Is Democracy Doomed? The Global Fight for Our Future | Timothy Snyder | TED

Překladatel: Lenka Batystova

I'm speaking to you from the United States,

Mluvím k vám ze Spojených států

and my mind is often on the United States.

a často přemýšlím o dění ve Spojených státech.

I'm speaking to you as a historian of Eastern Europe,

Jsem historik, který se zabývá východní Evropou,

among other things, a historian of Ukraine.

mimo jiné také dějinami Ukrajiny.

So that helps a bit to define where I'm coming from.

To jen na vysvětlenou, abyste chápali můj úhel pohledu.

Byl jsem požádán, abych se vyjádřil k otázce,

So the topic that I've been asked to address

is whether democracy is in decline,

jestli demokracie upadá,

whether democracy is doomed and what can we do?

jestli je odsouzena k zániku a co s tím můžeme dělat.

I think where I'd like to start is with the question itself,

Rád bych začal samotnou touto otázkou.

with the word democracy

Slovem demokracie

and how we think about the word democracy.

a tím, jak o slově demokracie přemýšlíme.

What I worry about is when we treat democracy as a noun, as a thing,

Znepokojuje mě totiž, když demokracii vnímáme jako podstatné jméno, jako věc,

and ask questions about it. Is it advancing, is it receding,

a když se ptáme, jak si stojí. Jestli se rozvíjí, jestli se vytrácí,

is it ascending, is it declining?

jestli je na vzestupu, jestli upadá.

We are separating it from ourselves in a way which is unhelpful.

Vytváříme si tak od ní odstup, způsobem, který pro nás není užitečný.

Democracy is not really out there in the world as a thing.

Demokracie ve skutečnosti neexistuje sama o sobě jako nějaká věc.

Democracy, if it exists at all, exists inside us.

Demokracie, pokud vůbec existuje, existuje v nás.

Democracy has to begin with a desire for the people to rule,

Demokracie musí vycházet z touhy svěřit vládu lidem,

which of course, is what democracy is all about.

to je, jak známo, podstata demokracie.

So I tend to think that in a way it's more useful to think of democracy

Proto si myslím, že je užitečnější demokracii vnímat

as a verb rather than as a noun.

ne jako podstatné jméno, ale jako sloveso.

I realize grammatically that's incorrect,

Vím, že to odporuje gramatice,

but I think you understand the spirit of what I mean,

ale věřím, že chápete, co tím chci říct:

that democracy is something that you do.

že demokracie je něco, co děláme.

It's something that, when you speak the word,

Něco, o čem nelze mluvit

you have to be taking responsibility for it.

bez přijetí odpovědnosti.

Because ... if you’re talking about something

Protože když mluvíme o něčem,

that's just out there in the world,

co na světě jaksi samo existuje,

something that's a result of larger forces,

co je výsledkem působení širších sil,

something that's a result of some constellation of influences

výsledkem jakéhosi souběhu vlivů

that doesn't have to do with you or with the people,

a nesouvisí s námi nebo lidstvem,

then you're not really talking about democracy.

vlastně není řeč o demokracii.

Or, what's worse,

A co hůř,

if we talk about democracy as something that's out there in the world,

když o demokracii mluvíme jako o něčem, co existuje jaksi samo,

as something that's a result of larger forces,

jako o výsledku působení širších sil,

such as, for example, capitalism,

například kapitalismu,

I think we're not just making an analytical mistake.

podle mě se nedopouštíme jen chyby v analýze.

I think we're also committing a kind of ethical and political suicide.

V určitém smyslu tím pácháme etickou a politickou sebevraždu.

I think the moment that we say democracy is the result of larger forces,

Když řekneme, že je demokracie výsledkem působení širších sil,

democracy is somehow natural,

že je jakýmsi způsobem přirozená,

democracy is the default state of affairs,

že je to standardní stav věcí,

we’re not just making a mistake,

není to z naší strany jen chyba.

we’re making ourselves into the kinds of people

Je to krok k tomu, abychom se stali lidmi,

who aren't going to have a democracy.

kteří nebudou žít v demokracii.

So to be clear about what I mean,

Abych se vyjádřil co nejjasněji,

obviously there are some conditions which favor or don't favor a democracy,

jsou okolnosti, které jsou pro demokracii více a méně příznivé.

I wouldn't doubt that.

O tom není pochyb.

Modernity does tend to bring larger-scale politics

Modernita obecně přináší zapojení širších vrstev do politiky.

that makes democracy possible, perhaps, but it certainly doesn't bring it.

Tím asi pro demokracii vytváří podmínky, rozhodně ale demokracii nepřináší.

Capitalism is certainly consistent with democracy.

Kapitalismus je s demokracií jasně v souladu.

There are plenty of capitalist democracies,

Známe spoustu kapitalistických demokracií,

but there are also plenty of states that are capitalist

ale je i spousta kapitalistických států

and are quite tyrannical.

s rysy tyranie.

So capitalism is consistent with democracy,

Kapitalismus tedy s demokracií ladí,

but it doesn't bring us democracy.

ale rozhodně ji nepřináší.

And I think in the West, at least,

Toto je podle mého

and especially in the English-speaking West,

jeden z hlavních omylů posledních 30 let,

this has been one of the chief mistakes of the last three decades,

aspoň tady na Západě, zvlášť v anglofonní části Západu.

to believe that larger forces in general,

Mnoho lidí mylně věří či věřilo,

or capitalism in particular,

že demokracii přinesou širší síly,

are going to bring us democracy.

především kapitalismus.

The belief which was so widespread after the revolutions of 1989

Tato představa byla velmi rozšířená po revolucích v roce 1989

or the end of the Soviet Union in 1991,

nebo po pádu Sovětského svazu v roce 1991.

that there were no alternatives or that history was over.

Představa, že není jiná alternativa nebo že historie je za námi.

The problem with that, I think we've seen in the last 30 years,

Jak ukázalo posledních 30 let, problém je v tom,

is that if you think democracy is being brought to you,

že když jsme přesvědčeni, že nám demokracii něco přinese,

then you lose the sense that democracy is a struggle,

vytrácí se nám z povědomí, že demokracie je zápas,

as it always has to be, as Frederick Douglass said.

kterým nutně být musí, jak řekl Frederick Douglass.

You lose the muscles and even the muscle memory

Ztrácíme svaly, které pro tento zápas potřebujeme,

of what it means to carry out that struggle.

i svalovou paměť napovídající, jak zápas vést.

And maybe slightly more subtly, but also, really importantly,

A ztrácíme i minulost a budoucnost. To možná není tak očividné,

you lose the past and you lose the future.

ale rozhodně to je velmi důležité.

Because if you think that democracy is inevitable,

Když totiž uvěříme, že je demokracie nevyhnutelná,

that it’s somehow being brought about by larger forces,

že vzniká vlivem širších sil,

well, then all those things that happened in the past don't really matter.

všechno, co se stalo v minulosti, vlastně pozbývá význam.

They just kind of become cocktail-party conversation.

Je z toho jen další téma na večírek.

And if you're sure that there's only one future, a democratic future,

A když nepřipouštíme jinou než demokratickou budoucnost,

then you lose the habit and the ability to talk about multiple possible futures.

ztrácíme návyk a schopnost mluvit o různých možnostech budoucího vývoje.

And you also, along the way,

Zároveň ztrácíme

lose the capacity for recognizing other kinds of political systems

schopnost rozpoznat jiné typy politických systémů,

as they emerge,

které se objevují,

as they have emerged in the 21st Century.

které se v 21. století objevily.

And then finally, and this is a little tricky,

A pak ztrácíme ještě jedno. To je trochu ošidné,

but I think it's quite crucial.

ale podle mého poměrně klíčové.

You also lose your ability to process facts.

Ztrácíme také schopnost zpracovávat fakta.

We're in a world where the whole notion of factuality is questioned,

V dnešním světě se zpochybňuje samotná představa, že existují fakta,

and I think this is related to our problem with democracy.

což myslím souvisí s naším problémem s demokracií.

If you think that democracy is coming inevitably,

Pokud věříme, že je demokracie nevyhnutelná,

if you tell stories about, for example,

pokud mluvíme například

historical arcs that have to tend in a certain direction,

o historických obloucích, které se musí sklánět určitým směrem,

then what you'll tend to do is move the facts

máme tendenci přeskládávat fakta tak,

so that they fit the narratives.

aby zapadla do našich narativů.

And soon we find ourselves only talking about narratives

A než se nadějeme, už nemluvíme o faktech,

and not talking about facts.

ale jen o narativech.

Or we find ourselves in countries that claim to be democracies,

Nebo žijeme v zemích, které se vydávají za demokratické,

but no longer have the journalists who are out there producing the facts

ale kde už nejsou novináři, kteří by sbírali a formulovali fakta,

that we need to have for democracy.

bez kterých se v demokracii neobejdeme.

So we have what we have.

Takže jsme tam, kde jsme.

I mean, the answer to the question, is democracy doomed? No.

Odpověď na otázku, jestli je demokracie odsouzena k zániku, zní ne.

Obviously, we can do things. But is it in decline? Certainly.

Máme možnost leccos změnit. Ale ano, demokracie rozhodně upadá.

By any measurable, by any meaningful metric,

Podle všech měřítek, která dává smysl použít,

democracy is in decline in my home country and on average around the world.

upadá demokracie v mé zemi a průměrně vzato všude na světě.

And we're also in the very specific situation where a non-democracy, Russia,

Navíc jsme ve velmi konkrétní situaci, kdy se nedemokratická země, Rusko,

is fighting to destroy a democratic country, Ukraine,

snaží silou zničit demokratickou zemi, Ukrajinu.

which is a sign that things have gone pretty far.

To svědčí o tom, že věci zašly poměrně daleko.

Now, the Ukrainians, I would suggest,

Mám za to, že Ukrajinci

have given us some indication of what we ought to be doing.

nám dnes ukazují, kterou cestou bychom se měli dát.

What the Ukrainians are doing in resisting this invasion,

Ukrajinci, kteří se brání invazi,

is that they're resisting the larger forces.

totiž vzdorují zmíněným širším silám.

If we think back to the beginning of the war,

Když si vzpomeneme na samý začátek války,

everyone assumed that Ukraine would collapse in a few days.

všichni předpokládali, že Ukrajina za pár dní padne.

That was the wisdom, not only in Moscow but also in Washington, DC.

Takový názor panoval nejen v Moskvě, ale i ve Washingtonu D. C.

In defending the basic idea that you choose your own leaders,

Ukrajinci brání právo lidí svobodně volit vedení své země

the Ukrainians are reminding us

a tím nám připomínají,

that democracy isn't about the larger forces.

že demokracie není dílem širších sil.

It often involves ignoring the larger forces,

Mnohdy vyžaduje, aby se širší síly ignorovaly,

resisting the larger forces,

aby se jim vzdorovalo

ignoring the people who tell you that it can't be done.

a aby se ignorovali lidé, kteří tvrdí, že to není možné.

And here I think we see a sign of our crisis,

A tady se ukazuje povaha dnešní krize.

which is that many people,

Mnoho lidí,

at least in my country, and I think more broadly,

alespoň v mé zemi, ale myslím, že to platí obecněji,

the reason why they thought that the president of Ukraine,

předpokládalo, že ukrajinský prezident

Volodymyr Zelenskyy, would flee

Volodymyr Zelenskyj uprchne

or the reason they thought that the Ukrainians wouldn't resist

nebo že se Ukrajinci útočníkům nepostaví na odpor,

is that they themselves would have fled

protože oni sami by uprchli

and they themselves wouldn't have resisted.

a oni sami by se na odpor nepostavili.

That is to say, the idea that democracy is something that you do yourself

Ukazuje se, že představa, že demokracie je něco, co sami děláme

or for which you take risks

nebo kvůli čemu riskujeme,

had receded so far out of our imagination

je nám dnes natolik vzdálená a cizí,

that we couldn't really imagine

že nás vlastně nenapadlo,

that a country would take risks for democracy.

že by nějaká země kvůli demokracii riskovala.

Now, of course, I'm citing the example which is close to me.

Toto je samozřejmě příklad, který je mně osobně blízký.

There are many other people around the world taking risks now for freedom,

Na světě je spousta dalších lidí, kteří riskují ve jménu svobody,

for example, women in Iran.

například ženy v Íránu.

What I'm trying to say is that that ethical point,

Snažím se jen ukázat, jak nesmírně důležitý je etický postoj,

that democracy is about wanting democracy

že předpokladem demokracie

is essential.

je chtít demokracii.

Without that, nothing else matters.

Bez toho nemá nic dalšího smysl.

Without the ability to think of democracy as a verb,

Pokud o demokracii nedokážeme uvažovat ve slovesném významu,

as something that you do, as something for which you'll take risks,

jako o něčem, co děláme a kvůli čemu budeme riskovat,

nothing else matters.

nic dalšího nemá smysl.

If there's that commitment,

Jestliže cítíme závazek

if we think of democracy as something for which we take responsibility

a při vyslovení slova demokracie pokaždé vnímáme, že jde o něco,

every time we speak the word

za co neseme odpovědnost

as opposed to something that's just coming to us,

a co nám není jaksi automaticky dáno,

then it's like we're doing politics in a different dimension,

pak se dá říct, že děláme politiku v jiném rozměru,

a fifth dimension of ethics.

v pátém, etickém, rozměru.

And once we've done that,

Jakmile dospějeme sem,

we can start to speak about how we would change the larger forces.

můžeme začít mluvit o tom, jak bychom mohli změnit širší síly.

Once we make that commitment,

Jakmile přijmeme odpovědnost,

then we can say some basic things, like, for example,

můžeme začít mluvit o některých základních věcech,

we have to also have the fourth dimension,

třeba o tom, že potřebujeme i čtvrtý rozměr,

the fourth dimension of time.

což je rozměr času.

We need to have a sense of the future for democracy.

Chceme-li demokracii, musíme počítat s budoucností.

We have to care for the Earth.

Musíme se starat o Zemi,

We have to care specifically about global warming,

konkrétně musíme řešit globální oteplování,

because if the future collapses in on us,

protože pokud se nám budoucnost zhroutí před očima,

it becomes impossible to have the kind of reasonable conversation

nebude zkrátka možné vést rozumnou diskusi,

that we need for democracy.

která je základem demokracie.

We also need the fourth dimension in the sense of the past.

Čtvrtý rozměr potřebujeme také kvůli minulosti.

We have to have history.

Bez minulosti se neobejdeme.

We have to be able to reckon with forces,

Musíme mít možnost vnímat povahu sil,

like, for example, colonialism,

jako je třeba kolonialismus,

which is so important in the Russian invasion of Ukraine,

který je důležitým aspektem ruské invaze na Ukrajinu,

but also so important in the history of the United States. ...

ale také důležitým aspektem historie Spojených států…

We need the past so that we can reckon with ourselves and self-correct

A musíme mít i možnost vnímat vlastní povahu a uvědomit si své chyby,

because self-correction is what democratic decision-making is all about.

protože motorem demokratického rozhodování je právě náprava vlastních chyb.

We also need the first three dimensions,

Potřebujeme ale i první tři rozměry,

simply being able to move about in the world

jednoduše možnost pohybovat se ve světě,

in all the senses of moving about that one can imagine.

a to ve všech smyslech slova pohybovat se.

And all of those ways of moving about are hindered by economic inequality.

Všechny druhy pohybu ztěžuje ekonomická nerovnost.

Economic inequality, oligarchy, makes it very hard to have conversations

Ekonomická nerovnost, oligarchie, velice komplikuje smysluplnou debatu

about democracy, the future, or the past.

o demokracii, budoucnosti i minulosti.

A lot of the space is monopolized by things that are simply ridiculous,

Velkou část prostoru okupují věci, které jsou prostě absurdní,

but happen because of the way that wealth is distributed.

ale dějí se kvůli tomu, jak je rozděleno bohatství.

And economic inequality, in very simple sense,

Ve velmi doslovném smyslu brzdí nerovnost

also hinders social mobility, economic advance.

také sociální mobilitu, zlepšování ekonomického postavení.

Finally, democracy, at least in my country,

A konečně, demokracii je nutné, aspoň v mé zemi,

but not only in my country, has to be understood as a spirit.

ale nejen tady… Demokracii je nutné chápat jako ducha.

That is, the way that the laws should be interpreted,

Jako princip, podle něhož by se měly vykládat zákony,

the way that the future should arrive,

podle něhož bychom měli utvářet budoucnost.

rather than as a matter of legalism.

Ne jako slepé lpění na liteře zákona.

In the Supreme Court of the United States, but not only,

Když Nejvyšší soud USA, ale nejenom ten –

this has advanced much further in other countries like Hungary,

třeba v Maďarsku je problém mnohem dál –,

taking the procedures as being more important than the democracy,

přikládá postupům větší váhu než demokracii,

more important than the right,

větší váhu než právu,

is a way of leading the country away from democracy.

ve skutečnosti nás tím od demokracie vzdaluje.

And in my country, it could lead us all the way away from democracy

Takový přístup by nás v USA do několika let

as soon as the next couple of years.

mohl od demokracie vzdálit nadobro.

It doesn't have to do so.

Nemusí to tak dopadnout.

We can think about these larger structures.

Můžeme promyslet fungování širších struktur,

We can think in a non-legalistic and in a more ethical way.

můžeme přemýšlet ne legalisticky, ale s větším důrazem na etiku.

We can get our minds around this.

Můžeme se vzpamatovat.

Whitney Pennington Rodgers: Maybe a good place to start is,

Whitney Pennington Rodgers: Možná bude dobré začít otázkou,

and it's sort of a big question, but just how did we get to this place?

která je poměrně zásadní: Jak jsme se dostali do tohoto bodu?

How did we end up here where we are grappling with these questions,

Do situace, kdy složitě hledáme odpovědi na tyto otázky?

especially, you know, you're based in the United States, as am I,

Zvlášť tady v USA, kde vy i já žijeme.

and lots on this call are from all over the world,

Hodně našich diváků je z různých koutů světa,

but I think are struggling with these things wherever they are.

ale ať žijí kdekoli, nejspíš to dělá starost i jim.

But how did we find ourselves in this place?

Jak jsme dospěli tam, kde teď jsme?

Timothy Snyder: I think in our country,

Timothy Snyder: V naší zemi

we have a big empty middle space between, you know, complacency,

podle mě zůstává velká mezera mezi dvěma extrémy: mezi samolibostí,

the view that we just are a democracy

názorem, že zkrátka jsme demokracie,

because we're America.

protože jsme Amerika,

You know, by definition, or the past has given it to us.

takže je to samo sebou, nebo to vyplývá z naší minulosti.

The Founding Fathers did something two and a half centuries ago,

Otcové-zakladatelé před 250 lety něco udělali,

and therefore we just are a democracy.

a proto zkrátka jsme demokracie.

Or as I said, we have capitalism,

Nebo máme kapitalismus,

therefore we just are a democracy,

a tak musíme být demokracie.

or we just say it over and over again,

Nebo to prostě pořád opakujeme,

and therefore we are democracy, right?

a už proto jsme demokracie.

We have ... various flavors of exceptionalism.

Z různých důvodů se považujeme za výjimečné.

We have that.

To je jeden pól.

And then on the other side,

A na druhé straně

we have a history

máme určité dějiny,

that reminds us of how difficult it's been for us to be a democracy

které připomínají, jak těžké pro nás bylo a je být demokracií.

where women were excluded from the vote

Ženy se víc než půlku naší historie

for more than half of the history of the country,

nemohly účastnit voleb

where African-Americans are still de facto excluded

a Afroameričané se ještě dnes ve velké části země

from the vote in much of the country, right?

de facto nemohou účastnit voleb.

The entire thing has been a struggle.

Nebylo a není to snadné.

So there's this gap which can only be filled, I think,

Takže tady máme mezeru, kterou myslím může zaplnit

by historical knowledge and by ethics.

jen znalost historie a etika.

I think we've had trouble getting through that gap,

Problém zacelit tuto mezeru máme zčásti proto,

partly because in the last 30 years we sort of convinced ourselves

že jsme v posledních 30 letech sami sebe přesvědčili,

that the facts about the past don't really matter.

že na faktech z minulosti vlastně nezáleží.

And then the other thing which I think is going on, which is related,

A pak je tu ještě jedna věc, která s tím myslím souvisí.

is that people are so worried about the future

Lidé mají tak velké obavy z budoucnosti,

that it's hard for them to imagine that like, counting votes

že je pro ně těžké si uvědomit, že opravdu záleží

and representation and these basic things are really what matters.

na sčítání hlasů, zastoupení a podobných základních věcech.

And I think that, you know, everyone, almost everyone is afraid of the future,

Z budoucnosti má strach každý, nebo skoro každý,

whether you’re afraid of climate change, which I think is reasonable,

ať se bojí změny klimatu, což mi přijde opodstatněné,

nebo demografického vývoje, což mi opodstatněné nepřijde.

or whether you're afraid of demography, which I think is not reasonable.

Každopádně tu vzniká silný dojem, že směřujeme ke katastrofě.

It's all part of one big sense that the future is crashing down.

And if you think the future's crashing down,

A když máme dojem, že směřujeme ke katastrofě,

then democracy becomes a kind of secondary concern.

péči o demokracii odsouváme na druhou kolej.

And then you kind of look up and look around and you think,

Pak se jednou probudíme, rozhlédneme a řekneme si

“Oh, it’s slipping away.”

„Nějak se vytrácí“.

WPR: I think to this idea of thinking about the future,

WPR: Zůstaňme ještě u úvah o budoucnosti.

so in 2017, you released the book “On Tyranny,”

V roce 2017 jste vydal knihu „Tyranie“, o které se mluvilo

which was positioned as a sort of a guide to resistance.

jako o návodu, jak vzdorovat hrozbám.

And you start that book by saying

V úvodu knihy říkáte,

že historie se neopakuje, ale skýtá poučení.

"history does not repeat, but it does instruct."

And I'm curious,

Ráda bych se zeptala,

just maybe as a place to jump off to other questions,

protože to s ohledem na naše další povídání může být zajímavé,

to think about how you,

jak jako historik,

as a historian who gives a lot of thought to the current moment,

který hodně přemýšlí nad současností, tuto logiku využíváte

use that thinking to guide you.

při formulování svých závěrů.

TS: Oh, thank you, that's a really kind question.

TS: Jste laskavá, že se na to ptáte.

I appreciate the assumption that history matters.

Děkuji, že věříte, že má historie význam.

I think you've named the way that history matters the most,

Hlavní přínos historie už jste myslím zmínila:

which is pattern recognition.

historie nám umožňuje vidět vzorce.

So, for example,

Dám vám příklad.

when the book was invented,

Po vynálezu knihtisku

that caused 150 years of mental chaos and religious war.

následovalo 150 let zmatenosti a náboženských válek.

And now books are a very nice thing, right,

A dnes jsou knihy báječná věc,

now we all love books.

kterou máme všichni rádi.

And we're in the internet

Teď přišla éra internetu

and we're kind of in that same stage where it's causing all sorts of chaos.

a jsme v obdobné situaci, jsme v mnoha ohledech zmatení.

Eventually, we'll probably get it under control.

Nakonec se s tím vším nejspíš vypořádáme,

But we shouldn't be surprised it's causing all kinds of chaos.

ale ta současná zmatenost by nás neměla překvapovat.

Another good example is the way that, historically speaking,

Další dobrý příklad může být to, že naši předkové a předchůdci,

the people who have cared about democracy

kterým záleželo na demokracii,

have also been the ones who have talked about risk.

zároveň mluvili o riskování.

And, I cited Frederick Douglass,

Už jsem zmínil Fredericka Douglasse,

there's a whole African-American tradition of this.

v afroamerickém myšlení má tento pohled tradici.

But there's also a deep tradition which goes all the way back

Existuje ale i další dlouhá tradice, která sahá

to the meaning of the word democracy in ancient Greece,

až k významu slova demokracie ve starém Řecku.

where, when Pericles is talking about democracy,

Když o demokracii mluví Periklés,

he can't talk about democracy without physical risk.

nemůže o ní mluvit bez souvislosti s fyzickým nebezpečím.

There's not an assumption that democracy is just brought.

Nepředpokládá se, že je demokracie jaksi daná.

There's the conviction -- this is important --

Panuje přesvědčení, a toto je důležité,

there's the conviction that it's better.

panuje přesvědčení, že je lepší.

And then there's the assumption that it will take lots of work, right?

A předpokládá se, že bude vyžadovat značné úsilí.

And that, you know, democracy ... usually fails.

Demokracie většinou ztroskotá,

History shows us it usually fails.

to vyplývá z dějin.

But when it's out there, when it's on the rise,

Ale v době, kdy funguje, kdy je na vzestupu,

there's this knowledge that it's difficult

existuje povědomí, že je to s ní složité

and then there's this conviction that it's better.

a že je lepší než jiný systém.

And in my talk, my little tiny talk,

Já jsem ve své mini přednášce

I was trying to get across this conviction. ...

chtěl vysvětlit a zdůraznit právě toto…

You can’t just say it’s like, out there

Že nelze říkat, že demokracie existuje

and it's either there or it's not there.

nezávisle na nás.

Because the moment that you think it's brought by the outside forces,

Protože když uvěříme, že demokracii přinášejí vnější síly,

tak ve chvíli, kdy nám nehrají do karet,

if the outside forces aren't going your way,

then you just turn tail and run.

zbaběle utečeme.

Když si ale řekneme

But if you think,

„Věřím, že je tento systém mnohem lepší než jiné alternativy“,

"Actually, I'm convinced this is much better than the alternatives,"

then you might react a little bit differently.

možná budeme reagovat trochu jinak.

WPR: It's better, but harder.

WPR: Je lepší, ale těžší.

TS: Better, but harder.

TS: Lepší, ale těžší.

WPR: Better but harder.

WPR: Lepší, ale těžší.

Well .. you have a book out now, “The Road to Unfreedom,”

Ano… Vy jste napsal knihu „Cesta k nesvobodě“

and it looks at basically

a v té se zabýváte víceméně tím,

how tyranny has been able to thrive in spaces in Europe,

jak je možné, že se v některých částech Evropy daří tyranii.

particularly, you know, you talk a lot about Russia.

Řeč je především o Rusku.

And this book came out in 2018,

Ta kniha vyšla v roce 2018,

which preceded the war in Ukraine.

ještě před válkou na Ukrajině.

But there are a lot of things there

Přesto na mnoha místech

that I think sort of signpost what's really to come

předznamenává, co se skutečně stalo

and what's been happening there for, as you detail, many, many decades.

a co se v té oblasti děje celá dlouhá desetiletí, jak popisujete.

And, you know, I think one thing that you outline in there

Kromě jiného v knize představujete

is this idea of two different types of tyrannical politics

koncept dvou různých typů tyranické politiky,

that I think is sort of helpful

které nám můžou pomoct

in thinking about how we might see these threats to democracy

myšlenkově uchopit jevy ohrožující demokracii,

that are happening globally.

které dnes ve světě pozorujeme.

You know, you talk about this idea of inevitability politics,

Pracujete s termíny „politika nevyhnutelnosti“

and eternity politics.

a „politika věčnosti“.

And I’d love for you to spend a few minutes sort of describing these two.

Mohl byste nám je prosím podrobněji přiblížit

How did they come to exist

a vysvětlit, jak vznikly

and what is the threat that they each pose?

a proč jsou oba tyto typy politik nebezpečné?

TS: Thank you for that.

TS: Děkuji za otázku.

So the politics of inevitability

Politika nevyhnutelnosti je to,

is what I was talking about earlier in my little talk,

o čem jsem mluvil ve své krátké přednášce,

just without using the name.

jen bez použití toho termínu.

It's the idea that everything is coming to you.

Vychází z představy, že všechno přichází samo.

It's the idea of progress.

Z představy pokroku.

It's the idea that there are no alternatives,

Z představy, že neexistují jiné alternativy,

that history is over

že historie je za námi

and that we’re all just kind of on a vector

a vývoj nás zkrátka nese takovým směrem,

where things are going to turn out OK.

že všechno dopadne dobře.

Tato představa je problematická jednak proto, že je mylná,

And the problem with that is not just that it's not true,

but that it paves the way for worse things.

a jednak proto, že chystá půdu pro horší věci.

So if you think there's only one future,

Když uvěříme, že je jen jedna budoucnost,

it's a short step to thinking there are no futures.

snadno získáme dojem, že není žádná budoucnost.

If you think technology is always going to be good,

Když uvěříme, že technologie budou vždy užitečné,

it's very easy not to notice when technology starts to turn against you

lehce přehlédneme, když se začnou obracet proti nám

or against democracy.

nebo proti demokracii.

If you think capitalism is going to bring democracy,

Když uvěříme, že kapitalismus přinese demokracii,

then you're not going to be as alert to inequality as you should be.

nebudeme dost ostražitě reagovat na nerovnost.

Or you might say inequality is fine,

Nebo si řekneme, že je v pořádku a svědčí o fungování systému,

it's a sign the system is working,

což je podle mě naprostý omyl.

which is, I think, completely wrong.

And then at some point, all of this snaps

Pak se to v nějakém bodě zlomí,

and you lose the one future you thought you had

jediná budoucnost, na kterou jsme věřili, zmizí

and you make a turn towards, as we've already seen in the US,

a nastane příklon k politice věčnosti,

a politics of eternity,

jaký už přišel v USA.

where suddenly nobody's talking about the future.

O budoucnosti už nemluví nikdo.

Everything's a cycle back towards the past.

Pozornost se vytrvale obrací zpátky k minulosti.

The leading politicians are talking

Významní politici mluví o tom,

about how to make the country great again,

jak zemi znovu dovést k někdejší velikosti,

you know, which is, I think, senseless.

což pokládám za nesmyslné.

The ability to make connections across different kinds of people is lost

Vytrácí se schopnost oslovovat různé typy lidí,

because it's all about nostalgia

protože se utápíme v nostalgii

and it's about the innocence that we once lost

a vzpomínáme na nevinnost, kterou jsme kdysi ztratili,

rather than the good policy that we might make.

místo abychom přemýšleli, jak dobře vládnout.

And then there's a third kind of politics, which follows after that,

A v další fázi přichází další, třetí typ politiky,

which we’re edging into if we’re not very careful --

k němuž sklouzneme, když si nedáme dobrý pozor,

I think of as the politics of catastrophe.

a který bych označil jako politiku katastrofy.

Because one of the features of the politics of eternity

Pro politiku věčnosti je totiž příznačné mimo jiné to,

is that it almost always denies climate change.

že téměř vždy popírá změnu klimatu.

The politics of inevitability says, yeah, there's climate change,

Politika nevyhnutelnosti říká „Ano, klima se mění,

but it's going to be okay, we're going to figure it out.

ale s tím si poradíme“.

Politika věčnosti má sklon popírat vědecké závěry,

The politics of eternity tends to deny science in general

and climate change in particular,

zvlášť ty o změně klimatu,

which then sets us up for something much worse.

takže vytváří podmínky pro mnohem horší vývoj.

You can pretend that politics is all about the past,

Můžeme tvrdit, že v politice jde hlavně o minulost,

but while you're doing that,

ale zatímco o tom mluvíme,

climate change is still happening

změna klimatu dál probíhá

and that means that a real catastrophe is coming.

a to znamená, že jdeme vstříc opravdové katastrofě.

So the politics of eternity sets us up for something which is worse even.

Takže politika věčnosti je cesta k ještě mnohem horším koncům.

WPR: And I mean, you have detailed how sort of, these types of politics

WPR: Mluvil jste o tom, že tyto typy politiky,

including the politics of catastrophe, have existed for quite some time.

včetně politiky katastrofy, už existují poměrně dlouho.

And I think when you think about this moment that we're in right now

Když se zamyslíte nad situací, v které jsme dnes,

and sort of the present threats that might exist to democracy,

nad současnými hrozbami, které ohrožují demokracii,

how do you compare the way

jak byste srovnal

that we're experiencing these types of politics today

projevy těchto typů politiky v dnešní době

versus other moments in history, for instance

a v jiných dobách v minulosti,

around either of the world wars or, you know,

třeba v období kolem světových válek,

when you think about the Great Depression and other global crises,

světové hospodářská krize a dalších globálních krizí?

how are we positioned in a better place or a worse?

Jsme dnes v lepší, nebo horší pozici?

TS: That's a great question, too.

TS: To je další skvělá otázka.

I think one way that it's better is that we do have the history.

V jednom směru jsme myslím v lepší pozici: už máme zmíněnou historii.

So things aren't exactly like 1933.

Situace není přesně taková jako v roce 1933.

Things aren't exactly like 1917 or 1939.

Situace není přesně taková jako v roce 1917 nebo 1939.

But when we have that history,

Protože máme zmíněnou historii,

we can at least look for some patterns.

můžeme hledat určité vzorce.

And if we're serious about it, then we realize that,

A když budeme opravdu hledat, uvědomíme si,

oh, look, there were moments

že v určitých momentech

where it seemed like the larger forces were definitely pushing away

širší síly podle všeho skutečně tlačily vývoj směrem,

from democracy.

který demokracii nepřál.

And those larger forces are important.

Tyto širší síly jsou důležité.

You know, you can recognize them, you can say, aha,

Můžeme si je pojmenovat a říct si třeba

economic inequality mattered a huge amount in the 1930s,

„V 30. letech sehrála obrovskou roli ekonomická nerovnost“.

and it certainly did.

Což je nepochybně pravda.

The sense that there was no future mattered a huge amount in the 1930s.

V 30. letech sehrál velkou roli i pocit, že lidi nečeká žádná budoucnost.

That made it very tough for democracies.

V takovém klimatu to měly demokracie velmi těžké.

But we can also see that democracies came back from that, right?

Kromě toho ale také víme, že se demokracie zase vrátily.

That democracies recovered from that.

Že se demokracie zvedly z prachu.

Countries which were at the very bottom,

Země, které se ocitly na samém dně,

like Germany, within a few decades were at the very top,

jako Německo, se za pár desetiletí dostaly na vrchol,

if we're considering how well their democracies work.

pokud hodnotíme, jak dobře funguje jejich demokracie.

So we have that history where we can diagnose

Máme tedy historii, která umožňuje analyzovat

and we can see that recovery is possible.

a která ukazuje, že je možná náprava.

And I think that does give us an advantage

A to nám nabízí výhodu,

if we choose to use that advantage.

pokud se ji ovšem rozhodneme využít.

I mean, one of the things I worry about us

Jedna z věcí, které mi dělají starost,

is that we tend to say like, everything is new,

je totiž naše tendence říkat, že všechno je nové

like, nothing has happened before.

a co zažíváme, tady ještě nebylo.

And of course, nothing is exactly like what's happened before.

Jistě. To, co zažíváme, tady přesně v této podobě nebylo.

But the past gives us this terrific possibility to say, OK,

Ale minulost nám nabízí úžasnou příležitost si uvědomit,

things can go very, very, very wrong.

že se věci mohou strašlivě pokazit,

They can go so wrong that it seems hopeless.

dokonce tak moc, že se situace zdá beznadějná,

And yet, recoveries can be staged.

a přesto se zase dají napravit.

WPR: TED Member Pedro asks something that's somewhat connected to this.

WPR: S tím trochu souvisí otázka, kterou nám napsal Pedro:

They say, "The forces against democracy today

„Síly, které dnes ohrožují demokracii,

make use of advanced technologies and methods

využívají vyspělé technologie a metody,

and the, dare I say, romantic democratic behavior

na které s prominutím romantické demokratické postupy

of speaking, acting, protesting don't seem to be enough.

jako diskutování, jednání a protestování nemusí stačit.

What do you think about a more proactive

Jak se díváte na proaktivnější,

or even defensive democracy like we see in Germany, for instance?

nebo i defenzivní demokracii, jakou vidíme třeba v Německu?

Do we need to do more to update mindsets?"

Měli bychom dělat víc, aby se změnil postoj lidí?“

TS: Yeah, I'm all aboard for that.

TS: Ano, jsem jednoznačně pro.

Number one,

Vrátím se

I'm going to go back to my obscure book comparison

ke svému pochybnému příměru s knihami,

because this is one of the things that historians do.

jak to my historikové děláme.

If we look at the book, like, I’m looking at a bunch of books,

Když se podíváme na knihy, já je mám před sebou,

vy je vidíte za mnou…

in my background, there are a bunch of books,

Mají obálky,

they're in covers,

they have copyright, they have authors.

chrání je autorská práva, mají autory.

All that stuff had to be invented.

A to všechno se muselo vynalézt.

When the printing press was created, there wasn't copyright or authorship.

Když vznikl tiskařský lis, neexistovalo autorské právo ani autorství.

There was all kinds of plagiarism and slander and libel and abuse.

Kvetly plagiátorství, pomluvy a urážky na cti různého druhu.

And it did, in fact, lead to war.

A nakonec to skončilo válkou.

It led to wars in which a third of the population of Europe were killed.

Vedlo to k válkám, v kterých zemřela třetina evropské populace.

So here we are again with another communications technology.

A dnes tu máme další komunikační technologii.

And with this other communications technology, we cannot think, oh,

A není možné, abychom si řekli

let's just let it do whatever it does.

„OK, nechme to přirozenému vývoji,

And like, the magical free market of blah blah, you know,

on už se ten kouzelný volný trh postará“.

there is no magical free market of blah blah.

Žádný kouzelný volný trh není.

You have to have conventions which allow people to express themselves

Potřebujeme pravidla, která lidem umožní vyjadřovat názory

in a way which is consistent with basic decency

v souladu se základními zásadami slušnosti

and with the kinds of institutions that you want to have, like democracy.

a s povahou institucí, které chceme mít, třeba demokracie.

So the web is set up,

Aktuální model

the internet is set up in the way it is basically accidentally.

fungování internetu je víceméně dílem náhody.

There's no reason to say like,

Není žádný důvod si myslet,

oh, this accident has some kind of foundational magical power

že tato náhoda měla jakousi zásadní magickou moc

and it can't be changed.

a model se nedá změnit.

There's no reason why social media

Není žádný důvod, aby sociální média

has to be the way that it is right now.

fungovala nutně tak, jak to známe.

There's no reason why Facebook, for example, can't propose

Není žádný důvod, aby řekněme Facebook uživatelům

that, you know, algorithmically,

algoritmicky nedoporučoval,

that you go to local investigative reporting.

aby věnovali pozornost místní investigativní žurnalistice.

There's no reason why we can't use proceeds from social media's huge profits

Není žádný důvod, aby se výnosy z vysokých zisků sociálních sítí

to prop up that local media reporting,

nevyužívaly na podporu místní žurnalistiky,

which would give people access to facts.

která by lidem zpřístupnila fakta.

In other words, it's a kind of magical thinking to say

Představa, že internet musí fungovat tak,

that the internet is the way that the internet has to be.

jak funguje, je tak trochu magická teorie.

And, you know, this is -- so I'm very much on board with that

A toto – Takže jednoznačně souhlasím,

because I think that one of the things we got wrong in the last 30 years

protože si myslím, že jedním z omylů, kterým posledních 30 let podléháme,

was the idea that like, this "high technology"

je iluze, že takzvané vyspělé technologie

would necessarily advance us.

nás nutně posunou dopředu.

But in fact, a lot of this high technology

Ve skutečnosti ale řada těchto technologií

is basically incredibly low-tech behaviorist brain hacks,

využívá mimořádně prosté behavioristické triky na mozek,

which are just carried out on a massive scale

které se jen aplikují v obrovském měřítku,

and have the result that people find themselves more alienated,

přičemž výsledkem je to, že jsou lidé odcizenější

more isolated, and with more extreme views

a izolovanější a mají extrémnější názory,

than they would have had otherwise.

než jak by to bylo za jiných okolností.

And so if we take the position that I started with,

Když se vrátíme k tezi, kterou jsem začal,

namely that democracy is a good thing

tedy že demokracie je dobrá věc

and we need to commit ourselves to it, take responsibility for it,

a je nezbytné o ni pečovat a přijmout za ni odpovědnost,

then we should say, "You know what?

měli bychom si říct „A víte co?

It's actually not that important

Vlastně není tak důležité,

that big, profitable countries get to carry out,

aby měly velké, bohaté země možnost využívat

infinitely scaled behaviorists brain hacks.

v obrovitánském měřítku behavioristické triky na mozek.

That's not that important.

To není tak důležité.

What's important is that we have means of communicating with one another,

Důležité je, abychom měli prostředky pro vzájemnou komunikaci,

which allow us to have the kinds of political systems

jaké nám umožní rozvíjet politické systémy,

which are worth valuing.

které stojí za to“.

So, yes is my answer to that question.

Takže na otázku odpovídám ano.

WPR: TED Member Tore asks,

WPR: Člen TED Tore se ptá:

"Processing narratives that support your beliefs rather than facts

„Tvorba narativů, které vycházejí spíš z přesvědčení než z faktů,

is a big issue for the US and other countries.

je velký problém v USA i v jiných zemích.

Historically, what has been the self-correcting process

Co lidem v minulosti pomáhalo korigovat vlastní přístup

to move back towards fact-based judgments?”

a vrátit se k posuzování věcí na základě faktů?“

Which I think is in some ways connected to this idea

Tato otázka myslím souvisí s tím,

of the ways we use social media.

jak používáme sociální média.

TS: Yeah, that question is, I mean ...

TS: Ano, ta otázka je…

but that question is bang on.

Naprosto správná otázka.

And one of the answers is we have to change the algorithms.

Jedna z možných odpovědí zní, že je nutné změnit algoritmy.

But another answer is that we used to have -- not just in the US,

Další odpověď zní, že v minulosti jsme – nejen v USA,

but in other countries too, although it’s really striking here --

i v jiných zemích, ale v USA je to do očí bijící –

we used to have investigative reporting,

v minulosti jsme měli investigativní žurnalistiku,

and we really don’t anymore.

která už dnes vlastně není.

We're in this very weird situation

Jsme v prazvláštní situaci,

where all of us stare at screens all day long

kdy všichni celé dny zíráme na obrazovky

and what we're looking for is the news, you know?

a pátráme po zprávách.

And me too, I do this, too.

Já to dělám také.

I’m looking for the latest thing

Hledám nejnovější zprávy o tom,

that's happened in some region of Ukraine.

co se stalo v té či oné části Ukrajiny.

But we don't actually have our system set up in such a way

Jenže náš systém ve skutečnosti není nastavený tak,

as to make it a way that people can make a living

aby si lidé mohli vydělávat na živobytí tím,

and actually go hunt down those stories.

že reálně sledují a mapují dění.

So we have this mechanism, the internet,

Máme internet, mechanismus,

which reproduces and which spins and which aims for profit.

který reprodukuje a točí informace za účelem zisku.

And the reason the facts are important is not just so that you kind of have them.

Fakta přitom nejsou důležitá jen proto, abychom je zkrátka měli.

It's also because facts are surprising.

Jsou důležitá i proto, že jsou překvapivá.

Like, the only thing that can challenge a narrative is a fact.

Fakta jsou to jediné, co může zpochybnit narativ.

My narrative, your narrative, doesn’t matter.

Můj narativ, váš narativ, na tom nezáleží.

But if there aren't any facts,

Pokud nebudeme mít fakta,

our narratives are just going to rush forward unchallenged, right?

narativy se budou šířit dál, aniž by je cokoli zpochybnilo.

And ... if I have a narrative and you have a narrative,

Můj narativ a váš narativ

those two aren’t going to correct each other.

se nebudou korigovat navzájem.

The only thing that corrects the narrative

Jediné, co dokáže korigovat narativ,

is surprising things that come in from the outside,

jsou překvapivé informace přicházející zvnějšku,

which you're not really ready for, but which you kind of can't deny

na které nejsme připraveni, ale u nichž nemůžeme popřít,

are maybe true, right?

že mohou být pravdivé.

Like, that there’s mercury in your water

Třeba informace o rtuti ve vodě

or that your city council member just took a 50,000-dollar bribe

nebo o tom, že člen městské rady přijal úplatek 50 tisíc dolarů.

or whatever it is, those things you’re not going to find out

A toto jsou informace, které nezískáme

without the investigative reporting.

bez investigativních novinářů.

So I agree with that, with the premise to this question,

Takže souhlasím s výchozí myšlenkou tazatele

I'm giving investigative reporting as my answer.

a odpovídám: investigativní žurnalistika.

There are other answers,

Odpovědí by bylo více,

but I'm going to move on because I know there are other questions.

ale zůstanu u této, protože máme další otázky.

WPR: We still have a lot of great member questions coming in.

WPR: Naši členové stále posílají spoustu skvělých otázek.

This one sort of looks at an issue that we haven't gotten into very much yet.

Tato se týká záležitosti, o které jsme zatím příliš nemluvili.

TED Member Gabriela asks,

Členka TED Gabriela se ptá:

"How serious is the role of fossil fuels, particularly oil,

„Do jaké míry ohrožují demokracii všude ve světě,

in threatening democracies in countries all over the world

a v návaznosti na to základní lidská práva,

and consequently basic human rights?"

fosilní paliva, především ropa?“

TS: Yeah, it'll bring it to an end.

TS: Nu, budou jim osudná.

I mean, one of the categories that I used in my book,

Jednou z kategorií, s kterými pracuji v knize

"Road to Unfreedom"

„Cesta k nesvobodě“

and in the new book that I’m writing --

i v nové knize, kterou teď píšu –

which is a philosophy book about freedom,

což je filozofická kniha o svobodě,

where I'm trying to sketch out a positive view of freedom

kde se snažím načrtnout pozitivní pohled na svobodu,

and what freedom actually is ...

postihnout, co to je svoboda,

and how the world could be better --

a co by se na světě dalo zlepšit –

one of the concepts I use in these books is hydrocarbon oligarchy,

jedním z konceptů, které používám, je uhlovodíková oligarchie,

which -- actually I think I've stripped it down to fossil oligarchy

vlastně jsem asi nakonec použil termín fosilní oligarchie,

because that sounds a little bit -- maybe a little more,

protože to zní o něco…

more easy to grasp or something.

asi o něco srozumitelněji.

But I completely agree, we're never --

Ale naprosto souhlasím, že –

The hydrocarbons,

Uhlovodíky,

first of all, as I said before, they collapse the future

jak už jsem řekl, nám hlavně berou budoucnost,

and democracy needs a future.

a tu demokracie potřebuje.

It's like oxygen for democracy.

Je pro ni jako kyslík,

I mean, if you'll forgive the simple metaphor,

odpusťte mi tu jednoduchou metaforu.

it's like, if you can't see a future,

Pokud nevidíme budoucnost,

then you don't see the point of negotiations

nemáme žádný důvod k vyjednávání,

and long conversations and balances.

dlouhým debatám a hledání rovnováhy.

And, you know, if you don't see the future,

Když člověk nevidí budoucnost,

then you think, "I've got to take something right now."

řekne si: „Musím něco urvat, dokud je čas.“

You know, "I've got to take something right now,"

„Hlavně něco urvat, dokud to jde.“

which is where climate change will inevitably drive most of us.

K tomuhle většinu z nás zákonitě dožene změna klimatu.

Climate change is going to affect the least privileged people first.

Ze všech nejdříve dopadne na ty nejchudší.

It's already doing that,

To už dnes můžeme vidět.

but it will eventually drive all of us into this space

Nakonec nás ale dostihne všechny a ocitneme se v situaci,

where we think, "OK, I don't have time to talk.

kdy si budeme říkat: „Na nějaké řeči nemám čas.

I have to look after, number one,

musím se postarat,

I've got to look after my children, I have to take what I can take."

hlavně zajistit děti, musím získat, co jen se dá.“

And in that spirit, democracy can't thrive.

V takové atmosféře demokracie nekvete.

And then secondly,

Druhá věc je,

hydrocarbon oligarchy leads to a situation

že uhlovodíková oligarchie vede ke stavu,

where you have these people

kdy někteří lidé,

who, whether they have to be dictators or not,

ať už to jsou diktátoři, nebo ne,

have this sort of whimsical power over the rest of us.

mají nás ostatní v jakési nevyzpytatelné moci.

So Vladimir Putin is the world’s leading hydrocarbon ... oligarch

K největším uhlovodíkovým oligarchům světa patří Vladimír Putin

and like other hydrocarbon oligarchs,

a jako jiní uhlovodíkoví oligarchové

he has weird political ideas.

má podivné politické vize.

He's not the only one, though, right?

Rozhodně ale není sám.

I mean, there are hydrocarbon oligarchs in the United States

Ve Spojených státech jsou uhlovodíkoví oligarchové,

who think things like, well,

kteří mají za to,

there shouldn’t really be a government ...

že bychom neměli mít vládu,

and let's all be libertarians,

a jsou velcí libertariáni.

even though the only reason they have their own rights to exploit

Sami ale mohou těžit ze svých práv jen proto,

is that the state intervened on behalf of them, their company

že jejich firmě nebo předchůdcům v minulosti pomohla

or their predecessors at some point.

intervence státu.

So hydrocarbons tend to concentrate wealth,

Uhlovodíky na sebe obvykle vážou velké peníze,

and by concentrating wealth they also warp conversations

a z tohoto důvodu také deformují diskusi.

and we end up then dealing with Russia invading Ukraine,

A končí to tak, že řešíme ruský vpád na Ukrajinu,

which wouldn't be possible without hydrocarbon dependency.

k němuž by bez uhlovodíkové závislosti nemohlo dojít.

Or we end up in the US with these weird conversations

Nebo v USA vedeme podivné debaty o tom,

about whether there should be a government or not,

jestli bychom měli mít vládu nebo ne,

which wouldn’t be possible. ...

na které by jinak nedošlo…

The fact that in the United States money has a vote

Skutečnost, že v USA mají peníze hlas ve volbách

or money is considered to have freedom of speech

a že se považují za voucher na svobodu projevu,

is a direct result of hydrocarbon oligarchy.

je přímým důsledkem uhlovodíkové oligarchie.

It's a direct result of that, right?

Přímým důsledkem.

So no, democracy will not make it with hydrocarbons.

Takže s uhlovodíky demokracie nepřežije.

And I think these things are in a very intimate relationship,

A myslím si, že tyto věci jsou velmi těsně provázané.

where we have to move on to different kinds of fuels,

Na jiné typy paliv musíme přejít nejen proto,

not just because of simple physical survival,

abychom zkrátka fyzicky přežili,

but also in order to protect or really to advance or to make possible

ale také abychom ochránili, nebo spíše prosadili či umožnili

the kind of freedom we would want in the future.

svobodu, jakou do budoucna chceme.

WPR: And we have a question from TED member Tau,

WPR: Na řadě je zajímavá otázka

which I find really interesting.

od člena TED jménem Tau.

Really interested to hear how you respond to this.

Jsem zvědavá, jak na ni odpovíte.

They ask, "Why should democracy survive?

Tau se ptá: „Proč by měla demokracie přežít?

Democracies have proved to be unstable, corrupt, filled with voter ignorance

Demokracie jsou vratké, trpí korupcí a neinformovaností voličů

and finally, do not prevent wars or violence.

a ani nedokážou zabránit válkám a násilí.

Why should we hold on to this imperfect ideal

Proč bychom se měli držet nedokonalého ideálu

and not instead make room for a new system that might emerge?"

a nedat příležitost novému systému, který by se mohl vytvořit?“

TS: To paraphrase Winston Churchill,

TS: Volně řečeno slovy Churchilla,

the new systems that are emerging are all just a hell of a lot worse

nové systémy, které se tvoří, jsou zkrátka mnohem horší

on all those criteria which were just mentioned,

ve všech jmenovaných ohledech,

whether it was corruption, ignorance or disinterest of voters,

ať jde o korupci, neinformovanost, nebo nezájem voličů,

there wouldn't be any more voters to be disinterested, for one thing.

kteří ale mohou vykazovat nezájem, jen když mohou volit.

So, I mean, if we could look off at planet Venus and say, well, gosh,

Kdybychom mohli vzhlédnout k Venuši a říct si „Panejo,

there's a system where people are happier and freer

v tomto systému jsou lidé šťastnější a svobodnější

and live longer lives than our democracies,

a žijí déle než v našich demokraciích“,

then maybe, yeah.

tak proč ne.

But I’m looking at the really existing alternatives like China

Já ale hodnotím reálně existující alternativy, tu čínskou

and Russia and so on,

a ruskou a podobně,

which are pushing themselves as a kind of model

které se vnucují jako možný model

in the world that we actually live in.

pro svět, kde skutečně žijeme.

And on all the criteria that were just mentioned, they do worse.

A ty jsou ve všech ohledech, o nichž tu byla řeč, horší.

So the reason that -- I mean,

Takže ten důvod –

I appreciate the question because of the "should" part of it,

Na této otázce se mi líbí, že se ptá, co by se „mělo“,

because I think it's indispensable in these conversations

protože hledat odpověď na otázku, co by se „mělo“,

to answer the "should" question.

je v těchto debatách nezbytné.

The reason why I think democracy is a better kind of system

Moje víra, že je demokracie lepší systém, nepramení z toho,

is not because it's perfect, obviously.

že je dokonalá, to je snad jasné.

It's because I think that it, as the conceptual and ethical framework,

Pramení z toho, že ji považuji za koncepční a etický rámec,

gives us a place to aim for

který nám dává cíl, k němuž můžeme směřovat,

where we then can end up with better things than we have.

a díky tomu můžeme zlepšit podmínky, v nichž žijeme.

So premise number one,

Takže k první tezi tazatele:

democracies are flawed,

Demokracie mají chyby,

but they can be made better or worse.

ale dají se zlepšit nebo zhoršit.

And if you say, "Oh, they're all just doomed,"

Když řekneme, že žádná z nich nemá naději

or they're not really any better than like, you know,

nebo že nejsou o nic lepší než, dejme tomu,

they’re not really any better than dying young in a prison in Russia ...

ruský systém, v němž lidé umírají mladí ve vězení,

or they're not really any better than being observed your entire life

nebo o nic lepší než čínský systém, který lidi

from cradle to grave

od narození do smrti

and being homogenized like in China.

sleduje a homogenizuje…

If you start from that premise,

Když vyjdeme z této teze,

then you're not going to get anywhere.

nikam se nedostaneme.

But whereas democracy is the idea that the people will rule.

Demokracie ovšem vychází z myšlenky, že budou vládnout lidé.

And I think that's a better idea

A já si myslím, že bude lepší,

than that the people will not rule.

když budou vládnout, než kdyby nevládli.

And the reason why I think it’s a better idea is that ...

Myslím si to proto,

I believe there’s something special about humans

že věřím, že my lidé máme tu zvláštní vlastnost,

where we prosper and thrive

že rozkvétáme a rosteme

and add something to the universe when we're free.

a prospíváme vesmíru, když máme svobodu.

I think democracy is the best framework for that.

A pro tu nabízí nejlepší podmínky demokracie.

An improving democracy, a better democracy.

Vylepšovaná, lepší demokracie.

So that's the first premise, right?

Tolik tedy k první tezi.

The fact that things are imperfect

To, že něco není dokonalé,

doesn't mean that you toss them away.

ještě není důvod, abychom to odvrhli.

And the second premise is that these alternatives

A k druhé tezi z otázky: možné alternativy

are actually really bad.

jsou opravdu mizerné.

So ... I’m happy to make room

S radostí dám příležitost

for better forms of representation,

lepším formám zastoupení

happy to make room for local assemblies.

nebo místním orgánům.

But I'm not happy to make room for hydrocarbon oligarchy.

Ale nechci dávat příležitost uhlovodíkové oligarchii.

I'm not happy to make room for one-party rule.

Nechci dávat příležitost vládě jedné strany.

I'm not happy to make room

Nechci dávat příležitost

for the things which are actually out there.

modelům, které už ve světě reálně existují.

WPR: And we actually have a couple of questions

WPR: Několik našich členů nám poslalo otázky,

from a couple of members about kids and children,

které se týkají mladých a dětí

basically how to help them think about democracy,

a toho, jak jim pomoct přemýšlet o demokracii.

from both TED Member Areigna, and TED Member DK.

Otázky poslali členové TED Areigna a DK.

How do we teach our kids to "do democracy?"

Jak můžeme děti naučit „dělat demokracii“?

TS: Yeah, I love that question.

TS: To je výborná otázka.

It's one that I struggle with all the time.

Sám si s ní lámu hlavu dnes a denně.

But also it's one where I learn things from my own kids all the time,

A dnes a denně se při tom dozvídám nové věci od svých dětí.

like, they say some pretty fresh things which help me out,

Často přijdou s užitečnými, dost neotřelými postřehy

some pretty clarifying things.

a pomáhají mi leccos vidět jasněji.

So, I mean, with kids ...

Pokud jde o děti…

Look, I think you teach ...

Podívejte, když učíte –

if you're dealing with young people,

Když se věnujete mladým lidem,

so I deal with younger people in my line of work and like,

já jsem při své práci v kontaktu s mladšími lidmi,

they can maybe, you know, tell me how wrong I am.

kteří by možná řekli, že jsem úplně vedle…

But my general sense is that you can't tell young people,

Ale obecně si myslím, že mladým lidem,

students or kids, that everything's going to be OK.

studentům ani dětem, nemůžeme říkat, že všechno bude v pořádku.

Like, the politics of inevitability is obviously dead.

Politika nevyhnutelnosti je jednoznačně překonaná.

And so stories about how, you know, everything's going to be OK,

Takže příběh o tom, jak se všechno v dobré obrátí,

whether it's like, citing Martin Luther King

ať už bychom citovali Martina Luthera Kinga,

or referring to the Founding Fathers,

nebo připomínali Otce-zakladatele,

I think that's off the table.

podle mě není možnost.

I think you have to talk about democracy

Myslím si, že o demokracii musíme mluvit

as a struggle where there are really good examples

jako o zápasu, který se dá doložit velmi dobrými příklady,

and you teach the examples of democracy.

a že musíme mluvit o těchto příkladech demokracie.

I do think it's important, in teaching it as a struggle,

Myslím si, že je důležité demokracii líčit nejen jako zápas,

to also be teaching it as an ideal.

ale zároveň také jako ideál.

So America could be a democracy.

Můžeme říct, že Amerika může být demokracií,

Here's some of the ways that people have pushed in that direction in the past,

toto jsou příklady, jak se o to lidé snažili v minulosti,

... that we need to be pushing in the future.

takto bychom se o to měli snažit do budoucna.

And sorry that I'm talking about America.

Promiňte, že mluvím o Americe.

It's just that as soon as kids come in, I narrow down right away

Když dojde na děti, automaticky hned zaostřím

to my own country.

na svoji zemi.

So that it's a struggle

Takže říkat, že je to zápas

and that it's a possible future.

a že je to možná verze budoucnosti.

But I think maybe even more important than all those things

Ale dost možná ještě důležitější než toto

is modeling democracy.

je názorně ukazovat, jak demokracie vypadá.

Not in the sense that you have a vote about what you do with your kids,

Nechci říct, že bychom měli s dětmi hlasovat o tom, co bude,

because then it's always like,

protože to vždycky končí

let's eat a bag of candy or whatever.

bonbony k večeři a podobně.

Not in the narrow sense,

Myslím to obecněji,

but modeling democracy in the sense of ...

názorně demokracii ukazovat tak, že…

In the way that parents talk with their friends

Na tom, jak rodiče mluví se svými přáteli,

and in the way that, like, people around the house behave,

na tom, jak se k sobě lidé doma chovají,

that you get a sense of like, horizontal conversation

na partnerském způsobu vedení rozhovorů

and different interests being taken into account

a zohledňování různých zájmů

and things like that.

a tak podobně.

That's about as well as I could do.

Na lepší odpověď se asi nezmůžu.

I mean, if I had a magical answer to this,

Kdybych měl kouzelný recept,

I'm sure my children would be much better behaved than they are.

moje děti by jistě byly podstatně vychovanější.

But, I mean, to repeat,

Ale jak už jsem naznačil,

I think in a way, it's kind of the other way around.

v určitém smyslu je to vlastně celé obráceně.

Like, I try really hard to make sure I am listening to my kids,

Já se opravdu intenzivně snažím naslouchat svým dětem,

because in a way, all this is all about them.

protože se to celé vlastně týká hlavně jich.

Like the big collapse that could happen

Ten velký kolaps, který by mohl nastat

where democracy and climate

vzhledem k propojení

and all these things get intertwined.

demokracie, klimatu a dalších záležitostí.

I mean, one of the premises of my book, which you were kind enough to ask about,

Jednou z tezí mé knížky, na kterou jste se tak laskavě ptala,

is that we will either be free and secure

je to, že buď budeme svobodní a v bezpečí,

or we will die under tyranny.

nebo zemřeme v zajetí tyranie.

That freedom and security go together.

Svoboda a bezpečnost jsou spojené nádoby.

I think that freedom, democracy, security actually go together.

Věřím, že svoboda, demokracie a bezpečnost jsou spojené nádoby.

If we're going to get out from under climate change,

Pokud dokážeme utéct klimatické katastrofě,

it's going to be as free people.

dokážeme to jako svobodní lidé.

And if we end up in tyrannies,

A pokud sklouzneme k tyraniím,

those things are going to tend to accelerate climate change

tyto systémy nejspíš budou změnu klimatu zrychlovat

and profit from it

a profitovat z ní.

so there's a negative intertwining over here

V jednom případě je tedy propojení negativní

and a positive one over here.

a v druhém případě pozitivní.

I think that's something that we can stress with kids.

To je podle mého něco, co dětem můžeme připomínat.

Not say, “Oh, you’re going to be in this terrible future

Neměli bychom říkat: „Čeká vás strašlivá budoucnost,

where you’re going to have to choose between security and freedom.” ...

budete si muset vybrat mezi bezpečností a svobodou.“

I think we have to teach,

Spíš musíme zdůrazňovat:

"Look, if we get the freedom and the democracy part right,

„Když se postaráme o demokracii,

we can get the climate part right.

můžeme se postarat i o klima.

And if we get the climate part right,

A když se postaráme o klima,

that's going to help us get the democracy part right."

bude snazší starat se o demokracii.“

[Want to support TED?]

[Chcete podpořit TED?]

[Become a TED Member!]

[Staňte se členem TED!]

[Learn more at ted.com/membership]

[Informace na ted.com/membership]