobně, roboti jsou pouze o lidech.

Thank you.

Děkuji vám.

(Applause)

(Potlesk)