Plato's allegory of the ring - Alex Gendler

Překladatel: Jan Hořínek Korektor: Kateřina Kosnarová

A ring with supernatural abilities tempts its beholder with power.

Příběh prstenu, jehož moc je pro nositele pokušením.

But there are no hobbits, dwarves, or Valkyries in this tale.

Ale bez hobitů, trpaslíků nebo valkýr.

In fact, the legend of the Ring of Gyges appeared long before those characters

Pověst o Gýgovi a jeho prstenu se poprvé objevuje

were ever committed to paper:

dávno před Tolkienem,

more than 2,000 years ago,

před více než 2000 lety,

in the Greek philosopher Plato’s “Republic.”

ve spise řeckého filozofa Platóna s názvem “Republika”.

The story surfaces as the philosopher, Socrates,

Příběh je zmíněn, když filozof Sókratés

and his student, Glaucon, discuss why people act justly.

a jeho student Glaukón uvažují, proč mají lidé jednat spravedlivě.

Is it because it’s what’s right?

Proto, že je to správné?

Or because it’s a convention that’s enforced through punishment and reward?

Nebo jde jen o zvyk, vynucovaný odměnami a tresty?

Playing devil’s advocate, Glaucon argues against Socrates

Glaukón v roli ďáblova advokáta oponuje Sókratovi

and recounts the following story...

a předkládá následující příběh...

Long ago, a shepherd named Gyges was tending his flock

Před mnoha věky zastihlo pastýře Gýga a jeho stádo

when an earthquake struck,

na pastvě zemětřesení

ripping an opening to the ground.

a v zemi se objevila průrva.

The chasm drew Gyges in.

Gýgés byl vtažen dovnitř.

There, his eyes alighted upon a bronze horse,

Na dně objevil bronzovou sochu koně.

the doors to its central chamber ajar.

Byla dutá, s otevřenými dvířky na boku.

Peering inside, Gyges discovered the corpse of a giant.

Uvnitř sochy našel Gýgés mrtvého obra.

On its finger, a golden ring,

Obr měl na ruce zlatý prsten.

which Gyges pocketed before retracing his steps.

Gýgés si prsten vzal a vrátil se ke stádu.

Later, he sat among the other shepherds,

Když později seděl s jinými pastýři,

fiddling with the mysterious ring when, suddenly,

začal si s prstenem pohrávat,

after absentmindedly twirling its stone, he became invisible.

nevědomky otočil jeho kamenem a stal se neviditelným.

When he turned the stone back in the opposite direction, he reappeared.

Když otočil kamenem zpět, kouzlo se zrušilo.

Emboldened by the ring’s powers, new possibilities bloomed before him,

Moc prstenu dodala Gýgovi odvahu a nabídla nečekané příležitosti.

and a sordid plan hatched in his mind.

Vymyslel ďábelský plán.

Gyges became a messenger to the king of Lydia,

Začal pracovat jako posel pro lýdského krále

and, inside the palace, used the ring to prowl undetected.

a díky prstenu nerušeně slídil po paláci.

He seduced the queen and convinced her to betray her husband.

Svedl královnu a přiměl ji zradit krále.

And soon Gyges, once a humble shepherd,

Nakonec Gýgés, nedávno pouhý pastýř,

had murdered the monarch and claimed the kingdom.

krále zabil a sám se stal vládcem.

Glaucon tells this story to illustrate how people can apparently benefit

Glaukón chce na tomto příběhu ukázat, že i špatné jednání přináší prospěch.

by acting unjustly.

After all, wouldn’t any rational person act like Gyges

Nejednal by každý racionální člověk stejně jako Gýgés,

if presented the opportunity to get what they desired without consequence?

pokud by mohl získat, co chce, aniž by mu hrozil trest?

Exploring this argument, Glaucon breaks all good things into three classes.

V další analýze Glaukón rozděluje všecho dobro do tří kategorií.

The first kinds, we desire for their own sake,

První jsou věci, které se nám zdají dobré samy o sobě,

like the experience of harmless pleasure.

například neškodná potěšení.

The second, we want only for the value they bring,

Za druhé tu jsou věci, které přinášejí výhody,

though they may be onerous, like exercise or medicine.

ale samy o sobě příjemné nejsou, například cvičení nebo léky.

The third class comprises things we desire for their own sake

Do třetice existují věci, které chceme jak pro ně samé,

and the value they offer, like knowledge and health.

tak pro jejich přínosy, například poznání a zdraví.

Glaucon argues that justice belongs to the second class of good:

Glaukón vidí možnost jednat ctnostně jen ve druhé kategorii,

it’s a burden that nevertheless brings rewards.

věcech, které jsou břemenem, ale nakonec nás odmění.

The only reason anyone conducts themselves virtuously, he reasons,

Tvrdí, že lidé se chovají morálně

is due to external influences.

jen díky vnějším pohnutkám.

So it’s appearing— not actually being— virtuous that matters.

Nezáleží tak, zda člověk ctnostný je, ale zda se tak jeví ostatním.

Socrates, as written by Plato, disagrees,

Sókratés podle Platóna nesouhlasí

countering that justice belongs to the third class of good,

a vidí ctnost ve třetí kategorii dobra,

offering both extrinsic and intrinsic benefits.

v tom, co je dobré a zároveň prospěšné.

Socrates argues that the human soul has three parts:

Sókratés tvrdí, že lidská duše má tři části:

reason, spirit, and appetite.

rozum, srdnatost a žádostivost.

Reason guides an individual to truth and knowledge,

Rozum nás vede k pravdě a poznání

and is influenced by either spirit or appetite.

a je ovlivněn žádostivostí nebo srdnatostí.

Spirit is righteous, ambitious, and the source of bold action,

Srdnatost je zdrojem spravedlnosti, ambicí a smělých činů,

while appetite consists of baser, bodily desires.

zatímco žádostivost cílí na nižší, tělesné touhy.

To Socrates, the philosopher is led by reason,

Podle Sókrata se má filozof řídit rozumem,

and their spirit keeps their appetite in check,

srdnatostí krotit svou žádostivost,

making them the most just and the happiest.

a dosáhnout tak dokonalého štěstí a ctnosti.

Even without consequences for self-serving wrongdoings,

Nedopustí se zlého skutku, ani když mu nehrozí žádné následky.

they wouldn't commit them.

Meanwhile, the tyrant succumbs to appetite and acts unjustly.

Tyran naopak podléhá žádostivosti a jedná nespravedlivě.

So, while Gyges may have attained power and wealth,

Gýgés tak možná získal bohatství i moc,

Socrates implies that his soul would be in disharmony.

ale Sókratés naznačuje, že jeho duše trpí.

He’d be enslaved to his own base desires rather than guided by reason

Neřídí se rozumem, je otrokem nízkých tužeb

and wouldn't be truly happy.

a nemůže tak být opravdu šťastný.

Before Plato penned this discussion,

Ještě dávno před Platónem

Chinese philosopher Confucius similarly reasoned that by simply acting justly,

takto uvažoval i čínský filozof Konfucius:

jedná-li člověk spravedlivě, pomáhá tím i sobě.

one also benefits oneself.

After, modern Western philosophers voiced varying beliefs.

Moderní západní filozofové se ve svých názorech různí.

Thomas Hobbes, for instance,

Thomas Hobbes například tvrdí,

argued that the state of nature is violent and selfish.

že naše povaha je sobecká a násilná.

Justice, therefore, is imposed by authority.

Spravedlnost může zajistit jen autorita.

John Locke, in contrast, asserted that people are naturally obligated

John Locke namítal, že lidé cítí vrozenou povinnost jednat správně

to act justly

and they agree to participate in civil society

a dobrovolně se podílejí na občanské společnosti,

to secure their natural rights.

protože tím ochrání svá přirozená práva.

The allegory of the ill-gotten magical ring

Alegorie o nekale nabytém kouzelném prstenu,

that lures its wearer towards their darkest desires continues to inspire.

který vzbuzuje ty nejtemnější touhy, je stále aktuální.

So if the ring of Gyges fell into your hands,

Pokud byste získali Gýgův prsten vy,

what would you do?

jak byste si počínali?