How changing your story can change your life | Lori Gottlieb | TED

Překladatel: Lenka Slámová Korektor: Dagmar Smirousova

I'm going to start by telling you about an email

Začnu tím, že vám povím o jednom e-mailu,

který jsem nedávno našla ve své schránce.

that I saw in my inbox recently.

Now, I have a pretty unusual inbox

Většinou mi chodí docela neobvyklá pošta,

because I'm a therapist

protože pracuji jako terapeutka

and I write an advice column called "Dear Therapist,"

a píšu poradenský sloupek nazvaný "Drahá terapeutko",

so you can imagine what's in there.

takže si asi dokážete představit, co mi píší.

I mean, I've read thousands of very personal letters

Vlastně jsem četla tisíce velmi osobních dopisů

from strangers all over the world.

od cizích lidí z celého světa.

And these letters range from heartbreak and loss,

V těch dopisech bývá vše možné, od zlomených srdcí a ztrát

to spats with parents or siblings.

až po spory s rodiči nebo sourozenci.

I keep them in a folder on my laptop,

Ukládám si je do složky v laptopu,

and I've named it "The Problems of Living."

kterou jsem pojmenovala "Problémy života".

So, I get this email, I get lots of emails just like this,

Takže takové dopisy dostávám, chodí mi takových mnoho.

and I want to bring you into my world for a second

Chci vás teď na chvilku vzít s sebou do mého světa

and read you one of these letters.

a přečíst vám jeden z těchto dopisů.

And here's how it goes.

A tohle v něm stojí:

"Dear Therapist,

"Drahá terapeutko,

I've been married for 10 years

jsem deset let vdaná

and things were good until a couple of years ago.

a až do doby před pár lety bylo všechno v pohodě.

That's when my husband stopped wanting to have sex as much,

Tehdy ale můj manžel přestal mít tolik zájem o sex

and now we barely have sex at all."

a teď už sotva nějaký ten sex máme."

I'm sure you guys were not expecting this.

Jsem si jistá, že tohle jste nečekali.

(Laughter)

(Smích)

"Well, last night I discovered that for the past few months,

"Včera v noci jsem zjistila, že posledních pár měsíců

he's been secretly having long, late-night phone calls

mívá potají dlouhé a pozdní telefonáty

with a woman at his office.

s jednou ženu ze své kanceláře.

I googled her, and she's gorgeous.

Našla jsem si ji na googlu a je úžasná.

I can't believe this is happening.

Nemohu uvěřit tomu, že se to děje.

My father had an affair with a coworker when I was young

Když jsem byla malá, můj otec měl poměr se svou kolegyní

and it broke our family apart.

a to naši rodinu rozbilo.

Needless to say, I'm devastated.

Netřeba dodávat, že jsem zničená.

If I stay in this marriage,

Jestli v tomhle manželství setrvám,

I'll never be able to trust my husband again.

nikdy nebudu schopná svému muži znovu věřit.

But I don't want to put our kids through a divorce,

Ale nechci, aby se naše děti musely potýkat s rozvodem,

stepmom situation, etc.

nevlastní matkou atd.

What should I do?"

Co bych měla dělat?"

Well, what do you think she should do?

No, co myslíte, že by měla dělat?

If you got this letter,

Když dostanete takový dopis,

you might be thinking about how painful infidelity is.

možná si pomyslíte, jak bolestná může být nevěra.

Or maybe about how especially painful it is here

Nebo možná jak obzvlášť bolestná je pro ni,

because of her experience growing up with her father.

protože má zkušenost z dětství, se svým tátou.

And like me, you'd probably have some empathy for this woman,

A stejně jako já byste asi s touhle ženou soucítili,

and you might even have some,

a možná byste měli,

how should I put this nicely,

jak to říct slušně,

let's just call them "not-so-positive" feelings for her husband.

no řekněme "ne zrovna moc pozitivní" pocity ohledně jejího manžela.

Now, those are the kinds of things that go through my mind too,

Tak tohle jsou věci, které se mi také honí v hlavě,

when I'm reading these letters in my inbox.

když čtu takovou příchozí poštu.

But I have to be really careful when I respond to these letters

Ale musím být opatrná, když na tyto dopisy odpovídám,

because I know that every letter I get is actually just a story

protože vím, že každý takový dopis, který dostanu, je jen příběh

written by a specific author.

napsaný konkrétním autorem.

And that another version of this story also exists.

A existuje tu také další verze toho samého příběhu.

It always does.

Vždycky existuje.

And I know this

A já to vím,

because if I've learned anything as a therapist,

protože jako terapeutka jsem se naučila,

it's that we are all unreliable narrators of our own lives.

že my všichni jsme nespolehlivými vypravěči svých vlastních životů.

I am.

I já jsem.

You are.

I vy jste.

And so is everyone you know.

A taky každý, koho znáte.

Which I probably shouldn't have told you

Což jsem vám asi neměla říkat,

because now you're not going to believe my TED Talk.

protože teď nebudete věřit tomu, o čem tu mluvím.

Look, I don't mean that we purposely mislead.

Víte, nemám tím na mysli, že záměrně klameme.

Most of what people tell me is absolutely true,

Většina toho, co mi lidé říkají, je naprostá pravda,

just from their current points of view.

ale jen z jejich nynějšího úhlu pohledu.

Záleží na tom, co zdůrazňují, či co odsouvají na okraj,

Depending on what they emphasize or minimize,

what they leave in, what they leave out,

co přidávají, co zase vypouštějí,

what they see and want me to see,

co vidí a co chtějí, abych viděla já,

they tell their stories in a particular way.

podle toho určitým způsobem vyprávějí své příběhy.

The psychologist Jerome Bruner described this beautifully -- he said,

Psycholog Jerome Bruner to krásně popsal, když řekl:

"To tell a story is, inescapably, to take a moral stance."

"Vyprávět příběh nevyhnutelně znamená zaujmout morální postoj."

All of us walk around with stories about our lives.

Každý z nás má svůj vlastní životní příběh.

Why choices were made, why things went wrong,

Proč jsme si zvolili tohle, proč se tohle pokazilo,

why we treated someone a certain way --

proč jsme s někým zacházeli právě takhle

because obviously, they deserved it --

- protože si to samozřejmě zasloužili -,

why someone treated us a certain way --

proč s námi někdo zacházel takhle

even though, obviously, we didn't.

- i když jsme si to samozřejmě nezasloužili.

Stories are the way we make sense of our lives.

Příběhy jsou způsob, jak dát svému životu smysl.

But what happens when the stories we tell

Ale co se stane, když jsou příběhy, které vyprávíme,

are misleading or incomplete or just wrong?

zavádějící nebo neúplné nebo prostě nesprávné?

Well, instead of providing clarity,

Tyto příběhy nás místo toho, aby nám poskytly jasné informace,

these stories keep us stuck.

drží v pasti.

We assume that our circumstances shape our stories.

Předpokládáme, že naše příběhy jsou formované okolnostmi.

But what I found time and again in my work

Ale během své práce jsem zjistila,

is that the exact opposite happens.

že ve skutečnosti je to přesně naopak.

The way we narrate our lives shapes what they become.

Způsob, jakým své příběhy vyprávíme, formuje naše životy.

That's the danger of our stories,

A to je riziko našich příběhů,

because they can really mess us up,

protože nás mohou opravdu pěkně zničit,

but it's also their power.

ale také je v nich síla.

Because what it means is that if we can change our stories,

Protože to znamená, že pokud zvládneme změnit své příběhy.

then we can change our lives.

pak zvládneme změnit své životy.

And today, I want to show you how.

A dnes vám chci ukázat jak.

Now, I told you I'm a therapist,

Jak už jsem říkala, jsem terapeutka.

and I really am, I'm not being an unreliable narrator.

Opravdu jsem, nejde o nějaký nespolehlivý příběh.

But if I'm, let's say, on an airplane,

Ale když jsem třeba v letadle

and someone asks what I do,

a někdo se mě zeptá, co dělám,

I usually say I'm an editor.

obvykle říkám, že jsem editorka.

A částečně to říkám proto, že když řeknu, že jsem terapeutka,

And I say that partly because if I say I'm a therapist,

I always get some awkward response, like,

obvyklá trapná reakce je:

"Oh, a therapist.

"Ach, terapeutka.

Are you going to psychoanalyze me?"

Budeš mi dělat psychoanalýzu?"

And I'm thinking, "A : no,

A já si říkám: "A) ne,

and B: why would I do that here?

B) proč bych to dělala tady?

If I said I was a gynecologist,

Kdybych řekla, že jsem gynekoložka,

would you ask if I were about to give you a pelvic exam?"

zeptala by ses mě, jestli ti udělám prohlídku čípku?"

(Laughter)

(Smích)

But the main reason I say I'm an editor

Ale hlavním důvodem, proč říkám, že jsem editorka,

is because it's true.

je ten, že je to pravda.

Now, it's the job of all therapists to help people edit,

Je prací každého terapeuta, aby lidem pomohl s editací,

but what's interesting about my specific role as Dear Therapist

ale zajímavé na mé roli "Drahé terapeutky" je to,

is that when I edit, I'm not just editing for one person.

že když dělám editaci, není to jen pro jednoho člověka,

I'm trying to teach a whole group of readers how to edit,

snažím se celou skupinu čtenářů naučit, jak editovat,

using one letter each week as the example.

a jako příklad používám každý týden jeden dopis.

So I'm thinking about things like,

A vždycky přemýšlím na tímhle:

"What material is extraneous?"

Co je v příběhu nerelevantní?

"Is the protagonist moving forward or going in circles,

Posouvá se hlavní postava vpřed, nebo se točí na místě?

are the supporting characters important or are they a distraction?"

Jsou podpůrné postavy důležité, nebo odvádějí pozornost?

"Do the plot points reveal a theme?"

Odhalují konkrétní body hlavní téma?

And what I've noticed

A všimla jsem si,

is that most people's stories tend to circle around two key themes.

že většina příběhů má tendenci točit se kolem dvou klíčových témat.

The first is freedom,

Prvním je svoboda,

and the second is change.

druhým je změna.

And when I edit,

Když edituji,

those are the themes that I start with.

jsou tohle hlavní témata, s nimiž začínám.

So, let's take a look at freedom for a second.

Pojďme se tedy na chvilku zaměřit na svobodu.

Our stories about freedom go like this:

Ve svých příbězích týkajících se svobody

we believe, in general,

obecně věříme,

that we have an enormous amount of freedom.

že máme obrovskou spoustu svobody.

Except when it comes to the problem at hand,

Tedy až do chvíle, kdy je nablízku problém,

in which case, suddenly, we feel like we have none.

v takovém případě najednou cítíme, že žádnou nemáme.

Many of our stories are about feeling trapped, right?

Ve spoustě svých příběhů máme pocit, že jsme v pasti, že?

We feel imprisoned by our families, our jobs,

Cítíme se být vězni našich rodin, našich profesí,

our relationships, our pasts.

našich vztahů, naší minulosti.

Sometimes, we even imprison ourselves with a narrative of self-flagellation --

Někdy dokonce sami sebe vězníme v příbězích o sebepoznání

I know you guys all know these stories.

- vím, že vy všichni ty příběhy znáte.

The "everyone's life is better than mine" story,

Takové to: "Všichni si žijí lépe než já."

courtesy of social media.

Zdrojem jsou sociální média.

The "I'm an impostor" story, the "I'm unlovable" story,

Nebo "Jsem jenom podvodník.", "Nikdo mě nemiluje.",

the "nothing will ever work out for me" story.

"Nikdy se mi nic nepovede.",

The "when I say, 'Hey, Siri, ' and she doesn't answer,

"Když řeknu 'Hej, Siri!' a ona neodpoví,

that means she hates me" story.

znamená to, že mě nenávidí."

I see you, see, I'm not the only one.

Vida, tak nejsem jediná.

The woman who wrote me that letter,

Ta žena, která mi napsala onen dopis,

she also feels trapped.

se také cítí být v pasti.

If she stays with her husband, she'll never trust him again,

Když zůstane s manželem, už nikdy mu nebude věřit,

but if she leaves, her children will suffer.

ale když ho opustí, její děti tím budou trpět.

Now, there's a cartoon that I think is a perfect example

Znám jednu animaci, která podle mě dobře popisuje,

of what's really going on in these stories.

o čem vlastně všechny tyhle příběhy skutečně jsou.

The cartoon shows a prisoner shaking the bars,

V té animaci je vězeň, který třese mříží

desperately trying to get out.

a zoufale se snaží dostat ven.

But on the right and the left, it's open.

Ale vpravo i vlevo je to otevřené.

No bars.

Žádné mříže.

The prisoner isn't in jail.

Ten vězeň není uvězněný.

That's most of us.

A tak je to s většinou z nás.

We feel completely trapped,

Cítíme se naprosto v pasti,

stuck in our emotional jail cells.

uzavření v našem citovém vězení.

But we don't walk around the bars to freedom

Ale neobejdeme mříže, abychom se osvobodili,

because we know there's a catch.

protože víme, že je v tom háček.

Freedom comes with responsibility.

Svoboda je spojená se zodpovědností.

And if we take responsibility for our role in the story,

A pokud vezmeme zodpovědnost za svou roli v příběhu,

we might just have to change.

možná se budeme muset změnit.

And that's the other common theme that I see in our stories: change.

A to je to druhé časté téma v našich příbězích: změna.

Those stories sound like this:

V těchto příbězích

a person says, "I want to change."

lidé říkají: "Chci se změnit."

But what they really mean is,

Ale co tím ve skutečnosti myslí,

"I want another character in the story to change."

to je: "Chci, aby se někdo jiný v mém příběhu změnil."

Therapists describe this dilemma as:

Terapeuti toto dilema popisují takto:

"If the queen had balls, she'd be the king."

"Kdyby královna měla koule, byla by králem."

I mean --

Tedy -

(Laughter)

(Smích)

It makes no sense, right?

Nedává to smysl, že?

Why wouldn't we want the protagonist,

Proč bychom neměli chtít,

who's the hero of the story, to change?

aby se hlavní hrdina příběhu změnil?

Well, it might be because change,

Možná by to mohlo být tím,

že změna, dokonce i velmi pozitivní změna,

even really positive change,

involves a surprising amount of loss.

v sobě skrývá překvapivě mnoho ztráty.

Loss of the familiar.

Ztráty něčeho známého.

Even if the familiar is unpleasant or utterly miserable,

Dokonce i když je to známé nepříjemné nebo naprosto mizerné,

at least we know the characters and setting and plot,

aspoň ty postavy, okolnosti a děj známe,

right down to the recurring dialogue in this story.

a známe v příběhu i ty opakující se dialogy.

"You never do the laundry!"

"Ty nikdy nepereš!"

"I did it last time!"

"Naposledy jsem vypral!"

"Oh, yeah? When?"

"Vážně? A kdy?"

There's something oddly comforting

Je v tom něco podivně uklidňujícího,

about knowing exactly how the story is going to go

když přesně víte, jak ten příběh

every single time.

bude pokaždé pokračovat.

To write a new chapter is to venture into the unknown.

Napsat novou kapitolu znamená riskovat něco neznámého.

It's to stare at a blank page.

Zírat na nepopsaný list.

And as any writer will tell you,

A jak vám řekne každý spisovatel,

there's nothing more terrifying than a blank page.

není nic děsivějšího, než nepopsaný list.

But here's the thing.

Ale věc se má takhle.

Once we edit our story,

Jakmile jednou revidujeme svůj příběh,

the next chapter becomes much easier to write.

nová kapitola už se bude psát mnohem snáze.

We talk so much in our culture about getting to know ourselves.

Naše společnost velmi často mluví o sebepoznávání.

But part of getting to know yourself is to unknow yourself.

Jenže součástí sebepoznání je také opuštění něčeho známého.

To let go of the one version of the story you've been telling yourself

Opustit jednu verzi příběhu, který jste sami sobě vyprávěli,

so that you can live your life,

znamená, že můžete žít svůj život,

and not the story that you've been telling yourself

nikoli žít ten příběh, který jste si o svém životě

about your life.

jen vyprávěli.

And that's how we walk around those bars.

A právě takhle lze obejít ty mříže.

So I want to go back to the letter from the woman, about the affair.

Teď bych se ráda vrátila k onomu dopisu, o nevěře manžela té ženy.

She asked me what she should do.

Ptala se mě, co by měla dělat.

Now, I have this word taped up in my office:

Ve své kanceláři mám vylepený nápis:

ultracrepidarianism.

"Ultracrepidarianismus".

The habit of giving advice or opinions outside of one's knowledge or competence.

Dávat radu nebo stanovisko k něčemu nad rámec svých znalostí nebo kompetencí.

It's a great word, right?

To je skvělé slovo, že?

You can use it in all different contexts,

A dá se použít v různém kontextu,

I'm sure you will be using it after this TED Talk.

jsem si jistá, že ho po tomto vystoupení využijete.

I use it because it reminds me that as a therapist,

Používám ho, protože mi připomíná, že jako terapeutka

I can help people to sort out what they want to do,

mohu lidem pomáhat řešit to, co chtějí udělat,

but I can't make their life choices for them.

ale nemohu za ně dělat rozhodnutí.

Only you can write your story,

Jen vy sami můžete psát svůj příběh

and all you need are some tools.

a jen k tomu potřebujete nástroje.

So what I want to do

Takže bych chtěla,

is I want to edit this woman's letter together, right here,

abychom teď a tady společně editovali dopis oné ženy,

as a way to show how we can all revise our stories.

abychom si ukázali, jak každý může zrevidovat svůj příběh.

And I want to start by asking you

A chci začít tím, že vás poprosím,

to think of a story that you're telling yourself right now

abyste se zamysleli nad příběhem, který si právě teď sami sobě vyprávíte

that might not be serving you well.

a který vám možná nedělá dobrou službu.

It might be about a circumstance you're experiencing,

Může se to týkat situace, v jaké se nacházíte,

it might be about a person in your life,

může to být o nějaké osobě ve vašem životě,

it might even be about yourself.

může to být dokonce i o vás.

And I want you to look at the supporting characters.

A chci, abyste se podívali na své podpůrné osoby.

Who are the people who are helping you

Kdo jsou lidé, kteří vám pomáhají

to uphold the wrong version of this story?

udržovat si tuhle špatnou verzi vašeho příběhu?

For instance, if the woman who wrote me that letter

Pokud například pisatelka toho dopisu

told her friends what happened,

řekla svým kamarádkám, co se stalo,

they would probably offer her what's called "idiot compassion."

pravděpodobně jí poskytly to, čemu se říká "idiotský soucit".

Now, in idiot compassion, we go along with the story,

Při idiotském soucitu se prostě poddáváme příběhu,

we say, "You're right, that's so unfair,"

říkáme třeba: "Máš pravdu, je to tak nefér,"

when a friend tells us that he didn't get the promotion he wanted,

když nám kamarád poví, že nebyl povýšen, jak předpokládal,

even though we know this has happened several times before

a to i když víme, že se to stalo už několikrát,

protože on do toho ve skutečnosti tolik nedává

because he doesn't really put in the effort,

and he probably also steals office supplies.

a pravděpodobně i krade kancelářské potřeby.

(Laughter)

(Smích)

We say, "Yeah, you're right, he's a jerk,"

Říkáme "Jo, máš pravdu, je to blbec,"

when a friend tells us that her boyfriend broke up with her,

když nám kamarádka vypráví, jak se s ní rozešel partner,

even though we know that there are certain ways

a to i když víme,

že ve vztazích dělá určité věci,

she tends to behave in relationships,

like the incessant texting or the going through his drawers,

jako třeba ustavičné psaní SMS nebo procházení jeho zásuvek,

that tend to lead to this outcome.

což většinou končí právě rozchodem.

We see the problem, it's like,

Vidíme ten problém tak,

if a fight breaks out in every bar you're going to,

že když kdekoli, kam půjdete, vypukne boj,

it might be you.

může jít o vás.

(Laughter)

(Smích)

In order to be good editors, we need to offer wise compassion,

Abychom byli dobrými editory, musíme nabídnout moudrý soucit,

not just to our friends, but to ourselves.

a to nejen našim přátelům, ale i sami sobě.

This is what's called -- I think the technical term might be --

A tomu se říká - tedy myslím, že by technický termín mohl být -

"delivering compassionate truth bombs."

"poskytování soucitných náloží pravdy".

And these truth bombs are compassionate,

A tyhle nálože pravdy jsou soucitné,

because they help us to see what we've left out of the story.

protože nám pomáhají vidět, co jsme ze svého příběhu vypustili.

The truth is,

Pravdou je,

we don't know if this woman's husband is having an affair,

že nevíme, jestli má manžel té ženy nějaký poměr,

or why their sex life changed two years ago,

nebo jestli se jejich sexuální život během dvou let změnil,

or what those late-night phone calls are really about.

nebo o čem jsou ve skutečnosti ony pozdní telefonáty.

And it might be that because of her history,

A může jít o to, že vzhledem k vlastní zkušenosti

she's writing a singular story of betrayal,

píše zvláštní příběh o zradě,

but there's probably something else

ale pravděpodobně je v tom něco víc,

that she's not willing to let me, in her letter,

co v dopise neuvádí, protože nechce, abych to věděla,

or maybe even herself, to see.

nebo to možná nechce vědět ani ona.

Je to jako s tím mužem, co podstupuje Rorschachův test.

It's like that guy who's taking a Rorschach test.

You all know what Rorschach tests are?

Víte všichni, co je Rorschachův test?

A psychologist shows you some ink blots, they look like that,

Psycholog vám ukazuje takovéhle inkoustové skvrny

and asks, "What do you see?"

a ptá se: "Co vidíte?"

So the guy looks at his ink blot and he says,

A ten muž se na tu skvrnu podívá a řekne:

"Well, I definitely don't see blood."

"No, rozhodně nevidím krev."

And the examiner says,

A psycholog na to:

"Alright, tell me what else you definitely don't see."

"Dobře, řekněte mi, co ještě tam určitě nevidíte."

In writing, this is called point of view.

Tomuhle se říká úhel pohledu.

What is the narrator not willing to see?

Co vypravěč nechce vidět?

So, I want to read you one more letter.

A chci vám přečíst ještě jeden dopis.

And it goes like this.

Jeho znění je následující:

"Dear Therapist,

"Drahá terapeutko,

I need help with my wife.

potřebuji pomoc se svou ženou.

Lately, everything I do irritates her,

Poslední dobou jí na mě všechno vadí,

even small things, like the noise I make when I chew.

dokonce i maličkosti, jako třeba zvuk, který dělám při žvýkání.

At breakfast,

Při snídani jsem si všiml,

I noticed that she even tries to secretly put extra milk in my granola

že se mi dokonce snaží nalít více mléka do müsli,

so it won't be as crunchy."

aby nebylo tak křupavé."

(Laughter)

(Smích)

"I feel like she became critical of me after my father died two years ago.

"Mám pocit, že je ke mně tak kritická od smrti mého otce před dvěma lety.

I was very close with him,

Byli jsme si velmi blízcí,

and her father left when she was young,

ale její otec odešel, když byla malá,

so she couldn't relate to what I was going through.

takže ona nemohla pochopit, čím si procházím.

There's a friend at work whose father died a few months ago,

Mám v práci kamarádku, jejíž otec před pár měsíci zemřel

and who understands my grief.

a která mému žalu rozumí.

I wish I could talk to my wife like I talk to my friend,

Kdybych si tak s manželkou mohl promluvit tak, jako s tou kamarádkou,

but I feel like she barely tolerates me now.

ale mám pocit, že mě teď sotva snese.

How can I get my wife back?"

Jak svou ženu mohu získat zpět?"

OK.

OK.

So, what you probably picked up on

Takže jak už vám určitě došlo,

is that this is the same story I read you earlier,

je to ten stejný příběh, který jsem četla předtím,

just told from another narrator's point of view.

jen vyprávěný z pohledu jiného vypravěče.

Her story was about a husband who's cheating,

Její příběh byl o manželovi, který ji podvádí,

his story is about a wife who can't understand his grief.

jeho příběh je o ženě, která nerozumí jeho zármutku.

But what's remarkable, is that for all of their differences,

Ale i přes všechny ty rozdíly je patrné,

what both of these stories are about is a longing for connection.

že oba tyto příběhy jsou o touze po kontaktu.

And if we can get out of the first-person narration

Pokud zvládneme opustit vyprávění z pohledu první osoby

and write the story from another character's perspective,

a zpracujeme příběh z pohledu osoby jiné,

suddenly that other character becomes much more sympathetic,

náhle je nám ta druhá osoba mnohem sympatičtější

and the plot opens up.

a zápletka se vysvětlí.

That's the hardest step in the editing process,

To je ten nejtěžší krok v procesu editace,

but it's also where change begins.

ale právě s ním začíná změna.

What would happen if you looked at your story

Co by se stalo, kdybyste se podívali na svůj příběh

and wrote it from another person's point of view?

a sepsali ho z pozice někoho jiného?

What would you see now from this wider perspective?

Co byste pak z té širší perspektivy viděli?

That's why, when I see people who are depressed,

A právě proto někdy, když vidím lidi v depresi,

I sometimes say,

říkám jim:

"You are not the best person to talk to you about you right now,"

"Teď nejste zrovna tím, s kým byste si měl promluvit sám o sobě,"

because depression distorts our stories in a very particular way.

protože deprese velmi zvláštním způsobem naše příběhy deformuje.

It narrows our perspectives.

Zužuje náš pohled na svět.

The same is true when we feel lonely or hurt or rejected.

A to samé platí, když se cítíme osamocení nebo odmítaní.

We create all kinds of stories,

Vytváříme si různé příběhy,

které jsou deformované velmi zúženými čočkami,

distorted through a very narrow lens

that we don't even know we're looking through.

o nichž ani nevíme, že se jimi díváme.

And then, we've effectively become our own fake-news broadcasters.

A tak se fakticky stáváme šiřiteli našich vlastních fake-news.

I have a confession to make.

Musím se k něčemu přiznat.

I wrote the husband's version of the letter I read you.

Manželovu verzi příběhu, který jsem vám četla, jsem napsala já.

Mimochodem ani netušíte, kolik času jsem strávila

You have no idea how much time I spent

debating between granola and pita chips, by the way.

rozhodováním mezi müsli a rýžovými lupínky.

I wrote it based on all of the alternative narratives

Napsala jsem to podle různých vypravěčů,

that I've seen over the years,

jaké jsem za ta léta poznala,

not just in my therapy practice, but also in my column.

a to nejen ve své terapeutické praxi, ale také ve svém sloupku.

When it's happened

Stalo se mi,

that two people involved in the same situation

že mi napsali dva lidé, řešící jednu a tu samou situaci,

have written to me, unbeknownst to the other,

nemaje tušení o tom druhém,

and I have two versions of the same story

a tak jsem měla ve své schránce

sitting in my inbox.

dvě verze toho samého příběhu.

That really has happened.

To se opravdu stalo.

I don't know what the other version of this woman's letter is,

Nemám zdání, jak vypadá jiná verze příběhu té ženy,

but I do know this:

ale jedno vím:

she has to write it.

právě ona ho musí napsat.

Because with a courageous edit,

Protože s odvážnou editací

she'll write a much more nuanced version of her letter that she wrote to me.

napíše mnohem vyváženější verzi dopisu, který napsala mně.

Even if her husband is having an affair of any kind --

I kdyby měl její manžel jakýkoli poměr

and maybe he is --

- a možná ho má -

she doesn't need to know what the plot is yet.

ona zatím nepotřebuje znát zápletku.

Because just by virtue of doing an edit,

Protože jen díky editaci

she'll have so many more possibilities for what the plot can become.

se jí naskytne mnohem více možných vývojů děje.

Now, sometimes it happens that I see people who are really stuck,

Někdy narazím na lidi, kteří jsou opravdu v pasti

and they're really invested in their stuckness.

a kteří si to v té pasti opravdu užívají.

We call them help-rejecting complainers.

Říkáme jim pomoc odmítající stěžovatelé.

I'm sure you know people like this.

Jsem si jistá, že takové lidi taky znáte.

They're the people who, when you try to offer them a suggestion,

Jsou to ti, kterým se snažíte nabízet řešení, ale oni je odmítají se slovy:

they reject it with, "Yeah, no, that will never work, because ..."

"Ale ne, tohle nikdy nebude fungovat, protože..."

"Yeah, no, that's impossible, because I can't do that."

"Hm, ne, to není možné, protože tohle já nedokážu."

"Yeah, I really want more friends, but people are just so annoying."

"Jo, fakt chci víc kamarádů, ale lidi jsou prostě tak protivní."

(Laughter)

(Smích)

What they're really rejecting

To, co ve skutečnosti odmítají,

is an edit to their story of misery and stuckness.

je editace vlastního příběhu o zoufalství a uvíznutí.

And so, with these people, I usually take a different approach.

A tak k těmto lidem obvykle přistupuji jinak.

And what I do is I say something else.

Takže jim říkám něco jiného.

I say to them,

Říkám jim:

"We're all going to die."

"Všichni jednou zemřeme."

I bet you're really glad I'm not your therapist right now.

Vsadím se, že jste fakt rádi, že nejsem vaše terapeutka.

Because they look back at me

Protože oni se na mě dívají přesně tak,

the way you're looking back at me right now,

jak se na mě teď díváte vy,

with this look of utter confusion.

s výrazem čistého zmatení.

But then I explain that there's a story

Ale pak vysvětlím, že existuje příběh,

that gets written about all of us, eventually.

který se nakonec napíše o každém z nás.

It's called an obituary.

Říká se tomu nekrolog.

And I say that instead of being authors of our own unhappiness,

A já říkám, že místo toho, abychom byli autory vlastního neštěstí,

we get to shape these stories while we're still alive.

musíme dát těmto příběhům podobu, dokud jsme stále naživu.

We get to be the hero and not the victim in our stories,

Ve vlastním příběhu musíme být hrdinou, nikoli obětí,

we get to choose what goes on the page that lives in our minds

musíme si sami zvolit, co bude napsáno v příběhu, který žije v naší hlavě

and shapes our realities.

a dává tvar naší realitě.

I tell them that life is about deciding which stories to listen to

Říkám jim, že život je o rozhodování, jakému příběhu budeme naslouchat

and which ones need an edit.

a jaké příběhy je třeba editovat.

And that it's worth the effort to go through a revision

A že to stojí za tu námahu, udělat tu revizi,

because there's nothing more important to the quality of our lives

protože pro kvalitu našich životů není nic důležitějšího,

than the stories we tell ourselves about them.

než příběhy, které si o nich vyprávíme.

I say that when it comes to the stories of our lives,

Říkám, že když se jedná o příběhy našich životů,

we should be aiming for our own personal Pulitzer Prize.

měli bychom usilovat o svou vlastní Pulitzerovu cenu.

Now, most of us aren't help-rejecting complainers,

Většina z nás nejsou pomoc odmítající stěžovatelé,

or at least we don't believe we are.

nebo aspoň věříme, že jimi nejsme.

But it's a role that is so easy to slip into

Ale je to role, do které je snadné vklouznout,

when we feel anxious or angry or vulnerable.

když cítíme úzkost nebo zlost či zranitelnost.

So the next time you're struggling with something,

Takže příště, až se s něčím budete potýkat

remember,

nezapomeňte,

we're all going to die.

všichni jednou zemřeme.

(Laughter)

(Smích)

And then pull out your editing tools

A pak vytáhněte své editační nástroje

and ask yourself:

a zeptejte se sama sebe:

what do I want my story to be?

"Jak chci, aby vypadal můj příběh?"

And then, go write your masterpiece.

A nyní jděte a napište své veledílo.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)