Andrew Fitzgerald: Adventures in Twitter fiction

Překladatel: Marek Petrik Korektor: Petr Jedelský

So in my free time outside of Twitter

Ve svém volném čase, kdy jsem mimo Twitter,

I experiment a little bit

trochu experimentuji

with telling stories online, experimenting

s vyprávěním příběhů na webu,

with what we can do with new digital tools.

s tím, co můžeme udělat s novými digitálními nástroji.

And in my job at Twitter,

Tím, že pracuji v Twitteru,

I actually spent a little bit of time

strávím celkem dost času

working with authors and storytellers as well,

také s autory a spisovateli,

helping to expand out the bounds

pomáhám jim rozšířit hranice

of what people are experimenting with.

toho s čím lidé experimentují.

And I want to talk through some examples today

Chtěl bych dnes promluvit o několika příkladech

of things that people have done

toho, co lidé dokázali,

that I think are really fascinating

co mě fascinuje,

using flexible identity and anonymity on the web

za použití pružné identity a anonymity na webu,

and blurring the lines between fact and fiction.

kde se stírají hranice mezi fikcí a realitou.

But I want to start and go back to the 1930s.

Ale začal bych návratem zpět do 30-tých let.

Long before a little thing called Twitter,

Dávno před Twitterem,

radio brought us broadcasts

přišlo rozhlasové vysílání

and connected millions of people

a propojilo miliony lidí

to single points of broadcast.

k jednotlivým vysílacím bodům.

And from those single points emanated stories.

A z těchto jednotlivých bodů prýštily příběhy.

Some of them were familiar stories.

Některé byly notoricky známé.

Some of them were new stories.

Jiné byly nové.

And for a while they were familiar formats,

Nějakou dobu to byly známé formáty,

but then radio began to evolve its own

ale pak si rozhlas začal vyvíjet své vlastní

unique formats specific to that medium.

jedinečné formáty specifické pro to médium.

Think about episodes that happened live on radio.

Vzpomeňte si na historky, které se staly během živého vysílání.

Combining the live play

Spojením živé hry

and the serialization of written fiction,

a serializace psané fikce,

you get this new format.

vznikne nový formát.

And the reason why I bring up radio is that I think

Zmiňuji zde rozhlas, protože si myslím,

radio is a great example of how a new medium

že je to dobrý příklad toho, jak nové médium

defines new formats which then define new stories.

definuje nové formáty, které pak definují nové příběhy.

And of course, today, we have an entirely new

A samozřejmě, dnes máme naprosto nové

medium to play with,

médium, se kterým si můžeme hrát,

which is this online world.

náš internetový svět.

This is the map of verified users on Twitter

Toto je mapa ověřených uživatelů Twitteru

and the connections between them.

a spojení mezi nimi.

There are thousands upon thousands of them.

Jsou jich tisíce tisíců.

Every single one of these points

Každý jednotlivý bod,

is its own broadcaster.

je vysílač.

We've gone to this world of many to many,

V tomto světě, od mnohých mnohým,

where access to the tools is the only barrier to broadcasting.

jedinou překážkou vysílání je přístup k nástrojům.

And I think that we should start to see

Myslím, že bychom si měli uvědomit,

wildly new formats emerge

že vznikají nespoutaně nové formáty,

as people learn how to tell stories in this new medium.

s tím, jak se lidé učí vyprávět příběhy v novém médiu.

I actually believe that we are in a wide open frontier

Vlastně si myslím. že máme před sebou volné hřiště

for creative experimentation, if you will,

pro kreativní experimenty,

that we've explored and begun to settle

objevili jsme a začali obsazovat

this wild land of the Internet

divokou zemi Internetu

and are now just getting ready

a že začínáme být schopni

to start to build structures on it,

na něm stavět struktury,

and those structures are the new formats

a tyto struktury jsou ony nové formáty

of storytelling that the Internet will allow us to create.

vyprávění, které nám Internet umožňuje.

I believe this starts with an evolution

Věřím, že začne evolucí

of existing methods.

existujících metod.

The short story, for example,

Například povídka,

people are saying that the short story

říká se, že povídka

is experiencing a renaissance of sorts

zažívá jistou renesanci

thanks to e-readers, digital marketplaces.

díky elektronickým čtečkám a webovým knihkupectvím.

One writer, Hugh Howey, experimented

Spisovatel Hugh Howey experimentoval

with short stories on Amazon

s povídkami na Amazonu

by releasing one very short story called "Wool."

a vydal jednu kratičkou povídku s názvem "Vlna."

And he actually says that he didn't intend

Říká, že ho tenkrát nenapadlo,

for "Wool" to become a series,

že by z "Vlny" mohl být seriál,

but that the audience loved the first story so much

ale čtenáři si první povídku tak oblíbili,

they demanded more, and so he gave them more.

že se dožadovali další, a tak jim dal další.

He gave them "Wool 2," which was a little bit longer than the first one,

Napsal "Vlnu 2", která byla o trochu delší než ta první,

"Wool 3," which was even longer,

"Vlnu 3," která byla ještě delší,

culminating in "Wool 5,"

a završil to "Vlnou 5",

which was a 60,000-word novel.

což byl román čítající 60 000 slov.

I think Howey was able to do all of this because

Myslím, že se to Howeymu podařilo, protože

he had the quick feedback system of e-books.

měl díky e-knihám rychlou zpětnou vazbu.

He was able to write and publish

Dokázal psát a publikovat

in relatively short order.

v relativně krátkém čase.

There was no mediator between him and the audience.

Mezi ním a čtenáři nebyl žádný prostředník.

It was just him directly connected with his audience

Jen on, přímo spojený se svými čtenáři,

and building on the feedback and enthusiasm

těžící ze zpětné vazby a nadšení,

that they were giving him.

které mu projevovali.

So this whole project was an experiment.

Celý tento projekt byl experiment.

It started with the one short story,

Začal jednou krátkou povídkou,

and I think the experimentation actually became

a myslím, že experimentování se stalo

a part of Howey's format.

součástí Howeyho stylu.

And that's something that this medium enabled,

Je to něco, co toto médium umožňovalo,

was experimentation being a part of the format itself.

experimentování bylo součástí formátu samotného.

This is a short story by the author Jennifer Egan

Toto je povídka spisovatelky Jennifer Eganové

called "Black Box."

s názvem "Černá skříňka".

It was originally written

Byla původně napsaná

specifically with Twitter in mind.

přímo pro Twitter.

Egan convinced The New Yorker

Egan přesvědčila The New Yorker

to start a New Yorker fiction account

aby si založil účet na Twitteru pro povídky,

from which they could tweet

ze kterého by mohli odesílat

all of these lines that she created.

všechny řádky, které napsala.

Now Twitter, of course, has a 140-character limit.

Jenže Twitter má limit 140 znaků.

Egan mocked that up just writing manually

Egan to ironizovala, když psala ručně

in this storyboard sketchbook,

do tohoto storyboardu,

used the physical space constraints

kde využívala prostorové omezení

of those storyboard squares

těch okének storyboardu,

to write each individual tweet,

do kterých vpisovala jednotlivé zprávy,

and those tweets ended up becoming

a tyto zprávy se nakonec rozrostly

over 600 of them that were serialized by The New Yorker.

na 600 a The New Yorker z nich udělal seriál.

Every night, at 8 p.m., you could tune in

Každý večer v osm, jste se mohli začíst

to a short story from The New Yorker's fiction account.

do příběhu na povídkovém účtu The New Yorkeru.

I think that's pretty exciting:

Myslím si, že je to úžasné:

tune-in literary fiction.

naladíte si knihu.

The experience of Egan's story, of course,

Samozřejmě Eganin příběh,

like anything on Twitter, there were multiple ways to experience it.

stejně jako všechno na Twitteru bylo možno vnímat různými způsoby.

You could scroll back through it,

Mohli jste si zarolovat nazpět,

but interestingly, if you were watching it live,

ale hlavně, pokud jste to sledovali, jak to vycházelo,

there was this suspense that built

bylo tu jisté napětí, které budoval

because the actual tweets,

vlastní formát těch zpráv,

you had no control over when you would read them.

neměli jste kontrolu nad tím, kdy si je přečtete.

They were coming at a pretty regular clip,

Vycházely poměrně pravidelně,

but as the story was building,

ale když graduje příběh,

normally, as a reader, you control how fast you move through a text,

běžně máte, jako čtenář, kontrolu nad tím, jak rychle text čtete,

but in this case, The New Yorker did,

ale v tomto případě

and they were sending you bit by bit by bit,

vám posílali kousek po kousku,

and you had this suspense of waiting for the next line.

a napětí vznikalo z čekání na další řádek.

Another great example of fiction

Další skvělý příklad beletrie

and the short story on Twitter,

a povídky na Twitteru,

Elliott Holt is an author who wrote a story called "Evidence."

Elliott Holt je spisovatelka, která napsala povídku s názvem "Důkaz."

It began with this tweet: "On November 28

Začala touto zprávou na Twitteru: "28. listopadu

at 10:13 p.m.,

v 10:13 večer,

a woman identified as Miranda Brown,

žena identifikovaná jako Miranda Brown,

44, of Brooklyn, fell to her death

44 let, žijící v Brooklynu, zemřela

from the roof of a Manhattan hotel."

pádem ze střechy hotelu na Manhattanu."

It begins in Elliott's voice,

Začíná zprávami Elliott,

but then Elliott's voice recedes,

ale potom odejde do pozadí,

and we hear the voices of Elsa, Margot and Simon,

a my se zbytek dozvídáme ústy Elsy, Margot a Simona,

characters that Elliott created on Twitter

postav, které Elliott vytvořila na Twitteru,

specifically to tell this story,

přímo pro tento příběh,

a story from multiple perspectives

příběh z různých perspektiv

leading up to this moment at 10:13 p.m.

se sbíhal do momentu v 10:13 večer,

when this woman falls to her death.

kdy žena pádem zemřela.

These three characters brought an authentic vision

Tyto tři charaktery do příběhu vnesly autentický pohled

from multiple perspectives.

z různých perspektiv.

One reviewer called Elliott's story

Jeden recenzent nazval Elliottin příběh

"Twitter fiction done right," because she did.

"Tak to vypadá, když se Twitter použije správně," protože ona ho správně použila.

She captured that voice

Zachytila ten hlas

and she had multiple characters and it happened in real time.

a měla několik různých postav a odehrávalo se to v reálném čase.

Interestingly, though, it wasn't just

Zajímavé je na tom to, že

Twitter as a distribution mechanism.

Twitter nepoužívala pouze jako distribuční mechanismus,

It was also Twitter as a production mechanism.

ale také jako produkční mechanismus.

Elliott told me later

Elliott mi později řekla

she wrote the whole thing with her thumbs.

že to celé napsala pouze palci.

She laid on the couch and just went back and forth

Ležela na gauči a přepínala se

between different characters

mezi různými postavami

tweeting out each line, line by line.

odesílala každou řádku, po jedné.

I think that this kind of spontaneous creation

Myslím, že tato spontaneita

of what was coming out of the characters' voices

toho, co odesílala z účtů postav,

really lent an authenticity to the characters themselves,

přispělo k autenticitě postav samotných,

but also to this format that she had created

ale také k tomuto formátu, který vytvořila,

of multiple perspectives in a single story on Twitter.

používáním různých perspektiv v jednom příběhu na Twitteru.

As you begin to play with flexible identity online,

Když si začnete hrát s pružnou webovou identitou,

it gets even more interesting

začne to být ještě zajímavější,

as you start to interact with the real world.

když začnete komunikovat s reálným světem.

Things like Invisible Obama

Věci jako Neviditelný Obama

or the famous "binders full of women"

nebo slavné "šanony plné žen"

that came up during the 2012 election cycle,

které vznikly během voleb v roce 2012,

or even the fan fiction universe of "West Wing" Twitter

nebo dokonce fanouškovské pokračování "West Wing" na Twitteru,

in which you have all of these accounts

kde máte pro každou jednu postavu

for every single one of the characters in "The West Wing,"

z "The West Wing" samostatný účet

including the bird that taps at Josh Lyman's window

včetně ptáčka, který ťuká na okno Joshe Lymana

in one single episode. (Laughter)

v jedné epizodě. (Smích)

All of these are rapid iterations on a theme.

Všechny z nich jsou rychlé iterace na téma.

They are creative people experimenting

Tito kreativní lidé experimentují

with the bounds of what is possible in this medium.

s hranicemi toho, co je v tomto médiu možné.

You look at something like "West Wing" Twitter,

Když se podíváte na Twitterovou verzi "West Wing",

in which you have these fictional characters

kde se všechny ty fiktivní postavy

that engage with the real world.

účastní skutečného světa.

They comment on politics,

Komentují politiku,

they cry out against the evils of Congress.

rozohňují se nad zlem v Kongresu.

Keep in mind, they're all Democrats.

Musíte mít na paměti, že jsou to všechno Demokrati.

And they engage with the real world.

A zapojují se do reálného světa.

They respond to it.

Reagují na něj.

So once you take flexible identity,

Když si vezmete flexibilní identitu,

anonymity, engagement with the real world,

anonymitu, spoluúčast na reálném světě,

and you move beyond simple homage or parody

a dostanete se za obyčejnou poctu nebo parodii,

and you put these tools to work in telling a story,

a použijete všechny nástroje k vyprávění příběhu,

that's when things get really interesting.

tehdy to teprve začne být zajímavé.

So during the Chicago mayoral election

Během volby starosty v Chicagu

there was a parody account.

vznikl parodický účet.

It was Mayor Emanuel.

Jmenoval se Starosta Emanuel.

It gave you everything you wanted from Rahm Emanuel,

Kde jste se dočetli všechno co jste chtěli o Rahmu Emanuelovi,

particularly in the expletive department.

především, co se týče sprostých slov.

This foul-mouthed account

Tento vulgární účet

followed the daily activities of the race,

sledoval každodenní aktivity volebního boje,

providing commentary as it went.

které průběžně komentoval.

It followed all of the natural tropes

Vykazoval všechny znaky

of a good, solid Twitter parody account,

dobrého, poctivého, parodického účtu na Twitteru,

but then started to get weird.

ale pak to začalo být podivné.

And as it progressed, it moved from this commentary

Jak čas plynul, změnil se z komentáře

to a multi-week, real-time science fiction epic

na několikatýdenní, sci-fi epos v reálném čase,

in which your protagonist, Rahm Emanuel,

ve kterém se náš protagonista, Rahm Emanuel,

engages in multi-dimensional travel on election day,

vydá na cestu dimenzemi v den voleb,

which is -- it didn't actually happen.

což -- se ve skutečnosti nestalo.

I double checked the newspapers.

Ověřil jsem si to v novinách.

And then, very interestingly, it came to an end.

A pak jsme se kupodivu dostali na konec.

This is something that doesn't usually happen

Což je něco, co se obvykle

with a Twitter parody account.

parodickým Twitterovým účtům nestává.

It ended, a true narrative conclusion.

Skončil, opravdový závěr příběhu.

And so the author, Dan Sinker, who was a journalist,

Autor Dan Sinker, novinář,

who was completely anonymous this whole time,

který byl celou dobu kompletně v anonymitě,

I think Dan -- it made a lot of sense for him

Mělo pro něj smysl

to turn this into a book,

z toho udělat knihu,

because it was a narrative format in the end,

protože se z toho na konci vyklubal narativní žánr,

and I think that turning it into a book

a myslím, že to, že z toho udělal knihu,

is representative of this idea that he had created something new

znázorňuje myšlenku, že vytvořil něco nového,

that needed to be translated into previous formats.

co bylo třeba přeložit do předchozích forem.

One of my favorite examples

Jeden z mých oblíbených příkladů

of something that's happening on Twitter right now,

toho, co se teď na Twitteru děje,

actually, is the very absurdist Crimer Show.

je velmi absurdní Crimer Show.

Crimer Show tells the story

Crimer Show vypráví příběh

of a supercriminal and a hapless detective

superzloducha a smolařského detektiva

that face off in this exceptionally strange lingo,

kteří spolu mluví neuvěřitelně podivnou hantýrkou,

with all of the tropes of a television show.

se všemi prvky televizní show.

Crimer Show's creator has said that

Tvůrce Crimer Show prohlásil,

it is a parody of a popular type of show in the U.K.,

že je to parodie populárního typu pořadu ve Velké Británii,

but, man, is it weird.

ale i tak je to podivné.

And there are all these times where Crimer,

Je tu spousta případů, kdy Crimer,

the supercriminal, does all of these TV things.

tento superzloduch, dělá všechny ty televizní věci.

He's always taking off his sunglasses

Vždycky si sundává sluneční brýle,

or turning to the camera,

nebo mluví do kamery,

but these things just happen in text.

ale všechno se to odehrává v textu.

I think borrowing all of these tropes from television

Tím, že si vypůjčil všechny ty prvky z televize

and additionally presenting each Crimer Show

a tím že začíná každou Crimer Show

as an episode, spelled E-P-P-A-S-O-D, "eppasod,"

jako episodu, psáno E-P-P-A-S-O-D-A, "eppasoda"

presenting them as episodes

prezentuje je jako epizody

really, it creates something new.

tím vytváří něco nového.

There is a new "eppasod" of Crimer Show

Nová "eppasodě" Crimer Show

on Twitter pretty much every day,

vychází na Twitteru téměř každý den,

and they're archived that way.

a jsou tímto způsobem archivovány.

And I think this is an interesting experiment in format.

Myslím že je to zajímavý experiment s formou.

Something totally new has been created here

Něco naprosto nového vzniklo

out of parodying something on television.

z parodování něčeho televizního.

I think in nonfiction real-time storytelling,

Myslím, že co se týče nefikčních příběhů v reálném čase,

there are a lot of really excellent examples as well.

je tu rovněž spousta excelentních příkladů.

RealTimeWWII is an account

RealTimeWWII je účet,

that documents what was happening on this day 60 years ago

který dokumentuje, co se dělo tento den před 60ti lety

in exceptional detail, as if

neuvěřitelně detailně,

you were reading the news reports from that day.

jako kdybyste četli zprávy z toho dne.

And the author Teju Cole has done

Autor Teju Cole

a lot of experimentation with putting a literary twist

hodně experimentoval s literárními zvraty

on events of the news.

událostí ve zprávách.

In this particular case, he's talking about drone strikes.

V tomto případě mluví o náletech bezpilotních letadel.

I think that in both of these examples,

Myslím, že v obou těchto příkladech,

you're beginning to see ways in which

můžete začít vnímat způsoby, jak

people are telling stories with nonfiction content

vyprávět příběhy s nefikčním obsahem,

that can be built into new types

které mohou být zabudovány do nových typů

of fictional storytelling.

fikčního vyprávění.

So with real-time storytelling,

Vyprávění v reálném čase,

blurring the lines between fact and fiction,

stírá rozdíly mezi fikcí a skutečností,

the real world and the digital world,

skutečným světem a digitálním světem,

flexible identity, anonymity,

flexibilní identita, anonymita,

these are all tools that we have accessible to us,

to všechno jsou nástroje, které jsou nám dostupné,

and I think that they're just the building blocks.

ale jsou to pouze stavební kostky.

They are the bits that we use

Jsou to části, které používáme

to create the structures, the frames,

k vytváření struktur, rámců,

that then become our settlements on this

ze kterých se stávají stanoviště na

wide open frontier for creative experimentation.

tomto volném hřišti pro kreativní experimenty.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)