Rev. Tom Honey: How could God have allowed the tsunami?

Překladatel: Jan Kyjovský Korektor: Samuel Titera

I am a vicar in the Church of England.

Jsem vikářem anglikánské církve.

I've been a priest in the Church for 20 years.

Jako duchovní v této církvi

působím už 20 let.

Téměř po celou tu dobu

For most of that time, I've been struggling and grappling

bojuji

a zápasím s otázkami

with questions about the nature of God. Who is God?

ohledně toho, jaký je Bůh.

Kdo je Bůh?

And I'm very aware that when you say the word "God,"

A jsem si velmi vědom toho,

že když řeknete slovo "Bůh",

many people will turn off immediately.

mnozí lidé ihned přestanou poslouchat.

And most people, both within and outside the organized church,

A většina lidí,

ať už patří,

nebo nepatří do organizované církve,

still have a picture of a celestial controller,

má stále v mysli obraz

nebeského vládce,

a rule maker, a policeman in the sky who orders everything,

tvůrce pravidel,

policisty na obloze,

který vše určuje,

and causes everything to happen.

a který stojí za vším, co se děje.

He will protect his own people,

Bude chránit své vlastní lidi

and answer the prayers of the faithful.

a odpovídat na modlitby věrných.

And in the worship of my church,

A při bohoslužbách v mé církvi

the most frequently used adjective about God is "almighty."

bývá tento Bůh nejčastěji označován

jako "všemohoucí".

But I have a problem with that.

Ale s tím mám problém.

I have become more and more uncomfortable

Během let se stále více potýkám

with this perception of God over the years.

s takovým vnímáním Boha.

Do we really believe that God is the kind of male boss that we've been presenting

Skutečně věříme,

že Bůh je takovým mužem-šéfem,

kterého jsme představovali

in our worship and in our liturgies over all these years?

v našich modlitbách a v liturgii

po celá ta léta?

Of course, there have been thinkers

Byli tu samozřejmě různí myslitelé,

who have suggested different ways of looking at God.

kteří chtěli nabídnout

odlišné způsoby nahlížení na Boha.

Exploring the feminine, nurturing side of divinity.

Zaměřovali se třeba na ženskou,

pečující složku Božství.

Suggesting that God expresses Himself or Herself through powerlessness,

Navrhovali, že Bůh projevuje

sám sebe nebo samu sebe

skrze bezmocnost,

rather than power.

spíše než moc.

Acknowledging that God is unknown and unknowable by definition.

Uznávali, že Bůh je neznámý

a nepoznatelný už ze své podstaty.

Finding deep resonances with other religions and philosophies

Hledali hlubší souznění s ostatními náboženstvími

a filozofiemi

and ways of looking at life as part of what is a universal and global search for meaning.

a se způsoby nahlížení na život,

jako součást něčeho, co je univerzální

a celosvětové hledání smyslu.

These ideas are well known in liberal academic circles,

Tyto pohledy jsou dobře známé v liberálních akademických kruzích,

but clergy like myself have been reluctant to air them,

ale duchovní jako já váhají, zda je prezentovat…

for fear of creating tension and division in our church communities,

a to z obavy před vytvářením napětí a rozdělení

v našich církevních společenstvích,

for fear of upsetting the simple faith of more traditional believers.

ze strachu, abychom nenarušili jednoduchou víru

více tradičních věřících.

I have chosen not to rock the boat.

Rozhodl jsem se, že to lidem nebudu komplikovat.

Then, on December 26th last year, just two months ago,

A potom, 26. prosince minulého roku, tedy před dvěma měsíci,

that underwater earthquake triggered the tsunami.

vyvolalo podmořské zemětřesení vlnu tsunami.

And two weeks later, Sunday morning, 9th of January,

O dva týdny později, 9. ledna v neděli ráno,

I found myself standing in front of my congregation --

jsem stál před svým shromážděním…

intelligent, well meaning, mostly thoughtful Christian people --

inteligentními, upřímnými

a většinou přemýšlivými křesťany…

and I needed to express, on their behalf, our feelings and our questions.

a snažil jsem se za nás za všechny

vyjádřit naše pocity a naše otázky.

I had my own personal responses, but I also have a public role,

Už jsem o tom s některými hovořil osobně,

ale měl jsem i veřejnou roli,

and something needed to be said.

a něco muselo být řečeno.

And this is what I said.

Zde je, co jsem řekl:

Krátce po tsunami jsem četl novinový článek,

Shortly after the tsunami I read a newspaper article

written by the Archbishop of Canterbury -- fine title --

který napsal arcibiskup z Canterbury,

Pěkný článek.

about the tragedy in Southern Asia.

O tragédii v Jižní Asii.

The essence of what he said was this:

V něm řekl v podstatě toto:

the people most affected by the devastation and loss of life

Lidé, kteří byli nejvíce zasažení touto zkázou a ztrátou životů,

do not want intellectual theories about how God let this happen.

nechtějí slyšet intelektuální teorie

o tom, jak to Bůh mohl dopustit.

He wrote, "If some religious genius did come up with an explanation

Napsal: "I kdyby nějaký náboženský génius

přišel s vysvětlením toho,

of exactly why all these deaths made sense,

proč přesně všechna ta úmrtí dávají smysl,

cítili bychom se šťastněji?

would we feel happier, or safer, or more confident in God?"

Nebo bezpečněji?

Měli bychom větší důvěru v Boha?"

A kdyby onen muž z novinové fotografie,

If the man in the photograph that appeared in the newspapers,

holding the hand of his dead child was standing in front of us now,

který držel ruku svého mrtvého dítěte,

teď stál tady před námi,

there are no words that we could say to him.

pak by asi nebyla slova, která bychom mu mohli říci.

A verbal response would not be appropriate.

Slova by zde nebyla namístě.

The only appropriate response would be a compassionate silence

Jedinou vhodnou reakcí by bylo

soucitné mlčení

and some kind of practical help.

a nějaká praktická pomoc.

It isn't a time for explanation, or preaching, or theology;

V takové chvíli není čas na vysvětlování, kázání či teologii,

it's a time for tears.

je to čas pro slzy.

This is true. And yet here we are, my church in Oxford,

Toto je pravdivé.

A přesto jsme tu teď my, náš kostel v Oxfordu,

semi-detached from events that happened a long way away,

se kterými až tolik nesouvisí události, které se udály někde daleko,

but with our faith bruised.

ale stejně je naše víra otřesena.

And we want an explanation from God.

A chceme od Boha vysvětlení.

We demand an explanation from God.

Požadujeme od Boha vysvětlení.

Někteří lidé dospěli k závěru, že můžeme věřit jedině v Boha,

Some have concluded that we can only believe in a God who shares our pain.

který s námi prožívá naši bolest.

In some way, God must feel the anguish, and grief,

Bůh musí svým způsobem cítit úzkost a žal,

and physical pain that we feel.

a fyzickou bolest, kterou prožíváme my.

In some way the eternal God must be able to enter into the souls of human beings

Nějakým způsobem

musí být Věčný Bůh schopný vstoupit do duší lidských bytostí

a prožívat jejich trápení uvnitř.

and experience the torment within.

And if this is true, it must also be that God knows the joy and exaltation

A pokud toto je pravda, pak musí také platit,

že Bůh zná radost a veselí,

of the human spirit, as well.

které prožívají lidské bytosti.

Toužíme po Bohu, který dokáže plakat s plačícími,

We want a God who can weep with those who weep,

a radovat se s těmi, kteří se radují.

and rejoice with those who rejoice.

This seems to me both a deeply moving and a convincing re-statement

To se mi zdá jako hluboce dojemné a přesvědčivé vyjádření toho,

of Christian belief about God.

jak křesťané chápou Boha.

For hundreds of years, the prevailing orthodoxy, the accepted truth,

Po staletí byla přijímána a obecně převládala pravda,

was that God the Father, the Creator, is unchanging

že Bůh Otec, náš Stvořitel,

je neměnný,

and therefore by definition cannot feel pain or sadness.

a tudíž už ze své podstaty nemůže prožívat bolest nebo smutek.

Now the unchanging God feels a bit cold and indifferent to me.

Takový neměnný Bůh na mě ale působí trochu chladně a lhostejně.

And the devastating events of the 20th century

A zničující události 20. století

have forced people to question the cold, unfeeling God.

vedly lidi k vážným otázkám ohledně chladného a bezcitného Boha.

The slaughter of millions in the trenches and in the death camps

Vraždění milionů lidí v zákopech či vyhlazovacích táborech

vedla lidi k otázce:

have caused people to ask, "Where is God in all this?

"Kde je Bůh v tom všem?

Who is God in all this?"

A kdo je to Bůh v tom všem?"

And the answer was, "God is in this with us,

A odpověď zněla:

"Buď je Bůh v tom všem s námi,

or God doesn't deserve our allegiance anymore."

nebo si Bůh už nezaslouží naši loajalitu."

If God is a bystander, observing but not involved,

Pokud je Bůh divák, pozorující, ale nezapojený,

then God may well exist, but we don't want to know about Him.

pak ať si Bůh existuje, ale my o něm nechceme vědět.

Many Jews and Christians now feel like this, I know.

Vím, že to podobně cítí mnozí židé a křesťané.

And I am among them.

A já jsem mezi nimi.

So we have a suffering God --

A tak tu máme trpícího Boha --

a God who is intimately connected with this world and with every living soul.

Boha, který je blízce spojen s tímto světem

a s každou živou duší.

I very much relate to this idea of God.

Tento pohled na Boha je mi velmi blízký.

But it isn't enough. I need to ask some more questions,

To ale nestačí. Mám ještě další otázky

and I hope they are questions that you will want to ask, as well,

a věřím tomu, že se na ně chcete zeptat i vy,

some of you.

alespoň někteří z vás.

Over the last few weeks I have been struck by the number of times

Během několika posledních týdnů jsem byl ohromen počtem momentů,

that words in our worship have felt a bit inappropriate, a bit dodgy.

ve kterých slova z našich bohoslužeb

zněla trochu nevhodně.

We have a pram service on Tuesday mornings for mums and their pre-school children.

Každé úterý ráno máme zvláštní bohoslužby pro rodiče s předškolními dětmi.

A minulý týden jsme s dětmi zpívali jejich oblíbenou písničku

And last week we sang with the children one of their favorite songs,

"Muž moudrý stavěl dům svůj na skále."

"The Wise Man Built His House Upon the Rock."

Možná ji někteří znáte.

Perhaps some of you know it. Some of the words go like this:

A v ní se zpívá:

"The foolish man built his house upon the sand /

"Muž blázen stavěl dům svůj na písku…

And the floods came up / And the house on the sand went crash."

Déšť padal a voda stoupala, dům na písku sebrala."

Then in the same week, at a funeral,

V průběhu stejného týdne jsme během pohřbu

we sang the familiar hymn "We Plow the Fields and Scatter,"

zpívali známou píseň "Jdeme orat a sít…",

a very English hymn.

typickou anglickou píseň.

In the second verse comes the line, "The wind and waves obey Him."

Ve druhé sloce se zpívá: "Vítr a vlny Jej poslouchají."

Do they? I don't feel we can sing that song again in church,

Opravdu?

Mám pocit, že po tom, co se stalo, už tu píseň

after what's happened.

v našem kostele nemůžeme zpívat.

So the first big question is about control.

Má první velká otázka se tedy týká Boží kontroly.

Does God have a plan for each of us? Is God in control?

Má Bůh plán pro každého z nás? Má vše pod kontrolou?

Určuje Bůh dění v každém okamžiku?

Does God order each moment? Does the wind and the waves obey Him?

Opravdu jej poslouchá vítr s vlnami?

From time to time,

Čas od času můžete křesťany slyšet vyprávět,

one hears Christians telling the story of how God organized things for them,

jak pro ně Bůh zařídil okolnosti tak,

aby vše dobře dopadlo.

so that everything worked out all right --

some difficulty overcome, some illness cured, some trouble averted,

Podařilo se jim překonat obtíže, uzdravili se, vyhnuli se problémům,

a parking space found at a crucial time.

v důležitém chvíli našli rychle parkovací místo.

I can remember someone saying this to me,

Vzpomínám si, jak mi to jedna žena vyprávěla

with her eyes shining with enthusiasm at this wonderful confirmation of her faith

s rozzářenýma očima a s nadšením z tohoto báječného potvrzení její víry

and the goodness of God.

a Boží dobroty.

Jestli ale Bůh může či chce dělat takové věci,

But if God can or will do these things --

zasahovat do dění a měnit běh událostí --

intervene to change the flow of events --

then surely he could have stopped the tsunami.

pak jistě mohl zastavit i tsunami.

Do we have a local God who can do little things like parking spaces,

Copak máme jen "místního boha",

který umí dělat malé věci, jako jsou parkovací místa,

but not big things like 500 mile-per-hour waves?

ale ne velké věci,

jako vlnu ženoucí se rychlostí 800 km/h?

That's just not acceptable to intelligent Christians,

To je zkrátka nepřijatelné

pro inteligentní křesťany

and we must acknowledge it.

a my to musíme přiznat.

Either God is responsible for the tsunami,

Buď je Bůh zodpovědný za vlnu tsunami,

or God is not in control.

nebo nemá kontrolu.

After the tragedy, survival stories began to emerge.

Po této tragédii se začaly objevovat příběhy těch, kdo přežili.

You probably heard some of them:

Možná jste některé slyšeli:

the man who surfed the wave,

Příběh muže, který surfoval na vlně,

the teenage girl who recognized the danger

nebo dívky, která rozpoznala blížící se nebezpečí,

because she had just been learning about tsunamis at school.

protože se ve škole právě učili o tsunami.

Then there was the congregation who had left their usual church building on the shore

Nebo příběh křesťanského společenství,

kteří se nesešli jako obvykle v kostele na pobřeží,

to hold a service in the hills.

ale měli bohoslužbu v kopcích.

The preacher delivered an extra long sermon,

Kazatel přednesl neobvykle dlouhé kázání,

so that they were still out of harm's way when the wave struck.

takže v době, kdy vlna zasáhla pobřeží, byli mimo nebezpečí.

Afterwards someone said that God must have been looking after them.

Poté to někdo komentoval, že Bůh se o ně musel postarat.

A to mě vede k druhé otázce ohledně Boží nestrannosti.

So the next question is about partiality.

Can we earn God's favor by worshipping Him or believing in Him?

Můžeme si získat Boží přízeň jeho uctíváním nebo vírou v něho?

Does God demand loyalty, like any medieval tyrant?

Vyžaduje Bůh loajalitu jako nějaký středověký despota?

A God who looks after His own, so that Christians are OK,

Bůh, který chrání jen ty "své", takže křesťané jsou v pohodě,

while everyone else perishes?

zatímco všichni ostatní zahynou?

A cosmic us and them, and a God who is guilty of the worst kind of favoritism?

Jde o vesmírné dělení na "my" a "oni"?

A Bůh, který je vinen tím největším druhem nadržování?

That would be appalling,

To by bylo děsivé.

and that would be the point at which I would hand in my membership.

A byl by to okamžik, kdy bych se vzdal svého místa.

Such a God would be morally inferior to the highest ideals of humanity.

Takový Bůh by byl morálně nižší,

než jsou nejvyšší ideály lidstva.

So who is God, if not the great puppet-master or the tribal protector?

Čili kdo je Bůh, když ne velký loutkář,

nebo ochránce kmene?

Perhaps God allows or permits terrible things to happen,

Je možné, že Bůh dovoluje i tragické věci,

so that heroism and compassion can be shown.

aby se v nich mohlo projevit hrdinství a soucit.

Perhaps God is testing us: testing our charity, or our faith.

Možná nás Bůh zkouší: zkouší naši lásku, naši víru.

Perhaps there is a great, cosmic plan that allows for horrible suffering

Možná je vše částí velkého kosmického plánu,

který umožňuje hrozné utrpení

so that everything will work out OK in the end.

aby nakonec všechno dopadlo dobře.

Perhaps, but these ideas are all just variations on God controlling everything,

Možná.

Ale všechny tyto myšlenky jsou jen variantami přesvědčení,

že Bůh má vše pod kontrolou,

the supreme commander toying with expendable units in a great campaign.

že je nejvyšší velitel, zahrávající si

s postradatelnými jednotkami při slavném válečném tažení.

We are still left with a God who can do the tsunami and allow Auschwitz.

Stále nám zbyl Bůh, který může vytvořit tsunami a dovolit Osvětim.

Ve svém slavném románu "Bratři Karamazovi"

In his great novel, "The Brothers Karamazov," Dostoevsky gives these words to Ivan,

vložil Dostojevskij do úst Ivana slova,

addressed to his naive and devout younger brother, Alyosha:

která byla určena jeho naivnímu a zbožnému bratrovi Aljošovi:

"Má-li utrpení dětí doplnit úhrn utrpení,

"If the sufferings of children go to make up the sum of sufferings

which is necessary for the purchase of truth,

kterého je třeba k zaplacení za pravdu,

then I say beforehand that the entire truth is not worth such a price.

pak tvrdím předem, že celá pravda

za takovou cenu nestojí.

We cannot afford to pay so much for admission.

Je to docela nad naše poměry, platit tak vysoké vstupné.

It is not God that I do not accept.

Tedy ne že bych neuznával Boha...

I merely, most respectfully, return Him the ticket."

jenom mu co nejuctivěji vracím vstupenku."

Or perhaps God set the whole universe going at the beginning

Nebo možná Bůh hned na počátku nastartoval celý vesmír

and then relinquished control forever,

a pak se jednou provždy vzdal kontroly nad ním,

so that natural processes could occur, and evolution run its course.

aby vše řídily jen přírodní procesy a evoluce se rozběhla svým směrem.

This seems more acceptable,

To by snad bylo přijatelnější,

but it still leaves God with the ultimate moral responsibility.

ale stále tím na Bohu zůstává jeho vrcholná morální zodpovědnost.

Is God a cold, unfeeling spectator?

Je tedy Bůh jen chladný, nezúčastněný pozorovatel?

Or a powerless lover, watching with infinite compassion

Nebo je bezmocný milenec,

který s nekonečným soucitem sleduje věci,

things God is unable to control or change?

které ale nemůže ovládat nebo změnit?

Is God intimately involved in our suffering,

Je Bůh blízce spojen s naším utrpením,

so that He feels it in His own being?

takže jej prožívá i sám na sobě?

If we believe something like this, we must let go of the puppet-master completely,

Pokud věříme v něco takového, musíme úplně opustit představu loutkáře.

take our leave of the almighty controller, abandon traditional models.

Oprostit se od obrazu všemohoucího, který vše řídí, opustit tradiční modely.

We must think again about God.

Musíme o Bohu znovu uvažovat.

Maybe God doesn't do things at all.

Možná, že Bůh nedělá vůbec nic.

Maybe God isn't an agent like all of us are agents.

Možná, že Bůh není aktivním jedincem jako jsme my.

Early religious thought conceived God as a sort of superhuman person,

Ve starověkém náboženském myšlení byl Bůh považován za nadlidskou osobu,

doing things all over the place.

která všude působí a jedná.

Beating up the Egyptians, drowning them in the Red Sea, wasting cities, getting angry.

Porazil Egypťany,

vysušil Rudé moře, porážel opevněná města,

dával najevo svůj hněv.

The people knew their God by His mighty acts.

Lidé znali Boha prostřednictvím jeho mocných činů.

But what if God doesn't act? What if God doesn't do things at all?

Co když ale Bůh nejedná?

Co když Bůh vůbec věci nedělá?

Co když je Bůh uvnitř věcí?

What if God is in things?

The loving soul of the universe.

Jako milující duše vesmíru.

An in-dwelling compassionate presence, underpinning and sustaining all things.

Uvnitř setrvávající soucitná přítomnost,

která podpírá a udržuje všechny věci.

What if God is in things?

Co když je Bůh uvnitř věcí?

In the infinitely complex network of relationships and connections that make up life.

V nekonečně složité síti vztahů a spojení, která utvářejí život.

In the natural cycle of life and death,

V přirozeném koloběhu života a smrti,

ve vytváření a v destrukci, které se musí nepřetržitě dít.

the creation and destruction that must happen continuously.

V procesu evoluce.

In the process of evolution.

V neuvěřitelné spletitosti a velkoleposti přirozeného světa.

In the incredible intricacy and magnificence of the natural world.

In the collective unconscious, the soul of the human race.

V kolektivním nevědomí, v duši lidské rasy.

In you, in me, mind and body and spirit.

Ve vás,

ve mně,

v mysli a v těle a v duši.

V tsunami,

In the tsunami, in the victims. In the depth of things.

v obětech.

V hloubce věcí.

In presence and in absence. In simplicity and complexity.

V přítomnosti i nepřítomnosti. V jednoduchosti i složitosti.

In change and development and growth.

Ve změně a ve vývoji a v růstu.

Jak tato vnitřní oblast, tato "niternost", tato "interiorita" Boha funguje?

How does this in-ness, this innerness, this interiority of God work?

It's hard to conceive, and begs more questions.

Lze si to obtížně představit a žádá si to více otázek.

Is God just another name for the universe,

Je Bůh jen další jméno pro vesmír,

with no independent existence at all?

bez jakékoliv nezávislé existence?

I don't know.

To what extent can we ascribe personality to God?

Nevím.

Do jaké míry lze popsat osobnost Boha?

Nevím.

I don't know.

In the end, we have to say, "I don't know."

Nakonec musíme říci "Nevím"

Kdybychom to věděli, Bůh by nebyl Bohem.

If we knew, God would not be God.

To have faith in this God

Mít víru v tohoto Boha

would be more like trusting an essential benevolence in the universe,

by se podobalo spíše důvěře v základní laskavost ve vesmíru,

a méně v uvěření systému dogmat.

and less like believing a system of doctrinal statements.

Isn't it ironic that Christians who claim to believe

Není ironické, že křesťané, kteří tvrdí,

že věří v nekonečné, nepoznatelné bytí

in an infinite, unknowable being

then tie God down in closed systems and rigid doctrines?

poté svážou Boha v uzavřených systémech a přísných doktrínách?

How could one practice such a faith?

Jak by se dala praktikovat taková víra?

By seeking the God within. By cultivating my own inwardness.

Hledáním Boha uvnitř.

Kultivováním svého vlastního nitra.

V tichu,

In silence, in meditation, in my inner space, in the me that remains

při meditaci,

v mém vnitřním prostoru.

V tom, co zůstane,

when I gently put aside my passing emotions and ideas and preoccupations.

když jemně odložím stranou emoce,

nápady a starosti, které plynou kolem mě.

V uvědomění si vnitřního rozhovoru.

In awareness of the inner conversation.

And how would we live such a faith? How would I live such a faith?

A jak bychom žili takovou víru?

Jak bych já žil takovou víru?

By seeking intimate connection with your inwardness.

Hledáním důvěrného spojení s Vaším vnitřním světem.

The kind of relationships when deep speaks to deep.

Jakýsi vztah, kdy nitro mluví k nitru.

If God is in all people, then there is a meeting place

Pokud je Bůh ve všech lidech, poté existuje místo,

where my relationship with you becomes a three-way encounter.

kde se můj vztah s vámi stává setkáním tří stran.

There is an Indian greeting, which I'm sure some of you know:

Existuje indický pozdrav, který určitě znáte:

"Namaste "

"Namaste," accompanied by a respectful bow,

doprovozeno uctivou poklonou.

which, roughly translated means,

Což hrubě přeloženo znamená:

"That which is of God in me greets that which of God is in you."

"Ta část ve mně, která je Bůh, zdraví tu část, která je Bůh v tobě."

Namaste.

Namaste.

A jak bychom prohlubovali takovou víru?

And how would one deepen such a faith?

By seeking the inwardness which is in all things.

Hledáním této hloubky, která je ve všech věcech.

In music and poetry, in the natural world of beauty

V hudbě, v poezii,

v přirozeném světě krásy

and in the small ordinary things of life,

a v malých obyčejných životních věcech,

there is a deep, indwelling presence that makes them extraordinary.

existuje hluboká, uvnitř setrvávající přítomnost,

která je činí neobyčejnými.

It needs a profound attentiveness and a patient waiting,

Potřebuje hlubokou pozornost a trpělivé čekání,

a contemplative attitude and a generosity and openness

a hloubavý přístup,

štědrost a otevřenost těm,

to those whose experience is different from my own.

jejichž zkušenost je odlišná od té mé.

When I stood up to speak to my people about God and the tsunami,

Když jsem předstoupil před lidi, abych mluvil o Bohu a tsunami,

I had no answers to offer them.

Neměl jsem žádné odpovědi, které bych jim mohl nabídnout.

Žádné úhledné balíčky víry s odkazy v Bibli, které by je potvrdily.

No neat packages of faith, with Bible references to prove them.

Only doubts and questioning and uncertainty.

Pouze pochyby a otázky a nejistotu.

I had some suggestions to make --

Musel jsem udělat nějaké návrhy,

possible new ways of thinking about God.

nové možné způsoby, jak uvažovat o Bohu.

Ways that might allow us to go on, down a new and uncharted road.

Způsoby, které by nám mohly umožnit pokračovat dále a po neprobádané cestě.

But in the end, the only thing I could say for sure was, "I don't know,"

Ale nakonec jediná věc, kterou jsem mohl říci s jistotou, byla

"Nevím".

A právě to mohlo být nejhlubší náboženské prohlášení ze všech.

and that just might be the most profoundly religious statement of all.

Thank you.

Děkuji vám.