Playing with space and light | Olafur Eliasson

Překladatel: Marta Kačíková Korektor: Marek Zukal

I have a studio in Berlin --

Mám ateliér v Berlíně --

let me cue on here --

ukážu vám ho --

which is down there in this snow, just last weekend.

ten zasněžený obrázek dole, právě z minulého víkendu.

In the studio we do a lot of experiments.

V tom ateliéru děláme mnoho experimentů.

I would consider the studio more like a laboratory.

Považuji ho spíš za laboratoř.

I have occasional meetings with scientists.

Čas od času pořádám setkání s vědci.

And I have an academy, a part of the University of Fine Arts in Berlin.

A také přednáším na Univerzitě umění v Berlíně.

We have an annual gathering of people,

Každoročně pořádáme pro lidi setkáni,

and that is called Life in Space.

která se jmenují "Život v prostoru".

Life in Space is really not necessarily about

"Život v prostoru" se nutně nezabývá tím,

how we do things, but why we do things.

jak co děláme, ale proč to děláme.

Do you mind looking, with me, at that little cross in the center there?

Chci vás požádat o sledování toho malého křížku ve středu.

So just keep looking. Don't mind me.

Stále ho sledujte. Mě si nevšímejte.

So you will have a yellow circle, and we will do an after-image experiment.

Uvidíte žlutý kruh a uděláme si takový experiment s následnými obrazy.

When the circle goes away you will have another color, the complementary color.

Když ten kruh zmizí, objeví se jiná barva, komplementární barva.

I am saying something. And your eyes and your brain are saying something back.

Já budu něco říkat. A vaše oči a mozek budou nějak odpovídat.

This whole idea of sharing, the idea of constituting reality

Toto celé je idea sdílení, idea vytváření reality

by overlapping what I say and what you say --

pomocí překryvu toho, co říkám ja o co říkáte vy --

think of a movie.

něco jako film.

Since two years now, with some stipends from the science ministry in Berlin,

Již dva roky, díky stipendiu vědeckého senátu v Berlíně,

I've been working on these films

pracuji na těchto filmech,

where we produce the film together.

které vytvářím společně s diváky.

I don't necessarily think the film is so interesting.

Určitě si nemyslím, že ty filmy jsou zajímavé.

Obviously this is not interesting at all in the sense of the narrative.

Ve smyslu nějakého příběho toto očividně není vůbec zajímavé.

But nevertheless, what the potential is --

Nicméně to má určitý potenciál --

and just keep looking there --

stále to sledujte --

what the potential is, obviously,

ten potenciál je zřejmě takový,

is to kind of move the border of who is the author,

že se tím jaksi posunují hranice mezi autorem

and who is the receiver.

a mezi divákem.

Who is the consumer, if you want,

Kdo je řekněme konzument

and who has responsibility for what one sees?

a kdo je zodpovědný za to, co vidíme?

I think there is a socializing dimension

Podle mě existuje stmelovací dimenze

in, kind of, moving that border.

v takovém posunu hranic.

Who decides what reality is?

Kdo rozhoduje, co je realita?

This is the Tate Modern in London.

Toto je galerie Tate Modern v Londýně.

The show was, in a sense, about that.

To představení bylo v jistém smyslu podobné.

It was about a space in which I put half a semi-circular yellow disk.

Bylo o prostoru, do kterého jsem zavěsil polokruhový žlutý disk.

I also put a mirror in the ceiling, and some fog, some haze.

Také jsem umístil zrcadlo na strop a vytvořil mlhu, takový opar.

And my idea was to make the space tangible.

Mým záměrem bylo udělat tento prostor hmatatelný.

With such a big space, the problem is

Problém s tak velkým prostorem je,

obviously that there is a discrepancy

že je v něm zřejmý rozpor

between what your body can embrace,

mezi tím, jaký prostor zabírá vaše tělo

and what the space, in that sense, is.

a jaký ten prostor ve skutečnosti je.

So here I had the hope that by inserting some natural elements,

Doufal jsem, že když přidám nějaké přírodní prvky,

if you want -- some fog -- I could make the space tangible.

jinými slovy -- trochu mlhy -- prostor se stane hmatatelný.

And what happens is that people, they start to see themselves in this space.

A stalo se, že tito lidé začali sami sebe vidět v tom prostoru.

So look at this. Look at the girl.

Podívejte se na tohle. Sledujte tu dívku.

Of course they have to look through a bloody camera

Samozřejmě, že v muzeu museli koukat

in a museum. Right? That's how museums are working today.

zkrz hloupý foťák. Že ano? Tak se to dnes v muzeích dělá.

But look at her face there,

Ale podívejte se na její tvář,

as she's checking out, looking at herself in the mirror.

jak to zkouší, sleduje sama sebe v tom zrcadle.

"Oh! That was my foot there!"

"Páni, tamto je moje noha!"

She wasn't really sure whether she was seeing herself or not.

Nebyla si úplně jistá, jestli vidí sebe nebo ne.

And in that whole idea,

A to je celá ta myšlenka,

how do we configure the relationship between our body and the space?

jak vytvářímé náš vztah mezi našimi těly a prostorem?

How do we reconfigure it?

Jak jej můžeme přenastavit?

How do we know that being in a space makes a difference?

Jak víme, že existence v prostoru má určitý význam?

Do you see when I said in the beginning, it's about

Pamatujete, že na začátku jsem řekl, že jde

why, rather than how?

hlavně o PROČ, než o JAK?

The why meant really,

PROČ ve skutečnosti znamená,

"What consequences does it have when I take a step?"

"Jaké následky to má, když udělám jeden krok?"

"What does it matter?"

"Jak na tom záleží?"

"Does it matter if I am in the world or not?"

"Záleží na tom, jestli jsem nebo nejsem na světě?"

"And does it matter whether the kind of actions I take

"A záleží na tom, jestli tenhle čin, který udělám,

filter into a sense of responsibility?"

se nějak dotkne mého smyslu pro zodpovědnost?"

Is art about that?

Je umění o tomhle?

I would say yes. It is obviously about

Řekl bych, že ano. Zřejmě není jen

not just about decorating the world, and making it look even better,

o dekorování a vylepšování vzhledu světa,

or even worse, if you ask me.

nebo podlě mě o jeho zhoršování.

It's obviously also about taking responsibility,

Je to určitě také o přijmutí zodpovědnosti,

like I did here when throwing some green dye in the river

jak jsem to bral tady, když jsem vylil trochu zelené barvy do řeky

in L.A., Stockholm, Norway and Tokyo,

v L.A., Stockholmu, Norsku a v Tokiu,

among other places.

i na jiných místech.

The green dye is not environmentally dangerous,

Tato barva neškodí životnímu prostředí,

but it obviously looks really rather frightening.

ale určitě to vážně vypadá poněkud hrozivě.

And it's on the other side also, I think, quite beautiful,

A myslím, že na druhou stranu je to docela hezké,

as it somehow shows the turbulence in these kind of downtown areas,

jak to ukazuje víření v těchto městských centrech

in these different places of the world.

v rozdílných částech světa.

The "Green river," as a kind of activist idea, not a part of an exhibition,

"Zelená řeka" byla spíš akce aktivistická než umělecká,

it was really about showing people,

chtěl jsem ukázat lidem,

in this city, as they walk by,

v tomto městě, když jdou kolem,

that space has dimensions. A space has time.

že prostor má jisté rozměry. Prostor má čas.

And the water flows through the city with time.

A voda protéká městem v čase.

The water has an ability to make

Voda má schopnost tvořit

the city negotiable, tangible.

město použitelným, uchopitelným.

Negotiable meaning that it makes a difference

Použitelný znamená, že má určitý význam,

whether you do something or not.

jestli něco uděláte nebo ne.

It makes a difference whether you say, "I'm a part of this city.

Má to význam, když řeknete: "Jsem součást tohoto města.

And if I vote it makes a difference.

A má to význam, když jdu volit.

If I take a stand, it makes a difference."

Pokud zaujmu nějaké stanovisko, má to význam."

This whole idea of a city not being a picture is,

Celá tato myšlenka města, které není obrazem,

I think, something that art, in a sense,

je podle mě něco, s čím jaksi umění

always was working with.

vždycky pracovalo.

The idea that art can actually evaluate the relationship

Myšlenka, že umění vlastně může zhodnotit vztah

between what it means to be in a picture,

mezi tím, co to znamená být na nějakém obrázku

and what it means to be in a space. What is the difference?

a co to znamená být v nějakém prostoru. V čem je rozdíl?

The difference between thinking and doing.

Je to rozdíl, něco si myslet nebo něco udělat.

So these are different experiments with that. I won't go into them.

Tady mám různé experimenty na toto téma. Trochu vám je ukážu.

Iceland, lower right corner, my favorite place.

Island, v pravém dolním rohu, mé oblíbené místo.

These kinds of experiments, they filter into architectural models.

Tyto experimenty zasahují do oblasti architektonických modelů.

These are ongoing experiments.

Tyto experimenty stále trvají.

One is an experiment I did for BMW,

Jeden z nich jsem udělal pro BMW,

an attempt to make a car.

jakýsi pokus o vyrobení auta.

It's made out of ice.

Je vyrobeno z ledu.

A crystalline stackable principle in the center on the top,

Skládačka na principu krystalů, prostřední v horní řadě,

which I am trying to turn into a concert hall in Iceland.

kterou se snažím složit jako koncertní halu na Islandu.

A sort of a run track, or a walk track,

Taková běžecká dráha, nebo promenáda,

on the top of a museum in Denmark,

na vrcholu jednoho muzea v Dánsku,

which is made of colored glass, going all around.

která je vyrobená z barevného skla a vede kolem dokola.

So the movement with your legs

Takže jak na ní kladete nohy,

will change the color of your horizon.

mění se váš barevný horizont.

And two summers ago at the Hyde Park in London,

A před dvěma léty v Hyde Parku v Londýně

with the Serpentine Gallery:

ve spolupráci s galerií Serpentine:

a kind of a temporal pavilion where

jakýsi dočasný pavilón,

moving was the only way you could see the pavilion.

který byl zřetelný, jen když jste se hýbali.

This summer, in New York:

Letos v létě v New Yorku:

there is one thing about falling water which is very much about

na padající vodě je zajímavá ta skutečnost,

the time it takes for water to fall.

že znázorňuje čas potřebný k jejímu pádu.

It's quite simple and fundamental.

Je to docela jednoduché a principiální.

I've walked a lot in the mountains in Iceland.

Hodně jsem toho nachodil po horách na Islandu.

And as you come to a new valley,

A když tam přijdete do nového údolí,

as you come to a new landscape, you have a certain view.

když přijdete do nové krajiny, naskytne se vám určitý výhled.

If you stand still, the landscape

Pokud klidně stojíte, krajina

doesn't necessarily tell you how big it is.

vám nemusí vždy napovědět, jak je velká.

It doesn't really tell you what you're looking at.

Vlastně vám vůbec neříká, co to vlastně sledujete.

The moment you start to move, the mountain starts to move.

Jakmile se začnete pohybovat, hory se začnou pohybovat.

The big mountains far away, they move less.

Velké hory v dálce se pohybují méně.

The small mountains in the foreground, they move more.

Malé hory v popředí se pohybují více.

And if you stop again, you wonder,

A když se znovu zastavíte, přemýšlíte:

"Is that a one-hour valley?

"Přejdu to údolí za hodinu?

Or is that a three-hour hike, or is that a whole day I'm looking at?"

Nebo je přede mnou tříhodinová, či snad celodenní túra?"

If you have a waterfall in there,

Pokud tam máte vodopád

right out there at the horizon; you look at the waterfall

přímo na horizontu, podíváte se na něj

and you go, "Oh, the water is falling really slowly."

a řeknete si: "Páni, ta voda padá vážně pomalu."

And you go, "My god it's really far away and it's a giant waterfall."

A řeknete si: "Bože, to je vážně daleko a ten vodopád je obrovský."

If a waterfall is falling faster,

Pokud vodopád padá rychleji,

it's a smaller waterfall which is closer by --

je to menší vodopád a je blíž --

because the speed of falling water is pretty constant everywhere.

protože rychlost pádu vody je zkrátka všude stejná.

And your body somehow knows that.

A vaše tělo to nějak ví.

So this means a waterfall is a way of measuring space.

To tedy znamená, že pomocí vodopádů se dá odhadovat prostor.

Of course being an iconic city like New York,

Samozřejmě že tak ikonické město jako New York

that has had an interest in somehow

ve kterém se už dříve nějak zabývali

playing around with the sense of space, you could say that New York

využitím prostorového vnímání, mohlo by se vám zdát,

wants to seem as big as possible.

že New York chce vypadat co největší.

Adding a measurement

Když se k tomu přidá nějaké měřítko,

to that is interesting:

je to zajímavé:

the falling water suddenly gives you a sense

padající voda vám nejednou dodá takový dojem:

of, "Oh, Brooklyn is exactly this much --

"Páni, Brooklyn je právě takhle velký --

the distance between Brooklyn and Manhattan, in this case

vzdálenost mezi Brooklynem a Manhattanem,

the lower East River is this big."

v tomto případě East River, je taková a taková."

So it was not just necessarily about putting nature into the cities.

Takže jsme se nesnažili hlavně dodat do měst kus přírody.

It was also about giving the city a sense of dimension.

Chtěli jsme také poskytnout tomu městu možnost vnímat prostor.

And why would we want to do that?

A proč bychom měli chtít to dělat?

Because I think it makes a difference

Protože podlě mě je rozdíl v tom,

whether you have a body

jestli se vaše tělo

that feels a part of a space,

cítí být určítým prvkem v prostoru,

rather than having a body which is just in front of a picture.

nebo jsetli máte tělo které jen stojí před nějakým obrazem.

And "Ha-ha, there is a picture and here is I. And what does it matter?"

A "Haha, támhle je obraz a tady je Já. A co na tom záleží?"

Is there a sense of consequences?

Obsahuje toto tvrzení nějaké důsledky?

So if I have a sense of the space,

Pokud tedy vnímám prostor,

if I feel that the space is tangible,

cítím, že ten prostor je uchopitelný,

if I feel there is time,

pokud cítím čas,

if there is a dimension I could call time,

pokud existuje rozměr, který můžu nazvat časem,

I also feel that I can change the space.

také cítím, že můžu změnit prostor.

And suddenly it makes a difference

A najednou to má nějaký význam

in terms of making space accessible.

ve smyslu zpřístupnění prostoru.

One could say this is about

Dalo by se říct, že tu jde

community, collectivity.

o komunitu, kolektivnost.

It's about being together.

Jde tu o to, být spolu.

How do we create public space?

Jak vytváříme veřejný prostor?

What does the word "public" mean today anyway?

Co vlastně dnes znamená slovo "veřejný"?

So, asked in that way,

Když se tedy takto zeptám,

I think it raises great things about

myslím, že se tím hezky poukazuje na

parliamentary ideas, democracy, public space,

parlamentární myšlenky, demokracie, veřejný prostor,

being together, being individual.

společenství, individualitu.

How do we create

Jak vytvoříme myšlenku,

an idea which is both tolerant to individuality,

která je stejně tolerantní k individualitě

and also to collectivity,

jako ke společenství,

without polarizing the two

bez toho, aby tyto dva aspekty

into two different opposites?

stavěla proti sobě?

Of course the political agendas in the world

Samozřejmě různé politické snahy ve světě

has been very obsessed, polarizing the two against each other

se náruživě snažily je proti sobě polarizovat

into different, very normative ideas.

a vytvářet tak rozdílné, normativní názory.

I would claim that art and culture,

Řekl bych, že umění a kultura,

and this is why art and culture are so incredibly interesting

a právě proto jsou umění a kultura tak neskutečně zajímavé,

in the times we're living in now,

právě v současné době,

have proven that one can

umění a kultura tedy dokazují,

create a kind of a space

že můžeme stvořit určitý prostor,

which is both sensitive to individuality

který je citlivý jak k individualismu

and to collectivity.

tak ke kolektivismu.

It's very much about this causality, consequences.

Velkou roliv tom hraje příčinnost, dosah následků.

It's very much about the way we link

Velmi tu záleží na tom, jak propojujeme

thinking and doing.

naše myšlenky s činy.

So what is between thinking and doing?

A co je mezi myšlenkami a činy?

And right in-between thinking and doing,

Přesně uprostřed mezi myšlenkami a činy

I would say, there is experience.

je podle mě zkušenost.

And experience is not just

A zkušenost není jen

a kind of entertainment in a non-casual way.

jakási zábava bez následků.

Experience is about responsibility.

Zkušenost zahrnuje zodpovědnost.

Having an experience is taking part in the world.

Získáním určité zkušenosti získáme i podíl na světě.

Taking part in the world is really about sharing responsibility.

Pokud získáme podíl na světě, určitě pak sdílíme určitou zodpovědnost.

So art, in that sense,

V tomto smyslu pak umění

I think holds an incredible relevance

podle mě obsahuje důležitý význam

in the world in which we're moving into,

pro svět, do kterého směřujeme

particularly right now.

právě v tuto chvíli.

That's all I have. Thank you very much.

To je vše, co jsem chtěl říci. Mnohokrát děkuji.

(Applause)

(Potlesk)