Dalia Mogahed: The attitudes that sparked Arab Spring

Translator: Timothy Covell Reviewer: Morton Bast

Překladatel: Mirek Mráz Korektor: Zuzana Piovarciova

My talk today is about something

Má dnešní přednáška bude o tom,

maybe a couple of you have already heard about.

o čem někteří z vás už možná slyšeli.

It's called the Arab Spring.

O Arabském jaru.

Anyone heard of it?

Slyšel o něm někdo z vás?

(Applause)

(Potlesk)

So in 2011, power shifted,

V roce 2011 se moc přesunula

from the few to the many,

od pár vyvolených k hlasu lidu,

from oval offices to central squares,

od oválných kanceláří do městských center,

from carefully guarded airwaves

bedlivě střeženého vysílání

to open-source networks.

po otevřené sítě.

But before Tahrir was a global symbol of liberation,

Předtím, než se Tahrír stal symbolem globálního osvobození,

there were representative surveys

existovaly reprezentativní průzkumy,

already giving people a voice

které lidem umožňovaly vyslovit svůj názor

in quieter but still powerful ways.

umírněným, ale přesto účinným způsobem.

I study Muslim societies around the world at Gallup.

V rámci Gallup (nestranické výzkumné centrum, pozn. překl.) studuji světové muslimské společnosti.

Since 2001,

Od roku 2001

we've interviewed hundreds of thousands of people --

jsme vedli rozhovory se stovkami tisíci lidí --

young and old, men and women,

mladých a starých, mužů a žen,

educated and illiterate.

vzdělaných a negramotných.

My talk today draws on this research

Má dnešní přednáška vychází z tohoto výzkumu

to reveal why Arabs rose up

a odhaluje proč Arabové povstali

and what they want now.

a co nyní požadují.

Now this region's very diverse,

Tento region je velmi rozmanitý

and every country is unique.

a každá země má svá specifika.

But those who revolted

Ti, co povstali, však

shared a common set of grievances

sdíleli společnou rozhořčenost

and have similar demands today.

a i dnes mají stejné požadavky.

I'm going to focus a lot of my talk on Egypt.

Velkou část prezentace zaměřím na Egypt.

It has nothing to do with the fact that I was born there, of course.

Skutečnost, že jsem se tam narodila, na to samozřejmě nemá žádný vliv.

But it's the largest Arab country

Je to však největší arabská země,

and it's also one with a great deal of influence.

které připadá také velký vliv.

But I'm going to end by widening the lens to the entire region

Vše zakončím rozšířením záběru na celý region,

to look at the mundane topics

abychom prozkoumali tak všední oblasti týkající se

of Arab views of religion and politics

arabských názorů na náboženství, politiku

and how this impacts women,

a jejich vlivu na ženy,

revealing some surprises along the way.

a přitom odhalovali některá překvapivá zjištění.

So after analyzing mounds of data,

Po tom, co jsme zanalyzovali kupu dat,

what we discovered was this:

jsme dospěli k tomuto:

Unemployment and poverty alone

Sama nezaměstnanost a chudoba

did not lead to the Arab revolts of 2011.

nevedla k arabským povstáním v roce 2011.

If an act of desperation by a Tunisian fruit vendor

Pokud zoufalý čin tuniského obchodníka s ovocem

sparked these revolutions,

zažehnul tyto povstání,

it was the difference between what Arabs experienced

pak to byl rozdíl mezi tím, co Arabové zažívali

and what they expected

a jejich očekáváními,

that provided the fuel.

to vše podnítilo tyto povstání.

To tell you what I mean,

Abyste pochopili, co tím myslím,

consider this trend in Egypt.

vezměte v úvahu tento trend v Egyptě.

On paper the country was doing great.

Na papíře se zemi dařilo skvěle.

In fact, it attracted accolades

Země byla oceňována

from multinational organizations

nadnárodními společnostmi

because of its economic growth.

díky svému ekonomickému růstu.

But under the surface was a very different reality.

Pod povrchem se však skrývala hodně odlišná skutečnost.

In 2010, right before the revolution,

V roce 2010, těsně před revolucí,

even though GDP per capita

přestože HDP na obyvatele

had been growing at five percent for several years,

rostlo po několik let pětiprocentním tempem,

Egyptians had never felt worse about their lives.

Egypťané zažívali nejhorší období svého života.

Now this is very unusual,

To je velmi neobvyklé,

because globally we find that, not surprisingly,

protože obecně spatřujeme, světe div se,

people feel better as their country gets richer.

že čím je země bohatší, tím lépe se lidé cítí.

And that's because they have better job opportunities

To je protože mají lepší pracovní příležitosti

and their state offers better social services.

a stát jim nabízí lepší sociální služby.

But it was exactly the opposite in Egypt.

V Egyptě tomu však bylo přesně naopak.

As the country got more well-off,

A jak země bohatla,

unemployment actually rose

nezaměstnanost ve skutečnosti rostla

and people's satisfaction

a spokojenost lidí

with things like housing and education plummeted.

v oblastí bydlení a vzdělání se snižovala.

But it wasn't just anger at economic injustice.

Nejednalo se však o vztek z ekonomické nespravedlnosti.

It was also people's deep longing for freedom.

Jednalo se také o hlubokou touhu lidí po svobodě.

Contrary to the clash of civilizations theory,

V rozporu s teorií střetu civilizací

Arabs didn't despise Western liberty,

Arabové neopovrhovali svobodou Západu,

they desired it.

toužili po ní.

As early as 2001,

Již v roce 2001

we asked Arabs, and Muslims in general around the world,

jsme se dotazovali Arabů a Muslimů obecně z celého světa,

what they admired most about the West.

co na Západu nejvíc obdivují.

Among the most frequent responses

Mezi nejčastější odpovědi

was liberty and justice.

patřily svoboda a spravedlnost.

In their own words to an open-ended question

Vlastními slovy na otevřenou otázku

we heard, "Their political system is transparent

odpovídali: "Jejich politický systém je transparetní

and it's following democracy in its true sense."

a navazuje na demokracii v pravém slova smyslu."

Another said it was "liberty and freedom

Jiní říkali: "Svoboda, volnost

and being open-minded with each other."

a vzájemná otevřenost."

Majorities as high as 90 percent and greater

Hlas většiny - 90% a více, v případě

in Egypt, Indonesia and Iran

Egypta, Indonézie a Íránu,

told us in 2005

nám v roce 2005 prozradil,

that if they were to write a new constitution

že kdyby mohli lidé napsat novou ústavu,

for a theoretical new country

čistě hypoteticky, pro nově vzniklou zemi,

that they would guarantee freedom of speech

zaručili by se o svobodu slova,

as a fundamental right,

jako zásadní právo,

especially in Egypt.

zejména v Egyptě.

Eighty-eight percent said moving toward greater democracy

88% lidí prozradilo, že posun k vyšší míře demokracie

would help Muslims progress --

by Muslimům pomohl k pokroku --

the highest percentage of any country we surveyed.

nejvyšší procento ve všech zemích, ve kterých jsme dělali průzkum.

But pressed up against these democratic aspirations

V tísni těchto demokratických aspirací

was a very different day-to-day experience,

byla však každodenní zkušenost velmi odlišná,

especially in Egypt.

zejména v Egyptě.

While aspiring to democracy the most,

Ačkoli tíhnou k demokracii nejvíce ze všech,

they were the least likely population in the world

na světě není populace, která by

to say that they had actually voiced their opinion

nebyla v posledním měsíci uzavřenější ve sdělení svého názoru

to a public official in the last month --

veřejnému činiteli --

at only four percent.

udělaly to pouhé 4% lidí.

So while economic development made a few people rich,

Zatímco ekonomický pokrok učinil z hrstky lidí boháče,

it left many more worse off.

mnoho lidí si pohoršilo.

As people felt less and less free,

S postupnou ztrátou svobody

they also felt less and less provided for.

lidé začali pociťovat také nedostatek zabezpečení.

So rather than viewing their former regimes

Místo toho, aby vnímali své bývalé režimy

as generous if overprotective fathers,

jako štědré, ne-li až úzkostlivé otce,

they viewed them as essentially prison wardens.

byly pro ně v podstatě vězeňskými dozorci.

So now that Egyptians have ended Mubarak's 30-year rule,

Dnes, poté, co ukončili Mubarakovu 30-ti letou nadvládu,

they potentially could be

by Egypťané mohli být příkladem

an example for the region.

pro další země v regionu.

If Egypt is to succeed

Pokud Egypt uspěje

at building a society based on the rule of law,

v utváření společnosti postavené na zásadách právního státu,

it could be a model.

může jít příkladem.

If, however,

Pokud však

the core issues that propelled the revolution aren't addressed,

nebudou adresovány základní témata, které poháněly revoluci,

the consequences could be catastrophic --

následky by mohly být katastrofální --

not just for Egypt,

nejen pro Egypt,

but for the entire region.

ale i celý region.

The signs don't look good, some have said.

Nevypadá to dobře, říkají někteří.

Islamists, not the young liberals that sparked the revolution,

Islamisté, ne mladí liberálové, kteří zažehli revoluci,

won the majority in Parliament.

získali většinu v parlamentu.

The military council

Vojenská rada

has cracked down on civil society and protests

zasahuje proti občanské společnosti a protestům

and the country's economy continues to suffer.

a ekonomika země dále skomírá.

Evaluating Egypt on this basis alone, however,

Hodnocení Egypta pouze z těchto hledisek však

ignores the real revolution.

ignoruje skutečnou revoluci.

Because Egyptians are more optimistic

Egypťané hýří větším optimismem,

than they have been in years,

který jim léta chyběl,

far less divided on religious-secular lines

v oblasti náboženství a sekularity je jejich názory liší podstatně méně,

than we would think

než bychom mysleli,

and poised for the demands of democracy.

a jsou připraveni na požadavky, které demokracie klade.

Whether they support Islamists or liberals,

Ať už podporují islamisty nebo liberály,

Egyptians' priorities for this government are identical,

požadavky Egypťanů vůči vládě jsou stejné

and they are jobs, stability and education,

a patří mezi ně práce, stabilita a vzdělání,

not moral policing.

ne morální policie.

But most of all,

Především však očekávají,

for the first time in decades,

poprvé za několik desetiletí,

they expect to be active participants, not spectators,

že budou aktivními účastníky, ne pozorovateli,

in the affairs of their country.

v záležitostech své země.

I was meeting with a group of newly-elected parliamentarians

Před několika týdny jsem se setkala se skupinou nově

from Egypt and Tunisia

zvolených egyptských a tunisských

a couple of weeks ago.

poslanců.

And what really struck me about them

Skutečně mě na nich zaujal

was that they weren't only optimistic,

nejen jejich optimismus,

but they kind of struck me as nervous,

ale také jakási nervozita

for lack of a better word.

tak bych to nějak popsala.

One said to me,

Jeden z nich mi řekl:

"Our people used to gather in cafes to watch football" --

"Náš lid se kdysi tísnil v kavárnách při sledování fotbalu,"

or soccer, as we say in America --

nebo kopané, jak říkáme v Americe --

"and now they gather to watch Parliament."

a nyní místo fotbalu sledují jednání parlementu."

(Laughter)

(Smích)

"They're really watching us,

"Opravdu nás sledují

and we can't help but worry

a my jsme zmítáni obavami,

that we're not going to live up to their expectations."

že nenaplníme jejich očekávání."

And what really struck me

Opravdu mě zarazilo,

is that less than 24 months ago,

že před necelými 24 měsíci

it was the people that were nervous

to byli právě lidé, kteří byli nervózní

about being watched by their government.

z toho, že je vláda bedlivě pozoruje.

And the reason that they're expecting a lot

Příčinou jejich vysokých očekávání

is because they have a new-found hope for the future.

je nově nalezená víra v budoucnost.

So right before the revolution

Těsně před revolucí

we said that Egyptians had never felt worse about their lives,

jsme řekli, že se Egypťané nikdy v životě necítili hůř

but not only that, they thought their future would be no better.

ale nejen to, mysleli, že jejich budoucnost nebude lepší.

What really changed after the ouster of Mubarak

Skutečným následkem vypuzení Mubaraka

wasn't that life got easier.

nebyl zjednodušený život.

It actually got harder.

Ten se totiž ztížil.

But people's expectations for their future

Vyhlídky lidí

went up significantly.

se však značně zlepšily.

And this hope, this optimism,

A tato naděje, tento optimismus

endured a year of turbulent transition.

přetrval rok bouřlivých změn.

One reason that there's this optimism

Jednou z příčin tohoto optimismu je to,

is because, contrary to what many people have said,

navzdory názorům mnoha lidí,

most Egyptians think things really have changed in many ways.

že se Egypťané domnívají, že se věci skutečně v mnoha ohledech změnily.

So while Egyptians were known

Zatímco byli Egypťané známí

for their single-digit turnout

svou jednocifernou volební účastí

in elections before the revolution,

ve volbách předcházejícím revoluci,

the last election had around 70 percent voter turnout --

v posledních volbách šlo volit více než 70%

men and women.

žen a mužů.

Where scarcely a quarter believed in the honesty of elections in 2010 --

Tam, kde v roce 2010 věřila v poctivé volby sotva čtvrtina lidí --

I'm surprised it was a quarter --

překvapuje mě, že jich bylo tolik --

90 percent thought that this last election was honest.

je nyní 90% lidí, kteří považují poslední volby za poctivé.

Now why this matters

Toto je podstatné,

is because we discovered a link

protože jsme objevili souvislost

between people's faith in their democratic process

mezi důvěrou obyvatelstva v demokratický proces

and their faith that oppressed people

a jejich vírou, že utiskovaní lidé

can change their situation

mohou svou situaci změnit

through peaceful means alone.

pomocí mírových prostředků.

(Applause)

(Potlesk)

Now I know what some of you are thinking.

Vím, co si někteří z vás myslí.

The Egyptian people,

Egypťané

and many other Arabs who've revolted and are in transition,

a mnoho dalších Arabů, kteří se vzbouřili a procházejí transformací

have very high expectations of the government.

kladou na vládu velká očekávání.

They're just victims of a long-time autocracy,

Jsou jen obětí dlouhodobé autokracie

expecting a paternal state

a očekávají paternalistický stát,

to solve all their problems.

který vyřeší všechny jejich problémy.

But this conclusion would ignore

Takovýto závěr by však ignoroval

a tectonic shift taking place in Egypt

tektonický posun, odehrávající se v Egyptě

far from the cameras in Tahrir Square.

mimo záběr kamer z Tahrirského náměstí.

And that is Egyptians' elevated expectations

Egypťané kladou zvýšená očekávání

are placed first on themselves.

v prvé řadě sami na sebe.

In the country once known for its passive resignation,

V zemi kdysi známé pro svou pasivní rezignaci,

where, as bad as things got,

kde i přes tristní situaci

only four percent expressed their opinion to a public official,

pouze 4% lidí vyjádřilo svůj názor veřejnému činiteli,

today 90 percent tell us

nám dnes 90% z nich říká,

that if there's a problem in their community,

že pokud existuje v jejich komunitě problém,

it's up to them to fix it.

je na nich, aby jej vyřešili.

(Applause)

(Potlesk)

And three-fourths

A tři čtvrtiny

believe they not only have the responsibility,

nejenže věří ve vlastní zodpovědnost,

but the power to make change.

ale také v moc učinit změnu.

And this empowerment

Toto zplnomocnění

also applies to women,

se týká také žen,

whose role in the revolts

jejichž role v povstáních

cannot be underestimated.

nemůžeme podceňovat.

They were doctors and dissidents,

Byly mezi nimi doktorky a disidentky,

artists and organizers.

umělkyně a pořadatelky.

A full third of those who braved tanks and tear gas

Celá třetina těch, kteří čelili tankům a slznému plynu

to ask or to demand liberty and justice in Egypt

při domáhání se svobody a spravedlnosti v Egyptě,

were women.

představovala ženy.

(Applause)

(Potlesk)

Now people have raised some real concerns

Lidé vyjádřili reálné obavy

about what the rise of Islamist parties means for women.

z toho, co bude vzestup islamistických stran znamenat pro ženy.

What we've found about the role of religion in law

Ze studií role náboženství v právu

and the role of religion in society

a společnosti jsme zjistili,

is that there's no female consensus.

že neexistuje žádný ženský konsensus.

We found that women in one country

Zjistili jsme, že se názory žen v dané zemi

look more like the men in that country

podobají více názorům mužů oné země,

than their female counterparts across the border.

než názorům žen sousedních zemí.

Now what this suggests

To naznačuje,

is that how women view religion's role in society

že pohled žen na roli náboženství ve společnosti

is shaped more by their own country's culture and context

je více formovaný kulturou jejich země a kontextem

than one monolithic view

než jednolitým názorem,

that religion is simply bad for women.

že náboženství je pro ženy zkrátka špatné.

Where women agree, however,

Ženy se však shodují

is on their own role,

že jejich role musí být

and that it must be central and active.

stěžejní a aktivní.

And here is where we see the greatest gender difference within a country --

A tady se dostáváme k největší rozdílnosti mezi pohlavími,

on the issue of women's rights.

která panuje v otázce ženských práv.

Now how men feel about women's rights

To, jak se muži staví k otázce ženských práv,

matters to the future of this region.

má dopad na budoucnost tohoto regionu.

Because we discovered a link

Objevili jsme totiž souvislost

between men's support for women's employment

mezi mužskou podporou ženské zaměstnanosti

and how many women are actually employed

a tím, kolik žen je ve skutečnosti zaměstnaných

in professional fields in that country.

v odborných profesích dané země.

So the question becomes,

Vyvstává tedy otázka,

What drives men's support for women's rights?

co stojí za mužskou podporou ženských práv?

What about men's views of religion and law?

Co třeba názory mužů na náboženství a právo?

[Does] a man's opinion

Ovlivňuje mužský názor

of the role of religion in politics

na roli náboženství v politice

shape their view of women's rights?

jejich pohled na ženská práva?

The answer is no.

Ne.

We found absolutely no correlation,

Neobjevili jsme vůbec žádnou korelaci,

no impact whatsoever,

naprosto žádnou provázanost,

between these two variables.

mezi těmito proměnnými.

What drives men's support for women's employment

Co stojí za mužskou podporou ženské zaměstnanosti

is men's employment,

je mužská zaměstnanost,

their level of education

úroveň vzdělání,

as well as a high score

stejně tak jako vysoká hodnota

on their country's U.N. Human Development Index.

Indexu lidského rozvoje Organizace spojených národů jejich země.

What this means

To znamená,

is that human development,

že lidský rozvoj,

not secularization,

ne sekularizace,

is what's key to women's empowerment

je klíčem k ženskému zrovnoprávnění

in the transforming Middle East.

v transformujícím se Středním východu.

And the transformation continues.

A tato tranformace pokračuje.

From Wall Street to Mohammed Mahmoud Street,

Od Wall Street az po Mohamed Mahmoud Street,

it has never been more important

nikdy nebylo důležitější

to understand the aspirations

porozumět tužbám

of ordinary people.

obyčejných lidí.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)