Whatever happened to acid rain? - Joseph Goffman

Překladatel: Ivana Havlenova Korektor: Jan Kadlec

In 1963, scientists studying Hubbard Brook Experimental Forest in New Hampshire

V roce 1963 vědci studující experimentální les Hubbard Brook

made a shocking discovery.

v New Hampshire učinili zásadní objev.

Their most recent rainfall samples were nearly 100 times more acidic than usual.

Jejich nejnovější vzorky deště byly skoro stokrát kyselejší než obvykle.

At these levels, additional downpours of acid rain

Ještě silnější kyselé deště by zničily

would destroy the region’s marine and arboreal ecosystems

regionální mořské a lesní ekosystémy

in a matter of decades.

v řádu desetiletí.

Urgently sharing their findings with fellow researchers,

Když se o zjištění podělili s ostatními výzkumníky,

they were determined to answer two questions:

byly odhodláni zodpovědět dvě otázky:

what was causing this deadly rainfall? And what could be done to stop it?

Co způsobovalo smrtící deště? A co by je mohlo zastavit?

Rain is never just composed of water.

Déšť nikdy neobsahuje pouze vodu.

Chemicals and particulates in the atmosphere can be found in every drop,

V každé kapce se nacházejí chemikálie a částice obsažené v atmosféře

and some compounds— like carbon dioxide—

a některé sloučeniny, jako oxid uhličitý,

make even regular rainfall slightly acidic.

činí i normální déšť trochu kyselý.

But this pales in comparison to the powerful acids produced

Je to ale zanedbatelné v porovnání se silnými kyselinami, vznikajícími

when water interacts with oxides of nitrogen or sulfur dioxide.

reakcí vody s oxidy dusíku či oxidem siřičitým.

On the pH scale which measures acidity,

Na stupnici pH, která měří kyselost,

each whole number is 10 times more acidic than the one above it.

je každé celé číslo desetkrát kyselejší než číslo nad ním.

And where normal rain has a pH of roughly 5.4,

Normální déšť má pH okolo 5,4,

rain that’s interacted with these gases can rank as low as 3.7.

ale déšť, který reaguje s těmito plyny, dosahuje nízkých hodnot okolo 3,7.

Oxides of nitrogen and sulfur dioxide can appear naturally

Oxidy dusíku a oxid siřičitý se vyskytují přirozeně,

as a short-lived byproduct of volcanic eruptions or lightning strikes.

jako krátkodobý vedlejší produkt vulkanických erupcí a úderů blesků.

But power plants, refineries, and vehicles that use fossil fuels

Ale elektrárny, rafinérie a vozidla na fosilní paliva

consistently pump large quantities into the air.

ustavičně do vzduchu vypouštějí velká kvanta.

These dangerous gases travel with the wind

Tyto nebezpečné plyny se pak šíří větrem

spreading hundreds of kilometers from the pollution’s source.

stovky kilometrů od zdroje znečištění.

Acting like roaming clouds of destruction,

Chovají se jako toulající se mraky zkázy

their presence dramatically increases the acidity of local precipitation,

a jejich přítomnost dramaticky zvyšuje kyselost lokálních srážek.

creating acid rain, acid snow, and acid fog.

Vzniká tak kyselý déšť, kyselý sníh i kyselá mlha.

These all acidify lakes and streams, kill crops and forests,

Ty okyselují jezera a vodní toky, ničí plodiny a lesy

and damage soil to inhibit future growth.

a poškozují půdu, čímž zabraňují jejímu dalšímu využití.

Over time, acid rain can even corrode human structures made of stone or metal.

Po čase mohou způsobit korozi staveb z kamene a kovů, postavených člověkem.

By the 1970s, scientists in North America and Europe classified acid rain

Vědci v Severní Americe a Evropě označili kyselé deště

za závažný enviromentální problém ještě před začátkem sedmdesátých let.

as a major environmental threat.

But despite clear evidence tying the problem to air pollution,

Přes všechny důkazy o znečistění vzduchu

companies denied responsibility and cast doubt on the research.

firmy odmítaly za problém zodpovědnost a zpochybňovaly výzkumy.

In the United States, corporations lobbied against regulating pollution,

Ve Spojených státech korporace lobovaly proti regulacím znečištění

and convinced politicians that such policies

a přesvědčily politiky, že taková pravidla

would raise energy costs and threaten jobs.

by zvýšila náklady na energii a ohrozily zaměstnanost.

These obstacles led the government to delay changes,

Tyto překážky donutily politiky odložit změny

and mandate further research into the issue.

a nařídit další výzkum problému.

But after a decade of mounting concern, Congress finally took action.

Ale po desetiletí rostoucích znepokojení Kongres rozhodl.

Since the bulk of sulfur dioxide emissions came from power plants,

Protože většina emisí oxidu siřičitého pocházela z elektráren,

the government set a limit on the total amount of it

vláda nastavila maximální limity,

the electric power sector could emit each year.

které mohly elektrárny vypustit každý rok.

Then, they divided the permitted emissions into a fixed number of “allowances”

Potom rozdělila povolené emise na stálé dávky,

distributed to each power plant.

rozdělené každé elektrárně.

A plant could then choose to emit as much sulfur dioxide as they were allowed,

Továrna si mohla vybrat, zda dané množství oxidu siřičitého vypustí,

or reduce their emissions and sell their unused allowances to other power plants.

nebo sníží své emise a nevyužitou část prodá jiné elektrárně.

This system, known as “cap and trade,”

Tento systém se nazývá “cap and trade”

offered power plants the economic flexibility to keep costs low

a nabídl továrnám ekonomickou flexibilitu s nízkými náklady,

while strictly limiting pollution.

i přes striktní limity pro znečištění.

Many critics called these allowances licenses to pollute,

Kritici nazývali dávky “oprávnění ke znečištění“,

or said the government was selling clean air.

nebo říkali, že vláda prodává čistý vzduch.

But since the cap was set to lower five years into the program,

Ale protože se limit měl po pěti letech snížit,

it forced every utility company to reduce emissions in the long term.

byly společnosti nuceny emise dlouhodobě snižovat.

Some plants added desulfurizing scrubbers to their smokestacks,

Některé elektrárny přidaly odsiřovače do továrních komínů,

or switched to low-sulfur coal and natural gas.

nebo začaly používat uhlí a zemní plyn s nízkým obsahem síry.

Oxides of nitrogen emissions were also reduced

Emise na oxidy dusíku byly také sníženy

with relatively low-cost technologies.

pomocí poměrně nízkonákladových technologií.

These advances allowed the power sector to grow

Omezení dovolila elektrárnám vzkvétat,

while the cap kept pollution under control.

zatímco limity udržovaly znečištění pod kontrolou.

By 1985, Canada and the European Union adopted their own solutions,

Do roku 1985 Kanada a Evropská unie přišly s vlastním řešením

and international treaties began circulating

a v platnost vešly mezinárodní smlouvy

to reduce air pollution worldwide.

na snížení znečištění vzduchu.

Today, this science-driven economic policy has largely eliminated acid rain

Do dneška ekonomická politika s vědeckým základem

z velké části omezila kyselé deště ve Spojených státech a Kanadě.

across the United States and Canada.

And while many ecosystems still need time to recover,

A i když se mnoho ekosystémů stále vzpamatovává,

scientists have sped up the restoration of other areas

vědci urychlili obnovování území zasažených kyselými dešti

by reintroducing essential organisms killed off by acid rain.

vysazením vyhynutých organismů.

Some countries, like Russia, India, and China

Některé země, jako Rusko, Indie či Čína,

still rely heavily on high-sulfur coal

jsou stále závislé na uhlí s vysokým obsahem síry

and continue to struggle with the environmental consequences.

a mají problémy s dopady na životní prostředí.

However, acid rain’s relatively quick journey from major threat to minor issue

Rychlý obrat závažnosti kyselých dešťů z velkého na malý problém

is rightly celebrated as a victory for policies that protect the environment.

je nicméně viděn jako úspěch politiky pro ochranu životního prostředí.

Cap and trade can’t solve every environmental problem.

“Cap and trade” nemůže vyřešit každý enviromentální problém.

But by using scientific consensus to guide policy,

Ale pomocí vědeckého konsenzu k směrnicím,

adopting efficient technology,

využití účinných technologií

and being unafraid to impose reasonable costs for pollution,

a nebání se zavedení rozumných nákladů za znečištění,

countries can stop a growing storm of destruction before it’s too late.

mohou země zastavit pohromu dříve, než je příliš pozdě.